Menu
Spokojeni?
Blogy uživatelů
Tato kategorie zahrnuje blogy uživatelů. Texty jsou publikovány ad-hoc, jen s minimální redakční kontrolou na přípustnost obsahu a elementární gramatickou kontrolou.
Několik let jsme byli na serveru sexypláštěnky, jezdili jsme i na jejich srazy, oni jezdili na naše, my je podporovali na našich stránkách a akcích, měli jsme dojem, že vycházíme přátelsky a že to i přátelé jsou.
Podali jsme v dobré víře pár návrhů na změny a vylepšení a upozornili na nedostatky na serveru. Jednoho dne si s.Ade smazal své fotky, ze svého vlastního profilu a požádal o smazání svých textů, které tam vložil. Pak bez dalšího upozornění byla najednou zablokovaná IP adresa ze strany majitele. Přes jinou IP adresu, jsem si já Mrs. Bojek stačila smazat své fotky a žádala jsem majitele, aby smazal naše profily a naše texty. Nebylo vyhověno, odpovědí bylo zablokovaní další IP adresy. Jelikož na majitele není žádný kontakt, tak jsme se spojily tehdy ještě s kamarádkou a superadminem stránek Sommers, aby situaci vyřešila a smazala nám naše profily. Po opakované výzvě mi nakonec sdělila, že jsem hysterka, ať si vše vyřeším sama a náš obsah tam ponechala. Tady selhala nejen jako administrátor, který nerespektuje práva uživatele, ale i jako kamarádka, od které to byla kudla do zad.
Seděla v křesle, nohu přes nohu, černé punčoche na sobě a mahagonové vlasy vyčesané do drdolu vzhůru, aby jí poletovaly kolem hlavy pokaždé, kydž se ohlédne nebo jen tak pohodí hlavou.
Klečel před ní. Nahý. Se zoufalým výrazem a zlehka se vkleče kymácel dopředu a vzad, asi aby si dodal odvahy.
"Ale vždyť jsi sám chtěl pás cudnosti," pravila s jen mírnou rozmrzelostí v hlase. "Sám jsi mě prosil, abych si vzala tvůj chtíč jako dar. Nebo jsi ho snad chtěl nabídnout někomu jinému?"
Fakt ji to kňučení a reptání poslední dobou začínalo dost nebavit.
Ano, je to oddaný, pilný, příjemný a zábavný otrok, ale poslední dobou si pořád něco nárokuje.
Aspoň že umí uvařit a zvládá knoflíky na pračce i myčce, to už by mu byla za úplnou hospodyni.
"Ano, má Paní, patří jenom vám, ale prosím, já přeci taky někdy musím střík..."
"Musíš?"
PolyAmory? Nebát se a nekrást!
PolyAmory není nutně záležitostí frajerů a lamželez pásů cudnosti.
Jsem sociofibický introvert, ačkoliv teď se zakuckal kafem každej, kdo to četl.
Takže v tom ten klíč není.
Je to o majetnickém strachu.
Každej se o něco bojíme a když si nevěříme, nebo se podceňujeme, potom se velmi snadno můžeme bát úplně všeho.
Bojíme se toho, u čeho si nejsme jisti, že to můžeme překonat, přemoci a ustát. A když to neznáme a nerozumíme tomu, pak se toho prostě bojíme jako skautík sovy.
OffLine pod májovou jabloní
Slunný víkend na krku, pojedeme si pro stromky, pokecat s kamarády...
Nu, otevřel jsem mailer a oznámil tu radostnou novinu čtyřem subíkům, dvěma služebníkům, jednné subčence a dvěma manželským párům, které už několik týdnů odpovídaly velmi gramotně a zajímavě.
<i>"Tak což takhle to dokecat? Jedem v sobotu přes Šárku do Břevnova."
"Skvělý, bydlím na Šárce!"</i>
"Miláčku, jedno TVčko, ale bystré a nedělá hrubky. Obvoláš si ty svoje subíky, co se ti hlásili?"
<i>"Plně se vám a vaší Paní přizpůsobím. Budu tam, Pane."</i>
"A ten přes nožičky, jak ti je chce masírovat a olíbávat."
"No, že se těším a že mě děsně zanedbáváš!"
<i>"Hledáme někoho, před kým se moje žena v lese svlíkne a půjde nahá po cestě. Nic víc. Jakou vy máte představu?"
"No, že vezmu flašku kagoru a pokud chcete, třeba i foťák, protože tohle by mohla bejt mock rásná akce.A půjdem za vámi nebo ruku v ruce a budeme si povídat o životě... je to exhibo, nebo sub? Máme chválit, nebo mít kecy?"</i>
"A miláčku, navečer bychom se sjeli kouknout za Tuchlovice. Sice je to příliš zajímavá nabídka na to, aby to byla pravda, ale já už si tě tam nějak užiju..."
"...a ten kagor berem?" Sedla si mi na obkročmo koleno a položila mi ruce kolem ramen.
Přitáhl jsem si ji za pevnou zadnici, kterou by jí kdejaká pětadvacítka záviděla. "Jasně. Když nikdo nepřijde, já brečet nebudu. Vezmeš si sukni?"
"Bude teplo?"
"Objednal jsem takovej hyc, že jeslti tam opravdu půjde dívčina nahatá, budeme jí závidět."
Před lety jsme měli práci v pitné vodě.
