DEV...ELeferno

Sedíme v čajovně. Pohodlně se rozvaluju na polštářích v rohu místnosti a opírám se o stěny obložené kobercem. Sedíš přede mnou a hladíš mi chodidla. Miluji ten pocit, kdy se mým nohám věnuješ s takovým zaujetím. Nemusíš se dostat ani ke kolenům a už slastně přivírám oči.

Občas se k tobě nakloním a políbím tě nebo pohladím po šíji, někdy ti unikne potiché vzdychnutí. Vidím, že se necítíš úplně příjemně kvůli ostatním lidem, kteří sedí s námi v jedné místnosti. Osobně si myslím, že je naše dění vůbec nezajímá, ale věřím, že to můžeš vnímat jinak.

Bavím se tvojí reakcí když ti sjedu nohou, kterou zrovna nemasíruješ do rozkroku. Chvíli tě hladím až zavřeš oči a potichu zakňučíš. „Zlobíš“. „Já že zlobím?“ zeptám se lehce pobaveně a pokračuju v dráždění. Vidím jak semykáš rty abys nereagoval nahlas. „Tak já budu zlobit ještě víc“ řeknu a stáhnu si k sobě nohy a posadím se do tureckého sedu. „Pojď blíž, klekni si ke mně, něco pro tebe mám.“ Mluvím klidně, ale s lehounkým nádechem rozkazu. Rozhlídneš se rychle kolem sebe abys zkontroloval, zda tě někdo bude sledovat. Všichni mají zjevně se svými čaji práce dost. Přesuneš se tedy ke mně a sedneš si na paty. Díváš se na mě s očekávaním i s mírnou nejistotou co se bude dít. „Nekoukat“, zavrním. Poslušně zavřeš oči.

Pohladím tě lehce po tváři a krku, prohrábnu ti vlasy a druhou rukou tě hladím po těle. Když ti zajedu pod tričko, cítím jak jsi napjatý. Rychle šáhnu do kabelky a vytáhnu dárek, který pro tebe mám. Uzounký kožený obojek s malinkým očkem. Pořád nádherně voní kůží. Dám ti ho pod nos a řeknu ti, aby sis přivoněl. Potáhneš nosem a na tvém pousmání vidím že jsi tu vůni poznal. Oči ale neotevřeš. Natáhnu se blíž a připnu ti ho na krk. V duchu si oddechnu že je správně dlouhý. Je černý a jen něco přes půl centimetru široký. Sluší ti, zhodnotím v duchu. A políbím tě jako závěr tohoto nádherného aktu. „Už můžeš otevřít oči.“ Podíváš se na mě psím pohledem a ruce ti vylétnou ke krku aby sis alespoň ošahal co jsi dostal, když už jsi to neviděl. Zachytím ti ruce a řeknu že nesmíš. Podíváš se na mě jestli to myslím vážně, ale vyhodnotíš že ano. Lehounce stiskneš rty na znamení nesouhlasu ale podřídíš se.

Znovu si vzpomeneš, že jsme vlastně mezi lidmi a rychle se rozhlídneš. Nikdo nás nesleduje, ale v protějším rohu se jedna slečna velmi vědoucně usmívá. „Co teď?“ zeptáš se mě. „Teď se zvedneme a půjdeme o dům dál, noc je ještě mladá.“ Odpovím a stoupnu si. Cestou z čajovny zaplatíš a vidím jak celou dobu přemýšlíš o dárku ode mě. Je ti jasné kam jdeme, kousek odtud má moje kamarádka klub s možností pronajmutí mučíren.



