Menu
Spokojeni?
Po neočekávaně rychlém a nečekaně se zakončivším meetingu na celnici v Kokrhákách pocítil kravťák potřebu znovu nabýt ztracené duševní rovnováhy.
Za tím účelem se rozhodnul navštívit muzeum, nesoucí jméno významného místního učence C., zasvětivšího prakticky celý svůj život studiu speciálního druhu pohybu. Onen speciální druh pohybu je založen na řízeném a s velkou rychlostí probíhajícím odhazování nepotřebné hmoty směrem opačným, než je směr předpokládaného pohybu. Onen učenec se ve městě K. narodil a jeho jméno je zde vyslovováno s velikou úctou a velikými písmeny. Možná ještě většími písmeny je pak tesáno, leptáno, odléváno z kovu i materiálů mnohem obskurnějších a umisťováno na rozličné piedestaly a památníky mohutné nevkusnosti, bohatě se ježící koulemi s tykadly, ručním nářadím a kozatými kolchoznicemi. Mužná výbava dělníků, třímajících spolu s kolchoznicemi onen ruční vercajk není - kupodivu - natolik zvýrazněna. Ze zástupců pracující inteligence narazil kravaťák na jediný exemplář, zabudovaný do z bronzu odlitého sousoší grupových pracovních orgií. Onen bezejmenný inža vynikal z celé kompozice mocně ztopořeným logaritmickým pravítkem možná metrové délky, zjevně určeným k výpočtům na pět platných číslic. Zápisek ale není o památcících, zápisek je o učencově muzeu.
Proti době minulé, kdy kravaťák - coby ještě mladičký kravaťáček - muzeum navštívil poprvé je expozice mnohem ošuntělejší a výrazně ztratila na naduté zpupnosti, kterou v minulosti přímo čišela. Mnohé z exponátů pokrývá prach a velká část prostor budovy je uzavřena kvůli údajné přestavbě expozic. Místní tvrdí, že již patnáctým rokem. Uzavření postihlo i do budovy vestavěné planetárium, vybavené jedním z nejlepších Zeissovských strojů (na jehož konstrukci se podílel i manžel kravaťákovy skoromanželky R.). Rozšíření naopak došla - k nemalé kravaťákově potěše - část expozice, věnovaná využití učencových teorií k uvedení do pohybu velikých rour, plněných vysoce brizantními sloučeninami dusíku v kombinaci s hořlavinami a okysličovadly.
Kravaťák strávil v expozici téměř celé odpoledne, k nemalé mrzutosti obou mládenců, tvořících dole u vchodu jeho ocásek. Velmi by jej zajímalo, co vlastně - po večerně nočním kravaťákově intermezzu s místní paničkou, jeho rychlonávštěvě v Kokrhácké celnici a odpoledni, stráveném v muzeu - budou psát do svého hlášení.