Menu
Spokojeni?
Minulý týden zemřel jeden starý pán, kterého jsem si velmi vážil. Prožil dlouhý a bohatý život a ne vše, co během onoho dlouhého a bohatého života vykonal lze ocenit jednoznačně. Myslím, že na některé z oněch skutků asi nebyl hrdý ani on sám. Přesto si dovolím několik vzpomínek.
Píše se rok 1973 a v zemi řádí Husákovy reformy rychlé spotřeby, přesvědčující osmašedesátníky, že socialismus vůbec není nijak špatné zřízení. termín normalizace se ještě moc nepoužívá a i kdyby, dvanáctiletému klukovi je to celkem jedno - mám jiné zájmy, mimo jiné rád čtu. Hodná sousedka prodává ve stánku PNS a tak tam trávím spoustu času čtením časopisů, které se začínají vydávat. Čtu si Téčko, Sedmičku, Vědu a techniku mládeži, ABC, Větrník, Ohníček, ale zajímají mne i věci jako Melodie, Svět motorů, Amatérské rádio nebo Zápisník, 100+1 ZZ či nový Interpress Magazín. A taky Signál, Svět v obrazech, Mladý svět, Květy, nakonec i ta Vlasta. A v těch se začíná objevovat termín junta. Pročítám si to nejdřív bez většího zájmu, ale pak mne z jakéhosi důvodu začínají oslovovat popisy oněch údajných zvěrstev, zejména pak s použitím elektrického proudu. Kdepak bych tehdy tušil, že jsem právě objevil zdroj nemalého potěšení pro celý zbytek života :-)
O mnoho let později jsem si na síť, kterou jsem tehdy spravoval (pro znalce - Lantastic na originálních AE-2) nainstaloval TCP-IP protokol přes Trumpet a na (tehdy) hypermoderním Zyxelu U336 vyzkoušel Internet. Asi šťastnou shodou okolností jsem objevil pictureview.com, zpřístupňující a kategorizující newsgroups Usenetu, zejména alt.binaries. Pátým nebo šestým obrázkem, který mne zaujal byla černobílá fotka dívky s vlasy, padjícími na hruď, s rozporkou mezi koleny a dráty na bradavkách a v klíně. Na stole stál generátor. Ještě tu fotku někde v archívu mám ...
Pane generále Pinochete, díky.
T.
