Menu
Spokojeni?
Přípondělníky bývají obvykle o subinkách, nicméně tento je trochu výjimkou. Jednak se trochu předbíhá, jednak není až tak úplně o subince.
V rámci zaječí párty v pátek v Ateliéru se mi povedlo udělat si čas a po dosti šíleném přeletu se dvěma přestupy z přes dva tisíce kilometrů vzdáleného města NN do Prahy jsem se ujal role animátora a garanta bílé klinik místnosti v tolik duši milém sklepě. Cíl byl zadán jednoznačně - nevyděsit přiváděné zajíce, nicméně působit zajímavě a ještě navíc i něco předvést. Zajíci se ukázali jako celkem zaujaté, neřku-li zainteresované publikum, takže tiše předpokládaný hluchý nezájem se nakonec nekonal - ba naopak, zprvu suše teoretický výklad brzy plynule přešel v předvádění jiskřivek na živých tvorech a prezentace tiše začala nabývat hracího charakteru.
Přišla s přítelem a oči jí jiskřily. S trošku pootevřenou pusou a vlhkými rty sledovala výklad a pokaždé, když jsem vzal do ruky další metodickou pomůcku, oči se jí vlažně zaleskly. Krásných holek bylo kolem spousta, takže jsem jí věnoval pozornost jenom občasnou. Hodně lidí zaujal violet wand a poté co Zu zhasla ostré stropní světlo, aby bylo líp vidět na jiskřičky a nově příchozí se nestyděly sundat prádlo, dodala si odvahu.
Tlapku na odzkoušení wandu mi podala dlaní dolů a když jsem ji vzal za prsty, abych jí ji otočil do správné polohy, zajiskřilo to poprvé. Líbily se jí jiskřičky na šlachách zápěstí a předloktí i v loketní jamce i na bradavce přes oblečení. Pustil jsem ji, abych uděla místo další zájemkyni. Když jsem po nějaké době nabídnul k vyzkoušení i ET312, přišla podruhé a na mé upozornění, že tohle už přes šaty provozovat nejde si docela rozhodně sundla blůzku. Když si začala rozepínat podprsenku, pootočená trochu od přihlížejících zajíců, aby jí neočumovali bradavky, ucítil jsem ten pohled v zádech poprvé. Nebyl nenávistný, byl vylekaný.
Dostala na prs dvojici klasických jednorázových samolepek,jednu na úpon axily, druhou těsně pod bradavku a začala si užívat. Hodně užívat. Prozkoušeli jsme spolu základní étéčkové stimulační průběhy a pak jsem jí přelepil elektrody blíž k bradavce. To už se jí oči začaly lehounce rozostřovat a dech se prohloubil. Ten pohled v zádech už nebyl ani tak vylekaný, jako vyděšený. Ohlédnul jsem se. Díval se na ni se směsí obdivu a zneklidnění a nevědomky si zatínal prsty do dlaně.
Měla rozum. Zostřila oči zpátky a s poznámkou, že to začínáná být velmi osobní se zase oblékla.