Menu
Spokojeni?
Po TENsech, které se dříve objevily v Plusu a Penny, stály šest až sedm stovek, měly všechny v podstatě stejný firmware a lišily se jen designovými drobnostmi (největším rozdílem bylo u posledních modelů podsvícení displeje), o kterých si můžete něco přečíst tady a tady, se na českém trhu objevil další přístrojek ve stejné cenové kategorii. Přístrojem je Sanitas SEM 40 z řetězce Lidl.
Běžný písmem píše Raftíček kurzívou Solmyr. Poznámky nazelenalou kurzívou patří Tormovi.
Podivnůstka
naprosto vzhledově identické zařízení, lišící se pouze potiskem předního panelu nabízí některé zdravotnické e-shopy pod značkou Beurer EM-40 za ceny, pohybující se kolem dvou tisíc korun s daní. Beurer přitom není žádná garážová firma a její zdravotnické výrobky se těší slušnému renomé, včetně těch, vyráběných v novém závodě v Maďarsku. S ohledem na dále uvvedené výsledky improvizovaného proměření si dovolím spekulaci - Lidl odkoupil šarži přístrojů s chybou firmware a rozhodl se ji zrealizovat pod jinou obchodní značkou.
Popis a zpracování:
Zařízení příjemně padne do ruky a to jak do útlé dámské tlapičky, tak i do pořádné chlapské lopaty. Horní části dominuje dobře čitelný displej, střední část je prázdná a ve spodní části se nachází devět tlačítek, které umožňují poměrně rychlé přesuny mezi jednotlivými funkcemi. Na zadní stranu zařízení je možné připevnit sponu na opasek.
Displej je podsvícený, podsvícení se pro úsporu baterie při nečinnosti tlačítek po cca třiceti sekundách vypíná, je čitelný v poměrně velkém úhlu, takže na něj může vidět i subjekt našich zájmů. Na displeji v prvním řádku je umístěna informace o režimu zařízení (TENS, EMS, MASSAGE). V prostředním řádku je po stranách intenzita jednotlivých kanálů, uprostřed je buď číslo programu(1-20), nebo při zapnutí stimulace číslo cyklu v programu(C1-C8). A konečně ve spodním řádku najdeme informaci o frekvenci, stavu baterií, indikátor běhu programu a časovač vypnutí programu.
Displej je z hlediska logiky obsluhy koncipován notně nelogicky - obří číslice indikují navolený program, tedy statickou informaci, zatímco uživatelsky potřebný údaj o aktuální intenzitě v kanálech je indikován pomocí jakýchsi koláčkových grafů s pouhými šesti fragmenty.
Tlačítkům dominuje modré střední tlačítko sloužící k zapnutí/vypnutí(dlouhý stisk) přístroje a spuštění/pauze programu (krátký stisk). Nad a pod tímto tlačítkem jsou navigační šipky pro listování v menu s tím, že při běhu stimulace šipka dolů ubírá jeden stupeň na intenzitě v obou kanálech. Vlevo od centrálního tlačítka je tlačítko ENTER a vpravo tlačítko označené jako MENU (vrací v menu o jednu úroveň výš). Tato čtyři tlačítka jsou umístěna na společném kroužku. Zbylé dvě dvojice tlačítek upravují intenzitu v obou kanálech. Všechna tlačítka reagují na poměrně lehký stisk a na jejich zmáčknutí upozorňuje pípnutí, které je až příliš silné, nelze ho vypnout a při delší práci se zařízením se stává opravdu protivným.
Tlačítka jsou sice umístěna přehledně, ale ovládání není příliš intuitivní. Obzvláště obtěžující je nutnost při zvoleném programu „odentrovat“ všechny charakteristiky, což u předdefinovaného programu při zaplnění všech možných frekvenčních změn znamená 11 x stisknout ENTER. Druhým kamenem úrazu může být přechod mezi jednotlivými režimy. Režimy se totiž oproti očekávání nevolí klávesami UP a DOWN z menu, ale cyklicky se obměňují stiskem klávesy MENU z režimu menu.
Jednotka je napájena třemi bateriemi AAA, kontakty a uchycení baterií jsou řešeny tak, že ani při větších otřesech nedochází k přerušení napájení. Elektrody jsou připojeny pomocí jednoho společného čtyřžilového dvoubarevného kabelu. Pro připojení elektrod výrobce zvolil "patentky". Tento způsob vidíme jako vhodný pro jednoduchou možnost připojení vlastních elektrod. Patentky je možné koupit v každé textilní galanterii, snadno se na ně pájí a tak je možné bez problémů experimentovat.
Způsob připojení elektrod na straně přístroje vyžaduje speciální zmínku - použit je naprosto proprietární konektor se dvěma řadami submini pinů (2x6), trochu připomínající mikro provedení sériových portů technologických jednotek. Celý konektor je navíc zastříknut do klíčovacího pouzdra, dokonale znemožňujícího využití jiným způsobem na straně jedné a připojení jiných než vlastních elektrod na straně druhé. Proprietární systém, dovedený do krajnosti ad-absurdum.
Cože to vlastně posílá do elektrod?
Podle údajů, které uvádí výrobce, používá zařízení zásadně bifázický impulzní proud s obdélníkovým tvarem pulzů, o čem ale obě testerky pochybovaly. U obou testerek i několika dominantů (s výjimkou Solmyra, který strávil připojen k hračce několik krásných večerů) hračku zkoušejích se objevilo výrazné zarudnutí pokožky pod elektrodami. Výstup bude přeměřen na osciloskopu a výsledky sem budou doplněny.