Vcházíme do klubu. Sedám si k jednomu stolu a tobě ukazuju na místo na zemi předemnou. Klekneš si a nevíš co s rukama. Měl bys je držet za zády? Nebo snad nad hlavou? Nakonec si je složíš do klína a zřejmě si myslíš, že bych si asi řekla, kdybych měla speciální požadavky. Dostáváme dvě kafe a začneme je pomalu pít. Klábosím s kamarádkou o nadcházejícím srazu. Řešíme běžné provozní věci jako výzdobu a jmenovky. Ty občas přispěješ jednou větou, ale je vidět, že se na hovor moc nesoustředíš. Položím ti jednu nohu na stehno a lehce zatlačím na podpatek. Chceš mě po noze pohladit, ale jemně ti odstrčím ruku aby ses dál věnoval jen kafi. Ještě chvíli si během rozhovoru hraju s různým přitlačením podpatku na různé místa tvých nohou. Když dopijeme, sebere nám kamarádka hrnky a chápavě se zavírá v kuchyni.
Podíváš se na mě a vidíš, že mám v očích tisíc čertíků. Mám zásadní chuť si hrát a konečně tomu mohu dát průchod. Chytnu tě za ruku a odvádím tě do vedlejší místnosti. Je to mučírna zařízená v gotickém stylu. Posadím se do dřevěného křesla a dám si nohu přes nohu. Vezmu do ruky bičík, který leží vedle na pařezu a začnu si s ním hrát. Popleskávám si s ním do ruky a rozkošnicky přivoním. Ty zatím stojíš předemnou. Ukážu ti, aby ses svlékl. Sleduju tě protože vím, že budeš nervóznější. Skládáš si oblečení na židli v rohu. S potěšením sleduji, že ti zpola stojí i když jsem na tebe prakticky ani nešáhla. Postavíš se přede mě. Podávám ti kožená pouta a řeknu ti, aby sis je dal na ruce. Pobaveně sleduji, jak ti chvíli trvá najít ten správný grif zapnutí pout sám na sobě. Říkám ti, aby sis je utáhl pořádně což činíš. Když se ti to podaří, zvednu se a seberu z pařezu dvě karabinky. Připínám ti na každou ruku jednu. Odvedu tě doprostřed místnosti kde ze stropu visí dva řetězy. Povím ti aby sis ruce připnul tak nejvýš jak umíš.

Stojíš jen v obojku uprostřed mučírny s rukama ke stropu a nemáš moc možností co bys mohl dělat. Zato já mám kolem tebe mnoho prostoru a pomalu tě obcházím a prohlížím si tě. Zastavím se za tvými zády a přejíždím ti nehty přes záda. Lehoučce se zachvěješ vždy když přitlačím. Vidím, že jsi se chytil za řetězy rukama abys měl větší stabilitu. Obejdu tě, chceš mě políbit ale uhnu. Lehce tě škrábu po hrudi. Za mými nehty zůstává červená cestička. Nohou ti strčím do kotníků aby sis stoupl s nohama víc od sebe. Na závěr ti přitisknu stehno mezi nohy. Stojí ti v naprosté pohotovosti. Usměju se a přejedu ti lehce nehtem od koulí až po žalud. Slyším, že si na řetězech silněji zatnul pěsti.

Odcházím k odkládacímu pařezu a beru si do ruky střední důtky. Nejprve tě jen obcházím a lechtám tě prameny. Potom se zastavím za tebou a dám ti první ránu. Nijak nereaguješ, jsi připraven i na mnohem větší. Praštím tě přes druhou půlku už o něco silněji. Vidím jak zatneš svaly na zadku. Začnu tě pomalu mlátit z obou stran a pomalu přidávám na síle. Nevynechávám ani stehna i záda. Nereaguješ, ale máš zatnuté svaly a trochu rychleji dýcháš. Přidávám na síle až ti unikne tiché zakňučení po jedné ráně, na které jsem si dala obzvlášť záležet. Zastavím a pohladím tě všude, kde jsem tě udeřila. Cítím jak se ti svaly pomalu povolují. Potom si začnu znovu hrát. Schválně nechávám některé prameny přestřelovat aby ti dopadaly až na prsa. Potichu usykáváš když se trefím na bradavku. Znovu odkládám důtky a hladím zasažená místa. Znovu potichu zakňučíš.

