Menu
Spokojeni?
Tak tedy, na začátek by bylo dobré alespoň stručně říci, že organizátoři to ani tentokrát neměli jednoduché.Ostatně, to je při tak veliké akci zřejmé, ale k věci… Registrace účastníků probíhala bez problémů, myslím, že bylo příjemné i to, že každý, kdo se zaregistrovat nestačil, mohl zkrátka přijít a byl vpuštěn, pokud je mi známo, bez problémů. Zatímco první sraz byla pouhá "zkouška orchestru", nyní už se přeci jen dělo leccos velice interesantního.Tím snad nechci hanit předešlou akci ! To ani v nejmenším, ale, oproti červencovému průlomu, jsou znát podstatné změny. Předně se například všechny exhibice prováděly v horním patře, které je daleko větší a skýtá tak dostatečné množství prostoru. Návštěvník se mohl pokochat pohledem na krásné práce zručných umělců, případně ihned zakoupit všeliké vystavované zboží, k dispozici byl bar a též poměrně rozlehlá galerie, se kterou jsem se však osobně nedokázala ztotožnit (zvláště při snaze o zákulisní převlékání padla téměř veškerá snaha ukrýt se před diváky vniveč).
Dolní patro bylo tentokrát vyhrazeno spíše milcům soukromí, což ovšem rozhodně nebylo k zahození. Nejenže zde byl úplný klid, ale rovněž i větší chladno, takže se případně unavení návštěvníci mohli příjemně osvěžit ve ztemnělých prostorách. Jediné, co bych snad osobně vytkla, byla poměrně nenápaditá hudba, která řadu zúčastněných snaživě připravovala ku spánku.S přibývajícími hodinami však maestro Dj přece jen našel špetku odvahy a vpustil do reproduktorů něco osvěžujících tónů. V sumě tedy nelze než říci, že se hlubiny Podrazu staly ideálním místem k odpočinku.
Vraťme se však k dění v horním podlaží. Po osmé hodině večerní, kdy byla registrace bezmála ukončena (samozřejmě, návštěvníci se trousili po celý zbytek večera a je rozhodně třeba podotknout, že se vstupní dveře nezavřely ani po osmé hodině, nýbrž byly stále k dispozici, což je jistě příjemná změna oproti předchozí akci) měl první veřejné vystoupení Samuraj, který opět předvedl přihlížejícímu publiku krásné vazby japonského typu. Diamant z bělostných provazů vypadal na tmavém, přiléhavém oblečení vypadal přímo úchvatně! Obzvláště, když se v něm vyjímalo tělo vnadné mladice. Ku prospěchu věci bylo ozvučení pomocí mikrofonu a také přenášení obrazu na plátno nahoře na galerii, což umožňovalo pozorovat práci Samurajovu zblízka i těm, kteří by přes poměrně zhuštěný dav jen ztěží viděli. V tomto směru je třeba podotknout, že mikrofon byl poměrně nezdařile nastaven, takže nebyl s to plně překlenout hluk kolem, což se, žel, v průběhu večera nijak nezlepšilo.
Příjemně naladění diváci pak dostali ještě několik velice zajímavých příležitostí se pobavit. Dalším zajímavým veřejným výstupem, byť velice krátkým, byl Milkovův stručný úvod do tajů elektrostimulace. Jeho mlaďounká modelka působila poněkud plachým dojmem. V kontextu věci to však bylo více než příjemné, neboť její výraz tím spíše vzbuzoval ty správné pocity. Protože však dav neúměrně hučel, ukončil Milkov (dle mého názoru zcela správně) svou přednášku velice brzo a odkázal případné zájemce na osobní kontakt.
Po krátké pauze, kterou vyplňovala celkem svižná a nenásilná hudba následovalo rozdělování cen. Oproti původnímu záměru hodnotit vizitky přítomných (které si tentokrát vyráběl každý sám) a těm nejnápaditějším udělit některou ze zajímavých cen se zřejmě v důsledku časového pressu upustilo. To zřejmě řadu účastníků zklamalo. Zcela evidentně si mnozí totiž dali s výrobou vizitek skutečně práci a invence byly v některých případech značné, jak jsem se ostatně sama přesvědčila. Přistoupilo se proto k volbě zcela náhodné : "Padni, komu padni" Samuraj se svým obřím nožem, zvícím velikosti lidského předloktí zabodával poslepu hrot do seznamu účastníků. V závěru vyzněly některé výhry vcelku vtipně. Subinka, která dostane důtky, to je myslím velice půvabné… Avšak, dvě věci si neodpustím vytknout. Myslím, že obojek skutečně není vhodným předmětem do "tomboly".Je to natolik osobní věc, že dle mého soudu není možné ji někomu bez rozmyslu dát, natož "přiklepnout", jako výhru. A ta druhá záležitost…, tedy, rozdávat karabinky po jednom kuse…., no, to je poněkud dar hodný označení danajský. Tak, snad jen pro příště, lépe se vyvarovat takových věcí. Naštěstí je to ale jen drobná vada na kráse.
