DEV...ELeferno

Prohlížela jsem si inzeráty na Internetu a vybrala si jeden, který nabízel "výslech zajatkyně". Odepsala jsem a dostala jsem tuto odpověď:

Ahoj, dík za odpověď. Jsem rozvedený človíček s vlastním zázemím a jsem dominantni typ. Pokud se rozhodneš pro setkání se mnou, pozvu tě na nezávazné posezení u kávy, či vínka a pokecáme. Pak tě překvapím slovy: "Nyní odejdu a 10 minut počkám v autě, pokud přijdeš, budeš zatčena a převezena k výslechu, pokud ne, tak ti přeji hezký den!" A odejdu. Po chvilce se zvedneš a půjdeš k autu, nasedneš a já se rozjedu. Když zastavíme, otevřu dveře a ty uslyšíš rozkaz: "Vystup, ruce za hlavu a jdi ke dveřim!" Poslechneš, pak otevřu dveře a ty uslyšíš: "Dovnitř a dělej!" Vstoupíš a já ti nařídím: "Po schodech nahoru, půjdeš až k dalším dveřím, pak stát čelem ke zdi!" Poslechneš, pak ti přes oči dám černou pásku a ty uslyšíš, jak se otevírají další dveře, chytnu tě za vlasy a vedu do další místnosti. "Stůj a ani se nehni!" Zdá se ti to nekonečná doba, kolem tebe ticho. Pak uslyšíš můj hlas: "Tak tys chtěla vyzkoušet jaké je to být u výslechu!" Než odpovíš, uslyšíš má slova: "Tak já ti to ukážu, svlékni se!" "Ne", řekneš, "já si to rozmyslela!" Slyšíš jak jdu k tobě a bleskově ti nasazuji na ruce za zády pouta. Pak slyšíš nějaký zvuk co neznáš a vzápětí cítíš, jak jsou tvé ruce vytahovány směrem vzhůru. Nic nepomáha pokus o odpor, ruce pomalu a jistě stoupají a tím tě to nutí se předklánět. Pomalu a jistě se zvyšuje tlak v podpaždí, pak slyšíš jak říkám: "Tak co, už se svlékneš?" "Ne!" "Tak budeme pokračovat!" říkám klidně. Už stojíš na špičkách, zvedání ustává, přistupuji k tobě a ty cítíš, jak tě mé ruce začínají prohledávat, jak prohmatávají tvá prsa a pomalu míří k rozkroku. Cítíš mé prsty v rozkroku přes oděv, pak ale najednou jedou směrem dolů ke kotníkům. Nechápeš, ale vzápětí ti kolem kotníků dávám smyčku a tu opět přetahuji přes kladku a začnu napínat. Má to za následek, že tvé nohy se začnou zvedat do výše, jsi celá ve vzduchu, nohy jdou stále výš a výš, posléze jsi hlavou šikmo dolů. "Svlékneš se?" opět se zeptám. "Ne!" naštvaně odpovíš. "Tak dobrá, tak já si tě trochu vykoupu!" Povolím provaz spojující tvé ruce a ty visíš za nohy, hlavou dolů. Pak uslyšíš, jak pod tebe něco přitahuji a pak slyšíš, jak napouštím do toho neznámého vodu. Pomalu tě začnu spouštět dolů. Cítíš, jak se dotýkáš temenem vodní hladiny a ta pomalu stoupá, už máš namočené čelo, pak oči … "Ne, ne, ne!" křičíš, ale já pokračuji. Nos a pak i ústa, zmítáš sebou ve snaze se nadechnout, marně, jsi příliš hluboko. Pak tě povytáhnu, nadechneš se a sípáš: "Ano, ano, já se svléknu." Spustím tě na zem a nařídím: "Tak si sundej halenku!" Neochotně a pomalu začneš rozepínat knoflíky. "Dělej, dělej, nemáme čas!" popoháním tě. "Teď kalhoty!" Rozepneš si knoflíky a spustíš kalhoty ke kolenům. Najednou ucítíš, jak jsem ti rozepnul podprsenku, instinktivně si obnažená prsa zakreješ rukama. Pak ucítíš, jak ti něco dávám kolem zapěstí a opět ten zvuk. Tvé ruce jsou taženy šikmo vzhůru, odpor je marný. Když máš ruce dostatečně napnuty, cítíš, jak ti stahuji kalhotky a obnažuji tak tvé ženství. Pak ti něco dávám kolem kotníků a opět ten zvuk. Tvé nohy jsou roztaženy, jsi tu jako velké "X". Pak ti sundávám pásku z očí a ty spatříš před sebou nějaký stolek a na něm něco přikryté ubrusem. Násilím ti otevírám ústa, vsunuji gumový váleček, který přelepuji páskou, dokonaly roubik. Pak stahuji ubrus a ty spatříš nějakou skříňku a několik kabelů. "Proboha, to jsou elektrické přístroje!" napadne tě, pouta ti však nedovolí sebemenší pohyb. Vezmu jeden kabel zakončený kovovou svorkou a ty vidíš, jak pomalu a nezadržitelně míří k tvé bradavce, zakousne se do ní, druhá svorka vzápětí do druhé. Pak vezmu kabel zakončený válečkem, přistoupím k tobě zezadu a vtlačím ti ten kontakt do zadku. Nejprve to přijemně chladí, pak vezmu další, opět se svorkou a ty marně přemýšlíš, kam ti ji asi připnu. Ohnu se a prsty nahmatám tvůj poštěvák a vzápětí se svorka zakousne do tohoto citliveho mÍsta.... Pak si sednu k přístroji a ty slyšíš můj hlas: "Tak co, už toho máš dost?" Sleduješ mou ruku jak směřuje k ovládacímu knoflíku, a slyšíš, jak řikám: "Až pootočím tady tím, tak začne docela dobré grilování, co ty na to?" Roubík ti nedovolí cokoliv namítat a má ruka smeřuje neustále k ovladači. Pak jím otočím, místo šoku však pocítíš příjemné brnění na všech místech, kde máš umístěné kontakty, brnění se postupně zvětšuje a mění se místa protékání proudu, vzdycháš vzrušením a vzápětí si uvedomíš, že pomalu a neodvratně přichází orgasmus. Pak je to tu, poznám to na tobě a křiknu: "Kdo ti to dovolil?" Něco přepnu na přístroji a ty opět sleduješ mou ruku, jak směřuje k ovladači, otáčí jím a ty máš pocit, že do prsou a rozkroku tě zasáhl blesk. Zmítáš sebou v křečích, ale pouta jsou pevná. Když to vypnu a vyjmu ti roubik, špitneš: "Dost už, dost, udělám vše, co budeš chtít..." Nařídím ti ....... Myslím, že to jako ukázka postačuje, nyní je to na tobě.

