DEV...ELeferno

6. května roku 2008 proběhl otevírací sraz nového BDSM klubu. Jak už se všeobecně ví, Vašek a Nenufer převzali prostory Trautenberka a přebudovali je k obrazu svému. Z hlavní mučírny se stal prostor na sezení, propojený barem do vedlejší místnosti a ze šatlavy je mučírna s vyhřívanou podlahou.

Neděle odpoledne, Tvrz ztichla po odjezdu posledních účastníků a na chvíli jakoby se na Tvrzi zastavil život. Je to však pocit pouze relativní, protože jen co si na chvíli s Anet oddychneme, už jdeme sundávat na pokoje povlečení, dávat prát, aby bylo připraveno na další sraz, uvádět do pořádku to, co je srazy narušeno, stěhovat štěňata a pod. Takže ono je pořád co dělat, ač to jsou věci, které nejdou až tak vidět.

Dne osmnáctého ledna léta páně dvou tisícího osmého se od šesté hodiny večerní konal sraz části administračního teamu Eleferna.

I když je Raftíček zakomplexovaný, debilní, egoistický úchyl, povedlo se mu najít si nějaké přátele. Tito přátelé se dají rozdělit do dvou (tří) skupin: úchylové, neúchylové a ti co jsou úchylové, ale nepřiznají to. A tak se stalo, že měl Raftíček náročný konec jednoho týdne. Nejdříve oslava narozenin jedné vanilečky pravidelně si čtoucí Eleferno.

Byla jedna koťata. Narodila se různým maminkám v různých místech země a dlouho se mezi sebou neznala. Jedno to kotě bylo spíš do tmava, a jak už to v pohádkách o koťatech bývá, bylo krásné, ale úchylné a jak už bylo světem protřelé a světem omlácené, bylo skrz naskrz cynické a s nemravnými choutkami. To druhé kotě bylo spíš do plava a jak už to v pohádkách o koťatech bývá, bylo krásné a nevinné, nezkažené a sladce naivní, s velikýma očima, udiveně koukajícíma na okolní svět ze závoje plavé srsti, padající mu občas přes ty oči. No, a to to úchylné kotě jednou dospělo k názoru, že to nevinné kotě zatáhne nějam do pelechu a tam ho zprzní. To bylo tak.

Osobně považuji za ostudu vlastní i celého eleferního týmu, že osobu českého Gorda, ted LaryTV představujeme elektroúchylné obci s notným zpožděním. text, který leží - vykreslován na displeji - před vámi je nástřelem pro připravovanou reportáž z dílny mistrovské, toto je, řekněmě, reportáž o cestě na Tvrz a zase zpátky.

Aneb text, spáchaný pro potěchu osob zúčastněných, neb jen málokomuž jinému uvěřiti zachce se dějům zde popisovaným, kroucení hlavy nechápavé vyvolávajícím.

Vězňům v Alcatrazu není co závidět. Zcela jistě trpí nedostatkem prostoru, a to jak osobního, tak veřejného, nedostatkem kyslíku, světla, soukromí, jídla, pití ... Strádají sadistickým zacházením dozorců, kteří je zcela jistě bijí, deprivují nedostatkem spánku a kafe a pouštějí do nich elektrický proud. No, a pak máme skupinu lidí, kteří si takového zacházení zcela nepokrytě užívají.
 

S dotazem z titulku a požadavkem upřesnění toho, cože jsme to vlastně na posledním Podrazu prováděli se již obrátilo mnoho známých i neznámých úchylů. Mnohé navíc zaujal plakát, slibující zpevnění a omlazení dekoltu a inzerát stejného znění, který byl ku shlédnutí v Chicago Times. Tento text si tedy klade za cíl věc ozřejmit.

Netradiční scénář realizovaný dle tradičního scénáře.

aneb kterak sobě ouchylové spoustu zábavy přičinili