Menu
Spokojeni?
Povídky
Texty v této kategorii jsou FIKCÍ. V převážné většině případů jde o díla našich čtenářů a uživatelů, zveřejňovaná jen s minimálními redakčními úpravami, gramatickou a stylistickou korekcí.
"Ahoj krásná paní!" "Nazdar, kecale!" Usedli ke stolu v prázdné hospodě. "Fredy, prosimtě, dvě polotmavý, teda jestli máš už votevříno..." "Hmm..." ozvalo se zpoza pípy...
"Tak Jirka je pro, máme přijet, do výběru lidí kecat nebude, máme jeho důvěru. A podle nálady se k nám rád přidá..." "A když bude malér, tak nás předhodí tý svý smečce..." "To jsou mazlíci, jen ty z nich děláš krvelačný bestie..." "No jo, trochu přeháním, ale nechá je zavřený, dokud tam budem?"
"Neboj se furt, vždyť si chtěla jen hrát, ani tě neškrábla, teda, i proto, že Jirku rychle poslechla, to uznávám..." ušklíbla se Kamila a uhnula hospodskýmu, aby měly pivka jednodušší cestu na stůl.
"Tak Jirka je pro, máme přijet, do výběru lidí kecat nebude, máme jeho důvěru. A podle nálady se k nám rád přidá..." "A když bude malér, tak nás předhodí tý svý smečce..." "To jsou mazlíci, jen ty z nich děláš krvelačný bestie..." "No jo, trochu přeháním, ale nechá je zavřený, dokud tam budem?"
"Neboj se furt, vždyť si chtěla jen hrát, ani tě neškrábla, teda, i proto, že Jirku rychle poslechla, to uznávám..." ušklíbla se Kamila a uhnula hospodskýmu, aby měly pivka jednodušší cestu na stůl.
"Au!" sykl, když mu cévka projížděla svěračem močáku.
Ona se rozchichotala a následně její ústí namířila do umyvadla.
Zachvilku už proud téměř ustal a tak nastala ta veselejší část.
Položila ho na postel a cévku v teď už ztopořeném penisu zahákla za provázek visící od lustru, speciálně pro tuto příležitost spuštěný a pak odešla do kuchyně.
Když se vrátila s lahví šampusu v jedné ruce a trychtýřkem v druhé, už se trochu chvěl zimou. Oba věděli co bude následovat.
(...) Ne, nemylte se. Tim vycet sexualnich pomucek nekonci. Jeste chybel bicik. Ty vole, tak tohle uz jsem hodnotila onim znamym, z byvaleho totalitniho poradu Deset stupnu ke zlate, Kultura za pet set. Muj sukatel, jelikoz ja jsem se v ten okamzik sukatelkou rozhodne nazyvat nemohla...byla jsem proste vrzena do role submisivni - konecne promluvil: budu te bit bicikem po prdelce do desiti a ty musis pocitat rany. .....a sakra...jak mam pocitat, kdyz mam u huby sliny jak oprate a jazykem nemuzu diky micku hybat. No, divadlo pro sadistu zacalo. Nebyl hruby, necinil mi zadnou bolest. (...)
Dívčí výchovná škola (6. část -- Poker)
Těšil jsem se na večer. To, co mi říkal Radek, znělo dost zajímavě. Už jsem si zvykl, že byl přátelský a občas trochu ukecaný, takže když jsem potřeboval informace, věděl jsem, kam jít.
„Kámo, ten poker je páráda,“ oznámil mi jednou u oběda mezi řečí, když jsem se ptal, jak tu učitelé tráví čas. „Vždycky se sejdem tak jednou za tejden ve společenský místnosti, pokuřujem doutníky a hrajem až do rána.“
„To jako o peníze?“ opáčil jsem.
„No tak trochu. Každej hráč má sebou čubku. Ty jako novej asi nějakou do začátku dostaneš, ale neboj, víš, jaký pěkný masíčko tady běhá,“ ušklíbl se. A já jen souhlasně kývnul. „Nehrajem ani tak o prachy, ale o osud těch čubek.“
(...) "Takže holky, začneme menším protažením a zahřátím. Rozestupte se do 3 řad, udělejte si kolem sebe prostor, protáhneme se, budu předcvičovat." Holky poslechly a tak deset minut jsme cvičili. "Takže, teď si dáte tři kolečka kolem hřiště a abyste měly motivaci, tak poslední tři z vás dostanou rákoskou. Třetí od konce dostane deset, druhá dvacet a ta poslední dostane padesát. Seřaďte se na startu!" Dívek se zmocnila panika, ale už věděly, že nemluvím do větru. (...)
Dívčí výchovná škola (4. část)
Díval jsem se na Terezku jak si hraje v bublinách.
Byla tak nevinná, jako malá holčička a přitom krásná jako orchidej s kapkami vody ve slunečních paprscích. Měla zarostlou kundičku a to mne nějak vzrušilo, ale neřekl jsem nic.
Odešel jsem do pokoje a podal si škrabošku. Když jsem se vrátil do koupelny, Terezka spokojeně odpočívala ve vaně.
"Terezko, už jsi dospělá žena, jak to máš s muži?" zeptal jsem se přímo. Tereza pochopila, na co se ptám a zčervenala. V jejích očích se mísil strach, smutek, ale i chtíč.
