DEV...ELeferno

Nečekejte žádná skandální odhalení :-) Prostě jen ráda začínám od začátku, a proto si myslím, že můj první článek pro Eleferno by měl být o tom, kdo vlastně jsem a odkud jsem se vzala.

Odjakživa jsem měla bujnou fantazii. Aspoň to tvrdili rodiče i příbuzní a známí. A to ještě netušili, že ta prezentovaná část je jen špička ledovce, daleko víc možností skrývaly temné a tajemné hlubiny pod hladinou vědomí. Ty jsem začala prozkoumávat už ve školce - místo spaní po obědě jsem se zavřenýma očima odplouvala do hrůzostrašných pohádkových světů. Tehdy vedla princezna přikovaná ke skále a určená k sežrání nějaké příšeře. Ta princezna jsem samozřejmě byla já a ta příšera mě nesežrala hned, nejdřív si se mnou „pohrála": servala ze mě šaty, tahala mě za vlasy, olizovala mě drsným jazykem (něco jako jazyk kočky, jen ještě o moc drsnější), drápala mi kůži a já se strašně bála, než v pravý čas přijel princ na koni, aby mě zachránil. Příšeru zabil a já se při tom mohla jen bezmocně zmítat v řetězech, pak jsem se samozřejmě nahá před tím princem hrozně styděla, než mě zakryl svým pláštěm a mečem přeťal těžké řetězy.

Krucinál, kolikrát mám opakovat, že nejsem Tachecí...

S Lízinkou Tachecí jsem se seznámila. když mi bylo nějakých hodně malých ...náct a tatínkovi pan Kohout na nějaké akci věnoval knížku. Podepsanou. Tatínek tu knížku prolistoval a uplivával si nad ní a já si ji pak odtáhla do pelíšku. Věci jako mučení mě braly odmalička - někde se tu válí geneze mé úchylky, kde je to popsané. Takže jsem si knížku odtáhla do pelíšku, čenich jsem ponořila do knížky, tlapku do kalhotek. Knížka se jmenuje Katyně a je - o čem vlastně je ? Z jedné strany je o středoškolácích, a to já v té době byla. Mají svoji třídu, docela malou a netypickou, ale mají pomalu stejné problémy, jaké mi byly blízké. Zamilovávají se do sebe, do kluků z vedlejší třídy, řeší o tom spory. Pravda, zase hodně netypicky. Lízinka je docela pochujistka, jak říká Torm a věci kolem ji až zase tak neberou. Taková já sice nejsem, ale Lízinka se mi líbila. A ještě víc se mi líbil obor, který jí maminka vybrala ke studiu.

Nikdá by mě nenapadlo, že první větší text na tomhle serveru bude o tom, jak jsem si našla úchylku ... No, nikdá jsem nikomu netvrdila, že svět kolem není divnej. Původně jsem se téhle soutěže moc nechtěla účastnit, ale poslední dobou mi trochu popojel žebříček hodnot a tak nějak nečekaně pro sebe jsem zjistila, že tenhle server a lidi kolem něj (no, hlavně Torm, co si budeme namlouvat) je v něm výš, než jsem si myslela. Takže, odkud začneme ...

Tak tohle jsem asi před třemi měsíci slíbila Pánečkovi, ale dostala jsem se k tomu až teď. Studentka fyzioterapie, no...anatomie prostě měla nějakou dobu přednost.

To že jsem úchylka od malička mi došlo až v posledních letech. Stačí když se podívám zpět do mých pěti let a vzpomenu si jak jsem si představovala že si hrdině nechám dát výprask který měl dostat někdo jiný. Příběhy na podobná témata mi vydržely na mnoho večerů před usnutím. A to musím zůraznit že rodiče na mě nikdy nevztáhli ruku (díky jim za to) ani jsem se s ničím podobným blíže nesetkala.

Geneze jedné úchylky proběhla rychle.

Mám kamaráda, kamarád přestavoval kus domu a sahal u toho taky na nosné zdi. Spočítala jsem mu pár variant a jednou večer jsem mu to donesla domů.

Seděli s manželkou u vína. Vybalila jsem výkresy, hodila je na stůl a tužtičkou ukazuju, co a jak by se mělo udělat. Povídám, povídám a zjišťuju, že místo na papír se mi nepokrytě kouká za halenu na kozičky. Známe se dlouho, tak se ptám "Líběj se ti ?" Místo aby se zastyděl, povídá "Líběj. A když si stoupneš a dáš ruce za hlavu, ještě to vylepšíme." Vzal nůžky a pomalu na mně rozstříhal nejdřív tu halenu, pak podprsenku, zavinovačku a kalhotky.

Nejdřív jsem vyvalila oči a pak mě to začalo rajcovat, jen jsem koukala po Lence, jak se směje. Setřepal ze mně ty zbytky oblečení, zpod gauče vytáhnul krabici s kouskama provazů a z těch provázků mi udělal podprsenku a kalhotky.

Obojí moc hezky tlačilo. "Líběj se ti ?" Když jsem přikývla, že jo, vzali mě do sklepa.

To je celý, geneze úchylky trvala tak dvacet minut.