DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

O cestě tam a zase zpátky do země, kde již včera projedli zítřek.

též známé jako Příhody protoinžovy. Na tomto místě se obvykle uvádí, že vše je vymyšlené a jakákoliv podobnost s žijícími osobami a událostmi je čistě náhodná. No, ne tak úplně. 

 

Alexej Andrejevič - zbrojíř KGB
Anna Karlovna - operátorka kamerových systémů
Anatolij Prokofjevič - šéfkuchař v hotelu National
Aňa - babi vrátná
Andrej Denisovič -
operativec KGB, Mravenečník 6
Anikejev Pavel Pavlovič
 - profesor katedry elektroenergetiky, vynikající pedagog, specialista na výpočty nelineárních procesů, původem z Leningradu 
Arcyševskij Nikolaj Konstantinovič - docent katedry Automatiky a výpočetní techniky, metodický vedoucí tamního výpočetního střediska
Archipcev Petr - spolužák, katedra Techniky vysokých napětí
Archip Semjonovič - vyučující předmětu Základní algoritmy
Bajbakov Nikolaj Konstantinovič - předseda Gosplanu, člen ÚV KSSR, retrográd
Batiščeva Olga Leonidovna
- spolužačka z kruhu
Behemot - kocour, ve služebním poměru na koleji EEF
Bělikov Jurij
 Nikolajevič - spolužák z kruhu, kumpán z nejbližších
Bělov Archip Fomič - náměstek pro zvláštní úkoly Ministerstva středního strojírenství
Boris Nikitič - provozní pivního baru na Abelmanovce
Borisova Saša - spolužačka z paralelního kruhu
Borodin Ruslan Denisovič - spolužák z kruhu, neskutečně ve všech směrech nadaný individualista
Borovko Vadim -  vedoucí výpočetního střediska sdružení Leninec, osobní sekretář Lva Zajkova
Cicoň Věra Alexandrovna - docentka marxismu-leninismu, vyučující předmětu Historie KSSS
Čapková Alena - spolužačka ze žďárské přípravky
Černyševová Inka - spolužačka z katedry Reléové ochrany, něžná kytaristka
Čertok Boris Jevsejevič - raketový konstruktér, zástupce S.P. Koroljova, vyučující Stabilitu složitých systémů
Denisov Ivan Fomič - agenda letišť se zahraničním provozem
Dima - operátor sálu EC 1033/1035
Doroščenko - docent fakulty Automatiky a výpočetní techniky, vyučující předmětu Výpočetní technika
Dufek Hans - vedoucí výroby ZPA Nový Bor
Epifanov Petr - spolužák, katedra Reléové ochrany
Erlebach Jindřich - šéfprogramátor ZPA
Ester Dmitrijevna - maskérka KGB
Eveline - německá spolužačka z vedlejšího kruhu
Fedosjenko Fjodor Kuzmič - technický vedoucí projektu Senomet
Feoktistova Asja - aspirantka docenta Strojeva
Fjodotov Nikolaj Borisovič - vedoucí údržby, náměstek ředitele Pokusného závodu MEI
Flíček - kocour
Frol Frolyč - portýr hotelu National, konfident KGB
Frolova Světlana Fjodorovna - ročníková vedoucí
Galina Andrejevna - vedoucí studijního oddělení
Gerasimenko Fjodor Matvějevič - inženýr všeuměl, technická služba Pokusného závodu Mei
Gerasimenkjo Petr Matvějevič - Fjodorovo dvojče, nominálně inženýr projektant PZ MEI
Glumilov - kadet, praktikant v domě KGB v Medvědkoviu
Gluško Anna Nikitična - magistra farmacie, milenka Lumumbáře 
Grabmiller Josef - druhý rada velvyslanectví, estébák
Gurejev Nikolaj Antonovič - profesor fyziky, vyučující předmětů Fyzika a Fyzika vysokých energií
Hannelore - německá spolužačka z vedlejšího kruhu
Hlava - neformální majitel elektrotechnické burzy v Ljubercach, inženýr
Chvorostová Anna Borisovna - vedoucí sekretariátu děkana Věnnikova
Ignát - kapitán NII7622
Isajev Leonid Nathanovič - otec Natálky, plukovník KGB
Isajeva Natalie Leonidovna
, též Naty, Natálka či soudružka studentka, spolužačka, důstojnice KGB, krycí jméno Kamilla
Isajeva Marta Maximovna - maminka Natálky, vynikající oční lékařka
Izák Petrovič - specialista KGB na dokumenty a průkazy
Janík Rudolf - náměstek pro zahraniční styky Aritmy
