DEV...ELeferno

Když je blízko nebezpečí, když je ohrožena myší jistota, začíná myška bláznit, jančit a zachraňovat co se dá. To je myší přirozenost. Já jsem myš. Blázním, jančím, zachraňuju. Pravda, občas to vypadá, že z té potápějící se lodi skáču přímo do oceánu, kde se utopím. Zřejmě jsem tam i skočila. Ale po dně jsem se nakonec dostala až na souš. Teď jsem v bezpečí.

Sedím na patách ve známém pokoji u známého křesla a tmavá očička upírám vzhůru. Jen tak zpod víček pokorně pojukávám. Když se dlouho nic neděje a notebooku se dostává více pozornosti než mně, strkám Pánovi čumáčkem do lokte. Jen malinko. Opatrně. Čím ho ta druhá myš přitahuje...nedá se na ní připnout svorka, nesmí se na ní kapat vosk, špatně se váže, na elektrodu nereaguje. Strk, strk čumáčkem do lokte. Pánova ruka se zvedá, myší srdíčko buší jako o závod. Kam se ruka vydá?

Tento text pochází z internetových zdrojů, sebrala, utřídila a přeložila Volturi.

Pán mi přikázal, abych přijela ve čtvrtek a uklidila mu byt. Moc jsem se na něj těšila! V půl desáté jsem vcházela do jeho domu a kdo se proti mně nevynoří v chodbě? Pán s velkou krabicí v rukou. Dal mi pusu a řekl, že musí k doktorce.

Před rokem a něco jsem na Elefernu uveřejnila „píchací reportáž z Hellu", kterou jsem nazvala „Okroužkovaná". Nechala jsem si napíchat čtyři kroužky do pysků a byla jsem na ně strašně pyšná. Někdy jsem provokovala Pána tím, že jsem si dva a dva kroužky zamkla zámečky (a byla jsem za to potrestána), někdy on věšel na kroužky závažíčka. Jenže se to nějak špatně hojilo. Jeden kroužek byl v pohodě, jeden jakž-takž, a dva pořád zlobily. Polívala jsem si kundičku peroxidem vodíku a odvarem řepíku, chvíli to bylo v pořádku a pak zase začaly potíže. Asi tam byl nějaký zánět, nebo moje tělo nechtělo kroužky přijmout, moc jsem to neřešila. Ale po čase jsem si řekla, že pysky mají smůlu, budu je považovat za zahojené!

Ach jo, zase bude 20. dubna a já budu mít narozeniny. Ten povzdech proto, že už šedesátédruhé. Už bych to měla tajit a ne slavit! Ale v úterý 20.4. jedu k Pánovi a mám slíbený parádní dárek. Přála jsem si pořádný výprask, 62 ran, a on mi to s potěšením slíbil.

Strašně nerada moralizuji, ale komentář jedné z nás k tomu nutí můj pocit zodpovědnosti. Uveřejnila jsem zde reálnou povídku Můj první pan Pán. Reálnou proto, že se skládá z mých reálných zážitků a pocitů, a povídku  proto, že je to jejich koncentrát.  Když jsem ji dopsala, ozval se ve mě maličký vykřičník " pozor dáváš návodný příklad" Ale smázla jsem ho s pocitem, že byť je některé čtení na Elefernu přístupné i bez přihlášení věřím tomu, že jsme tu všichni dospělí a zodpovědní sami k sobě.

Všechno začalo, když jsem to před časem nevydržela a zmínila se Pánovi, že mám pro něj už dárek k narozeninám. A rozmarně jsem se ptala, co dostanu já ke svým, které mám měsíc před Pánem. A protože jsem chtěla Pánovi ušetřit problémy s rozhodováním, hned jsem navrhla, že bych mohla dostat piercing bradavky, nejdřív jedné, aby Páníček mohl trápit tu zdravou, a až se zahojí, tak druhé. Pán něco neurčitě zabručel a já jsem věděla, že všechno bude tak, jak Pán rozhodne. Pustila jsem to z hlavy. Proto jsem byla velice natvrdlá, když mi Pán po čase zavolal a řekl, že si mám domluvit levou nebo pravou. Až za chvíli mi došlo, že Páníček mi chce opravdu darovat piercing bradavky k narozeninám. Nezapomněl a akceptoval moje přání! Ptala jsem se, jaký šperk mám zvolit, jestli činku, nebo kroužek a Pán řekl, že samozřejmě kroužek, protože „kozy se musí uvázat!“

Rozhodla jsem se, že si nechám udělat piercing velkých pysků. Líbí se mi ozdobená kundička. A když už, tak už! Nechám si píchnout rovnou čtyři kroužky. Půjde s nimi ledacos podniknout - roztahovat, zamykat, zašněrovat, věšet závaží, zvonečky... A asi to bude parádně bolet, když mi to budou dělat! Domluvila jsem se s Fousáčem z Hellu, objednal mě na sobotu, na dvanáctou hodinu.
Už od rána jsem myslela na to, jaké to bude, až mi bude Fousáč propichovat pysky. Vydržím to? Nebudu křičet? Pomyšlení na bolest mě vzrušovalo, ale měla jsem trochu i strach. Takový hezký strach.

Tento text je převzat z projektu BDSM.CZ a není tématicky zatříděn. Veškerá autorská práva jsou totožná, jako v uvedeném projektu.  Jeho autorem je Lorelei, překlad Soptík

---

Abstrakt: Aneb jak správně naladit bytost pohlaví ženského, aby přistoupila na vaše neobvyklá sexuální přání.

Spoustu stránek, chatů, seznamek a fantasy povídek pomohlo vytvořit lživý pohled na D/s vztahy. Mnozí tento seznam zapoměli, a oddali se vlastním fantaziím. Jak často jste tyhle výroky od někoho slyšely? - "Subinky nedělají X...", "Opravdová otrokyňka by nikdy...", "Pokud jsi OPRAVDU SUBMISIVNÍ..." To jsou všechno formy manipulace.

Ať už jste subinka, subíček nebo zkrátka "spodek", máte právo..{mosimage}

• Máte právo na to, aby s vámi bylo zacházeno ohleduplně.
• Máte právo na to, aby s vámi zacházeli s respektem.
• Smíte vyjadřovat svoje pocity, ať už jsou "dobré" nebo "špatné".