Stejně tak, jako je jedna noc v roce nejdelší ze všech, je nejdelší i jeden den. Slunce dosáhlo obratníku Raka a otáčí to zpátky na jih. Nejdelší den je následován nejkratší nocí, mající údajně magické vlastnosti.
Den to byl dlouhý a nezáživný. Po zprvu nadějným telefonátem naprosto zbytečně brejknuté akci následoval den, v jehož rámci se mi nepovedlo pořídit již poměrně dlouho objednaný add-on do desítky Flight Simulatoru, přijatelně opravit zlomený prut antény scanneru a vymyslet její uchycení na karosérii. Následně nevyšel ani nápad na rychovýlet směrem k akci, na kterou jsem původně nechtěl jet a nakonec jsem zjistil, že pro zamýšlené dokončení vzhledu předsíně mi chybí třicet centimetrů instalační lišty a dva rohy. V dlouhém a pomalu se vlekoucím večeru jsem si vytáhnul ven gril, roztopil ho a u láhve kalifornského červeného jsem na něj postupně nakládal vše, co se ve zpola vyžrané ledničce dalo považovat za opékatelné. Grilovaný taveňák je síla. Netuším, čím to taví v mlékárnách, ale na grilu se vytváří krusta velmi zvláštního vzhledu i chuti. Když večer přešel v údajně magickou noc, nezbylo nic ani v láhvi, ani na mřížce nad ještě červeně tlejícími uhlíky. Rozhrábnul jsem je do šířky a když během sklízení věcí trochu vychladly, hodil jsem do nich pár mladých brambor jako chuťovku na ráno. Jako šláftruňk posloužil bílý havanaclub. Už jsem skoro usínal, když mne probralo škrábání na dveře. Noc slunovratu jsem strávil - namísto s mladým kotětem - se starým a životem poznamenaným rezavým kocourem, který šestým kočičím smyslem vycítil, že mi společnost bude vhod.
