DEV...ELeferno

Dívčí výchovná škola (6. část -- Poker)
 
   Těšil jsem se na večer. To, co mi říkal Radek, znělo dost zajímavě. Už jsem si zvykl, že byl přátelský a občas trochu ukecaný, takže když jsem potřeboval informace, věděl jsem, kam jít.
   „Kámo, ten poker je páráda,“ oznámil mi jednou u oběda mezi řečí, když jsem se ptal, jak tu učitelé tráví čas. „Vždycky se sejdem tak jednou za tejden ve společenský místnosti, pokuřujem doutníky a hrajem až do rána.“
   „To jako o peníze?“ opáčil jsem.
   „No tak trochu. Každej hráč má sebou čubku. Ty jako novej asi nějakou do začátku dostaneš, ale neboj, víš, jaký pěkný masíčko tady běhá,“ ušklíbl se. A já jen souhlasně kývnul. „Nehrajem ani tak o prachy, ale o osud těch čubek.“

   Tohle už mně zaujalo. „A jak, jako?“
   „No, hrajem po korunách a každej máme do začátku stovku. A když je někdo bez prachů, tak mu někdo může půjčit, ale on mu vystaví směnku.“
   „Směnku?“
   „No jasný, takovou symbolickou. Prostě kus papíru na kterým je kolik mu pučuje, na kolik kol a co se stane, když to dotyčnej nemůže zaplatit.“
   „A co se stane?“
   „Odnese si to za něj jeho čubka. Třeba směnka bude na 50 korun, což je málo a dá se to brzy splatit, takže je třeba na 3 kola hry. No, a když dotyčnej nezaplatí, tak že třeba ten věřitel může jeho čubce dát 50 ran rákoskou.“
   „Hm, to zní zajímavě.“
   „No počkej, pak jde o to, že čím je směnka dražší tím jsou úkoly zajímavější. Pak taky můžeš kombinovat víc trestů, požitků a čubek. A pokud je směnka nad 150 korun, můžeš si úkol vymyslet až při splácení. Podmínkou je, že čubce nesmíš nijak trvale ublížit nesmí skončit na marodce. Ale není to jen o trestech, může to bejt klidně i to, že ji budeš chtít ošukat a ona ti musí podržet. No, a když třeba ti budou mít zaplatit dva lidi, tak si můžeš pohrát naráz i se dvěma jejich čubkama. Jinak samozřejmě během hry si se svou čubkou můžeš dělat, co chceš, jenom nesmíte moc zdržovat. A samozřejmě čubky obsluhujou a během hry se o nás staraj.“
   „Už teď se na poker těším, kdy to je a u koho se můžu přihlásit?“
   „Poker soudcuje naše stíhačka, ale to nech bejt, jdu po obědě za ní tak jí řeknu. Bude ráda, že je nás víc. Dám ti radu, chceš?“
   „Jasně, že chci.“
   „Neber pak, při hře, na čubky moc ohledy. Většinou máme vybraný takový kvítka, co si to zasloužej, navíc některý vědí, co je čeká, takže rukavičky nech doma.“ „Super, dík.“ S tím jsme se s Radkem rozloučili. Tahle hra mě začala zajímat a taky jsem byl zvědavý, jaká čubka na mě vlastně bude čekat.
   Po vyučování jsem posvačil, osprchoval se a trochu se dal do gala. Jdu přece mezi lidi, tak ať nejsem jak buran, řekl jsem si. Blížila se sedmá hodina a já vyrazil ke společenskému centru, celý v očekávání zajímavého večera. Nesměle jsem zaklepal a než jsem stačil vzít za kliku, otevřel někdo z druhé strany.
   Na druhé straně byla hezká nahá dívka, nebo spíš už žena, to tělo dívčí nebylo, zářila z ní žena. Ale přitom hezká a vyvinutá. Byla nahá a na hlavě měla koženou kuklu.
   „Ahoj, Marku!“ ozval se známý ženský hlas. Když jsem se podíval, u kulatého pokerového stolu seděla Andrea, jak říkal Radek – stíhačka. „Ahoj, kde jsou všichni, myslel jsem, že přijdu poslední?“
   „Ale ne, ono sedm hodin není nic stanoveného, že bychom museli přesně chodit. Do čtvrt na osm se všichni sejdem, neboj.“
   Rozhlédl jsem se po místnosti. Byla to příjemně vybavená a prostorná mučírna. Uprostřed pokerový stůl a v protějším rohu jsem si všiml další, tentokrát dívčí postavy. Opět měla kuklu, klečela zády ke mně, ale její dívčí tělo bylo hezké a její zadek už dnes evidentně něco zažil. „To je Gabriela. Pro dnešní večer tvá čubka,“ vytrhla mě z myšlenek Andrea. „Trochu jsem ji dnes musela přemlouvat, ale ví, co a jak, neboj se.“
   „A proč mají holky kukly?“ zeptal jsem se zájmem.
   „Aha tohle. To je jednoduchý, masky, kukly, ztráta tváře… je to hezká tradice a připomíná jim to, kdo je kdo. Kde je jejich místo. Tady jsou za trest a svoje přečiny musejí odtrpět, než z nich budou zase lidi.“
   „Dobrá jen jsem se ptal. Takže jestli jsem to pochopil, můžu si s ní dělat co chci, můžu jí dát místo směnky, jen nesundat masku?“ „Přesně tak. Jinak, holky mají zakázano mluvit, pokud se jich na něco neptáme. A mají své dané místo, ze kterého se nesmí hnout, pokud nemají dovoleno nebo nařízeno jinak. Výjimkou je, když chtějí na WC, to si řeknou pánovi. Hele, do toho se rychle dostaneš a když nebudeš vědět, klidně se mě ptej i při hře.“
   „Zatím poslední otázka: kdo teda vlastně vyhrává?“
   „I na to jsme mysleli. Ze hry jednoduše vypadnou hráči, kteří museli využít 5 směnek a nemají peníze. Šestou směnku už si vzít nemůžou.“
   „Výborně, myslím, že aspoň základy jsou mi jasné.“
   Andrea se otočila od stolu a zavolala přísně: „Gabrielo, pojď sem!“ Gabriela poslechla a hezky po čtyřech pomalu vyrazila k Andree. „No dělej, nemám na tebe celý den!“ popohnala ji Andrea. Za pár vteřin byla u Andrei a předpisově si před ní klekla. „Tohle je dnes tvůj Pán, budeš na slovo poslouchat. Jinak víš, co tě čeká, navíc, co vím, tak si tě dokáže pán velmi rychle srovnat, tak ho moc nezkoušej. Myslím, že jsi o něm jistě už taky slyšela!“ řekla Andrea přísně a trochu mateřsky, jako by posílala své dítě do světa.
   Gabriela se otočila ke mně: „Jsem dnes Vaše, Pane, a vím, co se sluší a patří.“
   „Výborně. Nevím, jak jsi vychovaná, ale máš dobře našlápnuto. Pokračuj a budeme si rozumět,“ řekl jsem téměř otcovsky.
   „Jinak tamhle vzadu je malá kuchyňka a bar, co budeš potřebovat, pošli si čubku. Není tu poprvé, takže už ví, co a jak“ dodala ke mně ještě Andrea.
   „Dám ti ještě radu Gabrielo: když ti budu říkat jménem, jsem s tebou spokojen, pokud ti ale řeknu čubko, tak si mě nepřej!“ Gabriela pokývla, že pochopila. „Na stůl mi nachystej k pití pohárek minerálky a rovnou si i lahev vem sebou. Já jsem sice abstinent, ale zato žíznivý. Pokud nebudeš mít jiný úkol, budeš klečet po pravé straně židle u stolu a čekat na mě, na nic nebudeš sahat. Je ti to jasné?“
   „Ano, pane.“
   A tak se i stalo. Gabriela mi nachytala minerálku, klekla si, lahev postavila vedle na zem a s rukama za zády čekala. „Zdá se, že se rychle učíš“ usmála se Andrea. Mezi tím dorazil Radek se svojí čubkou, Milada a David. Ta Radkova vypadala opravdu mladě, kozy měla tak jedničky, ale štíhlounká byla jak proutek. Její kunda byla ale slušně zarostlá. Když jsem se zvědavě podíval na Radka, okamžitě pochopil a jal se vysvětlovat: „To víš, holka tu se mnou není poprvé, tak si ji trochu pěstuju. Jen ať pozná, co to je bobr.“ Usmál se jízlivě. „Hm, tohle není bobr, to je nejmíň vrabčí hnízdo“ zavtipkoval jsem.