Doslova, brodili jsme se pitnou vodou, takže bylo nutno vymyslet, do čeho budou lidi močit a tak jsme fasovali lahve od mlíka.
Ten rozměr znám dobře -- pár dnů před tím mě moje milá a její milá sepsuly, že přes deset minut budou kouřit jenom v tom případě, že "tohle drž deset minut mezi zuby a jeslti se cejtíš, můžeš kolem toho jezdit jazykem."
A tak jsem dostal křeče do čelisti už třetí minutu a holt jsem měl smůlu.
No a tak jsem v práci protestoval, že mi ta lahev nebude stačit.
Sekretářky nevěřily, tak jsem si to vyzkoušel a fakt ne, prostě mi žalud s tím hrdlem lícoval a zatímco ostatní si čumprdlíka strčili dovnitř, já měl prostě smůlu, ikdyž jenom naprosto těsně, milimetřík zbejval.
Nevěřily ani mému čestnému slovu a do praktické ukázky se mi moc nechtělo.
Takže jsem přinesl potvrzení: manželka jako majitel, já jako uživatel (víte jak to chodí v manželství) a milenka jako certifikační autorita.
Vytištěno, hrdlo otištěno, tři podpisy: rozměry lícují, nelze použít.
Jo, uvěřily, deset minut se dohadovaly, jak je možný, že je manželka podespána naproti řádce "milenka", jak jsem jí to podstrčil, že si toho nevšimla.
"No, je přeci snadné vysvětlení," povídám, "to je přeci JEJÍ milenka. Ona mě jí občas půjčuje."
Nedostal jsem jinou lahev. Prej že takovej kluk ať si už nějak poradí.
Je to nespravedlnost na tom světě...
No ale plyne z toho něco?
Tak snad jedině že... lecos člověk dělá prostě jenom proto... že mu to nedá a prostě MUSÍ, když může. :-)
A že frajeřit holt muž musí, dokud je klukem a jakmile přestane, je už starcem.
A taky že nikdy nevíte, kdy se vám bude milenka hodit. Číkoliv milenka.
Jo a vlastně ještě... když se vám zase sejdou doma ženský a ty kušny nezavřou celej večer, až vám z toho v hlavě hučí, nestěžujte si, nemrmlejte:
T R É N U J O U !
Každá duše se pudově snaží najít si svoje místo v předivu společnosti a v té roli vyniknout.
Někdy je to snadné, prostě vynikne jako použitelný truhlář číslo dvacet dva zleva u okna a dobrej vymetač komínů a pěstitel mrkve.
Nebo neumí nic z toho.
Nebo se jenom bojí, že to neumí, protože mu v dětství tata podrazil sebevědomí.
A začne hledat fakt hooodně divný kariery.
Protože jako debil nasírač a bonzátor na netu vynikne, tam není veliká konkurence.
V sexuální oblasti to plodí ty podivný subíky, co jim na očích vidíte zlou zákeřnost, když slibují "Paní, udělám Všechno..."
Jsou to prostě duše zlomený, ale protože se cítí na prknech kočovného obludária společností obdivovaní, odmítnou s tím cokoliv pro blaho svoje i Obce udělat: dosáhli svého místa na výsluní.
Tak jsem zase absolvoval příšerný zážitek. Byl jsem s Kočkou v Ikei. Modří vědí, co to znamená.
Se svojí skupinou fóbií jsem chvíli statečně bojoval (s nealko pivem v ruce a masovými kuličkami na talíři. Když však obojí došlo, začaly mi krušné chvíle, kdy jsem skoro zběsilý hledal východ.
Východ jsem nakonec našel, utekl do garáží a sednul do auta. Zastesklo se mi po nějakém lepším zvuku, než vřeštění dětiček, které se kolem auta honily a klábosení mamin.
Šedé bylo úterý a duch se znechuceně vznášel nad vodami.
Stvořit středu se mu nijak nechtělo, zvláště po tom průseru s pondělkem, za ten ho bude určitě ještě někdo proklínat, cejtil to v kostech.
Nicméně ke čtvrtku se jinak nedostane, než přes jednu středu, ani dva úterky by to nespravily. Tak to risknul.
No, středa celkem nic moc, jenom práce, nákupy, šéfové v plným vzletu, prostě středu si taky nedá do svýho životopisu na seznam povedenejch projektů.
No ale ten čtvrtek, přátelé, čtvrtek...
Mrcha
Byl tu znova, stál před Těmi dveřmi. I když si už nejméně tisíckrát říkal, že s tím končí, nakonec se vždycky musel vrátit. Táhlo ho sem něco uvnitř jeho samého, něco, co lámalo jeho vůli. Něco, co nechtělo, aby s tím přestal.
Bylo to proti rozumu. Proč by se měl takhle týrat? Nechat si šlapat po osobnosti, udělat ze sebe naprostou lidskou trosku, která už díky Ní ztratila tvář před všemi svými přáteli i před rodinou? To ponížení ho bolelo, a ta bolest neustávala. Budil se v noci, zpocený a vyděšený s rozhodnutím, že je konec. Ale nikdy toho nebyl schopen, nešlo to ukončit.
Po celou tu dobu mu nedala poznat ani kousíček citu. On Ji kdysi miloval, ale Ona se mu jen vysmívala. Pak ji nenáviděl, ale nic tím nezmohl. Poslední dobou už si připadal jen jak feťák závislý na droze. Věděl, že ho ničí a věděl, kam to vede, ale nešlo přestat. Prostě nešlo přestat.