DEV...ELeferno

    Před lety jsme měli práci v pitné vodě.
    Doslova, brodili jsme se pitnou vodou, takže bylo nutno vymyslet, do čeho budou lidi močit a tak jsme fasovali lahve od mlíka.
    Ten rozměr znám dobře -- pár dnů před tím mě moje milá a její milá sepsuly, že přes deset minut budou kouřit jenom v tom případě, že "tohle drž deset minut mezi zuby a jeslti se cejtíš, můžeš kolem toho jezdit jazykem."
    A tak jsem dostal křeče do čelisti už třetí minutu a holt jsem měl smůlu.

    No a tak jsem v práci protestoval, že mi ta lahev nebude stačit.
    Sekretářky nevěřily, tak jsem si to vyzkoušel a fakt ne, prostě mi žalud s tím hrdlem lícoval a zatímco ostatní si čumprdlíka strčili dovnitř, já měl prostě smůlu, ikdyž jenom naprosto těsně, milimetřík zbejval.
    Nevěřily ani mému čestnému slovu a do praktické ukázky se mi moc nechtělo.
    Takže jsem přinesl potvrzení: manželka jako majitel, já jako uživatel (víte jak to chodí v manželství) a milenka jako certifikační autorita.
    Vytištěno, hrdlo otištěno, tři podpisy: rozměry lícují, nelze použít.
    Jo, uvěřily, deset minut se dohadovaly, jak je možný, že je manželka podespána naproti řádce "milenka", jak jsem jí to podstrčil, že si toho nevšimla.
     "No, je přeci snadné vysvětlení," povídám, "to je přeci JEJÍ milenka. Ona mě jí občas půjčuje."
    Nedostal jsem jinou lahev. Prej že takovej kluk ať si už nějak poradí.
    Je to nespravedlnost na tom světě...

    No ale plyne z toho něco?
    Tak snad jedině že... lecos člověk dělá prostě jenom proto... že mu to nedá a prostě MUSÍ, když může. :-)
    A že frajeřit holt muž musí, dokud je klukem a jakmile přestane, je už starcem.
    A taky že nikdy nevíte, kdy se vám bude milenka hodit. Číkoliv milenka.

    Jo a vlastně ještě... když se vám zase sejdou doma ženský a ty kušny nezavřou celej večer, až vám z toho v hlavě hučí, nestěžujte si, nemrmlejte:
          T R É N U J O U !