   „Chceš se mrknout zblízka?“
   „Hele taky to má něco do sebe.“
   Než jsem stihl cokoli říct, Radek se otočil k čubce a zavelel: „Lehni na stůl a vystrč kundu, tady Pán se chce podívat.“ Dívka nečekala snad ani vteřinu, lehla si na stůl u zdi, pokrčila nohy, opřela je o okraj stolu a náležitě roztáhla. Zběžně jsem ji prohrábl rukou. Ale dívka byla snad přecitlivělá nebo co, bylo vidět, jak se celá zachvěla.
   „Gabrielo, šup, to samé, chci aby tady pan Radek viděl, jak se to má holit.“ Dívka, stále klečící u stolu, sebou trhla, ale nějak se jí nechtělo. „Gabrielo, to se mě snažíš vytočit hned na začátku? Myslel jsem že jsme si to ujasnili!“ zvedl jsem hlas. Dívka se neochotně pohnula.
   „Tak to ne čubko, zdržovat nebudeš!“ zařval jsem už rozezleně. Dívka pochopila a v mžiku byla na stole. Už dřív jsem si všiml, že je hezky oholená. Takže jsem věděl, že s tím problém nebude.
   „No, pěkný, člověče, taky to má něco do sebe, jenom je holka málo opálená. Ale to je detail“ odpověděl Radek, když si prohrábnul Gabrielinu růžovoučkou kundu.
   „Hele, to ještě doladíme, mám ji dnes poprvý.“
   „Pánové, tak začnem hrát, nebo tu bude přehlídka kund?“ přerušila nás sarkasticky Andrea.
   „Jasně, promiňte, trochu jsme se tu zakecali,“ odpověděl jsem a rychle zasedl ke stolu.
   Gabriela mě příjemně překvapila. Zůstala v ležící pozici na stole, tak, jak měla nařízeno. Zdá se, že na tom nebyla tak špatně, jen jsem ji musel občas popostrčit.
   Byla hezká. Na to, že byla štíhlá, měla hezkou, větší kundu a krásný Botičeliho zadeček. Její kozy byly tak dvojky, ale měly velké dvorce i bradavky. Byl jsem spokojený.
 
   Začala první hra a takhle jsme odehráli pár kol. Začátek byl takový nudný, ale pak začaly ubývat peníze. Milada byla trochu zdrženlivější, ale z předešlých setkání jsem věděl, že je taky pěkné kvítko. Na svoji čubku byla dost tvrdá. A když ji čubka zrovna neobsluhovala, nebo nedělala něco jiného, klečela na metr od Milady po její levé straně, aby na ni viděla, ale aby nepřekážela. Milada poklidně hrála poker a sem tam po očku na čubku mrkla. Natolik jsem Miladu ještě neznal, ale bylo trochu poznat, že ji nejde jen o čubku, ale že bude i na holky. Její čubka, jako ostatně všechny, měla na hlavě koženou masku, ale navíc měla velký bytelný obojek, na kterém bylo upevněné vodítko z řetízku. Druhý konec měla Milada pevně zavázaný o židli na které seděla. Ještě jednu zvláštnost měla tato čubka: dřív jsem si toho nevšiml, ale když jsme začali hrát, měl jsem na ni pěkný výhled. Čubka měla zvláštně upravenou kundu. Nejdřív to jen vypadalo, že neoholenou, ale po pár pohledech a zkoumání, jsem zjistil, že chloupky byly pečlivě vyholeny do kosočtverce a že byly i průběžně zastřihovány. Prostě nebyly příliš husté, ale přitom jasně viditelné a to i jejich tvar.
   „Hele, potřeboval bych půjčit padesátku,“ vytrhl mě z mých myšlenek Radek.
   „Jo, to není problém. Na kolik kol a co ta tvá čubka snese?“ přizpůsobil jsem se hře.
