Menu
Spokojeni?
Hezky se posaďte, moje milá úchylí mláďátka, budu vám vyprávět svůj příběh. Začíná na začátku šedesátých let minulého století, když ještě nebyl žádný internet, žádné počítače, ba dokonce ani žádná televize.
Moje první sexuální vzpomínka je stará 54 let. Byla jsem čtyřletá holčička a bydlela jsem s rodiči v rozestavěném sídlišti na kraji jednoho okresního města. Kolem nás bylo staveniště - ráj pro naše dětské hry. Tehdy se ještě nestavěly paneláky, ale poctivé cihlové domy. Bezpečnost práce taky asi ještě neexistovala, protože stavbaři klidně nechali v neděli (sobota byla pracovním dnem) transportér pod proudem a my jsme se na něm vozili a padali do hromady písku. V jedné boudě na nářadí jsem si já, moje stejně stará kamarádka a o rok starší chlapeček hráli na doktora. My holčičky jsme si sundaly kalhotky, lehly si, roztáhly nožičky a „pan doktor“ nám prohlížel pipinky a dával nám injekce - píchal nás do nich klacíkem. Dosud si pamatuji na ten záchvěv rozkoše, když jsem dostávala „injekci“. A na zděšení maminky, když jsem jí to bezelstně vyprávěla.
Další vzpomínka je z osmé třídy. Bylo nám čtrnáct a holkám rostly prsa. A naše spolužáky to nenechávalo v klidu. Sahali nám na ně, říkali tomu „makat“. Strašně jsem záviděla spolužačkám, když vyprávěly, že je někde nějaký kluk zastihl samotné a „zmakal“ je. Já pořád nic. Až jednou... Nějak jsem se opozdila ve třídě a bylo tam se mnou několik kluků. Zatlačili mě do kouta, svlékli tričko, drželi mě za roztažené ruce a hodně klučičích rukou se dotýkalo mých pučících prsíček. Mačkali, píchali, hladili. Zoufale jsem se bránila, ale proti té přesile jsem nezmohla nic. Byl to fantastický zážitek, který si i dnes živě vybavuji. Tu bezmocnost a to vzrušení, které mi přinášela. Holky pak záviděly mně, že jsem byla nejvíc ze všech „zmakaná“.
Další projev probouzející se sexuality jsem zažila v patnácti. Byly prázdniny po deváté třídě, chodili jsme se se spolužáky koupat k řece, která tekla kolem našeho města. Nebyla moc hluboká, ale byl tam jeden, asi padesátimetrový úsek, kde byl prudší proud a dalo se tam plavat. Položili jsme se na vodu a proud nás těch 50 m nesl. Se mnou vždy chodil jeden kluk, plaval vedle mne a pod vodou mi sahal mezi nohy. Dělalo mi to dobře, zase hlavně ta bezmocnost, protože ruce jsem musela použít na plavání a nemohla jsem se bránit. Jenom jsem se divila (když jsme se po břehu vraceli zpátky), proč má na plavkách takovou bouli.
Já vím, milá mláďátka, že vám musím připadat jako retardovaná. Teď už v patnácti holky běžně sexuálně žijí, ale tehdy, psal se rok 1963, byla jiná doba. Žádná sexuální výchova ve škole, žádná dostupná literatura, a já měla i tu smůlu, že jsem měla puritánskou matku, která mi nic neřekla. Když jsem ve třinácti poprvé dostala menstruaci, myslela jsem, že umírám. A jak se dělají děti - na to jsem musela přijít vlastní hlavou. Když jsem se ptala matky, řekla, že muž dá ženě pusinku a pustí jí semínko do bříška. To je jasná blbost, uvažovala jsem (o zažívacím traktu jsme se ve škole učili), buď to semínko žena vyloučí stolicí, nebo ho rozloží trávicí šťávy. V tom momentě pro mne matka přestala být autoritou přes sexuální záležitosti. Tak jak, hergot? Přece žena má dírku, muž má kolík, jediná možnost je, že ho strká dovnitř! Otce jsem nikdy neviděla svlečeného, bráchu jsem neměla. Jednou jsem našla nějakou anatomickou knihu, kterou měli rodiče schovanou, kde bylo nakresleno mužské a ženské pohlavní ústrojí a popsán koitus. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem na to přišla sama. A abych vás utvrdila v názoru o mé retardovanosti, půjdu ještě dál. Když jsem v devatenácti randila u řeky se svým příštím manželem, (zatím jsme byli jen u neckingu) a skrz červené spartakiádní trenýrky jsem zahlédla jeho penis (náhodou zrovna v klidném stavu), byla jsem spokojená, že takhle velkým nástrojem nemůže deflorace příliš bolet. Jaký byl můj šok, když jsem ho později uviděla vzrušeného!
