DEV...ELeferno

Ve druhé čtvrtině třináctého století, přesně v roce 1225 se na sicilském hradu Roccasecca narodil jeden z nejvýznamnějších myslitelů křesťanského světa,  Thomas Aguinais, zvaný doctor angelicus, doctor universalis, doctor communis. Česky Tomáš Akvinský, roku 1323 svatořečený, žák Alberta Magna a jedna z největších teologických autorit katolické církve. Vynikající  scholastik a všestranně zajímavá osobnost. A jeden z autorů, jimž je připisována deklarace dělání dobra (bonum agere) jakožto jedné ze základních ctností. Doctor universalis promine, že jsem pro potřeby tohoto přípondělníku užil triviální formy dělat namísto formálně správnějšího konat.

Na této tezi postávalo celé jedno učení. Postávalo a při dotazu na praktický příklad ze života rozpačitě přešlapovalo z nohy na nohu a cosi nepříliš srozumitelně mumlalo.  

V místech, kde jsem se narodil a kde do dneška žijí Renatini rodiče se děti prý rodí s lyžičkama na nohách. To už si nepamatuju, pamatuju ale na tu ohromnou radost, když někdy koncem listopadu začínal padat sníh. Ještě mokrý, na nevymrzlý podklad, ze kterého koukaly zbytky neposečené otavy, krtince a sem tam chumáč koňského šťovíku nebo lupiny, kterých jsou západní Krkonoše plné. Lyže na tom notně drhly a nechávaly vydřené stopy, ale NAPADL SNÍH. Ty lyže měly na sobě nejdřív botičku pro capky, následně pak Hutfieldovo pero, do kterého se upínaly šílené gumové lyžáčky dvou výkalistě hnědých odstínů se zubcem na patě, aby pero neklouzalo, pak první kožené lyžáky s dvojím šněrováním z Botasu s patním zářezem pro pérový napínač Massag. Ten první byl klasický, klapací dopředu, pak jsem si - už za vlastní peníze - pořídil bezpečnostní s reverzovanou pákou s pojistným háčkem a slovenskou kopii špičky Dachstein, se kterou jsem se něco natrápil a záviděl těm, co měli otočnou špičku od Markeru. Následovaly první pětipřezkové přezkáče, taky Botasky a pětsetšedesátka Tyrolie, která mi vydržela na fišerkách kameňačkách do dneška (yuppík v roláku, džínách a prastarých lyžácích s PĚTI přezkami na prastarých neidentifikovatelných lyžích občas ještě bývá k vidění a budí smíšené pocity u mláďátek na posledních módních výkřicích carvingových nesmyslností) a po nich řada bot, lyží a vázání, které v paměti nezanechaly výraznější stopu. Jednou tou fišerkou dostala svého času Renča na prdel a obě dohromady jsem při jiné příležitosti používal jako improvizovaný vázací kříž. Dneska už jsou vypráskané, až běda, na libovolné muldě špičky drnčí, jak řehtačka, ale na boulích a na klasický slalom není lepších lyží.

Klopný obvod, řeklo by se...

Tedy, řeknou si to osoby,  kterým alespoň základní penzum znalostí elektroniky spojí tento pojem s Teslou Rožnov a obvody jako MH7472, případně MH7474. Databázisté si vzpomenou spíše na události, spouštějící uložené procedury a mnozí další přenesou své myšlenky pod sako, případně do kufříku, kde zajištěn (jak alespoň doufám) odpočívá argument s krátkou hlavní. 

Vánoce nemusím. Nemusím davy psychujících lidí, s nepřítomným výrazem v očích zaplňujících nákupní centra a nehledě  na krizi tlačících obří koše, po okraj zarovnané jídlem, oblečením, kosmetikou či sportovními potřebami. Nemusím ani všudypřítomné a jen málokdy alespoň trochu vkusné reklamy, pokoušející se mi vnutit výrobky A, B, C, U a FŇ, s nimiž se můj život stane o 27.3% plnohodnotnější a péro o 12.5 centimetru delší.  Nemusím, popravdě řečeno, ani ony "tradiční" vánoční zvyklosti a onu "vánoční atmosféru", kterou se už drahnou dobu pokouší vsugerovat lidem liftované ksichty, promlouvající ze skleněného cecku.

K  těmhle vánocům by mi stačilo, kdyby už konečně někdo vymyslel fungující lék na zhoubné bujení.

Byliny jsou - pokud si to od pánů profesorů Zajíce a Ducháče (a pana učitele Zuzánka) pamatuji správně - rostliny s dužnatým stonkem. Biologie rostlin mne, pravda, nikdy nebavila tolik, jako biologie živočichů, přesněji řečeno, biologie vyšších savců, řečeno ještě přesněji biologie ženských, něco málo ale v hlavě zůstalo. A to zejména díky kantorskému umu výše jmenovaných, kteří mi, doufám, prominou to, že jsem jejich tituly ozdobená jména protáhnul úchylným serverem.

Dlouhovlásky jsou krásné. Fakt. Pár jsem jich v životě poznal, dvě mám doma prakticky natrvalo a o pár dalších se zmíním. Z původně velmi pragmatické záležitosti, určené k halení mláďat před zimou dokázaly ženské udělat něco, co chlapům bere dech a vytahuje kalhoty v rozkroku.

Přípondělníky o koťatech na tomto webu bývají signované, ať už explicitně nebo stylem "modří vědí" a několika dalším to dojde. Tenhle signován není a pokud se koťata cítí oslovena, jde o věci obecnějšího rázu.

Velký kus včerejška jsem ztrávil v místě, plném sedících lidí. Opravdu. Jedni se s nepřítomnými výrazy pohybovali ve vymezeném prostoru z místa na místo a v jejich otupělých očích nebyl k nalezení žádný výraz. Jiní naopak zmateně pobíhali bez zjevného cíle s nezdravým leskem v očích a manickou gestikulací. Pan Alighieri by zde patrně našel novou inspiraci ...

Zapochybujete-li v Norsku o existenci trollů, stane se vám během následujujících čtyřiadvaceti hodin něco velmi nepříjemného, obvykle s notnou dávkou černého humoru, který je tamním trollům vlastní. Zapochybujete-li o existenci trollů na českém internetu, zatrollují vám server. Fakt.