Jankauskas Kaziemieras - zkráceně Kažu, Gosplan, odbor plánování investic
Janson Raigo Petrovič - prodavač v prodejně skript Plechanovova instutitu
Jemelja - těžkotonážní příslušník ochranky
Jevstignějev  Igor Gennadijevič - docent katedry Výpočetní techniky, vyučující předmětu Technické prostředky výpočetní techniky
Jeremenko Pavel Vasiljevič - akademik, člen vědecké rady IVTAN
Jurčeno Irina - spolužačka, psychicky neustála strudijní nápor 
Kac Boris Borisovič - šéf útvaru vnitřní bezpečnosti a služby režimu
Kalužský Maxim Denisovič - inženýr, konstruktér KAKTUS
Kamyšov Ivan Ivanovič - technický specialista Gosplanu pro oblast výpočetní techniky
Karasjov Petr - spolužák z paralelního kruhu
Kazda - major bezpečnosti, Šeremetěvo
Kirilenko Andrej Pavlovič - člen městského výboru KSSS
Klement Nikitič - údržbář na koleji, všeuměl, alkoholik
Klimov Fjodor Petrovič - krycí jméno provokatéra KGB Ivana Markoviče
Klímová - pokladní na ambasádě
Klokočko - starší vyšetřovatel milice, Šeremetěvo 
Kloš Světlana Bogdanovna - profesorka chemie, vyučující předmětu Obecná chemie pro nechemické obory studia
Klotilda - babka vrátná
Konývková Ludmila - sekretářka náměstka Janíka v Aritmě
Kremenčuk Věra Alexandrovna - vyučující předmětu Technické kreslení
Kropotkin Viktor - spolužák, katedra Techniky vysokých napětí
Kubiš - vrchní Společenského domu V Moskvě
Kvapil Pavel - druhý rada obchodního zastupitelství
Kvapilová Hana - manželka Pavla Kvapila
Kvapilova Hana. též Hanýžka - dcera Kvapilových, maturantka
Lehmann Gertruda - manželka Manfreda, pašeračka
Lehmann Manfred - rada ambasády NDR v Moskvě, stranický souputník Egona Krenze, pašerák
Lenskaja Tamara Konstantinovna - metodička Všesvazové knihovny zahraniční literatury
Lenská Marta Stěpanovna - notářka okruhu Medvedkovo
Loginov Andrej Vladimírovič - budoucí švagr, v době příběhu nominálně major letectva
Loginov Vladimír Andrejevič - Lenčin otec, vedoucí inženýr Brjanskenergo, válečný veterán
Loginova Jekaterina Sergejevna - Lenčina maminka, primářka krajské nemocnice v Brjansku
Loginova Jelena Vladimirovna
- spolužačka z kruhu, budoucí manželka
Loseva Ljuda - spolužačka, neustála studijní problémy
Ludmila Andrejevna - prodavačka v knižním kiosku v přízemí institutu
Ludmila Borisovna - maskérka KGB
Lydie Markovna - vyučující předmětu Technické kreslení
Lydie Pavlovna - zaměstnankyně děkanova sekretatiátu
Lydie Stěpanovna - vedoucí prodejny skript
Marie Andrejevna - vedoucí tajné spisovny
Marie Denisovna - Máša, operátorka fakultní SM3/40
Marie Prokofjevna - snacha vrátné babi Klotildy, vedoucí obchodu s elektrotechnikou
Marinka - vášnivá přítelkyně Jurky Bělikova
Martínez Juan - peruánský student medicíny na instututu Patrice Lumumby
Marusja - spolužačka z vedlejšího půlročníku
Máša - nezletilá nymfomaniakální volavka KGB
Mergeljan Sergej Nikitovič - doktor věd, autor konstrukce Senometu
Merzlova Zinaida Prokofjevna - vedoucí instututského výpočetního střediska
Michal Kuzmič - kapitán agendy řidičských průkazů  dopravního inspektorátu
Murila Murilovič - kocour, zaměstnanec stolovky No.7
Nasťa - babka vrátná
Něstorovová Anna Iljinična - docentka fakulty Programování, vyučující předmětu Algoritmy Fortranu
Nikolajev Pavel Petrovič - důstojník ochranné služby KGB, obvykle v domě KGB v Medvědkovu, střelec, šachista, šprýmař
Nikolská Táňa - spolužačka ze sedmého kruhu
Ninka - spolužačka, přítelkyně Olega Štěnkova
Novikov Semjon - spolužák z paralelního kruhu, knihomol
Oleg Andrejevič - operativec KGB, důstojník a nakonec i kamarád, Mravenečník 7
Osipov Michal Janovič - profesor katedry Měření, vyučující předmětů Měření elektrických veličin, Měření neelektrických veličin
