Eleferno - vítejte zpět

Vážení uživatelé, vážené uživatelky,

Eleferno je zpátky. Ne sice v onom původním košatém funkcionálu se spoustou komunitních funkcí, jak bylo rozvíjeno v gründnerských dobách BDSM dinosaurů, ale v odlehčené a runkčně redukované verzi. Jak jistě víte, jedeme na redakčním systému Joomla, který je sice docela prima z pohledu možností, nicméně z pohledu stability a spravovatelnosti to není žádné terno. Navíc jsme hodně pozadu v aktualizacích a mám-li být upřímná, nepohrnu se do toho. To, co vidíte před sebou, je metastabilní verze, má pár bugů, o kterých vím - zejména v části comprofileru, který se stará o komunitní vazby. Mám v plánu opravit je, ale chvíli to potrvá. Počítejte raději s tím, že občas budeme muset odcouvat ke starší verzi (jako třeba dnes), takže pokud vám zmizel účet, není to zlá vůle nebo cenzura, prostě se nestihnul zahrnout do stabilní zálohy :) A teď si klikněte dole na pokračovací tlačítko

je to tak, mám rád chytré, vzdělané a vůbec inteligentní ženské. Mezi své velmi dobré (tm) kamarádky tak mohu počítat slušné stádo inženýrek, doktorek medicíny a taktéž i doktorek obého práva. Přesto ale ti, kteří čekali na jednou inženýrkou avízovaný přípondělník jak jeden inža šest doktorek šukal budou muset ještě nějakou dobu počkat, neb výlet na neurologický kongres do Tater a s ním spojené eskapády vyžadují podrobnějšího zažití a osmyslení na straně autorově. A navíc na předvedení TENSu přímo na kongresovém pódiu vinou od účastníků nezávislých událostí nakonec nedošlo.

Ačkoliv titulek slibuje kočky a - pouhou shodou okolností - redakční sdělení obsahuje prosbu spřáteleného kočkařského útulku, meritem přípondělníku budou ty kočky z motta webu, tedy kočičky, kundičky, mušličky, škeble, kundy, píčy, kačeny, buchtičky, žemle či frndy.

Už od dob otce Kondelíka, ženicha Vejvary a cíle oprávněného posměchu úchylů, Káji Maříka a Zdeničky Rédlové je nedělní odpoledne zastupováno ikonickým obrazem přežraného nicdělání. Tedy, řečeno přesněji, přežraného nicdělání mužů, ženy po vydatném nedělním obědě, složeném z různých druhů pernaté, vepřového či hovězího s v tučném výpeku plovoucím knedlíčkem a zalitého řízným plzeňským ještě myjí nádobí a dopékají mramorovou bábovku. Hlava rodu a mladý zeťák (Mařík ne, ten má výjimku) rozvaleni v lenoškách pokuřují z viržínek či ulmaček a pokud nedřímají, rozšafně hovoří o politice či - v dobách moderních - disputují o fotbale či mezinárodní situaci.

Tak i v tomhle úplně novém sklepě se usídlil časožrout (Chronofagos vorax Tormansi). Nejméně jeden. A pokud je opravdu jen jeden, je neuvěřitelně žravý a výkonný. Chvíli po tom, co jsem rozbalil a oloupal kotě a přesvědčil ho, že poloha s kolínky cudně u sebe je i pro vdanou ženu vzhledem k tomu, co se s ní chystám provádět zcela nevhodná (a pro vdanou na stůl položenou ženu i co do cudnosti zbytečná) jsem zjistil, že mi něco ukradlo a sežralo osmou, devátou, desátou, jedenáctou a půl dvanácté hodiny.

Nejméně jeden přípondělník o zlodějích času tady už je, nicméně doba i základní výzkum pokročily za tu dobu daleko vpřed a chování chronofágů se podařilo v hrubých rysech popsat a klasifikovat. Podoba chronofágů samých ovšem dosud zůstává předmětem sporů a spekulací. Je vcelku dobře možné, že chronofágus samotný přijímá podobu, závislou ve značné míře na podobě a pravděpodobně i dalších charakteristikách jím obsazeného sklepa (či jiného funkčně identického prostoru), čímž si vytváří obranné mimikry proti odhalení.

