DEV...ELeferno

Pojďme se napít... s celebritou!

"Pojď s náma do hospody, vím kam chodí Vojta Knotek!"
"...to je... ten sochař?"
"Né, tyvole, Vojta Knotek přece, dyť víš...!"
"Fakt sory, kde jsme se viděli?"  "V telce si ho viděl, vole."
"...jo takhle, ňáká superStár... sory, neznám."

Nějak jsem vycouval z představy, že někomu budu muset obdivně podkuřovat, abych se mohl chlubit, že na mne blahosklonně shlédlo oko Nadčlověkovo.
Chlubit se ještě ubožejším, kteří jej neměli tu čest zahlédnout v davu.
A přitom hoch je v tom určitě úplně nevinně, určitě ho taky sere, že kdykoliv jde do hospody, vrací se s rukou namoženou od autogramů.

Dobře, tak třeba umí dát lidem zapomenout na nízké starosti malého života.
To ale šmrncovní ďouče v krátký sukni rozhozeným liščím ocasem svých vlasů udělá taky a stačí jí od tramvaje doběhnout metro.
Tak málo stačí k lepšímu osudu světa?
Dyť zarohem se na mě vrhne prodavač chudoby, že se tvářím moc spokojeně a musím koupit africkému sirotkovi kozu nebo mu aspoň dát na pívo.
Revizor, kterej se zase neudělal ani u videa, si ke mně, usmívajícímu se, začne klestit cestu skrz babky a jejich berle.
Přemíra kterékoliv síly působí ve prospěch síly opačné, tak jak je to, pomohla běžící krasavice skutečně světu?

"Jsme národem Komenského, Husa a Havlíčka, ale měli bychom býti spíš nádem Havlíčků, Husů a Komenských," říkal Masaryk.
Tak možná kdybychom byli všichni hrdinové všedních dnů a Rychlí Šípové...
...bál bych se vystrčit nos na ulici, kdyby tam bylo přesupermanováno.

A ani nejde o to, je-li "každý nahraditelný."
Od doby, co umřel starej Matějiček jsem si od něj nic novýho nepřečetl.
Co umřel Starej pán, nepil jsem už tak dobrou vínovici.
Ale taky co se nevídám s kamarádem, taky mi to chybí -- von tedy nebyl žádnej Lumen, charakter taky nic moc a inspirace... no spíš já pro něj, ale... chybí mi to.

Takže proč vlastně pohavlíčkovsku jít s hrdou bradou vstříc pěsti?
Snad jedině pro ten osobní pocit, že jsem čestný pionýr a jsem připraven.
Připraven, kdyby náááhodou o něco šlo, projevit se Husovou poctivostí.
K obraně svých ideálů, můz a své životní představy -- pionýre, vždy připraven!

Níž už z těch celebrit neslevíme, už jsme škrtli všechno, co dělá hrdinucelebritou.
Zbyl jsem jen já a ještě bez lovení bobříka odvahy, jenom s prázdným hřebíkem, zatlučeným jen tak pro případ, žebych někdy omylem o toho bobříka zakopl.
Ale už ten hřebík, jenom tím že je tam připraven, dělá z člověka "hrdinu všedního dne"... pokud je skutečně odhodlán ho případně někdy ulovit... a občas to jen tak pro sebe prubne, třeba ža jen tak mimoděk nastaví nohu zdrhajícímu kapsáři a hned se zbaběle ukryje v davu.

Takže... asi se půjdu napít s celebritou: budu si ji prohlížet v hladině sklenice vína a budu kecat s dalšími takovými obyčejnými revolucionáři všedního dne.
A možná se spolu vyfotíme, my, slavní a neznámí.
A budu se v práci vytahovat: hele -- todle je Al, todle je Deevee, tohle Silencius. Jo a tady, tadyto jsem já.
A všichni na to budou čumět tak blbě, jako bych já čuměl na nějakýho Vojtu Knotka.

Takže lidi, v pátek v hospodě, platí?