Osipová Lea Isakijevna - docentka katedry Měření, vedoucí laboratorních prací Měření
Ott Viktor Johanensovič - ředitel plynařské a naftařské firmy Nižněvartovskněftěgaz
Pavlov Pavel Vasiljevič - odborný mluvčí Ministerstva energetiky
Pazderský Michail - spolužák, katedra Releové ochrany
Pěšinská Marinka - operátorka SM3/20
Petrenko Vadim - spolužák, katedra Techniky vysokých napětí, výborný muzikant
Pilsudskij Lešek Jaroslavovič - vedoucí odboru plánování strategických investic Gosplanu
Polivanov Konstantin Michajlovič - akademik, děkan fakulty Teoretických základů elektrotechniky, vyučující předmětu TOE I.-IV.
Prisjažnaja Světlana Nikolajevna - starostka ročníku, talentovaná tanečnice
Prochor Děmidovič - krycí jméno provokatéra KGB
Ramirez Ramón - též Lumumbář, kubánský student Institutu přátelství národů, vysoce postavený činovník KS Kuby, přítel rodiny Castrových, obchodník s drogami 
Renata Petrovna - Utkinova sekretářka 
Rokotjan Irina Sergejevna - vyučující předmětu Matematické úlohy a algoritmy energetiky, docentka fakulty EEF
Sabadaš Sergej - spolužák z paralelního kruhu
Safonov Valerij Fjodorovič - docent katedry Vyšší matematiky, vyučující předmětů Matematická analýza a Vyšší matematika
Semjon Arimbekovič - laborant katedry TOE
Semjonov Kolja - spolužák, zapálený radioamatér, diskjockey, správce radiouzlu
Slavský Jefim Pavlovič - ministr, Ministerstvo středního průmyslu
Strelcov Igor - matematický génius, Jakut
Strojev Vladimír Andrejevič - docent katedry Elektroenergetiky, vyučující předmětů Ustálené procesy, Přechodové procesy a dalších
Šapiro Leonid Jakovlevič - docent, lektor Točivých strojů
Šejndlin Alexandr Jefimovič - akademik, profesor Ústavu vysokých teplot Akademie věd SSSR
Šenin Oleg Semjonovič - stranický funkcionář, retrográd
Šindelář Martin - vedoucí vývoje Digigrafu
Šmelj - stranický tajemník Mossovětu
Šnajdr Michail Egonovič - vedoucí expert skupiny plánování aktivit KGB
Švecov Konstantin - spolužák o ročník výš, bastlíř, kurevník k pohledání
Štěnkov Oleg - spolužík z kruhu Reléové ochrany a automatiky, bastlíř, metodik radiouzlu
Tamara Konstantinovna - lékařka Dopravního inspektorátu města Moskvy
Tamara Nikolajevna - správcová koleje
Táňa - vrátná na koleji
Táňa, Tamara Davidovna - operátorka na sále EC 1045
Tenenko Nikita Pavlovič - specialista modelování Ministerstva energetiky
Ter-Gazarjan - asistent katedry Přechodových jevů
Turova Světlana Nikolajevna
- spolužačka z paralelního kruhu, původem z Usť Kamenogorska, dcera ředitele závodu na výrobu avioniky, kterému nyní šéfuje sama
Vadim - velitel místního útvaru Dobrovolné družiny
Vadim Nikiforovič - technický expert Gosplanu
Vadim Nikitič - vrchní v hotelu National
Vadim Petrovič - laborant TOE
Vadim Semjonovič - barman na letišti Šeremetěvo
Valeš - technik oživovací dílny ZPA
Věra Daniilovna - recepční v domě KGB v Medvědkovu
Ušajev Sergej Kuzmič - instruktor autoškoly dopravního inspektorátu
Utkin Petr Markovič - vedoucí sekce rozvojových technologií Státní plánovací komise SSSR
Věnnikov Valentin
Andrejevič  - děkan fakulty elektroenergetiky, objevitel teorie podobnosti jevů a teorie fyzikálních rozměrností 
Viktor Pavlovič - asistent katedry Vyšší matematiky, seminární vedoucí 
Zajkov Lev -
člen ÚV KSSS, předseda sdružení Leninec
Zatorská Světlana - spolužačka, devátý kruh
Zelenochat Nikolaj Josifovič
- doktor technických věd, specialista modelování procesů, můj odborný vedoucí
Zelenochatová Anna Klementovna - lékařka, manželka Nikolaje Josifoviče 
Zemskov Oleg Petrovič - vedoucí inženýr fakultní výpočetky

