DEV...ELeferno

"Vážený příteli, rádi bychom s partnerem vyzkoušeli ES/ET, ale nechceme riskovat a raději bychom to zkusili pod odborným dohledem" - zhruba to je obsah mailu, který mi přistál v záplavě korespondence začátkem dubna. Pracovní vytížení povolovalo a tak jsem po nevelkém zdržení, zaviněném ujasňováním detailů celé akce a u Minska upadlým výfukem službukonající Felicie vyrazil o víkendu do města, jehož název po dohodě se zúčastněnými vynechávám.

Mirek a Iva se bdsm praxi věnují už hezkou řádku let - víceméně v soukromí, na WEBu se nevyskytují a na akce nechodí, dávají přednost "méně lidnatým místům a komornějšímu prostředí", v čemž jsou mi velmi blízcí. Akce byla domluvena na sobotní odpoledne s tím, že Iva bude držet, Mirek obstará dokumentaci a bude přihlížet a já budu předvádět či chcete-li, školit. Intenzita děje byla dohodnuta tak, aby to nebolelo víc, než vosk a bylo to spíš příjemné, než bolestivé. Jak řekli, tak udělali...

SPZ mého auta, začínající na SM... se jako obvykle osvědčila jako jednoznačný identifikační prvek - setkání proběhlo na první pokus a cesta do "zčásti zařízených prostor" nezabrala víc, než pár minut. Ony zčásti zařízené prostory mi poskytly náboj dobré nálady na celý zbytek víkendu kombinací kreslicího prkna velmi podobné konstrukce, za jakým jsem kdysi kreslil semestrálky, počítače a gynekologického - jak to nazvat, křeslo ne, stůl taky ne, prostě desky na dvou masivních dřevěných kozách s gynekologickými třmeny. Ono se to musí vidět, podobnou věc by mohl malovat Salvátor Dalí, vylíčit se dost dobře nedá. Ty třmeny jsou vyrobeny z kulatiny, ohnuté do tvaru kliky. Spodní část se zapouští do konstrukce z jeklů, přišroubované zdola k desce, na horní část kliky je nasazena vidlice, v níž je kyvně zavěšena opěra holení, vyrobená z rozpůlené novodurové trubky většího průměru. Sesazeno na imbusy do přivařených matic, v místech s volností v otáčení zápichy - pohled, který potěší oko strojaře i dominanta. Pár gynekologických křesel i stolů jsem už u Renaty na klinice viděl a přesto mne první pohled zmátl, natolik dokonalou konstrukci Mirek během pár dnů zvládnul.

Úvodní rozpaky se díky virtuální známosti přes WEB a kafi podařilo prolomit velmi rychle, takže jsme se ještě za kafem pustili do tématicky orientované besedy o bezpečnosti práce, nástrojích a spoustě dalších praktických detailů. Iva i Mirek se ukázali býti pozornými posluchači, trpělivě snášejícími občasné úlety do hantýrky či příliš odborné terminologie. Když bylo kafe dopito, otevřel jsem kufřík a odpoledne přešlo do praktické části.

 Základní věc na vyzkoušení je dráha mezi dvěma prsty. Iva je na elektrody přikládala _VELMI_ opatrně, nicméně se jí podařilo neucuknout a nevřísknout. Ovladač dostala do ruky a seznámení s knoflíky se ukázalo býti vcelku triviálním (použil jsem osvědčenou dvoukanálovou jednotku 804S, malé kapesní kopadlo, které jsem do kufru přibalil nakonec zůstalo nepoužito). Po seznámení s možnostmi zařízení se Iva rozhodla, že to není tak strašné a že to zkusí i jinde. Dostala plochou elektrodu na bázi pravého prsu, protipól jsem si nasadil na ukazovák (brní to dost ohavně, prst jako sonda má zbytečně vysokou citlivost). "To je příjemný..." - ano, některé kombinace proudu a frekvence jsou skutečně příjemné, až stimulující. "Je mi horko ..." - tak to je spíše nervová záležitost, procházející proud rozhodně výkonů, potřebných k ohřátí tkáně nedosahoval. "Au !" - ano, to taky. Vyměnil jsem prst za elektrodu, vhodnější k používání (bodovou), dal ovladač Ivě do ruky a začal Mirkovi ukazovat nejcitlivější místa na prsu. Některé se Ivě hrubě nelíbila :-)

