DEV...ELeferno

Ačkoliv na rýpání do velkých drsných dominantů je tu spíš Katka, dovolím si v rámci přípondělníku vnést svůj drobet do sýpky tohoto přebohatého a atraktivního tématu i já. Iniciátorem přípondělníku posloužil Kahoferův průzkum na téma Srazy ano či ne, vyšedší minulý týden na Bdsm portále a vyvolavší živou odezvu na Nyxu. Autorovi se podařilo - kromě běžné srazy navštěvující úchylné populace - oslovit i několik ortodoxních odpíračů jakéhokoliv srážení a seznámit s jejich názory úchylnou veřejnost. Není cílem přípondělníku tyto názory interpretovat, laskavý eleferní čtenář si je jistě snadno vyhledá sám a předpokládám, že si je vychutná stejně, jako autor tohoto textu. Přípondělník se nadále věnuje pouze jednomu aspektu zmíněných názorů a dílem pak ještě následné nyxí diskusi.

Jako červená nit se názory srazových odpíračů vine názor, který lze v prvém plánu číst zhruba takto: jsem Dominant a nepotřebuji k tomu krom nicotné a poslušné čubky nikoho dalšího. Dominance jest Nejvyšším a Nejhodnotnějším Ze Všech Vztahů a zajišťuje mi vše, čeho si od života žádám. Svoji Dominanci si nepřeji s nikým konfrontovat, protože nikdo, krom mé nicotné a poslušné čubky toho není hoden. Nikdo další ostatně není a ani nemůže být stejně opravdovým Dominantem, jako já a má nicotná a poslušná čubka mne v tom denně utvrzuje. Leimotiv leží v textu  poměrně mělce a dá se snadno odkrýt. To, co leží hlouběji, nicméně je snadno dostupné i necvičenému oku je obava z konfrontace. Je snadno pochopitelná. Dominující si konečně pořídil vztah, který jej (a doufejme, že i jeho partnerku) naplňuje uspokojením a představa, že by mohl být porovnáván s jinými dominujícími v něm vyvolává přinejmenším znepokojení. Jeho užitek, vzniklý komunikací v širší skupině s možností sdílení zkušeností, navazování kontaktů či identifikace se širším společenstvím je plně pohlcen obavou ze ztráty jeho výsadního a (virtuálně) výlučného postavení v páru, případně i z toho, že nicotná a poslušná čubka se shlédne v jiném domíkovi.
O těch nicotných a poslušných čubkách se rozvinula zajímavá následná diskuse na Nyxu. Ano, subinky nejsou zdaleka jen ty veselé, sebevědomé a cílevědomé ženské, které s chutí a zaujetím vytvářejí na srazech onu neopakovatelnou atmosféru. Útěk do submise a snaha opatřit si k sobě někoho, kdo za mne ponese odpovědnost a bude řídit můj život lépe, než já není až zase tak vzácným jevem a pokud se místní modří zamyslí, zcela jistě si některé konkrétní osoby dokáží ztotožnit. Tou dobrou zprávou ale je, že šikovný domík umí z těch druhých subinek udělat ty první.