Prášek zabral naprosto úžasně a ráno jsem se – v mezích možného – probudil svěží a nečekaně akčně naladěný. Natálka vedle ještě poklidně odfukovala s blond vlasy, rozházenými po polštáři, takže jsem se opatrně vysoukal zpod deky a šel jsem se umýt. Z kuchyně na mne vykouknul Leonid Nathanovič.

„Dobré ráno! Tak já dávám vodu na kafe, jo?“

„Dobré ráno, Leo, to budeš hodný. Můžu si půjčit tvůj šampón?“

„Jasně, že jo. Jako doma.“

Umyl jsem si i vlasy a v rámci přípravy na perný den jsem si tedy i vypucoval brýle pod vodou. Když jsem se konečně vytřel dosucha, z kuchyně vonělo kafe a topinky.

„Kafe jsem ti nalil, ale neosladil, nevěděl jsem, kolik lžiček. Na topinky můžu nabídnout strouhaný sýr, akorát nevím, jaký. Byl už dost oschlý, tak jsem ho protáhnul struhadlem. Nebo si dej vareňje, jestli radši nasladko.“

„Sýr a máslo budou perfektní. Počítám, žes to okoukal v Německu.“

„No jistě. Východoněmečtí soudruzi toho umí dost, co může sovětský člověk okoukat. Bohužel to převážně nedělá. O Československu nemluvě, tam bychom se taky měli dost učit.“

„Objektivně máš recht, Leo. Ale taky by šlo dost věcí vylepšit.“

„A kde by taky nešlo, že jo. Ale pojďme k věci – mí lidi toho moc nezjistili, jediné, co má nějakou zpravodajskou hodnotu je to, že tam budou opravdové špičky z IVTANu, což by vám asi mělo docela usnadnit pozici. Co se tebe týká, bude tam Dmitrij Smirnov, to je kapacita na počítače. Na toho si dej bacha, asi by tě uměl nachytat na švestkách. A potvrzený je Jefim Veliký, to jsme ale tušili.“

„Dobrá přezdívka. Veliký jako veliký nebo veliký jako mocný?“

„Uvidíš sám. Platí obojí. Ahoj, Naty. Budeš kafe nebo čaj?“

„Rána dobrého, páni důstojníci. Porada před bitvou je v plném proudu, jak se mi to tak jeví. Nebudu rušit?“

„Ahoj, čumáčku. Asi ne, jsme u konce. Dál to bude na mně.“

Číst dál: Porada v Gosplanu

Asi to nebylo nutné, ale na fakultu jsme namísto normální trasy do vestibulu, po hlavním schodišti do prvního patra a hlavní chodbou, vylezli po zadních schodech budovy B do patra čtvrtého, tam přešli do budovy G a zase po zadních schodech sešli dolů na katedru, prakticky před nástěnku s rozvrhy učeben. Nikolaj Josifovič se na moment zastavil a rozhlédl se.

