Menu
Spokojeni?
Reporty uživatelů
Maxel.
Kdysi jsem při svém surfování a objevování "úchylných" stránek
narazil na šílenou reportáž z Iževska. Nevěřil jsem vlastním očím, stejně jako
později Subway, ale něco mi našeptávalo, že v těch elektrických proudech může
být skryto úžasné vzrušení. Sem tam jsem na Milkovovy stránky zavítal a nabyl
dojmu, že pokud se to umí, tak to opravdu může být zajímavé poznávání. Ovšem
teprve, když jsem v Mučírně získal osobní kontakt na Milkova, mne napadlo, že by
stálo za to ho požádat o "školeníčko". V okamžiku, když jsem si
přečetl podobné reportáže od podobně "ujetých" párů, jsem nabyl
jistoty, že za zkoušku nic nedáme.
Jak píše Milkov i dále Subway, vše probíhalo hladce. Nebudu zdržovat popisováním svých pocitů, protože jsem byl v té nejméně akční roli, ale velice stručně pro ty z vás, které to bude zajímat:
Připadal jsem si jako slon v porcelánu. Obdivoval jsem Milkovovu jistotu, se kterou správně volil elektrodu, napětí i místa působení, a přál si být jednou takový frajer, jako je on. Pokaždé, když mi Milkov řekl "Tak a teď je řada na Tobě", cítil jsem se jako učeň. Opravdu není snadné na poprvé zajistit správný balanc mezi ET a ES.
Přiznávám však, že jsem cítil pocit uspokojení a vzrušení při pohledu na sténající a bezmocnou Subway. Vždy po ukončení "lekce" jsem však viděl klid a jistotu v jejím výrazu, což samozřejmě dodávalo klid a jistotu i mně. A dodalo mi to též chuť dál hledat, experimentovat a poznávat, protože byť nejsem ani elektrikář, ani lékař (z Milkovova školení jsem měl pocit, že on je obé), mám dojem, že naučit se citlivosti a odhadu při správné dávce trpělivosti a odvahy lze.
A věřím, že ES brzo dokáži přivést Subway k dosud nepoznané rozkoši. Těším se na to. Díky Milkove.
Maxel
A Subway, tedy druhý konec drátu ...
Kdy jsem se poprvé dozvěděla o používání elektrického proudu jako součásti erotických hrátek? Nevím přesně, ale jednoznačně to bylo od Maxela. Zprvu mě tenhle nápad nezaujal, říkala jsem si, že tohle zkoušet snad ani nemusím. No jasně, byl to strach:o) Představa, že mnou někdo prohání tu nebezpečnou elektriku, mě opravdu nelákala - co kdyby mu to přece jen náhodou ujelo, že? Maxel postupem času začal nosit domů víc a víc článků o provádění "různých věcí" s elektrodami, svorkami a vším tím "harampádím", což jen potvrzovalo, že si v tomto tématu nachází čím dál větší zalíbení...UPS:o)
Jednoho dne to však nebyl další článek, s čím mě vítal mezi dveřmi, nýbrž černá krabička se čtyřmi kabílky. Asi tušíte, oč šlo, mně to došlo hned. Po dvou minutách už jsem byla bez trička a zkoušela, jaké to je být pokusným králíkem:o) Ne, byla jsem opravdu zvědavá, jak na mě elektrody připevněné na prsu zapůsobí. Musím říct, že první dojem nic moc, ale Maxel si vyhrál a vypadal spokojeně.
Asi po měsíci jsme si domluvili odborné školení s Milkovem, jelikož mít krabičku doma a umět s ní zacházet jsou dvě rozdílné věci, a tento pán se nám zdál ze všech nejpovolanější, neboť právě on byl autorem oněch donášených reportáží. Dohoda zněla: Teorie v pátek, praxe v sobotu.
Následující pátek jsme se tedy vydali na smluvené místo - na Starou Poštu. Pamatuji si na to šimrání v podbřišku při sjíždění z dálnice:o) Milkov nás ale přivítal velmi mile a skoro celý večer s námi strávil nad problematikou elektrického proudu procházejícího dívčím tělem. V jeho terminologii jsem se občas ztrácela, proto moje pozornost občas utekla k přítomným dámám v kožených šatech, rokujícím s pány, před kterými bych opravdu nechtěla stát jen v ponožkách:o) Před půlnocí jsme se rozloučili a uháněli směr Praha.
