Menu
Spokojeni?
Na úchylech je mi zásadně sympatická jedna věc - dají se poměrně snadno svést ke každé špatnosti, která vypadá jen trochu zajímavě. Pokud navíc hrozí dobré najedení, pobavení sebe, případně okolí nebo libovolná kombinace z řečeného, je úspěch zaručen.
Spíte, tedy lépe řečeno, snažíte se přijít na to, proč se ten sen s účastí spousty duši milých tvorů s kočičím výrazem na čenichu, hebkými tlapičkami a něžným obratným čumáčkem začíná měnit na sen o pastvině, profukované ledovými větry a dusajícím stádu krav, olizujících vás měkkými teplými jazyky zvícími menšího prostěradla a kteří démoni se to v těch divných místech přidušeně, leč smíchem pekelným chechtají. Otevřete oči a zjišťujete, že to není sen. Že vaše zákonná a úchylná manželka se s triem kamarádek rozhodla vyrazit za neotřelými zážitky a v jejich rámci se (včetně mláděte, panenkám sotva odrostlého) vám rozložily kolem postele a rozhodly se olízat vás dosucha.
Stejné štengrování pak vede úchyly (mnohdy notně prošedivělé) exhibovat s mláďátky s pidisukýnkách naostro a na úctyhodných a zcela neúchylných výstavách i místech naprosto běžných vystavovat mláďátka situacím, navozujícím dílem pohoršení, dílem rozpaky náhodných i zcela zacílených kolemjdoucích, kolemjedoucích či kolemsevyskytujících nešťastníků, kteří se v nesprávný čas ocitli v nesprávném místě, tedy v zóně zájmu úchylova. Pak se stane, že dívenka, oděna jen do své krásy mžiká dlouhými řasami v autě u benzínové pumpy, uprostřed oživeného sídlistě, plného matek s kočárky a rodinek na výletě nebo v centru rušné křižovatky, zaplněné troubícími auty. Nebo, při přelézání bortu kokpitu bitevníku pochopí, proč jiný, jen čerstvě ovousený fanda do letadel, soustředěně do té doby studující detaily zavěšení přední podvozkové nohy se s mocným ruměncem na tvářích kouká stranou na zcela nezajímavý cár černého igelitu, zatemňující kout pro projekční plochu.
To byly asymetrické situace, nicméně ono jiskření je většinou vzájemné a stane se, že se mladá úchylečka z ničeho nic ocitne ruku v ruce s úchylem uprostřed zeleného pole, oblečena do střevíčků na vysokém podpatku a vlasů, cudně stěží skrývajících bradavky (pan Šrámek hořce pláče v koutě výletní hospody a zakrývá si tvář), na procházce po silnici, pravidelně oživované projíždějícími rodinkami cyklistů, motocyklisty, pořádajícími zde vyhlídkové jízdy a osobními vozy místních usedlíků, případně v objeti s cedulí Chráněná přírodní památka a nikdo neví, čí to vlastně byl nápad a kdo koho k podobným šílenostem vyštengroval. Zjišťování, kdo za to může se pak leckdy protáhne až do závěrečného dialogu kousek před Malostranským náměstím:
"A uvědomuješ si, doufám, že už jsme v civilizaci ?"
"Ten Arab v tramvaji s tím foťákem byl pohotovej ... Tak se obleč."