Dívčí výchovná škola (3. část)
Byla už pomalu tma, školské prostranství osvětlovaly venkovní lampy, které byly všude, ale i tak bylo spousta temnějších zákoutí. Les pomalu spal a jen sem tam se ozval výr, nebo jiné noční zvíře. Světla v budovách prozrazovala, že uvnitř je ještě ruch. Občas nějaká dívčí postava proběhla mezi budovami, když některá z dívek měla hlad, zaběhla do jídelny.
Do tohoto posvátného ticha vrzly dveře a zpoza nich se objevily dvě postavy.
První, mužská, šla v čele. V ruce nesla nějaké šaty a ve druhé držela vodítko, na kterém byla přivázaná postava druhá, ženská, následující tu první po čtyrech.
I běžný pozorovatel by zdálky poznal, že ženská postava je celá nahá. Prsa se jí při každém krůčku výrazně houpala a její delší vlasy vlály mírně v nočním vánku.
„Tak pojďme Terezko, ať mi nenachladneš,“ zavelel mužský hlas.
Terezka souhlasně tlumeně zaštěkala jako pejsek a pomalu následovala svého psovoda. Obě postavy zamířily k ubytovně kantorů. Než tam došly, vyšla ze dveří jiná mužská postava a krátký oheň od zápalky nasvědčoval, že si zapálila cigaretu. Když viděl blížící se postavy, zbystřil a počkal až budou na doslech.
(...) Druhá žákyně se začala svlékat. Byla hezká, štíhlá, ale její prsa byla větší, alespoň čtyřky. I tak byla moc hezky tvarovaná. Věděla, že ji čeká něco obdobného a oproti svojí kolegyni ani neprotestovala. Věděla, že je to zbytečné.
"Lehni si na záda na stůl. Jak se jmenuješ?"
"Prosím, Manová" špitla.
Holka vypadala na stole nádherně, málem bych na ni skočil i před ostatními. "Uklidni se, je to přece tvá žačka," napomenul jsem se v duchu. Sáhl jsem do skříňky a vytáhl krásné důtky.(...)
"Lehni si na záda na stůl. Jak se jmenuješ?"
"Prosím, Manová" špitla.
Holka vypadala na stole nádherně, málem bych na ni skočil i před ostatními. "Uklidni se, je to přece tvá žačka," napomenul jsem se v duchu. Sáhl jsem do skříňky a vytáhl krásné důtky.(...)
Dívčí výchovná škola (1. část)
V tom inzerátu se psalo:"Soukromá dívčí škola s internátem hledá učitele občanské výchovy, který umí být přísný. Jsme škola zaměřená nejen na vzdělání, ale především na výchovu našich studentek, které patří k lepším vrstvám a jejichž rodiče ve výchově selhali a proto je plně svěřili nám. Pokud se Vám nepříčí občasné výchovné fyzické a psychické tresty, máte praxi a můžete nastoupit co nejdříve, zašlete nám svůj životopis. Pro učitele je připravena odpovídající odměna, zapůjčení bytu v našem areálu a stravování v naší jídelně."
"To bych si dal líbit," pomyslel jsem si. Konečně škola, kde se nebojí žáky vytahat za ucho nebo jim dát facku. Neváhal jsem ani minutu. A i když škola ležela někde u Prahy, napsal jsem svůj životopis a odeslal ho. Připsal jsem tam i to, jak mne mrzí, že v běžných školách nemůžou učitelé pohlavkovat žáky a že bych to rád změnil.
V žertu jsem ještě dopsal větu: " Na tu dnešní mládež by patřila rákoska a řetězy!"
(Kdysi jsem slíbil, že to dopíšu a že to vydá na knihu. Jsou to dva roky marných slibů při dobrém úmyslu. Tak třeba to někoho osloví a někdo pak osloví mě a bude mne hnát a upomínat, abych vybředl ze svojí lenosti a konečně to dodělal. Takže tohle je ta moje stará upoutávka...:)
SVÍTÁNÍ
Z Boží milosti začal nový den.
Slunce v plné síle zalilo mi tvář jakoby panna vedle na polštáři ve snách hodila hlavou a zasypala mne svými vlasy plnými života a radosti.
Jedině takové vyrušení ze sna bylo přijatelné, neboť to byl sen plný andělských kundiček a ocásků, které se přímo v Brownovském skrytém hemžení překotně prolínali, zanořovali se do sebe navzájem, ba i prdelky bez zbytečného omezování pohlavím jejich držitelů přibírali, vše prostupovala bujará láska, která je Stvořitelovým jménem, rozkoš, která byla jeho silou při tvoření světa, ba i chtíčem byl celý sen prodchnut jako jarní potok chladem, tím nezlomným a nevyčerpatelným chtíčem, který nás drží pevně na této zemi, která se tak stává pro nás krásnou a uspokojivě obyvatelnou.
Chtíč po celý život tlačí naši lásku k rozkoši vpřed a když k stáru pohasne ten oheň v klíně, táhne nás jako osla za mrkví kupředu více už jen vínem, mlékem to starců a jídlem, první i poslední rozkoší života.