Odcházím k pařezu a vytahuju rákosku. Zkoumavě si mě prohlížíš. Rákosku si ještě neochutnal a nevíš jaké to bude. Přejdu za tebe a lehce tě poklepávám po zadku. Zatím dobrý, myslíš si. Rozmáchnu se a dám ti střední ránu. Usykneš, ale stojíš klidně. Pohladím rákoskou tvůj zatnutý zadek a udeřím tě znovu. Tentokrát trochu níž. Teď jsi byl připraven, a nereaguješ. Dám ti dalších pár ran s menšími přestávkami. U posledních slyším tvoje „mmm“ skrz zatnuté zuby. Přijdu blíž k tobě a pohladím tě přes narůžovělý zadek. Potom ho pořádně stisknu a promnu. Odbloudím rukama až na břicho a cestou zpět pořádně zatnu nehty. Zachvěješ se když přejedu přes žebra. Zaujme mě to a chvíli se věnuji jen škrábání. Nešetřím tě, mít jen trochu ostřejší nehty tak z tebe stahuji proužky kůže. I takhle ti zústanou stopy minimálně týden. Vrníš nahlas. Do ublíženého tónu se to změní jen když se začnu podobně něžně věnovat i bradavkám. Zakončím tu chvilku zakousnutím to zad. Ty zuby tam taky chvilku zůstanou obtisknuté, usoudím.

Přitlačím ti opět rákosku na zadek a dám ti dalších pár ran. Pomalu si uvědomuješ, že tohle bude vážně bolet. Jako potvrzení dostáváš jednu velkou ránu. To co ti unikne je už výkřik. Potěšeně se usměju. Dám ti pár sekund pauzu a zase se do toho opřu. Tentokrát se nijak neomezuju a dávám ti rány opravdu velké. Tvoje tlumené výkřiky se ozývají čím dál častěji. Sama jsem zadýchanější než by vyplývalo z fyzické námahy, je to tak opojný pocit. Přeruším výprask až když se neovládneš a zvedneš nohy v pokusu uhnout. Chytím tě rukou kolem pasu a přitisknu si tě k sobě. „Nechci, abys někam chodil“ zabroukám ti do ucha a přisaju se ti ze zadu na krk. Lehce zasténáš. Sjedu rukou kousek níž a zjistím že ti stojí jako nikdy. Přejedu rukou po kůži napjaté k prasknutí a spokojeně zamručím.

Rákoska mě ale ještě nepřestala bavit a tak se vrátím k tvému zadku. Řeknu ti, že teď dostaneš deset velkých ran a že chci abys je nahlas počítal. Kývneš hlavou na souhlas. Máš soustředěný obličej v očekávání bolesti. První rána ti vyrazí dech z plic, ale ty poměrně pevným hlasem řekneš „Jedna“. Rozmáchnu se znovu a uslyším bolavé „mm“ a „dva“. Další dvě rány jdou v rychlém sledu a ty až po druhé řekneš „tři, čtyři“. Chvilinku počkám a dám ti pořádnou pátou. Tentokrát slyším už zřetelné „AU, pět“. Další dvě jdou opět dohromady. Vykřikneš a já vidím jak se tvé nohy opět snaží utéct. Rychle se ale vrátíš zpět. „šest, sedm“ je už lehce nalomeným hlasem. Zbývají ti tři rány a tušíš, že budou pořádné. Rozmáchnu se takřka vší silou ty už vykřikneš bez jakékoli snahy se krotit. Ztěžka oddechujíc, řekneš další číslo. Další rána má podobný účinek. Na poslední si dávám pořádně záležet, vyměřím si jí na konec zadku. Vykřikneš „deset“ a položíš si hlavu na paži. Lesknou se ti oči. Přitisknu se k tobě a lehce ti ozobávám šíji. Po chvíli zvedeš hlavu a zašeptáš „děkuji, Paní“. Takhle jsi mi ještě nikdy neřekl. Obejdu tě a políbím tě. Chytnu tě za zadek a lehce promnu. Kňučíš.

Chvíli se s tebou mazlím a potom ti pokynu aby sis stoupl na špičky a pomůžu ti odepnout ruce. Svezeš se na zem a rozdýcháváš zážitky minulé. Sednu si k tobě a hladím tě po zádech. Potom tě chytnu za ruku a odvedu tě do vedlejší místnosti – ložnice.

A dál už se to píská.