   „Co bys řekl 50 ran důtkama přes kundu?“
   „Hele, vím co jsi mi nedávno říkal ohledně toho ohledu, ale tohle by mě zrovna moc nebralo. Co třeba 50 rákoskou přes zadek?“
   „Jo to by šlo. Dejme tomu na 3 kola?“
   „Fajn, napiš to a jsou tvé,“ odpověděl jsem spokojeně. První úlovek a zrovna můj. Trochu jsem Radka podezříval, že to udělal záměrně, protože ještě měl s čím hrát. Ale neříkal jsem nic. Já naštěstí hrál obezřetně. Gabriela se mi docela líbila, i když jsem ji vlastně neznal a tak nějak jsem ji spíš chtěl pro sebe. Ale bylo to i tím, že jsem nikdy nebyl hazardér. Za chvíli ke mně Radek sunul lístek, na kterém bylo srozumitelně napsáno: „ 50 ran rákoskou čubce za 50 korun na 3 kola.“ A já mu zase posunul úhledný komínek žetonů. Ostatní asi byly zvyklí a ani to tolik nevnímali. Všichni byli zaujati hrou. Atmosféra se po čase rozvolnila a pánové si od čubek nechali zapálit doutníček a dámy zas nalít sklenku vína.
   Najednou se mi zdála Gabriela nějaká nevyužitá. „Gabrielo, běž mi uvařit kávu. Jelikož bude noc ještě dlouhá, 3 lžičky kávy, jinak bez cukru a s malou kapkou mléka na zjemnění. Až to budeš mít, tak to přines, já si tě vyzkouším“ Mírně pokývla a zaslechl jsem: „Ano pane, jak si přejete.“
   Otočil jsem se tázavě na Andreu: „Vypadá to, že je dobře vychovaná.“
   „To se ti jen zdá, je docela divoká a dobře si ji hlídej. Jen odemne dostala dnes dostatečnou průpravu, tak je klidnější.“ Souhlasně jsem kývnul a hra pokračovala. Zrovna jsem dostal čerstvě rozdané karty. Nebylo to nic moc, a protože jsem nechtěl zdržovat, karty jsem položil a nechal hrát ostatní.
   Zvedl jsem se a nakouknul do blízké skříně. Po chvíli hledání jsem objevil, co jsem hledal: latexové kalhotky s análním a vaginálním dildem. Sedl jsem si zpátky ke stolu a kalhotky částečně schoval v klíně. Za chvíli Gabriela přinesla kávu.
   „No výborně, už jsem měl strach, že se nedočkám.“ Gabriela položila hrnek a já hned natáhl ruku s kalhotkami. A rezolutně přikázal: „Obléct!“
   Gabriela váhala. „Čubko, řekl jsem obléct!“
   Najednou se pohled v jejích očích změnil. Už nebyl takový pokorný, takový zlomený, najednou byl takový zlostný, uražený, trpící. „Tak co bude čubko, nebudu čekat věčně!“ Přitvrdil jsem. Hra u stolu mírně ztichla. Hráči najednou přestali vnímat jen hru a po očku sledovali, co bude. Gabriela se nehnula. V mžiku jsem se postavil a chytil ji za zbytek vlasů, který čouhal z pod kukly. Táhl jsem ji do vedlejší místnosti, která byla vkusně vybavenou mučírnou. Trochu sebou smýkala, ale věděla, že není radno moc odporovat. Ve vší zlosti, která ve mně kolovala, jsem ji připnul ke spankingové koze. Její prdelka byla nádherně připravená.
   Vzal jsem ze skříně jezdecký bičík a řezal. Už to nebyl jen výchovný výprask. Byl to můj vztek, který chtěl ven. Gabriela křičela bolestí. Každý její výkřik, každý její šrám, každé její škubnutí mě čím dál víc vzrušovalo.
   „Prosím pane, já už poslechnu, prosím“ křičela Gabriela.
   „Ticho bude, děvko! Nechci nic slyšet“ okřikl jsem ji v zápalu zlosti.
   Gabriela sklapla a už jen tlumeně křičela. Byl jsem hodně vzrušený, ale vzpomněl jsem si na Terezku. Ne, že bych jí slíbil nějakou věrnost, ale měl jsem ji rád. Konečně mě přestal držet vztek. Řezal jsem ji alespoň 10 minut a už mě bolela ruka. Gabriela měla úplně rudý zadek, trochu vzlykala a plakala.
   Pak jsem udělal něco, co už dlouho ne. Odepnul jsem ji a o krok ustoupil, ukázal na místo před sebou: „Pojď sem!“ Gabriela poslechla a na čtyřech pomalu udělala krok ke mně. Přidřepnul jsem a pohladil ji přes koženou masku. „Gabrielo, přece víš, že nesmíš zlobit. Když budeš hodná, budu i já. A ještě něco chci. Když si nebudeš jistá, budeš někdy váhat, tak se mě neboj zeptat. Nebo by se mohlo stát, že zase dostaneš a vlastně zbytečně.“ „Ano pane, děkuji. Vím, že si trest zasloužím a jsem Vám vděčná, že mi věnujete svůj drahocenný čas,“ vyrazila Gabriela ze sebe a tím, co řekla, mě příjemně překvapila. Zdá se, že má opravdu dobrou průpravu, pomyslel jsem si.
