DEV...ELeferno

Normálně orientovaní pánové se o péra jiných pánů nezajímají, snad jen s výjimkou v pánských kolektivech občas probublajícího soutěžení kdo výš, dál a vůbec, kdo má většího. Fenomén betalajfu mne ale donutil k tomu, udělat z tohoto osvědčeného pravidla výjimku a zamyslet se nad tím, čím se někteří spolumuži prezentují a jak asi vnímají sebe i své (pro účely tohoto textu uchylné) okolí. Vítejte v ocasišti.

To máte náhradou za přípondělník, úchylové :) !     T.

Afinita bdsm pozitivních k obraru kolene je aspektem, kterému není v odborné literatuře věnována taková pozornost, jakou by si tento dozajista mmořádně zajímavý a z odborného hlediska zcela neprobádaný jev zasloužil. Koleno - jakožto v moderní západoevropské kultuře již od třicátých let zcela asexuální prvek lidského těla mezi bdsm pozitivními nabírá zcela atypické vlastnosti, které by se daly připsat fetiši, idolu či zhmotnění čehosi, co nelze nazývat jménem. Zdá se, jakoby bdsm pozitivní v obrazu kolene viděli podobnou symboliku, jako zednáři v zednické lžíci či jihoameričtí indiáni nedávno objeveného kmene kaho-feriů v hliněných soškách Pána Tvrďáka. Proberme některé specifické případy, spojené s obrazem kolene mezi sadomasochisty.
 

Aneb quasieditoriál o tom, jak číst texty reálného socialismu pro pokročilejší suchary

Mláďátka jsou hravá, veselá a bezstarostná, nezatížená minulostí. Uvědomil jsem si to po zveřejnění reportáže z mechanizátorského Eliotu, stylizované do podoby agitky dob reálného socializmu. Množství dotazů na jednotlivé konotace textu, převážně z řad mladších čtenářů a čtenářek mne nakonec přivedlo ke vzniku tohoto, z hlediska slohové a stylové čistoty velmi svérázného textu, jakýchsi "marginálních poznámek ke Jménu růže", poskytujícího mládeži a osobám, ne zcela obeznámeným s internostmi Eleferna návod a vysvětlivky ke čtení oné reportáže.

Hned v úvodu budiž řečeno, že zmíněná agitka je slohový paskvil, neboť její parodizující jazyk nedodržuje dobový úzus - či, lépe řečeno - dodržuje úzus období v rozsahu od padesátých do sedmdesátých let minulého století, a to zcela náhodně. V textu tak převládá směs jazykových konstrukcí období kolektivizace, obratů z úvodníků redaktorů Rudého práva Kojzlara a Hořeního a v neposlední řadě i rádobymládežnické texty a obraty z Mladého světa konce sedmdesátých let. Jak tedy číst zápisky z aktivu mechanizátorů ? Následují vysvětlivky, podávané v pořadí četnosti dotazů.

Tento text pochází z www.gentleman.cz, kde mne zaujal natolik, že jsem si u autorky vyprosila souhlas s jeho přetiskem zde :-) Díky, Petro :-)    Lz.

Další nesmyslně upálený mladý člověk v Plzni, ještě jeden  pokus v Praze.... Tento server je do značné míry přímo věnován bolesti v jejích různých podobách, nedá mi ale, coby jeho provozovateli, abych těchto pár řádek nenapsal. Věřte mi, prosím, že toho o bolesti vím o mnoho víc, než velká většina z vás.
Zřejmě každý člověk má za sebou okamžik, kdy mu suicidní myšlenky prolétly hlavou. Psychiatři tvrdí, že už to je dobrým důvodem vyhledat pomoc odborníka, já bych tak striktní nebyl - ojedinělá myšlenka na ukončení vlastního života jako na východisko ze zdánlivě (a zdánlivě zdůrazňuji) neřešitelné situace může být spouštěcím impulsem k hledání východiska z této situace. Pomoc odborníka je nutno vyhledat v okamžiku, kdy se myšlenky na sebevraždu objevují častěji (a záměrně nespecifikuji, jak často) a jsou doprovázeny častým střídáním období depresí s obdobími zvýšené aktivity.
Pro ukončení vlastního života existuje mnoho (z technického hlediska) snadných cest a sebeupálení je z nich jednou z nejohavnějších. Na rozdíl od klasického autodafé na hranici (jen málokdy ovšem prováděného z vlastní vůle), kde prvotní příčinou relativně rychlé smrti je kombinace tepelného šoku a udušení je samoupálení mnohem pomalejším a bolestivějším procesem. Relativně rychle hořící hořlaviny nejsou s to vyvinout množství tepla, postačující pro vyvolání bezvědomí a smrt nastupuje pomalu, zejména v důsledku rozsáhlých popálenin 2. a 3. stupně a ztráty ochranné a ventilační funkce kůže, kombinované s šokem z bolesti. I přes rychlé nasazení bolest tišících léků zůstává popálený při vědomí, přičemž jeho prognóza je nejčastěji velmi špatná. I v případě lepší prognózy zažívá během léčby popálený peklo při každé manipulaci, převazu, dotyku.
Jinak, pro úplnost, v procesu hojení se spáleniny musí udržovat vlhké, zaschnutí spodiny je vždy komplikací a přináší riziko dalšího zhoršení stavu. Podotýkám, že v tomto stavu jsou obnažena všechna nervová zakončení. Vlhkost se udržuje omýváním dezinfekčními roztoky, například 1% roztokem chloraminu, který navíc působí dobře i epitelizačně. Pro první pomoc sice stačí borová voda nebo fyziologický roztok, jejich léčivý účinek je ale nulový. Ani Dolsin, ani Dormicum či často používaný Tramal neutlumí bolest víc, než pouze částečně. Pokud jsem již toto téma otevřel - příškvar, cyklicky obepínající některou část těla (zejména krk nebo hrudník) je smrštěn do té míry, že je život ohrožujícím jevem. V případech hlubokých cirkulárních popálenin musí být v rámci první fáze pomoci odstraněn nekrektomií, tedy naříznutím eschery až do hloubky tkáně od centra příškvaru oběma směry až do dosažení vitální tkáně. Případné (mnohdy masivní) krvácení je třeba stavět, tlakový obvaz ale nesmí končetinu škrtit.
Zcela vědomě jsem se zaměřil na možné fyzické důsledky samoupálení - nejsem sto si představit, že jedinec, rozhodnuvší se k podobnému činu zvažuje i jeho dopad do života příbuzných, blízkých, kohokoliv. Představa, že je možné se k něčemu podobnému odhodlat v důsledku nespokojenosti se stavem světa je mi natolik cizí, že se jí odmítám zabývat, stejně, jako principiálně odmítám jakoukoli glorifikaci podobných činů, nepřinášejících nikomu nic jiného, než utrpení. Lidi, nedělejte to !

psáno pro stomil.cz

Sedíme v čajovně. Pohodlně se rozvaluju na polštářích v rohu místnosti a opírám se o stěny obložené kobercem. Sedíš přede mnou a hladíš mi chodidla. Miluji ten pocit, kdy se mým nohám věnuješ s takovým zaujetím. Nemusíš se dostat ani ke kolenům a už slastně přivírám oči.

Občas se k tobě nakloním a políbím tě nebo pohladím po šíji, někdy ti unikne potiché vzdychnutí. Vidím, že se necítíš úplně příjemně kvůli ostatním lidem, kteří sedí s námi v jedné místnosti. Osobně si myslím, že je naše dění vůbec nezajímá, ale věřím, že to můžeš vnímat jinak.