DEV...ELeferno

Krucinál, kolikrát mám opakovat, že nejsem Tachecí...

S Lízinkou Tachecí jsem se seznámila. když mi bylo nějakých hodně malých ...náct a tatínkovi pan Kohout na nějaké akci věnoval knížku. Podepsanou. Tatínek tu knížku prolistoval a uplivával si nad ní a já si ji pak odtáhla do pelíšku. Věci jako mučení mě braly odmalička - někde se tu válí geneze mé úchylky, kde je to popsané. Takže jsem si knížku odtáhla do pelíšku, čenich jsem ponořila do knížky, tlapku do kalhotek. Knížka se jmenuje Katyně a je - o čem vlastně je ? Z jedné strany je o středoškolácích, a to já v té době byla. Mají svoji třídu, docela malou a netypickou, ale mají pomalu stejné problémy, jaké mi byly blízké. Zamilovávají se do sebe, do kluků z vedlejší třídy, řeší o tom spory. Pravda, zase hodně netypicky. Lízinka je docela pochujistka, jak říká Torm a věci kolem ji až zase tak neberou. Taková já sice nejsem, ale Lízinka se mi líbila. A ještě víc se mi líbil obor, který jí maminka vybrala ke studiu.

Nejsem Tachecí, krucinál, kolikrát mám opakovat, že nejsem Tachecí...
Pak je ta knížka o profesorech. Dvou. Jmenují se Vlk a Šimsa. Když jsem viděla poprvé Torma, ucukla jsem. Deja-vu. Tak nějak jsem si představovala Vlka s tlapkou v kalhotkách. (Malá odbočka, když jsem viděla Maxe, vybavil se mi zase pro změnu Šimsa). Oba pánové jsou úkonáři - ten pojem si v knížce najděte sami. Při slavnostních příležitostech nosí šarlatová saka s decentním státním znakem na kapsičce. V práci si oblékají spíš zelené chirurgiclé pláště nebo zástěry, podle materiálu, se kterým pracují. Vlk je starší a je to šéf. Ne, Šéf. Dovedl úkonářství a s ním související disciplíny na úroveň regulární vědy, vymyslel celou střední školu, včetně osnov a pomýšlí i na expanzi do vysokého školství. Je prošedivělý, má studené šedomodré oči, ruce, ze kterých se nedá spustit pohled, je vzdělaný, sečtělý, sarkastický. Umí to se ženskýma. První myšlenka, když tatínek přivedl Torma poprvé domů, že mne bude doučovat matiku byla - a kde má tu slepici? Druhá - a proč jde bez Šimsy?
Ta knižka je taky o režimu a realitě. Tedy dvou režimech a dvou realitách, které ale přecházejí jedna do druhé stejně, jako peklo a reál v Silent Hillu. Chvíli je kolem normální šedivý reálný socík, ale stačí vrátit se o kousek v čase zpátky (a než autor vylíčí příběh Vlkův i Šimsův, je těch návratů spousta), svět kolem se změní na soupeření očíslovaných a bezejmených příslušníků vládnoucí hierarchie, z nichž Vlk vytlouká přiznání ke zradě. Pro puberťačku divné čtení a divné pocity. Z jedné strany povodeň v kalhotkách, z druhé zhnusení z děje. Z třetí strany údiv sama nad sebou, proč to vlastně čtu.
Pak jsem mockrát zjistila, že Torm tu knížku zná, jako svoje boty. Občas mu z ní uteče citát a občas taky cituje situace. To, co prováděl s Renčou na té boudě v horách je jak zmutované z Kohouta - jenom v Kohoutovi podvedený Richard v lyžárně ukřižuje svého soka Dujku a na břicho mu navíc vypálí veršíčky na rozloučenou pro Lízinku. Torm vůbec rád cituje knížky :-)
Proč si přečíst Katyni ? Je poutavě napsaná, pokud máte dobrý žaludek. Je nacpaná fakty, o kterých jste netušili - pan Kohout toho přečetl fakt dost, než to dílko dopsal. Pochopíte hodně věcí, o kterých úchylové mluví a které nejsou úplně jasné. Pochopíte, proč některé úchylky říkají Tormovi Vlku. Pochopíte, proč nemám ráda, když mi říkají slečno Tachecí.
Proč Katyni nečíst ? Nebude vám dobře, dost dlouho ne. Není to knížka o hraní ani o konsensu. A přivede vás k pravičáctví, spolehlivě.