   „Postav se, ruce za hlavu a nohy pořádně od sebe a otoč se zády!“ Gabriela poslechla. Postavil jsem se těsně za ni, levou rukou ji chytil kolem pasu a mírně na sebe naklopil. „Drž, budeš zcela zticha a ani se nehneš!“ zašeptal jsem klidně do ucha.
   Ucítil jsem vůni jejich vlasů, měla moc příjemný šampón. Pravou rukou jsem pomalu cestoval po její hrudi až k levé koze. Měla je nádherné, její bradavky vzrušeně trčely. Několikrát jsem jí ty kozy promačkal a zmáčknul bradavku. Nejdřív mírně, ale pak pevněji. Gabriela, vzrušeně dýchala, ale držela. Pak jsem rukou pomalu cestoval dolů, k její kundě. Hezky pomaloučku, nespěchal jsem. Nahmatal jsem její poštěvák a pomalu ho začal masírovat. Gabriela dýchala rychleji a tiše začala sténat. Pak jsem prstem zajel dovnitř a začal tam rejdit, to už Gabriela nevydržela a vyjekla. Chvíli jsem ji takhle dráždil a pomalu sledoval, jak vzrůstá její vzrušení.
   Když se blížilo její vyvrcholení, přestal jsem. „No, holčičko to by stačilo,“ zchladil jsem ji. „Mazej ke stolu a dej si ty kalhotky!“ Gabriela byla evidentně zklamaná, ale poslechla.
   Když jsem vešel do vedlejší místnosti, bylo vše v nejlepším. „ Ty děvko, mazej pod stůl a budeš mi lízat kundu!“ Zaslechl jsem od Andrei. Zasedl jsem ke stolu. „Pokračovali jsme chvíli bez tebe, nevadí to?“ zeptala se Milada. „Ne vůbec,“ odpověděl jsem.“
   Zapojil jsem se do hry a nějak se mi začalo dařit. Ostatním pomalu peníze ubývaly a moje hromádka se navyšovala. Najednou se ozval David: „Hele, potřeboval bych půjčit.“
   „Jasně a kolik a co za to?“
   David si s tím evidentně hlavu nelámal a byl dost hazardér. „Hele tak tři kila, ale aspoň na 5 kol a pokud nebudu schopnej ti to vrátit, můžeš si s čubou dělat, co chceš a kdy chceš.“
   „Jo, to by šlo, tak to sepiš,“ odpověděl jsem a souhlasně se pousmál. A tak se i stalo.
   Tentokrát už byl David opatrnější, ale stejně nevyhrával. Skončilo páté kolo. Oba jsme s Davidem věděli, že na zaplacení nemá. V očích jeho čubky byl vidět strach. Ovšem stejně jsem se pro jistotu připomenul: „Tak co Davide, máš na zaplacení?“
   Davidovi to bylo evidentně jedno. „Jasně že nemám,“ usmál se a podával mi vodítko svojí čubky. Zamrzelo mne, že se k ní chová, jako by to byla jen věc, o kterou nemá vůbec zájem. Petra, tak se jmenovala, byla vystrašená. Bylo to na ní vidět.
   „Petro, teď si moje, dokud tě nevrátím, souhlasí?“
   „Ano,“ ozval se tichý hlas. Moje Gabriela stále tiše klečela na svém místě a sledovala, co se bude dít.
   Daniela nebyla štíhlá, měla nějaké to kilo navíc, ale líbilo se mi, že není kost a kůže. Ale nebylo to zas tak moc. Kundu měla vyholenou a její bříško zas tolik velké nebylo, prostě byla příjemně oplácaná. Ale její kozy, to byly alespoň čtyřky. Nádherné čtyřky. S velkými dvorci a bradavkami. „Tak co s tebou, holčičko, provedeme?“ zeptal jsem se učitelským tónem. Její oči prozrazovaly velký strach a když jsem si konečně všiml jejího zadku a zad, pochopil jsem proč: byla zřezána hlava nehlava.