Velmi mne to vzrušilo. Několik večerů po sobě jsem si představovala, jak jsem spouštěna hlavou dolů do nádoby s vodou, jak se zmítám ve snaze nadechnout se a stačilo pár doteků na poštěváčku a byl tady orgasmus. Je pravda, že elektřiny se od dětství bojím, nikdy jsem se nedotkla ani vývodů z ploché baterie, když jsme se to učili ve fyzice, ale touha po nevšedním zážitku byla silnější a já jsem se rozhodla, že do toho jdu. Po nějaké době mailování a telefonických kontaktů jsem dostala "předvolání k výslechu". Měla jsem strach, věděla jsem, že riskuji, ale touha a zvědavost byly silnější. Mezitím jsem si plnila svou neinformovanou hlavu informacemi z Eleferna, Černé Luny, BDSM a InSexu. Musím říct, že jsem měla hlavu plnou teorie, ale zatím žádné praktické zkušenosti. A takto připravena jsem jela na setkání se svým "vyšetřovatelem". Vyzvedl mne na nádraží, zavedl do internetové kavárny, u skleničky vína jsme si domluvili stopku a vysvětlil mi pravidla:

• můžu si říct co nechci, ale nesmím říkat, co chci, to je na něm
• když vyslovím stopku, bude to na celou akci, ne jen na tu konkrétní vyšetřovací metodu.

Nakonec jsem mu mailem potvrdila, že se výslechu zúčastňuji dobrovolně. Byla jsem krásně vzrušená, krásně jsem se bála a těšila se na všechno, co mne čeká. Zavezl mne k nějakému domu, přede dveřmi zavázal oči šátkem. Vstoupili jsme dovnitř a všechno začalo. Když jsem na otázku, jestli vím, proč jsem tady, provokativně odpověděla, že nevím a že chci svého právníka, dostala jsem pořádnou facku. Když jsem odmítla splnit příkaz "Svlékni se!", byla jsem v okamžiku svlečena, spoutána do kozelce a potrestána několika ranami rákoskou na chodidla. Už si nepamatuji přesně, jak šly jednotlivé akce za sebou, vím jen, že jednu chvíli mi krásně dráždil poštěváček, robertka zasunoval do pochvy i do análu a přitom jsem musela odpovídat na různé otázky, ale těsně před orgasmem přestal. Pak mne s rukama spoutanýma za zády a s očima zalepenýma páskou zavedl do sprchy, vyplachoval pochvu i anál a dostala jsem klystýr. Po vyprázdnění jsem se musela poslepu správně oblíknout a byla jsem připoutána za ruce spoutané v zápěstích a za rozkrok, téměř jsem visela, jen špičkami prstů jsem se dotýkala podlahy. Rozepnul mi svetr a připnul elektrody na bradavky. Když poprvé pustil proud, zařvala jsem, ale spíš překvapením než bolestí. Dostala jsem příkaz zatnout zuby a mlčet, jinak že dostanu roubík. A znova a znova pouštěl proud, silnější a silnější. Nekřičela jsem, jenom se zaťatými zuby vydávala nějaké zvuky, ale přitom jsem cítila, jak mi do kalhot vytékají zbytky po klystýru a nesnesitelně mne bolely ruce spoutané v zápěstích, za které jsem visela. Zaprosila jsem: "Už ne …" a na to mi můj vyšetřovatel tichým a laskavým hlasem odpověděl: "Ale to je teprve začátek!" A v té chvíli se něco ve mně vzbouřilo, říkala jsem si v duchu: "Mám já tohle zapotřebí?" a nahlas jsem řekla, že asi nejsem opravdová masochistka a vyslovila jsem stopku. Bylo to asi hodinu a půl po začátku výslechu. Okamžitě mne rozvázal, osprchovala jsem se, vyprala kalhoty, šli jsme na večeři, nechal mne u sebe přespat a druhý den odvezl na nádraží.

A teď pro mne nastalo období zmatku a pochybností. Byla jsem pokořena, zahanbena a naštvaná sama na sebe, že jsem nic nevydržela. Zmítala jsem se v pochybnostech, jestli to byla jenom zvědavost, nebo jestli mám opravdu kladný vztah k bolesti. Dál jsem si četla o BDSM na netu a InSex.com se pro mne stal drogou. Každý večer jsem si četla anglické popisy k fotografiím a představovala si, že mi můj vyšetřovatel taky dělá takové věci. Toužila jsem po bolesti, toužila jsem bezmocně křičet do roubíku, zmítat se v poutech. Ale přiznám se ještě k něčemu. Poprvé mi můj vyšetřovatel říkal, že ženy, které vydrží jeho tvrdý výslech až do konce, si vezme do postele a je k nim něžný. A po tom jsem taky toužila, aby chlap, který mne mučí a trápí a ponižuje, byl na mne něžný. Po 14-ti dnech zmatků jsem se rozhodla a požádala jsem o dokončení výslechu. Prosila jsem ho, aby nebyl na mne moc tvrdý a netrestal mne za minulé selhání. Odpověděl: Ahoj, budeš předvolána v dohledné době, ale počitat s tím, že tě ušetřím, moc nemůžeš. Každý má dostat druhou šanci, ale teď musiš vydržet do konce! A tak jsem znova jela do toho města, přijela jsem večer a dostala jsem příkaz čekat na zatčení v restauraci naproti nádraží.

Popíjela jsem červené víno, za hodinu, kterou mne nechal čekat a přemýšlet o tom, co mne čeká, jsem vypila 4 dl. Pak přišel, přisedl si, povídali jsme si a on objednával další víno. Říkala jsem mu, že můj limit je 6 dl, navíc jsem pila nalačno, protože mi říkal, že kvůli roubíku je dobré nemít toho moc v žaludku, ale on na to nedal, vypila jsem 8 dl. Pak jsme jeli do stejného domu jako minule, už jsem to tam znala, nebylo třeba zavazovat oči. A znova to začalo: Příkaz "Svlíkni se!" jsem splnila s radostí, vzápětí "Oblíkni se!", znova svlíknout, znova oblíknout, když jsem byla svlečená potřetí, dal mi pořádné dvě facky, protože jsem pokaždé zapomněla na hodinky. Pak mi na podlaze, vleže na břiše, připoutal ruce ke kotníkům, bil přes chodidla už známou rákoskou a nechal o samotě 2 hodiny čekat. Pak se vrátil a chtěl pokračovat, ale mně se zvedl žaludek a vypité víno chtělo ven. Dovolil mi zvracet do umývadla a řekl, že až sama řeknu, že je mi dobře, budeme pokračovat. Myslím si, že mi to víno v restauraci objednával záměrně, že to byl taky druh ponížení. Poprvé jsem si musela před ním vyprazdňovat střeva, teď žaludek. Po nějaké době bylo všechno víno venku a já už jsem nemohla (a nechtěla) oddalovat věci příští.

