DEV...ELeferno

Dnešní přípondělník je rázu ryze soukromého a nemusíte si dělat starosti, pokud nevíte, o čem je řeč.

Biftek - jak mnoho se skrývá v tom slově. I brutální jednodušení původního beef steak, tedy kravský stejk (tady zase pro změnu brutálně zjednodušuji já a nemálo se těším, jak zase budou jazykystky vřískat - ahoj Modroočko), i pastva pro oči, nos i jazyk, i nespočet variací na téma přípravy. A také nespočet variací, jak z krásného kusu svíčkové, vysokého roštěnce nebo i zadního z mladého býčka udělat obtížně poživatelný šedý, do konzistence gumové rohože utrápený plát bílkoviny, nepřeživší brutální mučení pacholkem [Paroubkovým] kdesi v hloubi temné, umaštěné, přepáleným sprostým tukem matně se lesknoucí kuchyně.

Před dávnými a dávnými lety si v jedné daleké, od center civilizace vzdálené budoucí střediskové obci koupil úchyl auto. Úchyl se sám považoval za poněkud netuctového a auto si též koupil poněkud netuctové - od stařičkého právníka, u kterého v té době bydlel a jehož dcera emigrovala do Švédska si koupil cosi v té době nevídaného - Simcu 1300, barvy hluboké mořské modři.

Před dávnými a dávnými lety si v jedné daleké, od center civilizace vzdálené budoucí střediskové obci mladý začínající úchyl udělal řidičský průkaz. Dnes už je to promlčeno, ale onen mladý začínající úchyl v té době již drahnou dobu vlastnil cosi dnes již nevídaného, motocykl ČZ 125 F, neskutečně pohodlnou zmenšeninu dnešních chopperů s vysokými řídítky a nízkým posezem za kapkovitou nádrží. Pravda, prošedivělým, ve větru vlajícím vousem ani bandanou jen stěží vousy ochmýřený mladý úchyl nedisponoval, o mocném teřiše pohodlně rozloženém na kapkovité nádrži nemluvě. Vůdčí list si pak pořídil pouze a výlučně k tomu účelu, aby mohl dojíždět do míle a míle vzdáleného maloměsta, ležícího za Červenohorským a Ramzovským sedlem za dívkou svého srdce. Cesta i na pohodllném chopperu to bývala dlouhá a krušná a mnohokráte vzbudil mladý úchyl pohoršení turistů, když na vrcholu sedla pod Ramzovou hbitě seskočil z nízkého posezu za kapkovitou nádrží a se spuštěnými kalhotami ochlazoval pálící hýždě, ba i ánus ve zbytcích závějí, přetrvávajících v těch místech do časného léta. Dívka úchylova srdce pak soucitně ona místa natírala hojivými mastmi a pronášejíc (na ta transgresiva jednou doplatím) přitom soucitná slova, želela mladého úchyla slovy i skutky.

Kterak úchyl míní  a realita mění - právě jsem smazal dva odstavce naplánovaného a vymyšleného úvodníku o autech, začínajícího slovy "před dávnými a dávnými lety v jedné daleké, od center civilizace vzdálené střediskové obci". Smazal jsem je proto, že přípondělní ranní pobyt v práci přináší rozličná překvapení a o to další bych se rád podělil s eleferní obcí.

Krom toho, že mám zvyk dávat věcem jména, mám věci navíc ještě rád. Občas i víc, než lidi, o tom ale dnešní přípondělník nebude. Z věcí, které mám rád jsou některé poměrně staré a některé už i velmi staré. Mám třeba dva magnetofony. Ne ty moderní, do kterých se strkají kazety jako brikety do kamen. Mám starou Teslu B700, kterou jsem si kdysi dávno pořídil za peníze, vydělané na brigádě v národním podniku Autobrzdy a jen o něco malinko novější čtyřmotorový Tandberg 10X, který o rok později nahradil stařičký Sonet. Pohled na důstojně se otáčející kotouče má v sobě něco uklidňujícího, v důsledku čehož jsem ještě stále nezrušil sbírku pásků.

Znám hodně holek, tedy dnes už vážených mamin a vdaných (a občas taky rozvedených) paní, které se chtěly stát lékařkami. Některé z nich se doktorkami staly, jiné utekly po první sekci, jiné dostala Anatomie II či jiný lahůdkový předmět. Spousta dalších to vzdala po prvním nakouknutí do nemocničního provozu a hromada jich radši zabřezla a povila z nouze robátko, jen aby měly důvod se na ten obor vykašlat. Umím o nich vykládat různé i obtížně uvěřitelné, leč veskrz pravdivé historky, jako třeba tu, ve které ctná panna z moravsko-rakouských hranic poprvé ve svých 22 letech uviděla erigovaný penis. Vlastně penis. Jakýkoliv. Popravdě řečeno, sloužit jako studijní pomůcka medičkám je mnohem menší legrace, než by mnozí pánové s hučením v klacku čekali :-)
 

Kdysi dávno, když ještě byla tráva zelenější, nebe modřejší a k erekci stačilo nějakých deset filmových políček s odhalenou dívčí bradavkou šla v jilemnickém Kině 70 lehounká francouzská komedie Dvě dívky v jednom pyžamu. Filmová distribuce to tehdy vydávala div ne za pornografii, jednu tu dívku hrála Lotta Kinbergová. Dle dnešních měřítek čajíček, nicméně píšeme rok 1977 a vysvětlujte tlupě čerstvých študáků gymnázia, strádajících permanentním hučením v klacku / povodní v kalhotkách, že porno vypadá jinak. Ten film byl navíc, bůhvíproč, presentován jako švédský a švédská porno je přece pojem, že, alespoň dle tehdy dostupných informací, několika odřených kotoučků do meopťácké stereoprohlížečky s dlohovlasými blond Švédkami a několika na krev odřených pornočasopisů, které čísi otec- tirák dovezl ze Švédska. Asi bychom neměli zapomínat na skupinu ABBA a tehdy panující módu kratinkých plisé sukýnek v kombinaci s kozačkami a lehounkými blůzičkami s fiží :-) Když se zadaří, vyhrabu někde třídní fotku z té doby.

"Na posranýho i hajzl spadne", říkávala kdysi dávno jedna moje krásná kamarádka a pramenem rusých vlasů šimrala na čenichu mého tehdejšího kocoura jménem Kocour, který se jí rozvalil na lehounkých zeleně batikovaných šatečkách a znechuceně odfrkával. Říkávala to i později, už na Ruzyni v roli celní inspektorky, když jsme pro pobavení zasvěcené a nastartování nezasvěcené části směny, ostrahy a cestujících na příletu moskevské linky sehrávali skeč "socialistickému zřízení nebezpečný pašerák a bdělá celnice". Když tehdejší vrchní celní inspektor (dnes její manžel a jeden z aktivních eleferních členů, stejně jako Eva) tuhle hlášku použil sám, měl jsem jasno. Vzhledem k tomu, že problémy se kolem mne pohybují s nestochastickou hustotou a že za jejich řešení jsem i placen, hlášku jsem převzal k používání.

Je to tu zase. Co vím, spousta úchylů vede při (a taky vím o dvou sázkách), zda na letošním Elefernu bude vánoční přání, takže odpověď máte před sebou. Myslím ale, že si obvyklý patetický projev majitele serveru letos odpustím a omezím se jen na pár z mého pohledu klíčových věcí.