„Taky si připadáš, jak v blbé knížce?“

„Berete mi to z pusy, šéfe. Ale ten požární poplach byl opravdový a Kac asi nebyl tak klidný a v pohodě, jak se snažil ukazovat.“

„Máš pravdu. No tak jo, jdeme na to. Čekají na nás.“

Soudružka Chvorostová v sekretariátu akorát nalévala kafe do obřích kafáčů s logem MEI. Přátelsky se na nás usmála.
„Dobrý večer, soudruzi, běžte dál, už na vás netrpělivě čekají. Vám čaj, doktore Zelenochate, že? Pro vás asi kávu, Milane Zdeňkoviči?“

„To budete moc hodná, Anno Borisovno. Tři lžičky cukru, prosím.“

„Přinesu vám to za chviličku.“

Číst dál: Porada

„Čumáčku, vstávej. Čeká tě tvůj veliký projekt!“

„Grrr… Mrrrrrouuurrrrrr!“

„Vstávej, povídám! Ne, tam ne, celej vstávej!“

„Kolik je hodin?“

„Půl osmé.“

„Boha jeho, vždyť je ještě tma. Alespoň rozsviť!“

„Už je to lepší? Teda, ty jsi tedy dneska chrápal… Co tvoje nálada?“

„Hele, sličná agentko, zlepšila se.“

„Takhle mi neříkej. Ani ze srandy ne. Není to dobrý nápad. Co nám udělám k snídani, čumáčku?“

„Promiň, už nebudu. Pár vajíček na pánev? Mohl by tam být špek.“

„Je ho tu, jak vráně na ocas. Ale jo, přidám cibulku. Tři vejce? Jak moc máš hlad?“

„Docela dost, naposled jsem měl v letadle pečeni.“

„Tak tam rozklepnu čtyři na tebe, dvě pro mne a bude po vejcích. Nevstávej, přinesu ti to do postele.“

„To mezitím zase usnu.“

„Tak zkus neusnout.“

Snídaně byla bohatýrská a padl na ni i zbytek másla z ledničky, kterým Naty mocně natřela tousty z toho sprostého batonu, který nějak záhadně přežil celý týden, aniž by zplesnivěl. Pavouky z hlavy se mi povedlo vyhnat čerstvým vzduchem z otevřeného okna, za kterým se mezitím začínalo viditelně rozednívat do docela hezkého rána. Vítr se za noc utišil a dole na ulici jiskřil ještě čistě bílý sníh. Čaj jsme si vzali ke stolu. Naty seděla naproti na židli, se zkříženýma nohama, a proti svému zvyku byla zticha.

„O čem dumáš, krásná vílo?“

Číst dál: Porada

Hrozně to uteklo. V sobotu jsem pobalil věci, určené k přepravě do SSSR a zjistil jsem, že do kufru se mi nevejdou. Vyhrabal jsem tedy z hambalek svou tašku botasku, ve které jsem si nosil věci na gympl a po nějakých optimalizacích se mi povedlo dát dohromady dvě velmi, velmi kompaktně sbalená zavazadla. Čtyřiadvacet kilo to nemělo ani náhodou, takže jsem počítal s placením nadváhy, pokud se mi tašku nepovede prohlásit za kabinové zavazadlo. Pro jistotu jsem si ještě ověřil seznam věcí, které jsem slíbil dovézt a vypadalo to, že jsem snad nezapomněl na nic. Na večer jsme se s Renatou ještě v Jilemnici Pod věží potkali s pár lidmi z gymplu a mimo jiné jsem se o sobě dozvěděl, že jsem cvok a šílenec. To vše přitom, že prezentovaná verze vyprávění byla silně cenzurovaná a téměř katolická. Zjistil jsem, že vyprávění o učebnici honění ocasu má neskutečný potenciál a že se Marcelce dělá na čenichu zajímavě zasněný výraz. Domů nás hodil brácha, protože jsme si toho nechali navát za žebřiny fakt hodně. No, a ráno bylo za oknem bílo.