   Najednou mě přepadla velká lítost: „Já přece nejsem takový magor jako ti tady, aby holky tak šíleně mlátil. Vždyť jsou to hezké mladé slečny. Ano, potřebují vychovat, ale právě ten trest má být výchovný, ne destrukční!“ pomyslel jsem si a znovu jsem si vzpomněl na ubohou Terezku, která zřejmě měla podobný osud jako tahle tady. Zželelo se mi jí. Asi jsem měl dnes nějaký soucitný den, nebo co. Nechtěl jsem ovšem dát před ostatními nic najevo.
   „Gabrielo zůstaň! Ty, čubko, ty půjdeš se mnou!“ vyhrkl jsem a holky pochopily. Šel jsem znovu do vedlejší vybavené mučírny. Petra šla pomalu za mnou. Sedl jsem si do velkého dubového křesla a povídám: „Zavři za sebou a pojď sem!“ Petra udělala, jak jsem chtěl. Klečela přede mnou na kolenou, spíš seděla na patách a ruce měla položené na stehnech. Z jejích očí byl vidět velký strach, ale z toho jak seděla bylo vidět hrdost. Nebyla zlomená, jen zastrašovaná.
   „Pojď sem!“ ukázal jsem na koleno. Petra se na mě nechápavě podívala. „No sedni si, máš mne poslouchat ne?!“ Petra si nesměle sedla. Objal jsem ji kolem pasu svýma pevnýma velkýma rukama a přitáhl ještě víc k sobě. Najednou jsem změnil tón hlasu a přístup na přátelský: „Petro, teď se budu trochu vyptávat a chci, abys odpověděla upřímně a pravdivě. Zatím se nemáš čeho bát.“ Petra souhlasně kývla a bylo vidět, že se trochu uklidnila.
   „Petro, to ti udělal David?“
   „Ano prosím“ odpověděla Petra tiše, ale způsobně jako ve škole.
   „Jsi takhle trestaná často?“
   „Ano, jsem.“
   „To tolik zlobíš?“
   „Ano, pane. Můj pán říká, že jsem zlobivá děvka a že si to vždy zasloužím.“
   „Mě nezajímá, co říká tvůj pán, ale co si myslíš ty?“
   „Prosím, můj pán se mě ujal a já o něm nedokážu mluvit špatně.“ Ten hlas mi začínal být povědomý.
   „Aha, takže přeci jen máš jiný názor. Neboj, já ti neublížím, ale chci, abys mi odpověděla.“
   „Ne, to pane nejde, nezlobte se!“
   „A dost, holčičko, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém! Teď jsi moje, takže budeš poslouchat a já chtěl, abys upřímně a pravdivě odpovídala!“ zvedl jsem trochu hlas. Petra se evidentně lekla. „Pane, myslím si, že je na mě můj pán občas příliš přísný. Ale vím, že si to zasloužím. Jsem jen děvka, kus věci a on se mě ujal. A teď mě vychovává, abych byla hodná slušná, pečlivá. Abych byla jeho, kdykoli bude chtít a udělala cokoli, bude chtít.“
   To mi vyrazilo dech, takhle zlomenou holku jsem ještě neviděl. I Terezka měla přeci jen víc sebeúcty a rozumu. Petra potřebovala růst a ne otročit.
   „Petro, zítra odpoledne kolem druhé se za mnou zastavíš, vezmu si tě do péče. S tvým pánem to vyřídím.“ Petře se najednou rozsvítily oči, už nebyly tak vystrašené, byla v nich naděje.
   „Tak a teď zas k té mé výhře. Kdy ses naposled udělala? Ať už sama, nebo s pánem?“
   „Pane, už to bude několik měsíců. Sama to mám od pána přísně zakázaný a s ním to nikdy nešlo.“
   „Tušil jsem to.“
   „Poslouchej. Chci, abysis to, co tě teď čeká, pořádně, ale opravdu pořádně užila a taky chci, abys byla hodně hlasitá. Neboj se pořádně si zařvat, zavzdychat, dostat to ze sebe.“
   „Ano pane, jak chcete, budu se snažit.“
   „Žádné budu se snažit, ale udělám to, jak chcete!“
   „Ano pane, udělám to, jak chcete.“
   Vzal jsem ji něžně do náruče a ona se automaticky chytila kolem krku. Jako by věděla, že mi může věřit, že chce být se mnou. A já jí položil na gynekologické křeslo. Její pohled na okamžik naznačil strach. „Neboj se a věř mi!“ uklidňoval jsem ji.