Vraťme se však k zpět na pódium… Jakmile našly výhry své nové majitele, byl prostor náležitě vyklizen, nachystána nová hudba a mezi chtivý dav přihlížejích nenásilně vpluly půvabné slečny . Započala show, která se stala, dle označení mnohých diváků zlatým hřebem večera. Nejdříve jiskřivé omotávání mlaďounkých těl do černé fólie a posléze se objevily děvy k přepěkných igelitových oblečcích od Yelena. Ten se blýskl několika předvedenými modely, od černých šatů s decentně naznačenými průzory až po zcela průhledné kombinézky. Jako účastnice jsem si svou roli náležitě užila, a tak nemohu být v tomto případě zcela objektivní. Mohu však snad (za několik přátel i za sebe) říci, že to byla oku lahodící podívaná. Delikátní ohmatávání a rozkošnické polibky vymačkaly z okolostojících veškeré emoce… Při náležitě rozvláčném odchodu sklidili pak všichni účinkující, včetně autora šatů, obrovský potlesk. Po této, myslím, vydařené exhibici se část diváků rozprchla, takže na další show už bylo znatelně méně lidí, což v případě pěkné, byť krátké předváděčky fucking machine byla rozhodně chyba.Slečna se sice v poloze příliš neangažovala slastnými výkřiky, ale působila velice spokojeně.
Mnozí návštěvníci se přesunuli do dolního podlaží, kde se spokojeně rozvalili na lenošky a užívali si pohodlí… Večer příjemně utekl, po půlnoci se však mi však začala klížit víčka a tak jsem v doprovodu svého přítele odkráčela domů… Sumární dojem? Akce byla rozhodně lepší a lépe organizovaná, než ta předešlá. Bylo znát, že se všichni snažili, aby zanechala co nejlepší dojem. Přes drobné vady na kráse a osobní preferenci menších, komornějších akcí však závěrem nemohu, než říci, že bude-li další workshop v Podrazu ještě o dva, tři stupně lepší, než ten, který ve mě právě čerstvě zanechal své stopy, pak již snad nebude, co dodávat! Takových zdařilých akcí by bylo třeba více.
Dolní patro bylo tentokrát vyhrazeno spíše milcům soukromí, což ovšem rozhodně nebylo k zahození. Nejenže zde byl úplný klid, ale rovněž i větší chladno, takže se případně unavení návštěvníci mohli příjemně osvěžit ve ztemnělých prostorách. Jediné, co bych snad osobně vytkla, byla poměrně nenápaditá hudba, která řadu zúčastněných snaživě připravovala ku spánku.S přibývajícími hodinami však maestro Dj přece jen našel špetku odvahy a vpustil do reproduktorů něco osvěžujících tónů. V sumě tedy nelze než říci, že se hlubiny Podrazu staly ideálním místem k odpočinku.
Vraťme se však k dění v horním podlaží. Po osmé hodině večerní, kdy byla registrace bezmála ukončena (samozřejmě, návštěvníci se trousili po celý zbytek večera a je rozhodně třeba podotknout, že se vstupní dveře nezavřely ani po osmé hodině, nýbrž byly stále k dispozici, což je jistě příjemná změna oproti předchozí akci) měl první veřejné vystoupení Samuraj, který opět předvedl přihlížejícímu publiku krásné vazby japonského typu. Diamant z bělostných provazů vypadal na tmavém, přiléhavém oblečení vypadal přímo úchvatně! Obzvláště, když se v něm vyjímalo tělo vnadné mladice. Ku prospěchu věci bylo ozvučení pomocí mikrofonu a také přenášení obrazu na plátno nahoře na galerii, což umožňovalo pozorovat práci Samurajovu zblízka i těm, kteří by přes poměrně zhuštěný dav jen ztěží viděli. V tomto směru je třeba podotknout, že mikrofon byl poměrně nezdařile nastaven, takže nebyl s to plně překlenout hluk kolem, což se, žel, v průběhu večera nijak nezlepšilo.