Další věcí k ověřen í jsou delší dráhy. Vodorovná dráha napříč prsem krásně zadokumentovala fantómové vjemy "Jako by se mi kroutil prs" - Iva má zavřené oči, ovladač v ruce a opatrně zkouší, co to udělá když se tady přidá a tady ubere. Stejná dráha ve svislé ose - "To se mi nelíbí, to bolí, divnej pocit". Delší dráha podél prsu - "Štípeš mne do bradavky", jiná konfigurace elektrod - "Uhhh, to je hezký". Zkoušíme ještě moji oblíbenou konfiguraci se dvěma dvojicemi plochých elektrod, ale v místnosti je příliš sucho (Iva je svlečená, pročež hicuje přímotop) a konduktivní pasta leží v hromadě zbývajících elektrod u mne doma, s sebou jsem bral jenom v amatérských podmínkách snadno vyrobitelnou či dostupnou výbavu. Nevadí, to si Mirek s Ivou vyzkoušejí beze mne. Pro úplnost ještě demonstruji dlouhou dráhu mezi bradavkami, dvakrát prohnutý krokodýl na levé dost stresuje, na pravé straně je osazena zábavná elektroda z kabelové pojistky proti vytržení. Dráha se líbí, Iva přede, Mirek točí. Přiložené obrázky jsou z mého archivu, Mirkovi v této chvíli ještě stále nepřinesli digitál.

Výklad má zatím úspěch a Iva chce pokračovat - přesouvá se na stolici a ukládá se do třmenů. Plochou sběrací elektrodu dostává pod hýždě a ověřujeme dráhy napříč malou pánví. Nejprve přes prst s ovladačem u mne v ruce, následně s půlkulatou elektrodou s malou proudovou hustotou a ovladačem na Ivině straně drátu. Iva sleduje své pocity, občas je okomentuje, experimentuje s prvky a já se pomalu přestávám bát o své zuby (Iva má nohy volně ve třmenech, řemeny leží nepoužity na stole). Bod na vnitřní straně malých labií se líbí natolik, že musím zasáhnout - "Nech toho, nebo ti tu krabičku seberu !" Iva poslouchá a sběrač se stěhuje na podbřišek. "Patří zhruba na hranici ochlupení, tedy bývalého ochlupení", ukazuji Mirkovi, který pozorně sleduje celý děj střídavě s kamerou a digitálem. Bílý materiál na sběrací elektrodě je namočený ubrousek, sloužící jako náhrada konduktivní pasty, v místnosti je hodně suchý vzduch. Vjemy jsou nyní intenzivnější a Iva pomalu přestává komunikovat, soustředí se na novou hračku ve své ruce. Vzhledem k tomu, že program je nabitý a dosud není zcela realizován, měním sběrač za neizolovaného bratříčka aktivní elektrody a přecházím ke krátkým drahám. Iva už je rozhodnutá - "Já to chci, to si pořídíme." Na závěr seance vytahuji z kufru nejlevnější vaginálku a když ji otírám lihobenzínem, Iva nespokojeně mručí "Já jsem se tak těšila na ty krásně vyleštěné kulaté ...". Vysvětluji, že jsem naložil věci, které má každý kutil doma a že, ostatně, svět je plný elektrod. Ta tenoučká elektroda je díky hranám překvapivě nepohodlná, Iva při zavádění mumlá, že by to už snad mohlo stačit a překvapivě s touto nepohodlnou elektrodou dosahuje i svého prvního elektrického orgasmu (frekvence zhruba 80 Hz, proud 60% intenzity, parametry se týkají přístroje, nikoliv orgasmu).

Balím si kufřík, Iva se obléká a Mirek mi stahuje obrázky z digitálu na cédéčko. U následného kafe děláme resumé. Odpoledne se líbilo a Iva je rozhodnutá - tak nějak si to představovala. Probíráme s Mirkem konstrukční detaily třmenů a možnosti vytáčení vaginálek z mosazi, hodnotíme objem informací na WEBu, notujeme si o výhodách nekonvenčních aktivit a najednou je šest. Zvedám se, neb to z města, které na přání zúčastněných nejmenuji mám domů pořádný kus cesty a celý ten pořádný kus cesty jedu s příjemným pocitem užitečně stráveného sobotního odpoledne.

A pohled z druhé strany drátu?