Připoutal mne tentokrát ve stoje, za ruce roztažené nad hlavou a za roztažené nohy. Následovalo mučení elektřinou, ale jiné než minule. Zasunul mi elektrodu do análu a druhou se mne na různých místech dotýkal. Ale předtím mi dal originální roubík, strčil mi do pusy celý citrón a přelepil páskou. Doteky elektrodou byly jako doteky rozpáleným železem, divila jsem se později, že nemám po těle žádné spáleniny. Dotýkal se na různých místech, na prsou, na bradavkách, v podpaždí, mezi palcem a ukazováčkem, na břichu, na poštěváčku. Spoutání mi dovolovalo částečný pohyb, mohla jsem sebou cukat, uhýbat, po dotyku na poštěváčku jsem skákala jako koza. (Dosud mám kolem kotníků proužky, jak se mi při tom zařezávaly provazy do kůže.) A můj vyšetřovatel se bavil. Nevím, jak dlouho to trvalo, jenom očima jsem prosila: "Už dost …" Když se po čase sám zeptal, jestli už má skončit, mohla jsem si hlavu ukývat. Vyndal mi roubík, vyndal elektrodu z análu, sedl si ke mně na zem a dotyky na citlivých místech mne přivedl k orgasmu.

Pak jsem dostala nabídku: buď uhádnu, jaký druh mučení na mne ještě chystá a budu moci jít spát, nebo mne tam nechá stát připoutanou do rána. Bylo mi jasné, že nemůžu uhádnout, měla jsem toho dost, už jsem nechtěla žádné mučení a stát připoutaná se mi nezdálo tak hrozné. Ještě řekl, že kdyby se mi podařilo dostat se z pout, můžu přijít k němu do postele. Zavřel dveře a odešel. Nejdřív jsem trpělivě stála a přemýšlela, kolik hodin zbývá do rána, ale pak jsem zjistila, že prsty levé ruky dosáhnu na uzly a začala jsem to zkoušet. Šlo to, po trošičkách jsem povolovala utažení uzlů a po nějakém čase byla levá ruka volná. U pravé jsem jenom povolila utaženou smyčku a totéž u nohou. Byla jsem volná, došla jsem do pokoje, kde spal můj vyšetřovatel a šťastně si vlezla do jeho teplé postele. Myslela jsem si, že budu moci taky pár hodin spát, ale omyl! Probudil se a začal si se mnou hrát. Kroutil a mačkal mi bradavky, dráždil poštěváček, anál i pochvu, ale drsně, nevedlo to k orgasmu, jen k další bolesti. A měly následovat další dvě procedury. Dostala jsem bonus, mohla jsem si sama určit, jak dlouho chci sedět na koze a jak dlouho vydržím kapání vody do nosu přes hadr. Byla jsem hloupá a nezkušená a tak jsem řekla kozu 15 minut, vodu do nosu 5 minut. Netušila jsem, jak to bolí, sedět na kulaté tyčce o průměru asi 5 cm, ruce spoutané za zády, špičky prstů sotva se dotýkající podlahy. Vydržela jsem jednu minutu! Jako trest za nedodržení limitu jsem vyfasovala úklid. Pak jsem si musela lehnout na záda na stůl. Ruce spoutal pod stolem s nohama, hlava visela dolů. Hadr přes obličej a začal kapat vodu … Vydržela jsem 2 minuty, byla jsem přesvědčena, že se utopím. Ještě přidal pár švihnutí rákoskou na stehna a Venušin pahorek a byl konec. Za nedodržení limitu jsem dostala úkol přivést si příště partnerku. Pak jsme šli spát a já jsem se v jeho posteli, přitisknutá k němu, rozklepala a rozplakala a nemohla jsem přestat.

Ráno jsem vstala, když vyšetřovatel ještě spal, oblíkla se a začala uklízet. Ale najednou přišel, v očích měl něco, co nevěštilo nic dobrého, a začal mne tlačit zpátky do postele. Vzpomněla jsem si, že kdysi, na začátku komunikace, jsem si přála poznat znásilnění, myslela jsem, že to znamená jen být bezmocná a muž si mne vezme, jak bude chtít. Ale v noci jsme si o tom povídali, znásilnění pro mého vyšetřovatele znamenalo "dokopat do kouta a velmi brutálně znásilnit". Při vzpomínce na to, jak mi v noci při "něžném mazlení" brutálně vrazil prsty do pochvy i do análu, jsem honem rychle vyslovila stopku. Všeho nechal, vzal mne na oběd a zavezl na nádraží. To bylo moje první setkání se světem BDSM. Vybrala jsem si hned napoprvé zkušeného, ale tvrdého sadistu a nebyla jsem si jista, jestli půjdu po této cestě dál. Ale netrvalo dlouho a moje, dosud potlačované "úchyláctví" se prodralo napovrch a já jsem hledala další kontakty . Ale to už je jiný příběh.