Příštího dne asi ve tři odpoledne jsem už, pozorujíc toho sympatického pána, jak z kufru vyndává nablýskaná želízka, bombičky, svorky, bodáčky a samé zvláštní věci, stála s tabulkou mléčné čokolády v ruce v malé, zešeřelé místnůstce, kde se člověk div nebouchal hlavou o strop. Zatímco Maxel chystá kameru a foťáky, já přemýšlím o útěku:o)
Na rozkaz těch dvou jsem si ale musela odložit. Pak mě vestoje připoutali řetězy a začali si na mně ukazovat, jak to který z nich s tím proudem umí. Pravé prso, s nímž si pánové začali hrát, mi za chviličku hopsalo jako o závod. Nebylo to nepříjemné. Když však Milkov zvýšil napětí, příjemné pocity se změnily v bolest, která byla chvíli nesnesitelná, chvíli mi způsobovala nesmírnou rozkoš. Nepříjemné bylo taky rychlé střídání frekvencí (to mi občas unikl i nějaký ten sten) /*to mi nedá, větší eufemismus jsem už dlouho nečetl (Milkov)*/ , ocelový štěteček, jímž mi obtahoval bradavku, a když se nad tím tak zamyslím, vlastně žádné působení jeho hraček na moje bradavky se mi nelíbilo. No... i když:o)
Po prohřátí omrzlin u přímotopu mě vleže přivázali ke stolici (z čehož mě 3 dny bolela záda) a roztažené nohy mi připevnili nahoru k řetězům visícím ze stropu, takže jsme museli každých 10 minut pauzovat, aby mi nezmodraly:o) Na lopatkách jsem si při poslechu Milkovova výkladu připadala jako na pitevně. Možná by mě vzrušovalo, kdyby tam s námi těch "studentů" bylo víc:o)
Nedokážu pořádně popsat, co jsem cítila, když Milkov ukazoval Maxelovi ty spodní dráhy. Chvílemi mi připadalo, že mě rozřezávají, pak to lechtalo, brnělo,... Měla jsem z toho spoustu různých a smíchaných pocitů. Jen ten jeden, že by mě měla elektrostimulace dovést až k vrcholu, chyběl. I když jsem pak sama dostala ovládání do rukou, nenašla jsem tu správnou cestu. Možná je to otázka tréninku, nevím. Z elektrod na genitáliích jsem měla docela strach, ale Milkov byl opravdu opatrný, takže druhá fáze školení pro mě byla nakonec o něco příjemnější než ta první.
Tímto, bych Ti, Milkove, chtěla poděkovat za ochotu a zapálení. Myslím si, že je dobře, že jsou mezi námi i takoví lidé, jako jsi Ty.
SubwayPředpokládám, že laskaví čtenáři tohoto článku znají ostatní reportáže s touto tematikou, z nichž nedávno zveřejněná instruktážní mě před časem definitivně přivedla k rozhodnutí neobjevovat objevené a metodu pokus - omyl nahradit sofistikovaným školením pod dohledem odborníka. Na svou obhajobu mohu uvést, že jsem hned v jednom z prvních mailů varoval Milkova, že žádný byť sebejednodušší návod typu "udělej si sám" pro mě díky mé vrozené manuální zručnosti nepřipadá úvahu. Moje oblíbená přesmyčka domácí kutílek / domácí kurvílek asi nejlépe vystihuje můj vztah ke kutilským aktivitám.
Když se mě ovšem Milkov v pátek odpoledne telefonicky otázal, zda vezu nějakou rozporku, protože erární výbava SP bude patrně nedostupná, popřel jsem svoje předsevzetí a odbočil k prvnímu kutilskému hypermarketu. Závitová tyč M8 vypadala v hypermarketu impozantně, navíc jsem záhy objevil vhodná šroubovací oka na konce a velkou invencí doplnil středový závěs upevněný šestihrany.
Pokračování znáte z článku, poučení č.1. - věřte Milkovovi když neustále opakuje, že fixace je důležitá. I ukázněný a dobře vychovaný subjekt s sebou bude cukat, (Milkov tvrdí, že terminologicky správně se subjekt zmítá, nicméně Lotta s sebou dost cukala) což je asi dáno působením elektřiny a těžko ovlivnitelné vůlí. Poučení č.2. - ES/ET je velmi zajímavá a sofistikovaná technika, která při respektování základních pravidel a troše pokory k elektrickým silám skrývá nepřebernou řadu možností využití a zábavy pro dlouhé podzimní večery, které se tak rychle blíží. Pokud jste hraví s chutí objevovat nové, neváhejte. Milkovovi patří dík za technicky erudované a lidsky hřejivé uvedení do základů těchto praktik.
