DEV...ELeferno

Postoupil jsem do dalšího levelu. Fakt. Z tatínka a strýčka se mi podařilo postoupit na úroveň dědečka, což u Lenky vyvolalo nekontrolovatelné záchvaty smíchu a u dětiček jistou dávku nepochopení, jak to možné, že ony o tom nevědí.

Pozor - nejde o solanku, ale o soljanku, což je polévka. Z nálevu (rassolu) kvašených okurek a spoustou chutných věcí v něm. Důkaz sporem o tom, že pohádka o pejskovi a kočičce, kteří se snažili uvařit dort má víc, než jedno řešení. Do soljanky patří tři druhy masa, tři druhy uzeniny, tři druhy zeleniny (navíc kromě těch okurek, z nichž pochází nálev), olivy a spousta cibule, česneku, pepře a papriky. S černým chlebem a lžící zakysané smetany, vytvářející po zamíchání  karmínově zabarvená mastná oka na povrchu polévky v misce jde o jednu z nejchutnějších ruských polévek.Navrch se pak pokládá tenoučký plátek citrónu.

Asociace úchylné společnosti se soljankou vznikla v průběhu minulých dnů. Dozvěděl jsem se - mimo jiné - že neexistuji a že jsem obchodním trikem Šorochovým, zaměřeným na zvýšení prodejnosti elektrohraček a potkal jsem spoustu lidí. Ta, namíchána dohromady poskytne cosi, velmi soljance podobného (odhlédneme-li od věcí a osob, které by příčetný jedinec nikdy do směsi nepřidal, ani kdyby šlo o jed na krysy). Komponenty si doplní každý sám dle své vlastní libosti, zkušenosti a fantazie, jen ten citrónek si dovolím doplnit sám. Tady je:

Známý a šikovný úchyl se nedávno nechal v telefonu (na otázku po tom, co právě dělá) slyšet, že mu zrovna na stole stydne hrnec spermatu.

aneb jak by taky mohl vypadat rozhovor se sousedem v místě bydliště :-)

Pokud nemá člověk rád pastely a kromě nich šarlatové odstíny červené, neměl by svlíkat cizí ženský :-)
To bylo meritum sdělení a nyní podrobněji.

S ohledem na šílící počasí, v němž běžné dělení času na čtyři roční období přestává mít smysl (hlavně to jaro nějak začíná zapomínat přicházet) se čím dál tím víc zamýšlím nad výrazným zjednodušením kalendáře. Namísto okoukaného jara, léta podzimu a zimy bych doporučoval zavést období bílých nesmyslů a období zelených nesmyslů, doplněných nesmysly růžovými.

Na úchylech je mi zásadně sympatická jedna věc - dají se poměrně snadno svést ke každé špatnosti, která vypadá jen trochu zajímavě. Pokud navíc hrozí dobré najedení, pobavení sebe, případně okolí nebo libovolná kombinace z řečeného, je úspěch zaručen.

Některé maily, které dostávám stojí za přemýšlení. Třeba ten od srazového nováčka, navýsost udiveného faktem, že na úchylném srazu, na který se natěšen a v očekávání nezapomenutelných dojmů vypravil sedí tlupa osob, které jako by vypadly z IT Crowd a řeči, které vedou nejsou od Ajťáků nijak daleko.

Mám doma jeden diář. Zvláštní diář, protože záznamy v něm ubývají, místo aby přibývaly. A s každým záznamem, který z diáře zmizí se ozve hlasité bouchnutí, jak upadne jeden (a leckdy nejeden) kámen ze srdce.

Atypický název dnešního přípondělníku a neméně atypická doba jeho zveřejnění jsou dány tím, že pondělí bude dnem přípravy projektu, který nelze odložit ani přesunout.

Jednou do roka se velká část populace promění v úchyly...

Opravdu. Nakoupí nebo upletou z proutí košíkářských vrb cosi, čemu říkají pomlázky a pak - dle míry vlastní sociální inteligence - zrealizují to, po čem celý rok více či méně marně toužili. Tedy to, že zmrskají ty ženy a dívky ve svém okolí, které je nějakým způsobem osluvují či zajímají. Nebo taky všechny, s vědomím, že si zase celý rok neplácnou :-)