DEV...ELeferno

Většinu složitějších slov mám problém vyslovit, protože jsou moc dlouhá a nenosím u sebe slovník cizích slov. A navíc jsem líný štěně a nechce se mi to učit. Navíc si myslím, že je fajn se vyjádřit srozumitelně pro všechny. Takže, se složitýma slovama na mě nechoďte :)

% cat "food in cans"< br /> cat: can't open food in cans

% make love
Make: Don't know how to make love. Stop.

% sleep with me
bad character

Minulou sobotu se udála úžasná věc. Podařilo se mi překonat jednu z mnoha a mnoha překážek v mém životě. Pro normální většinu tohle není žádná překážka. Většina lidí to dřívě či později (ale spíš dříve) dosáhne s úplnou samozřejmostí. Můj život je plný bariér a překážek, o které si rozdírám duši v marné snaze je překonat.

Vzbouzím se se svým snem.

Obratně mi vklouzne do pelíšku jakmile začínám usínat ta moje milá fenečka a provází mne celou noc na našich toulkách a výletech.

Mám ji puštěnou na volno,ale trvá na svém obojku.

Ten obojek je hmatatelným symbolem sounáležitosti na celý život a stabilizujícím prvkem,který pro svůj život potřebuje.

Je pro ni moc důležitý a pro mne také,že si zvolila právě mne abych byla její paní.

Já si její vodítko zavěšuji sepnuté kolem krku..

Občas na mne mrkne aby se ujistila že je vše jako obvykle a těší se stejně jako já z její milé společnosti.

Ráno se opatrně probouzím a ani se nehnu aby neutekla..ví totiž že má svůj pelíšek na spaní ,ale obě víme že se nám líbí ta neposlušnost,za kterou ji mohu pak trestat a dávat jí tím najevo jak ji ve skutečnosti miluji za ty její schválnosti a prohřešky .

Zažila jsem první den na ulici,v roli subky...to bych nevěřila kolik existuje psaných i nepsaných pravidel,a zjistila jsem,že začínám pomalu kašlat na smýšlení ostatních lidí..nastupovat do tramvaje či metra až po tobě...nechodit před tebou...smět vstát a posadit se až po tom co to dovolíš...ptát se o povolení na wc...kolik lidí si po přečtení tohoto řekne,že to nemám v hlavě v pořádku???

Dneska jsem byla ve sklepě..něco to ve mě pokaždé evokuje..přivřela jsem oči,viděla jsem tebe,v černém plášti s černou kápí,v ruce jsi měl bič..pak jsem viděla sebe s rukama svázanýma nad hlavou a připevněnými ke stropu..dál už jsem neviděla nic..a nebo jsem viděla všechno???

Nejdřív strach... Co přijde? Kam jdeš? Pro co jsi jdeš? Bude to bolet? Hodně nebo málo? Vydržím to? Neřeknu stop? Jak asi vypadám? Na co myslíš? Líbí se ti to? Jsi vzrušený? Cítíš to, jak jsem vzrušená já?

Dneska jsem se na jednom blogu kam dávám také své příspěvky dočetla,že jsem nemocná a úchylná a,že bych si měla dojít ke cvokaři,jak se mě prý může líbit když někdo zcela ovládá mojí osobnost???Že jsem jen loutkou v rukách zvrhlého muže,že láska je přeci o něčem úplně jiném..