Číst dál: Odlet

„Torme! Ty se mnou nemluvíš?“

„Renčátko! Promiň, zamyslel jsem se. Akorát jsem se u vás chtěl navečer stavět, vytáhnout tě na dřevárnu.“

„Co, proboha, pohledáváš v tomhle obchodě?“

„Kupuju punčocháče s klínem mámě jedné spolužačky.“

„Punčocháče. Mámě. Spolužačky. Moc složitý. Můžeš ještě jednou a pomalu?“

„To je na delší vyprávění. Třeba večer u dřevařského kotlíku a nějakého dobrého pití.“

„Jasně. Jak dlouho se zdržíš?“

„Tady, nebo v republice?“

„Myslela jsem v Československu.“

„V neděli letím zpátky, v pondělí mám školu. A v Jilemnici už mám hotovo, jen ještě musím koupit diarámečky.“

„Dal ses na focení?“

„Ne úplně. Mám seznam věcí, které chci dovézt nějakým lidem ze Svazu. O něco poprosili, něco jako dárek a tak.“

„Jsi tu autem?“

„Jo, je na náměstí. Jedeš domů?“

„Ujel mi autobus. To bys byl hodnej, Tormí.“

„V pohodě. Jdeš se mnou do drogérie? Nebudu dlouho, potřebuju jen ty rámečky a pro sebe nějaké filmy a vývojku. Jo, vidíš, taky vývojnici, na tu bych zapomněl.“

„Můžu se tě chytit? Chyběl jsi mi. Jsem kráva, viď?“

„Nejseš, Renčátko. Chyť se a jdem.“

Číst dál: Renča

Doma to bylo docela dost zmatené, protože se vyptávali všichni a to najednou. K tomu jsem měl ještě na sobě černobílého kocoura Filipa, který na mě skočil hned, jak jsem lezl do dveří a s tlapama kolem krku se odmítal pustit. Udělal jsem nějakou učesanou verzi sovětské reality a už někdy kolem oběda se mi podařilo odpovědět na skoro všechno, co doma chtěli vědět. Jemný rozdíl mezi odpovědět a zodpovědět ovšem dědovi Gottliebovi neunikl. Po obědě za mnou přišel do pokoje.

„Hochu, tebe něco žere, že jo?“

„Žere, dědo. Chceš to slyšet?“

„Pokud nebudeš chtít, abych něco rozhodoval za tebe, tak určitě. Lhát moc neumíš, mlžit jo. Ochutnáme to černý pití, cos mi dovezl?“

„Rižský balzám. Můžeme, jsem fakt zvědavý, co na to řekneš.“

„Tak pojď, sednem si ke mně. Já už to teda ochutnal, a je to moc dobrý. Dobře jsi to vybral. A nebo ne, já tu láhev přinesu sem. Sklínky máš, že?“

„Jasně. Dokonce i čistý.“

Číst dál: Děda

Za deset minut tři jsem odvlekl kufr, narvaný oblečením k výměně za zimní, dolů do přízemí. Sice jsem si na probrání udělal pekelný čaj, ale na vstávání uprostřed noci jsem tehdy ještě adaptovaný nebyl. Kolej spala hlubokým spánkem, jediný viditelně živý tvor byl kromě mne notně zaprášený Begemot, který se vysoukal odkudsi ze dveří, vedoucích dolů do krytu civilní ochrany. Udělal osmičku kolem mých nohou, očenichal kufr a přátelsky mrknul velikými žlutooranžovýma očima. Venku stál rozsvícený taxík. Klíč mi babi Aňa opravdu nechala v zámku, tak jsem si odemknul a odtáhnul kufr k autu. Oleg měl puštěné rádio a na volantu rozloženého Perelmana. Vypadal, jak ze žurnálu, bradku i knír měl čerstvě zatrimované a sršel energií. Auto bylo příjemně vyhřáté.

„Dobré ráno, soudruhu studente! Kam to bude?“

„Dobré ráno, soudruhu taxíkáři. Na letiště, prosím.“

„Jasan. Máš jen tenhle jeden kufr?“

„Jen tenhle.“

„Tak si ho hoď dozadu na sedadlo. Budeš si cestou ještě chtít schrupnout? Mžouráš, jak sova. Vypnul bych tu muziku.“

„Ale ne, za chvíli zabere čaj. Co je to za kazetu?“

„Makarevič. Mašina vremeni. Záznam z koncertu.“

„Nech to hrát, dobře se to poslouchá. Zajímavé aranže.“

„Že jo? Zapni si pás, uniformovaný po tom jdou.“

„Co ta fyzika? Jak ti to jde?“

„Jak psovi pastva. Ale je to lepší, než to bylo na začátku, myslím, že tímhle tempem to k přijímačkám dám.“

