DEV...ELeferno

To že jsem úchylka od malička mi došlo až v posledních letech. Stačí když se podívám zpět do mých pěti let a vzpomenu si jak jsem si představovala že si hrdině nechám dát výprask který měl dostat někdo jiný. Příběhy na podobná témata mi vydržely na mnoho večerů před usnutím. A to musím zůraznit že rodiče na mě nikdy nevztáhli ruku (díky jim za to) ani jsem se s ničím podobným blíže nesetkala.

Když jsem byla trochu starší a bylo mi dovoleno dívat se na Vinetua, hltala jsem scénu kdy je jeden muž bičován přivázán ke dvěma kůlům. Vlastně si nepamatuji nic jiného...

Dostala jsem od babičky knihu „Křestanské nebe“ kde byly popsány příběhy proroků a mučedníků... Mučedníky jsem četla několikrát – byly včetně popisu mučení, proroky ani jednou...Až zpětně jsem mi došly souvislosti...

Ale zpět ke konkrétní otázce, jak jsem se dostala až sem? U nás doma bylo „cokoli co je mezi nohama“ naprosté tabu, co jsem nenašla v Dívce jsem nevěděla. Když mi bylo třináct trávila jsem spoustu času u počítače a kromě jiného jsem se bavila CDčky k počítačovým časopisům jako třeba Score. Na jednom z nich jsem narazila na povídkový MagZin. Náhodně sem si přečetla nějaké povídky a jedna mě prostě dostala. Byla naprosto triviální z dnešního pohledu možná až špatná.. ale bylo to tam! Chlap a ženská si to vlastně docela obyčejně rozdali ale já to četla znovu a znovu několik dní po sobě...nemohla jsem toho nechat. Když už jsem jí znala tak nazpaměť že mě přestávala bavit, zadala jsem strašně opatrně do vyhledávače „erotické povídky“. Vyhrnulo se na mě desítky odkazů... a já je začla všechny metodicky pročítat..

 Počítám tak u sté povídky jsem si všimla že mnohem víc mě baví ty z kategorie „bdsm“ a zkusila jsem i to (opatrně samozřejmě) vyhledat. Vypadl mi server BDSM.cz a zaujal mě na první pohled. Dlouho jsem si tvrdila že to čtu jen proto že mě zajíma proč lidi dělají takové věci, jen a čistě ze zvědavosti...

Když jsem přečetla snad všechno co český bdsm internet skýtal (obrázky ani videa mě nijak nezajímaly) napadlo mě že přece napsat takovou povídku musí být snadné a že to zkusím... Vytvořila jsem si přezdívku Fronéma s tím že nikdo nebude moct zjistit kdo jsem. Vznikly hned dvě takové krátce po sobě „Noční překvapení“ a „Poprvé s šátky“ když je teď čtu, tak mi přijdou dost naivní, ale na to že jedinou inspirací mi byly ostatní texty a v reálu jsem za sebou měla tak maximálně pusinky na lavičce to není tak zlé. Potěšilo mě že komentáře přišly pozitivní. Co mě ale překvapilo, byl mail od nějakého Milkova, (neznáte ho?) že se mu moje povídky líbí a že by je chtěl dát na Eleferno. A kdo prý jsem.

Spustila jsem mailový projekt „co nejméně toho říct a co nejvíce se dozvědět“. V rámci zjištování kdo je to ten Milkov jsem důkladně přečetla celé Eleferno které jsem předtím moc neřešila s tím že „tohle je tedy moc i na mě“. Druhý den jsem si koupila v krámě plochou baterku. Doma jsem jí tajně olízla a se zjištěním, že to není nic moc jsem ji strčila do šuplíku kde zůstala až do nedávného stěhování.

Tahle konverzace vydržela asi měsíc. Na konec jsem se rozhodla oznámit že jsem patnáctiletá hlupka. Napsala jsem sebemrskačský mail ve kterém jsem se přiznala, že lezu na stránky na kterých nemám co dělat a čekala jsem věčné zatracení za to, že se pletu do „dospělých věcí“. Řekla jsem že počkám až mi bude osmnáct a vrátím se. Přišla mi velmi milá a uklidňující odpověď, že se nic neděje a že to bude dobré. A také, že si si myslí, že nevydržím čekat mnou inzerované tři roky do dospělosti... Jak předvídavé :-)

V rámci strachu sama ze sebe jsem skutečně přes rok neotevřela žádnou stránku zaměřenou na bdsm.

Znovu jsem se zapojila když mi bylo něco přes sedmnáct a akorát jsem se vzpamatovala  z předchozího jedenapůlletého vztahu. A byla jsem plná chuti zkoušet něco nového.

Napsala jsem (pro změnu opatrně) mail, že jsem zase tady a že bych hrozně ráda někdy naživo viděla nějakého toho úchyla, případně i třeba něco zkusila. Netrvalo dlouho a přišla jsem se ukázat na Bílou Horu. Hrdině jsem vypila jedno pivo a snažila se společensky konverzovat. Zkusila jsem si nenápadně šáhnout na moravské bacátko a pokukovala jsem po pánovi co klečel za protějším stolem (dlouho jsem se pak domnívala, že to byl Xdom, za to se omlouvám :-) )

Následné zhodnocení vzájemných sympatií s Milkovem dopadlo úspěšně a druhé setkání následovalo v Danielině sklepě.  Jak to probíhalo je popsáno v jiném článku a to „Jak jsem při prvním akčnění málem odpadla „Ve zkratce, byla jsem nadšená a chtěla jsem zkoušet víc a víc. A tak jsem se znovu sešli u Daniely ve sklepě a znovu v dalších podobných zařízeních. 

Tím byla má geneze úchylky dokončena, ale pro zajímavost jak to šlo do dneška?

Viděla jsem můj první Podraz a to Military (včetně pánského stripýzu :-)) Na Eliotu jsem budila všeobecné pohoršení veřejnou prezentací violet wandu a dojícího přístroje... Kromě zážitků fyzických které stály za to (plochá baterka hadr :-) ), jsem hlavně poznala spoustu skvělých lidí. To bych ráda obzvlášt vyzdvihla. Byla jsem překvapena jaké množství zajímavých a příjemných lidí se kolem české BDSM scény pohybuje...

V srpnu minulého roku jsem zatoužila po zajímavém programu na večer a vyrazila téměř na blind na Bílou Horu, kde jsem nebyla nikdy kromě toho prvního setkání a Military podrazu. Vzhledem k mé přirozené ukecanosti jsem se vmísila mezi zde přítomné úchylstvo a naprostou náhodou až omylem (možná to byl osud, to jsme se ještě neshodli)  jsem potkala svého současného partnera, známého zde jako oficiálního fotografa, TymuRa. (Vy to raději nezkoušejte. Pravděpodobnost seznámení se na pravidelných čtvrtcích je tak malá že jsme ji už vyčerpali my dva ) společně jsme pak oslavili mé osmnácté i devatenácté narozeniny a jestli jsme neumřeli, tak úchylačíme dodnes...

2007: aktualizace: Po necelých dvou letech soužití jsme se s TymuRem rozhodli jít dál v životě každý vlastní cestou.