   Pevně jsem ji připevnil nohy, které byly hezky od sebe. Pak jsem jí i za hlavou připevnil ruce a trup ke křeslu, aby sebou nemohla ani příliš vrtět. Jen tiše sledovala, jak ji připevňuju. Její kunda byla na mě hezky vystrčená. Lehounce jsem zavadil prsty o její poštěváček a podráždil ho. Bylo to, jako bych zahrál úchvatné tóny na klavír. Petra se okamžitě přepla a začala vnímat. „Jen hezky pomalu dýchej a neboj se.“
   Otočil jsem se ke skříni a vyndal z ní podtlakové nádobky a pumpičku. Nejdřív jsem vzal ty nejmenší, připevnil je na bradavky a opatrně vypumpovával vzduch. Moc jsem to nepřeháněl, ale chtěl jsem, aby držely. Pak jsem vzal ty největší, které jsem dal na celé kozy. Nejdřív jednu a pak druhou. Zase jsem opatrně vypumpoval vzduch. Petra byla pěkně vzrušená. Zase jsem občas trochu zavadil o její poštěváček. Vždycky jsem ji pár vteřin dráždil a pak přestal. Její vzrušení se pomalu stupňovalo.
   Vzal jsem ze skříně vibrátor. Byl velký a měl přídavek na dráždění poštěváku. Nejdřív jsem ale do její kundy zajel prstem sám. Byla nádherně vlhká. Začal jsem ji dráždit prstem a pak přidal i druhý a třetí. Hezky jsem ji rozcvičil. Pak jsem jí tam zasunul vibrátor a pustil jej na nejslabší výkon. Vzal jsem tenčí provaz a upevnil vibrátor tak, aby nevypadával a aby tlačil na ta správná místa. Vibrátor v klidu pracoval a Petra slastně vzdychala.
   Vzal jsem svíčku a důtky. Naklonil jsem se k ní a připomenul jí: „Máš být hlasitá!“ Petra rychle pochopila a začala sténat a vzdychat na celé kolo. Začal jsem jí svíčkou kapat na celé tělo, to ji rozhycovalo ještě víc. Její vzdychání se pomalu měnilo ve slastný křik. A když jsem navíc zesílil výkon vibrátoru a kapal na ni voskem a občas švihl důtkami, byla jak k neudržení. Ještě že popruhy které ji držely, byly tak pevné. Petra se sebou snažila házet, ale připevněná byla dobře. Křičela na celé kolo, až na konec vybuchla.
   Najednou byl chvíli klid. Jenže já nepřestal. Za chvíli se zase dostala do tempa, byla už hodně od vosku, svíčku jsem odložil a důtkami vosk začal sundávat. Petra byla úplně v transu. Najednou znovu vybuchla, bylo to, jako by zařvala na celý barák. Pak ztichla a jen tiše vnímala všechny vjemy a všechno, co zažila. Ale její pohled se změnil, byl klidný, oddaný, důvěrný.
   Uvolnil jsem její pouta, otřel jí pot z čela a zašeptal: „Zůstaň tady, oddechni si!“
 
   Šel jsem vedle a vzal Davida stranou. Hleděl na mě překvapeně, tohle asi nečekal: „Tak hele, je mi jedno, jestli ti to vadí nebo ne, ale najdi si jinou čubku. Na Petru už ani nesáhneš. Ale jestli budeš jakoukoli ženskou mlátit jak magor, tak si nepřej, abych na to přišel. Všechno má mít své meze a tys z té holky udělal magora a to je fakt moc. Nehledě na to, žes ji pěkně zhyzdil. Doufám, že se jí to zahojí!“
   David na mě hleděl s otevřenou pusou, pak se ale konečně vzchopil: „Tu děvku si klidně nech, ale ty výhružky na mě neplatí, ty můžeš zkoušet na ty děvky.“
   Čekal jsem tuhle odpověď a nenechal ho ani domluvit. Můj pravý hák ho s jistotou poslal k zemi.
   „Chtěl jsem to po dobrém, ale ty evidentně ne. Tak tohle máš jako zálohu, abys věděl, že já plané nabídky nedávám. Pochopils to?!“ David se svíjel na zemi a tlumeně zasyčel: „Jo, pochopil, vole…“
 
   (…pokračování…)