„Kdybys potřeboval s něčím helfnout, nestyď se říct si.“

„Dík. Jseš hodnej.“

Číst dál: Domů

Po zbytek pondělka se ve škole nic zajímavého nedělo. Na semináři jsem nějak neočekávaně pro sebe obhájil dvouměsíční penzum odevzdaných příkladů do typáku a vysloužil jsem si malé nevýznamné plus za dvě úlohy, vyřešené poněkud neortodoxním způsobem. Z historie KPSS jsem měl uvolnění, tak jsem si skočil dát věci na kolej a něco pozřít ještě před tím, než zajdu na výpočetku. Před kolejí stála černá volha s červeným diplomatickým číslem. T092. Hm. Asi jsem se dost odbarvil.

Na vachtě mi babi Aňa ukázala očima na chlápka v obleku, který seděl na kanapi pro hosty a hladil hlídacího kocoura Behemota. Vedle něj se povalovalo zmuchlané Rudé právo. Chlápek vypadal docela mírumilovně.

„Čechu, tady soudruh na tebe čeká. Chcete si sednout někam do závětří?“

„To asi nebude potřeba, babi Aňo.“

Číst dál: Kvapil

Ráno mě probudilo sluníčko za oknem a klepání na dveře. Shodil jsem ze sebe přehozenou Lenčinu nohu a šel se podívat, kdo to otravuje takhle nekřesťansky brzy, nota bene v neděli. Ještě ani nebylo osm, a to v neděli na koleji obvykle bděla jen babka vrátná a černobílý hlídací kocour Behemot. Nepředpokládal jsem ani jednoho ze jmenovaných a vskutku, byla to Natálka.

„Teda, holoubci, vy máte ale spaní. Klepu asi deset minut. Olina nebo Lenka?“

„Lenka. Pojď dál.“

„Dneska máš taky šoustací den? Ahoj, Leni, promiň, že vás budím takhle brzo. Půjčíš mi Milana?“

„Jé, ahoj, Nasťo. To je dobrý, včera jsme o tobě zrovna mluvili, viď, Mili?“

„Je to tak. Ale nepředpokládám, že Naty nás přijela doplnit do trojky. Nebo jo?“

„A to je taky zajímavý nápad. Dneska ne, i když se mi ta myšlenka dost líbí. Jé, babiččina protiimpotenční pomazánka! Můžu ochutnat?“

„Jasně. Akorát ty tousty už zase budou, jak hadr. Je to ten nejsprostší baton, jaký si jen můžeš představit, včera měli totálně vyprodáno.“

„Nevadí. Nějak jsem doma neodhadla snídani. Oleg přijel brzy. Chceš taky namáznout krajíček, Leni?“

„Ale jo, když budeš tak hodná. My jsme se ti večer nějak docela rozjeli, vyhládlo mi. V lednici možná ještě zbylo nějaké pivo, koukneš se, Mili, prosím?“

„Dvě láhve. Já nebudu, můžete se šábnout.“

„Stačí mi sklenička, ať ti to nevypijeme úplně. Co ty na to, Leni?“

„Jasně. Jé, to jsem potřebovala. Mám sucho v puse.“

„No tak jo. Proč jsem tu – letíš pozítří, že jo? Táta si myslí, že by tě Oleg mohl vzít na letiště, ukázat co, a jak. A máma jinak nedala, že se pak musíš zastavit na oběd. Fakt ti Leni nevadí, že ti Milana seberu?“

„Další číslo bych už nejspíš nepřežila. Bolí mě celá holka. V pohodě. Já se ještě natáhnu a pak tu trochu poklidím. Tohle bylo nové povlečení.“

„Hm, to jste si zařádili. Tak jo, Mili, vymyslely jsme to s Lenkou dobře?“

„No, striktně vzato, mohly jste se taky zeptat mne, že jo? Počkej, teď mi to secvaklo, Oleg čeká dole? A ty se tu vykecáváš. Že se nestydíš.“

„Oleg si vzal fyziku a učí se. Ale jo, měli bychom se pohnout. Skoč se umýt, já postavím na čaj.“

Číst dál: Letiště

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 71 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 71

Nejnovější uživatelé

  • ae21ae
  • Kejmil
  • Didier
  • Frfafel
  • PragueMate