Pán mě utratil, definitivně. Cítím ten konec v sobě a svým způsobem je to osvobozující a uvolňující. Znovu se nadechnout. Nadechnou se vakua. Pán mě tehdy neměl nechat přijet a poznat ho na vlastní duši. Neměl to dělat dokud jsem si nevyřešila svůj vztah a nezískala určitý odstup. To je jediná chyba, kterou bych mohla svému Pánovi vytknout a která mě moc mrzí, protože z toho vycházely moje další, daleko větší chyby. I když by se nad tím samozřejmě dalo dlouhodobě polemizovat. Taky jsme se pak nemuseli vidět nikdy a já jsem moc ráda, že jsme se mohli oňufat a podívat do očí a duší. Alespoň částečně. I když, to částečně je právě to nicotné. Částečně je horší než nic. Ovšem, není to jen Pánova chyba, že jsme byli spolu dřív než by to bylo "správné". Je to chyba moje, protože to já jsem prosila, přijela.
Svého Pána budu mít v sobě navždy, je majitelem mojí duše. Vím, že budu podstupovat pro mě ponižující jednorázové akce s jinými, cizími "pány", kterým na mě nezáleží. Ale spíš to bude jen rozdrápávaní jizev a ujištění se, kdo je můj Pán a čím jsem. Snazší než sebevražda. Bolestivější než smrt. Utratil mě. A zrovna v období, kdy jsem se začala nějak víc, přirozeně vnitřně přestavovat. Bylo to jasné už po mojí první zradě, že to tak skončí a já i když jsem o tom vědomě nevěděla, tak jsem podle toho jednala. Věděla jsem, že mě stejně nakonec utratí. Ale honey, měl jsi ještě chvilku počkat. Měl jsi počkat, až se ještě víc změním. Vlastně ta změna byla jen otevření toho, co je mi nejspíš přirozené a potlačované. Celou tu dobu jsem věděla, že to dřív nebo později uděláš. A bála jsem se.
A přesto jak to bolí je to osvobozující.
Vždycky jsem říkala, že je nesmysl pokračovat ve vztahu/nevztahu/přátelství/flirtu, který už jednou skončil, protože stejně dřív nebo později znovu skončí. A dotyční to uvnitř sebe ví, i když si to většinou nepřiznají a tak si dávají pozor a vzniká jistá neupřímnost a vězeňská cela. Jen já jsem se tím nikdy moc neřídila.
Je nesmysl pokračovat jakýmkoliv způsobem ve vztahu, který nemá smysl z jakéhokoliv důvodu/ů.
Tak jsem na smetišti, v kafilérii. Nemám ani hrob s náhrobkem, na kterém stojí "Zde leží děvka a kurva". A klidně čekám na své hrobaře v podobě bezvýznamných červů, krys, molů, hyen a supů. Každý si může utrhnout kousek, nebudu se bránit. Jsem mrtvá.
Mám tě ráda. Ctrl+c, ctrl+v = mám tě ráda x nekonečno.
0 