Dospělí savci sice mléko nepijí,  člověk je v tomto ohledu v podstatě výjimkou a kočka ho úspěšně napodobuje. Přípondělník ale nebude o kočkách a ačkoliv to tak nevypadá, ani o pití mléka. Téma se ovšem savců obecně a člověka speciálně týká víc, než bezprostředně, protože řeč bude o strucích a dojení.

Sacím reflexem je vybaveno v podstatě každé zdravé savčí mládě. Poté, co se dá trochu do kupy po porodním šoku je jeho první starostí najít bradavku a nadlábnout se ještě před tím, než si dá šlofíka, aby rychle a úspěšně vyrostlo v silného a zdravého jedince.

Úchylové v silné a zdravé jedince většinou vyrostli, ze svého savčího mládí si ale zachovali spoustu věcí a návyků. Vyhledávání bradavky pro tento účel ponechejme stranou a věnujme se sání. Nebo podtlaku. Nebo dojení.

Slunce za dekou mraků něžně hladí a cosi chlácholivě šeptá.
    Jako když víla, dobrá mamka, člověka láká z krásného snu do nového jitra.
    Láká jako čestného hosta.
    Holky jsou dnes oblečeny do elasťáků. Ikdyž mají zadek jako pytel brambor, mají černý elasťáky, legíny, nebo dírkovaný těsný kalhoty.
    I naprosto nesportovní postavy mají dnes v očích hrdost hrdost na svoje rozhodnutí začít běhat a místo dortíku si v poledne dát jablko.

              Bude on mrtev s pytlíkem bonbonů

    Na louce před Betlémem leží černý osel, bílý vůl a bílá ovec a mlčky hledí do dáli, odkud přichází malá karavana s jedním černým mudrcem vzadu a dvěma bílými vpředu.
    Zachmuřeně pozorují obzor, už jsou vidět zlaté dary a je cítit myrha,  až tu osel vyhrkne:
    "To je ale blbej vtip, když nemá pointu, co?"    

               Arciprcíř a čtyřicet vanilek

    Seděl tam, jako vzteklá hromádka nasranýho neštěstí.
    Jako když shodíš sršňům hnízdo a oni vymejšlej, jak ho dostat nazpět nahoru.
    Subčík, jehož Madam zářila na nebesích jeho obdivu a teď, potvora bezectná, se jako Luciper zřítila z nebes dolů do pekla všední reality, kde i andělé prděj a bolej je nohy.
    Do reality, kde i bohyně s bičíkem, postavené na piedestál vysokých podpatků nejsou neomylné.
    "Normálně když jsem viděl, jak se tam ocucává s klukama na tý dýze, hned šla do ignore. To je strašná děvka, chvíli jsme od sebe a už se tam cicmá!"
    Nachvíli se zasmušil. Slova, která vypustil jej teď zavazují k hledání si nové Madam, protože zkuste svoji Bohyni nazvat děvkou a zabanovat si ji na fejsbůčku, to rozdejchá málokterá.
    "To jakože zase budu muset vomrdat čtyčicet vanilek, než potkám další dominu!?"
    Zakuckal jsem se. Tahle pointa mi fakt vzala vítr z plachet a to už jsem v lidským duševnu potkal všelicos. "...cože!?"
    "No já ji nepotkal hned, já měl před ní čtyřicet holek, ale tahle byla první, která mě..."
    "Tyvole, vod tolika holek jsem já nedostal ani pusu a to jsem dvakrát starší jak ty!"
    "No sory, nemůžu za to že jsem měl těžký dětsví. to bylo jenom... no hledal jsem se."
    ...svět je prostě děsně relativní a pohledy na něj se trochu mohou různit.