DEV...ELeferno

"Vážený příteli, rádi bychom s partnerem vyzkoušeli ES/ET, ale nechceme riskovat a raději bychom to zkusili pod odborným dohledem" - zhruba to je obsah mailu, který mi přistál v záplavě korespondence začátkem dubna. Pracovní vytížení povolovalo a tak jsem po nevelkém zdržení, zaviněném ujasňováním detailů celé akce a u Minska upadlým výfukem službukonající Felicie vyrazil o víkendu do města, jehož název po dohodě se zúčastněnými vynechávám.

Jedna starší reportáž začíná slovy Iževsk je veliké město - tato reportáž může zcela oprávněně začínat slovy Solomonovo je veliká díra.

Tedy, Solomonovo je opravdu veliká díra - jak se vyjádřil jeden z kolegů, má-li Evropa někde řiť, je to právě v těchto místech, pokrytých bažinami se stády komárů. Na obzoru se tyčící Karpaty jsou na výlet příliš daleko a k jihu se táhnoucí tiská rovina neposkytuje oku nic, na čem by se zalíbením spočinulo. Ačkoliv na slovenské hranice je to, co by kamenem dohodil (alespoň v ukrajinských měřítcích), místní obyvatelé mluví podivnou směsí ukrajinštiny, ruštiny a maďarštiny, která převládá. Rusky se člověk domluví až po překonání počáteční nenávisti místních, přesněji řečeno v okamžiku, kdy je identifikován jako inostrannyj specialist, nikoliv nenáviděný Moskal. Z větších měst jsou poblíž pouze Čop a Užhorod s velkými hraničními přechody a neuvěřitelnou kastou pohádkově bohatých celníků, většina obyvatel ale žije v neuvěřitelně chudých a zpustlých vesnicích. Solomonovo je někde mezi těmito extrémy - má postsovětské centrum s paneláky a správními budovami ve stylu socialistického empíru, několik paláců chudších celníků, na které nevybyly parcely v Čopu a chudičké periferie s nakřivo postavenými dřevěnými domky a hospodářstvím kolem. V jednom takovém domku žije Oksana.

Omlouvám se všem, kdo rozumí rusky, ale ten klub se tak opravdu jmenuje, byť nemá vývěsku. Nachází se v Moskvě, na ulici Radio, kousek od Baumanovy techniky. Zvenči je omšelá tabule, hlásající něco jako Závodní klub moskevského závodu na výrobu vodky a vín, uvnitř je to pro znalce. Ale postupně. Je pozdní jaro, proto bude reportáž laděna komorně, žádný Iževsk.

Tato reportáž z ruského cyklu je svým způsobem vyjímečná. Není psána v Iževsku a není o profesionálech. Iževsku se ale nevyhneme, právě tam jsem se seznámil se Sašou, o němž budu psát.

Na návštěvu u pána Abú Abíba jsem se těšil celý podzim. Během své první návštěvy Iževska jsem si (hrubě neúspěšně) vsadil na jeho mazlíčka Fatimu, která se nakonec na bodovaném místě neumístila. I přes tento dílčí neúspěch jsme se s Abú Abíbem spřátelili ještě během inkriminované soutěže a v dalších dnech jsme si přes značný věkový rozdíl i potykali. Jeho pozvání domů jsem však nemohl vyhovět s ohledem na jiné záležitosti.

Obsah této reportáže není určen pro jedince se slabší psychikou. Popisovány budou praktiky a postupy, neslučitelné se zásadami bezpečnosti a oboustranného souhlasu, ke kterým se bdsm komunita hlásí. K jejich zveřejnění jsem se rozhodl až po delší úvaze - mělo by jít o varování před unáhleným postupem při přijímání nabídek spolupráce či zaměstnání v rizikových oblastech.

Po zralé úvaze jsme se rozhodli tento text neponechávat v běžně dostupné sekci - nově je proto limitován sekcí pro registrované.

Reportáž z iževského cyklu - tentokrát mají čtenáři unikátní možnost (která se již asi nebude opakovat) přečíst si rozhovor s obětí. Text z diktafonu byl hodně zkrácen, proto místy mohou být patrné švy.

-Hele, Jogi, nebude ti vadit, když si zapnu magnetofon ?
-Bude, ale co nadělám, než ti třikrát prověřovat ty tvoje články. Nahrávej, co chceš, ale stejně mi to pak dej přečíst, boss by mi vynadal.
-Děkuji za důvěru. Jogi, uvědomuješ si, že jsi nejznámějším Korejcem v České republice, hned po Kim Ir Senovi a Kim Čong Ilovi ?
-Pěkně děkuji za takové srovnání.... Hele, ty mne taháš za nos, viď ?
-Opravdu ne. Hromada lidí se mne ptá, jestli si vymýšlím, nebo jestli píšu o reáliích, ale většinou mi věří. Prozradíš jim něco o sobě ?
-Ono už je to stejně známé - víš co, já zveřejním mail na sebe, napiš si: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., pokud mi někdo bude chtít napsat, má možnost a pokud by si chtěl měnit zkušenosti nebo studijní materiál, tak to uvítám.
-Hele, Jogi, já to tam ale opravdu dám....

Iževsk je velké město, o kterém se toho až do doby nedávno minulé mnoho nevědělo. Není divu, tamní zbrojovka patří k největším na světě a o její existenci se příliš vědět nemělo. Tato reportáž ale nebude o zbrojovce - autorovi se podařilo navštívit exkluzivní sm klub, patřící jednomu ze členů městského magistrátu. Hned v úvodu ale buďtež učiněna některá konstatování a výstrahy: