DEV...ELeferno

Osobně považuji za ostudu vlastní i celého eleferního týmu, že osobu českého Gorda, ted LaryTV představujeme elektroúchylné obci s notným zpožděním. text, který leží - vykreslován na displeji - před vámi je nástřelem pro připravovanou reportáž z dílny mistrovské, toto je, řekněmě, reportáž o cestě na Tvrz a zase zpátky.

To setkání viselo ve vzduchu dlouho, nějakých deset let a bylo již notně přezrálé. Zvěsti o tom, že na severu Moravy žije osoba, přezdívané český Gord s fenomenálními hračkami a brilantním umem konstruktéra pronikala občas i do caput regni s povozníky, převážejícími po silnici 35 úchyly na Tvrz a odvážejícími opačným směrem doširoka se usmívající tváře s neseškrábatelným úsměvem. I v markrabství Moravském, zejména pak v jeho jižnějších částech byla ona osoba zmiňována v velikou úctou v hlase, a to i u lidu úchylného znalostí nemalých a vousem zkušenostmi prošedivělým. Na Elefernu samotném se zavedením nového engine byla patrna výrazná aktivita ze severomoravských končin, kterou hbitě zregistrovala a podchytila Lizz, aby nakonec domluvila jednak vylepšení našeho shopu, jednal cosi jako sraz, z nedostatku lepšího času realizovaný u příležitosti zcela jiné úchylné akce na Tvrzi.

Akce byla dohodnuta na pátek v naprosto šíleném modelu - poskládání kalendářů dalo konečný, oko neradující výsledek: Vyjedeme v pátek v pět odpoledne a vrátit se musíme někdy během noci tak, aby se Fro stihla vyspat na ranní focení. Mezitím musíme stihnout nějakých 250 km z Hanspaulky na Petrůvku , stejnou trasu zpět (já navíc ještě něco kolem stovky do rodné vísky), pokec, nafocení hraček do shopu a v neposlední řadě žebra. Jak řekli, tak také udělali - v pět byl eleferní tým ve složení testerky Fronémy, fotografa Tymura a mé maličkosti v roli řidiče na cestě.

Dorazili jsme v osm - stmívá se brzy, takže konec cesty už byl potmě, nicméně v pohodě. Tvrz byla plná olatexovaných úchylů a LaryTV. Český Gord je něco jako živel. Po základním očenichávání a hledání společných témat k hovoru (a startovacím kafi) se čas rozběhnul. Neskutečnou rychlostí. Pořád říkám, že je na Tvrzi někde schovaný individuální zloděj času a tentokrát musel běžet na plné obrátky. S ohledem na specifika akce, do které jsme se zcela sprostě vetřeli (Kahofere, Anet - díky) jsme zvolili předvedení hraček dole v salónku, nyní přeměněném na pokoj, byť kvalita prostoru a osvětlení by asi mohla být lepší.

Již v předběžné mailové korespondenci jsme se dohodli, že tahat patnáctikilový Diadyn a jiné ještě stacionárnější hračky je blbost, že LaraTV přiveze "pár drobností k nahlédnutí". No, těch pár drobností je v daném kontextu kufr a kousek. LaraTV je vykládala na stůl a vykládala o nich, Tymur fotil a Fro po hračkách koukala stále žádostivějšíma očima. Ty fotky budou v Galérii a velká část z předvedeného bude i v Obchodě, je ale mnoho věcí, zasluhujících popis.

Takové Laracucy například ... Nápad je to starý a profláknutý, jeden každý úchyl někdy něco takového zkusil a možná dodneška má. To pravé konstrukční kouzlo je ve způsobu odlehčení a dotěsnění přísavné hrany a realizaci aretačního mechanismu. Natolik geniální, že si pak člověk nadává, jak je možné, že na to nepřišel sám :-)

Lepící elektrody - ano, za velkoobchodní ceny a v Německu se nakupuje výrazně lépe. Oko úchylovo potěšila hlavně třiemka (ta ale ve shopu nebudou) pro vysoké nároky. Jsou v tělové barvě, vydrží vodu, pot, mechanický otěr, drží jak kalvínská víra. Hromady elektrod pro běžné nasazení ve velmi zajímavých cenách, pro téměř libovolný kontaktní systém.

Véčka a jiné zasouvačky - bylo mi trochu líto Fronémy, neb to už trochu připomínalo trápení zvířat. Na stole se postupně objevovaly "mikrofonky" rozličných provedení, nicméně precizního zpracování a dokonale vymyšlených tvarů. Podmínky bohužel nebyly nakloněny testování v provozu, to si šetříme na samostatný výlet.

Přikládací elektrody - opět dokonalého provedení a velezábavných tvarů. Pokud by se našel někdo, schopný v této kvalitě dle zadané dokumentace vyrábět, škodný nebude a obec úchylná bude jeho jméno velebit hlasem velikým a obětinami chutnými. Tady už to dále nešlo a Fro si pár hraček vyzkoušela ve spojení s klasickým třirežimovým tens power boxem. Z generátorů jsme shlédli i řadu dalších hraček určení spíše medicinálního, zato ovšem se sofistikovanými zpětnými vazbami do dráhy a neméně sofistikovaným stanovením poměrů pro signál v dráze :-)

Nebýt časového presu, ten večer by se rychle zvrhnul - vcelku kompatibilní složení zúčastněných, tuny hraček (a další dva kufry hraček vlastních v autě), příjemné prostředí ... Raději jsme se přesunuli do lokálu a vylepšili již tak příjemné dojmy trojicí obřích uzených žebírek - ne, ŽEBER - s odpuštěním sežraných bez příborů, rukama, a téměř bez chleba. Jestli jsem někdy litoval toho, že řídím a nemůžu si dát pivo, pak to bylo v pátek...

Nyní prosím o pozornost - na Tvrzi se (kromě vybraných úchylek) podává Clausthaler ! Kahofere, převeliké díky ! Už dlouho mi nic neudělalo takovou radost.

Zpáteční cesta byla ve znamení minimálního provozu, poklidné debaty o věcech úchylných, ajťáckých i zcela vanilkových a lehkého pochrupování úchylčina, nesoucího se ze zadního sedadla. V Praze jsme byli někdy ve dvě a já se dostal do postele zhruba kolem půl páté netuše, že mi začíná sobota plná radostí, bez nichž bych se rád obešel :-)