Ale zpátky k mému vyprávění. Někde jsem si přečetla, jak inkvizice vyslýchala čarodějnice ve středověku a to na mne strašně moc zapůsobilo. Představovala jsem si sama sebe, jak sedím na koze, na nohou závaží, hrana se mi zařezává do rozkroku a po zádech mě bičujou, jak mě inkvizitoři znásilňujou, jak mi vrážejí jehlu do mateřského znamínka a útroby se mi svíraly vzrušením. To už jsem začínala tušit, že jsem nějaká „divná“. Ale myslela jsem, že s těmi pocity musím bojovat, zahánět je, hluboko ukrývat. Četla jsem třeba nějakou knížku, jak ruští komsomolci kolektivizovali půdu někde v Tádžikistánu a „zlí basmači“ chytli jednu komsomolku a pověsili ji a dívali se, jak se deset minut dusí na oprátce. A ta představa mě také vzrušovala, to muselo být nějaké zlo ve mně, nějaká deviace, jak můžu mít takové „hrůzosladké“ pocity při něčem tak strašném?
No a pak jsem vystudovala a vdala se a porodila děti. Ale ještě po prvním dítěti jsem nevěděla, co je to orgasmus. Přítelkyně mi s nevěřícím úžasem řekla: „Ty jsi si to nikdy nedělala sama?“ Zkusila jsem to a konečně jsem ho zažila! Úžasné, fantastické! Jenže jsem vyrostla v dobách, kdy se tvrdilo, že masturbace je zdraví škodlivá a hanebná. A tak jsem byla přesvědčena, že dělám něco špatného, co bych neměla! Ale čas od času jsem se tomu nemohla ubránit. Sex s manželem se mi taky líbil, ale bez orgasmu to nebylo ono.
Po čase jsem se rozvedla a vychovávala děti sama, až přišel rok 1989. Všechno se změnilo, byl konec totality, novinové stánky byly plné pornografických časopisů. Byla jsem v šoku, když jsem načapala osmiletého syna, jak si s kamarádem prohlíží časopis Leo. Ale všechno zlé je na něco dobré. Kupovala jsem si časopis Pervers, protože tam vycházel zajímavý detektivní příběh o vraždě v SM salónu, a konečně jsem si přečetla nějaké informace o BDSM a pochopila, že s tou svojí pečlivě skrývanou úchylkou nejsem sama, že to není žádné zlo, že jsem zkrátka MASOCHISTKA. Dokonce jsem odpověděla na jeden inzerát a zažila první setkání s dominantem. Zjistila jsem, jak mě vzrušuje být připoutaná a švihaná do rozkroku, kolíčky na bradavkách a sprcha na klitorisu.... Snila jsem o tom, co všechno s ním ještě zažiju, ale zamilovala jsem se do vanilkového muže. Ten vztah trval pět let. Jenom tajně, v absolutním soukromí, jsem si připínala kolíčky na bradavky a drážděním poštěváčku se přiváděla k úžasným orgasmům. Už bez pocitu viny. Když ten vztah skončil, žila jsem dva roky sama a moje masochistické fantazie byly čím dál, tím barvitější. Vždy jsem byla hrdinkou nějakého únosu, mučení a znásilňování. A moje autoerotika byla také nápaditější – kolíčky, provazy, různé vhodné předměty do pochvy, do análu (víte, jak se dá skvěle použít mrkev, nebo kukuřičný klas?). Orgasmy byly nádherné, jenže bylo trochu smutné, že si to dělám sama. Protože už se psal rok 2003 a bez internetu jsem si nedovedla představit život, nebyl problém najít si inzerát a odpovědět na něj. První zkušenost byla drsná - tvrdý sadista, hra na vyšetřovatele a výslech, zápěstí odřená od provazů, poprvé rány rákoskou na chodidla, poprvé elektrické svorky na bradavky. (Jen tak mimochodem, on mě upozornil na ELEFERNO, přikázal mi před setkáním přečíst si v Beletrii a kumštu příběh Paoly Delgado. To byla moc hezká příprava pro začínající subinku!) Nebyla jsem si jistá, opravdu tohle chci? Tehdy byla pro mne ještě nepřijatelná představa být něčí subinkou, otrokyní, čubkou. Ale nechtěla jsem ani bolest od náhodně zvoleného dominanta. Postupně jsem dospěla k názoru, že nejlepší bude přece jenom najít si svého Pána. Ve svých 55-ti letech jsem konečně uskutečnila to, po čem jsem už mnoho let toužila. Vybrala jsem si vhodný inzerát, odpověděla a měla jsem obrovské štěstí, že to hned napoprvé vyšlo. Už tři roky jsem subinkou, otrokyní a čubkou svého Pána. Miluji ho a on mě obdarovává spoustou bolestivé rozkoše. Je skvělý! Nejlepší! Vyzkoušela jsem si taková mučeníčka, co jsem si dřív ani ve své bujné fantazii nedovedla představit. A orgasmů jsem za poslední tři roky měla víc, než předtím za celý život. Žiju šťastně se svojí úchylkou a chtěla bych říct všem ženám, které v sobě tají subinku a nejsou spokojené se svým sexuálním životem, že nikdy není pozdě realizovat své tajné sny.
Já - úchylná babička - jsem toho příkladem!