Zařízení má tři režimy, kterými jsou TENS, EMS a Massage. Všechny tři mají po deseti zadrátovaných programech, u programů TENS a EMS je charakteristika programů uvedena příloze. Zařízení je taktéž vybaveno 10 + 10 upravitelnými programy pro TENS a EMS. Těmto programům je možné nastavit počet cyklů (1-8) a frekvenci jednotlivých cyklů. Frekvence jsou nastavitelné v rozmezí od 1Hz do 10Hz po jednom stupni, od 10Hz do 15Hz po dvou, od 15Hz do 100Hz po pěti a od 100Hz do 120Hz po 10 Není možné nastavit délku cyklu ani poměr off/on time. Tato skutečnost je o to nepříjemnější, že tyto charakteristiky nejsou nikde zobrazené na displeji, takže jedinou možností, jak se o nich dovědět je v jedné ruce držet TENS a ve druhé manuál. Na druhou stranu příjemné je, že pokud nechcete více frekvencí využívat, stačí druhou nastavit na nulu a další se vám již nenabízejí.
Dva tyto přístrojky jsme na akčním elektrosrazu připojili na servisní osciloskop. Zjištění jsou neradostná - deklarované TENS a EMS pulsy jsou ve skutečnosti prostým střídavým meandrem 1:1, protlačeným trafem na feritovém jadérku, navíc s výraznou nesymetrií půlvln. Při rozkmitu cca 60V představuje stejnosměrná složka skoro 12V. Třetí režim, deklarovaný jako Massage vypadá v pořádku. S ohledem na poměr prodejní ceny této jednotky a její vzhledově identické sestřičky, prodávané pod značkou Beurer předpokládám, že tato zařízení představují výmětovou šarži, obsahující chyby ve firmware či schémotechnice.
Maximální intenzita je nižší než u TENSu z Plusu, a je nastavována velice hrubými skoky, kterých je jenom 15. Tento nedostatek je částečně eliminován skutečností, že náběh nové intenzity není prováděn skokově, ale plynule. Nedojde tedy k tak výraznému šoku tak, jako u výše zmiňovaných „číňanů“. Efekt dlouhého náběhu při zvýšení intenzity lze použít tak, že snížíme intenzitu o jeden stupeň a zvýšíme okamžitě o dva stupně. Začátek náběhu je tak plynulejší a vznikne dostatečná časová prodleva, ve které je možné náběh přerušit.
V souvislosti s touto problematikou je zapotřebí zmínit jeden, z našeho hlediska nepříjemný, rys. Přístroj kontroluje odpor lidského těla a pokud je nedostatečný či naopak příliš velký, tak se automaticky vypíná. Z toho důvodu není možné připojit jednoduchou externí regulaci pomocí potenciometru, kterou jsme chtěli efekt hrubých skoků eliminovat.
Resumé podle Raftíčka
Koupit nebo ne? Pokud ho chcete jen na hraní, tak spíše ne, pokud ho chcete i na záda, tak je to poměrně dobrá kvalita za rozumnou cenu. Zařízení není dobré pro zkušené elektroúchyly, kteří nastavují frekvenci a intenzitu podle záření v očích subinek, ale současně není dobré ani pro začínající elektroúchyly vzhledem k hrubému nastavení intenzity, které by mohlo prohloubit jejich strach z elektřiny.
Dovětek Solmyra
Empirické zkoušení na Piště se díky její dočasné indispozici zatím omezilo na minimum. Jenomže výsledky by byly stejně zkreslené – co dělat se subinkou, které je nejpříjemnější, když jí chudák dominant vytočí Conrada na maximum a ještě se mu posmívá. Přístroj pro ní byl velmi harmonickým a příjemným elektrostimulačním zážitkem.
Vzhledem k Piští indispozici však byl vytvořen prostor pro vlastní stimulační experimenty. Zde se přístroj velmi osvědčil. Platí zde dříve uvedená omezení (nemožnost změnit frekvenci za chodu, nemožnost tvorby programů s proměnnou změnou frekvence), nicméně dle mého názoru pro ETS (elektrotorturálněstimulační – tento termín si nechám patentovat, neboť je to přesně to, co na sobě provozuji) použití tento rys není bezpodmínečně zapotřebí.
Resumé podle Solmyra
Přístroj se mi velmi líbil, získal jsem k němu velmi silný citový vztah. Ano, neposkytuje variabilitu nastavení Conrada, ani možnost vytvářet sofistikované programy jako ET. Vidím jej však jako velmi zdatného a přitom finančně nenáročného pomocníka pro autoerotické použití. Poměrně nízká výkonnost se dá částečně dohnat použitím elektrovodivého gelu a tedy snížením přechodového odporu mezi kůží a elektrodou na minimum, případně využitím jiných typů elektrod. Možnost libovolně elektrody kombinovat vidím též jako nezanedbatelný přínos přístroje.
Jedna recenze – dva zcela odlišné názory – a pak má člověk mít na světě nějakou jistotu, že?
Resumé podle Fronémy:
Me prijde hracka pomerne zabavna. Stejnosmerna slozka mozna je, ale hrani to neznemoznuje. Ale pozor:) pri pouzivani se dominanti vystavuji nebezpeci, ze budou vypadat, jako kdyby hrali tetris :)
Resumé podle Torma:
Ačkoliv pokušení obohatit eleferní inventář o tuto vzhledem milou a atraktivní hračku bylo zpočátku veliké, po seznámení s produkovaným výstupem zájem zmizel. Zájemce o koupi je nutno upozornit, že přístroj produkuje atypický signál s vysokým koeficientem zaplnění, poměrně vysokým zkratovým proudem a s významnou stejnosměrnou složkou. Uživatelé "pravých" tensů tak mohou být nepříjemně překvapeni.