Jsou živnosti, které by kravaťák jako zdroj obživy přijímal jen s krajním znechucením. Ač - jak tvrdí velcí šéfové - kravaťák dobře a výkonně pracuje zejména ve stresu a pod zátěží v podmínkách deficitu volných zdrojů, jsou místa a činnosti, na které má kravaťák rád spoustu času a s ním spojeného prostoru. Kravaťák nechce být chronometristou.
Za třicet osm minut se dá zvládnout neočekávaně mnoho věcí - ranní očista organismu, upečení krvavého rostbeefu ze svíčkové, porada menší skupiny nad nepříliš komplikovaným úkolem, případně přesun z města (M)B do města P - tedy činnost, v poslední době kravaťákem na střídačku vyhledávaná a nenáviděná. A taky tranformace chumlu hebkých tlapek a natěšeného čumáčku ze stavu "piju kafe" přes stavy "pasu se", "užívám si" a "užívám si moc" zpět do stavu "pro maminku předstírám, že piju kafe". Je ale pravda, že těch minut by to chtělo víc. Mnohem víc. Jistou výhodou deficitu zdrojů je ovšem - jak kravaťák svým pozitivním viděním světa dovodil - výrazně menší (s)potřeba prostředků. Bičík jménem Jim se přenáší výrazně snáz a pohodlněji, než trojice hliníkových kufrů z nové kravaťákovy akvizice.
Cesta zpět do města (M)B a za ním ležícího města T zabrala kravaťákovi výrazně více, než 38 minut. Z přehrávače zněla ve forte hudba pana Rybnikova a hrabě Rezanov se zamýšlel nad svým vztahem ke světu. Kravaťák se v jeho doprovodu zamýšlel nad věcmi poněkud přízemnějšími - skládal a třídil na hromádky barevné jiskřičky, porůznu doblikávající v tiše na asfaltu bzučícím černém autě.
0 