Příjemně naladění diváci pak dostali ještě několik velice zajímavých příležitostí se pobavit. Dalším zajímavým veřejným výstupem, byť velice krátkým, byl Milkovův stručný úvod do tajů elektrostimulace. Jeho mlaďounká modelka působila poněkud plachým dojmem. V kontextu věci to však bylo více než příjemné, neboť její výraz tím spíše vzbuzoval ty správné pocity. Protože však dav neúměrně hučel, ukončil Milkov (dle mého názoru zcela správně) svou přednášku velice brzo a odkázal případné zájemce na osobní kontakt.
Po krátké pauze, kterou vyplňovala celkem svižná a nenásilná hudba následovalo rozdělování cen. Oproti původnímu záměru hodnotit vizitky přítomných (které si tentokrát vyráběl každý sám) a těm nejnápaditějším udělit některou ze zajímavých cen se zřejmě v důsledku časového pressu upustilo. To zřejmě řadu účastníků zklamalo. Zcela evidentně si mnozí totiž dali s výrobou vizitek skutečně práci a invence byly v některých případech značné, jak jsem se ostatně sama přesvědčila. Přistoupilo se proto k volbě zcela náhodné : "Padni, komu padni" Samuraj se svým obřím nožem, zvícím velikosti lidského předloktí zabodával poslepu hrot do seznamu účastníků. V závěru vyzněly některé výhry vcelku vtipně. Subinka, která dostane důtky, to je myslím velice půvabné… Avšak, dvě věci si neodpustím vytknout. Myslím, že obojek skutečně není vhodným předmětem do "tomboly".Je to natolik osobní věc, že dle mého soudu není možné ji někomu bez rozmyslu dát, natož "přiklepnout", jako výhru. A ta druhá záležitost…, tedy, rozdávat karabinky po jednom kuse…., no, to je poněkud dar hodný označení danajský. Tak, snad jen pro příště, lépe se vyvarovat takových věcí. Naštěstí je to ale jen drobná vada na kráse.
Vraťme se však k zpět na pódium… Jakmile našly výhry své nové majitele, byl prostor náležitě vyklizen, nachystána nová hudba a mezi chtivý dav přihlížejích nenásilně vpluly půvabné slečny . Započala show, která se stala, dle označení mnohých diváků zlatým hřebem večera. Nejdříve jiskřivé omotávání mlaďounkých těl do černé fólie a posléze se objevily děvy k přepěkných igelitových oblečcích od Yelena. Ten se blýskl několika předvedenými modely, od černých šatů s decentně naznačenými průzory až po zcela průhledné kombinézky. Jako účastnice jsem si svou roli náležitě užila, a tak nemohu být v tomto případě zcela objektivní. Mohu však snad (za několik přátel i za sebe) říci, že to byla oku lahodící podívaná. Delikátní ohmatávání a rozkošnické polibky vymačkaly z okolostojících veškeré emoce… Při náležitě rozvláčném odchodu sklidili pak všichni účinkující, včetně autora šatů, obrovský potlesk. Po této, myslím, vydařené exhibici se část diváků rozprchla, takže na další show už bylo znatelně méně lidí, což v případě pěkné, byť krátké předváděčky fucking machine byla rozhodně chyba.Slečna se sice v poloze příliš neangažovala slastnými výkřiky, ale působila velice spokojeně.
Mnozí návštěvníci se přesunuli do dolního podlaží, kde se spokojeně rozvalili na lenošky a užívali si pohodlí… Večer příjemně utekl, po půlnoci se však mi však začala klížit víčka a tak jsem v doprovodu svého přítele odkráčela domů… Sumární dojem? Akce byla rozhodně lepší a lépe organizovaná, než ta předešlá. Bylo znát, že se všichni snažili, aby zanechala co nejlepší dojem. Přes drobné vady na kráse a osobní preferenci menších, komornějších akcí však závěrem nemohu, než říci, že bude-li další workshop v Podrazu ještě o dva, tři stupně lepší, než ten, který ve mě právě čerstvě zanechal své stopy, pak již snad nebude, co dodávat! Takových zdařilých akcí by bylo třeba více.