No jo, bude o koťatech, taky o čem jiném může být přípondělník po víkendu na Tvrzi, plném (navzájem) olizujících se koťat...
Běžným sčítáním entit se kvalita nemění. Jedna sirka a jedna sirka jsou dvě sirky, ovšem stále s kvalitou obou původních sirek. Jedno jablko a jedno jablko jsou dvě jablka, ale jedno každé z nich pořád chutná, voní a vypadá stejně. Použijeme-li ale na místě sčítanců vhodně zvolený druh koťat, dojde k onomu velikému zázraku, který teoretici marx-leninismu vzývali jako přechod kvantity v kvalitu. Přiblížením dvou oněch vhodně zvolených koťat získáme cosi, co voní, vypadá a dle všeho i chutná poněkud jinak, zcela jistě však ještě o něco lépe, pokud si ovšem onen "ještě lepší" stav lze vůbec představit. Výsledný efekt je pak srovnatelný s překvapením pánů Fermiho a Oppenheimera (a následně i tisíců obyvatel Hirosimy a Nagasaki) po zjištěný, že po sečtení dvou kusů obohaceného uranu vhodného druhu a hmotnosti získáme cosi principiálně odlišného od hroudy těžkého šedostříbrného kovu s dvojnásobnou hmotností. Výsledný efekt ještě umocnilo to, že koťata jsou - jak známo - zvídavá a poté co objevila kouzlo switchování (a vyzkoušela si zmrskání sněžného muže), zaplnilo Tvrz cosi velmi podobného neřízenému, zato velmi pohyblivému a hravému tornádu...
Blogosféra 
0 