Reporty uživatelů
Však také už není žádným nováček, byť máme čerstvě za sebou teprve jeho třetí díl.
Myslím, že třetí Podraz je zároveň dobrým důvodem k tomu, abychom se pokusili o sumu dojmů, plusů a minusů…
Úterý.
Sedím v autě na Kříženeckého náměstí a přemýšlím, kudy dovnitř. Nápad se nedostavuje, beru telefon a dělám dobře, vjezd pro vozidla onoho druhu, s jakým jedu je zhruba 90° proti směru hodinových ručiček kolem areálu. Dojíždím k bráně s desetiminutovou rezervou, zajíždím k fundusu a využívám pěti minut neplánované pauzy k vyhřívání na sluníčku. Ještě netuším, že plánování na čtvrthodiny je pro dané účely přespříliš jemné ... Krátce po jedenácté jedenácté se spouštím do sklepů fundusu a navlékám na sebe Křižíka - bílá košile s vyztuženou náprsenkou, plandající kalhoty, ještě dobře sedící v pase, vestička, sako s dlouhými cípy, perka a cylindr, který si nakonec nezahraje. Ujasnění pár detailů, pohled do zrcadla a návrat Křižíka zpět na ramínka. Za čtvrt hodinky zase sedím v autě a přemýšlím, stihnu-li navštívit problémovou dívku. Kostýmová zkouška je odbytá.
Včerejší akce v klubu Podraz by se dala pro úplný začátek charakterizovat slovy: "Bylo to zajímavé" Nicméně to by rozhodně nestačilo, tak se pokusím vytvořit pokud možno ucelený obrázek ( možná spíš obraz). Každá akce podobného rozsahu má svá úskalí, nejinak tomu bylo i v případě této. Prostor klubu je sice velmi dobře členěn, ale jeho nevýhodou je, podle mého názoru, rozloha. Tím chci naznačit, že dávám zcela nepokrytě přednost komornějšímu prostředí. Účast byla více než hojná ( pro zpřesnění dodávám, že z více než 250 registrovaných, se nedostavilo jen cca 30 lidiček, což bych považovala za velký úspěch) Krom slušně vybaveného workshopu na téma spanking ( všechny zdatnější a odbornější hlavy nechť mi odpustí tento druh zjednodušení) se mohli ti zvídavější poučit i o tom, jak si vyrobit latexové šatičky (potažmo obleček). Tedy, konkrétně tahle věc mi připadala velice zajímavá, škoda, že se to nehlásalo víc veřejně (jedno předvedení šatečků vlastní výroby s připomínkou, že takově si můžete taky udělat a nechť se zájemci zeptají autorky-nositelky bylo trochu málo, tedy alespoň na můj vkus), ale to je skutečně jen velmi drobná vada na kráse !
Tento text by asi měl být mezi reporty, na reportáž je příliš osobní, report ale píše Gábina. Budiž
Přátele, přátele přátel a přátele třetího řádu neodmítám a zřejmě dělám dobře. Takto, přes Xrenu, se mi poštěstilo seznámit se s člověkem, který je o své partnerce schopen napsat do mailu větu "Subway je mladoučká, hezounká a vůbec je to ten správný tvor na podobný druh zábavy." Ten člověk se jmenuje Maxel a mail se týkal prosby o organizaci elektroškolení. Vzhledem k tomu, že nejbližší volný terním spadal na následující sobotu po dvanácté Staré poště (zde a dále již jen SP), dohodli jsme poněkud atypický průběh - na SP se slezeme někde v koutě, seznámíme se osobně, probereme teorii a v sobotu v komornější atmosféře sfáráme do sklepení s cílem praktického cvičení. Tedy klasické vysokoškolské schéma přednáška/laboratorní práce. Oba lidičky jsem tedy zaregistroval jako své hosty a v pátek je zhlédnul v živém vydání - realita nezklamala, tón mailu ostaně napovídá o mnohém a v řadě tří desítek školení klubu šílených dvojic jsem již nabyl jisté rozlišovací zkušenosti. Zasedli jsme za stůl za účelem přednášky (průběžně přerušované třesením rukou a větičkami "prosím Tě, promiň, za chviličku ..."), která ovšem rychle ztratila ucelenou formu díky velmi přátelské povaze obou a jejich nelíčenému zájmu o problematiku, podpořenému spoustou dotazů. Maxel ani Subway nejsou žádní začátečníci, Subway se ráda a úhledně fotí na takřka profesionální úrovni a hlavním důvodem, proč se celé akce účastnili, je pro ně nespokojenost s využitím stávajícího (sexshopového) elektrozařízení, neposkytující dle Maxelových slov dostatečný užitek pro obě strany.
aneb elektroinstruktážní etuda etuda pro tři zúčastněné a rozporku
Další ilustrovaná reportáž z cyklu elektroinstruktážních seancí, doplněná o pohledy z druhé strany drátu, tentokrát od všech zúčastněných.
Žiletkový orgasmus? Ano, to byla má první slova, když jsem se vrátila zpátky na zem. Něco mezi řezáním žiletkou a orgasmem. Škoda, že tu teď u sebe nemám tu reportáž, kterou jsem četla těsně předtím, bylo docela zajímavé číst zážitky ze všech stran drátů. Ale po přečtení pocitů Lotty jsem byla vzrušená už v autě cestou k Tobě, až jsem mě to samotnou překvapilo.
Tato událost se stala před drahnými lety a až náhodná debata ji vynesla z hloubi paměti na světlo denní. Událo se začátkem devadesátých let.