Pohled z opačné strany (Lotta)
Nejsem vůbec konzervativní, alespoň pokud se jedná o formy a prostředky, které mi poskytují sexuální uspokojení ovšem Michalovu někdejší poznámku o případném využití elektriky jsem přešla velmi chladnou a stručnou odpovědí: "Nevím, neznám, případnou diskusi připouštím". Upřímně, nevěnovala jsem tomu žádnou větší pozornost a docela na vše zapoměla. Jenže on to myslel vážně a za pár týdnů, měsíců mi jen tak lehce podstrčil článek od Milkova a pak další a další a další. A nevím jak působí na Vás, ale ve mně vzbuzovaly spíše klid než nedůvěru či strach a čím dál tí víc zvědavosti. Ta nakonec zvítězila. Jsem oběť technických věd, ne humanitních, co je to el. proud, napětí, frekvence atd. vím už léta, stejně jako znám bezpečné hodnoty těchto veličin pro lidský organismus, jak ale zapůsobí na mou psychiku a hormony bylo pro mne velkou neznámou.
V pátek v podvečer jsme tedy přijeli s Michalem na SP. Milkov nás již očekával. Ten pohodový usměvavý chlapík měl však nějakou vrásku na čele. A jeho neustálé přerušování našeho hovoru telefonáty mne docela zneklidňovalo. Teprve mnohem později jsem pochopila proč se tak snažil sehnat klíče od skříně, ve které prý byly uložené rozporky a další nezbytnosti k fixaci mé tělesné schránky. No, nepředbíhejme. S konstatováním "Ať žije improvizace" jsme se odebrali do přetopených sklepních prostor. Jsem teplomilný tvor, ale co je moc, to je moc. Což o to, já si okamžitě odložila, ale pánové se asi pěkně zapotili. A to ještě museli začít vymýšlet, kam si mně upevní...
Jo, tohle docela zvládli. První elektroda připevněná na můj prs a Michal se bodovou elektrodou ve své ruce začíná dotýkat mého těla. Naslouchá Milkovovým radám a zkouší citlivost mých prsů. Michal je velmi opatrný a mne začínají vzrušovat spíše doteky. Milkov zřejmě pochopil jak se věci mají a z kufříku vyndal gel, po jehož aplikaci na můj prs se situace značně změnila. Nevím přesně jaké měl v tu chvíli pocity Michal, ale já si začala užívat. Ano, jednalo se o pocity veskrze příjemné, jen kdyby ho tolik nepřitahovaly mé bradavky. Drátěný kartáček vyměněný za bodovku jim dal zabrat i mechanicky a ty svorky pak...
Uf, zase mám pocit, že jsem si pěkně posunula svůj práh bolestivosti. Ne, že bych neměla ráda svorky, ale v tuto chvíli měly spíše rušivý efekt. Pokud mne chtěli odměnit tak se to ale povedlo ve chvíli, kdy jsem měla přiložené elektrody na úponech prsních svalů v podpaží. Pánové sice říkali cosi o názorné ukázce práce svalů, ale já v tu chvíli měla myšlenky zcela jinde.
Nastala malá pauza, mně se prokrvují uvolněné ruce a pánové spekulují a vymýšlí mou další fixaci. Musím uznat, že nápady měli a to co vytvořili vypadalo velmi efektně a plná očekávání co bude dál jsem lehla na lavici. Michal zjevně spokojen pohledem na mně si začíná pohrávat se spodní částí mého těla. Vypadal velmi vzrušeně. Začínal si mně pěkně vychutnávat. Pomalu, pozvolna, ale zcela cilevědomě. Dokud pohyboval elektrodou po mém podbřišku či tříslech, bylo to příjemné chvění vyvolávající blažený úsměv na mé tváři, ovšem jen do té chvíle než se Michal rozhodl začít si pohrávat s mými genitáliemi. Ne, na ty nebylo potřeba žádného gelu a nechtějte prosím abych vše detailně popisovala, protože pro mne to byla chvíle, kdy jsem školení přestala vnímat jako školení. Alespoň pro následujících několik minut.
Nevím co přesně Michal udělal, zeptejte se spíš jeho, ale zvuk, který vyletěl z mého hrdla polekal řetízky natolik, že zničehonic byly na zemi a s nimi i rozporka a mé nohy a původní úlek všech přítomných vystřídal upřímný smích. Byla jsem na SP poprvé a věřím, že se tam dělo už ledacos, ale to co já tam způsobila .. Myslím, že na mne tamní sklepení jen tak nezapomene. Milkove promiň, chtěls být váženým přednášejícím a já Ti to takhle překazila. Teprve nyní s chladnou hlavou a časovým odstupem chápu Tvé starosti s uzamčenou skříní a nezbytnost kvalitní fixace.
Nicméně ani tato humorná vložka nás neodradila v pokračování. A myslím, že pánové se na mne ani příliš nezlobili, protože následující chvíle pro mne byly asi ty úplně nejpříjemnější. Když se mi chvěla celá pánev... Snad jen ony nové premiérové vaginálky vypadající skutečně skvěle (nemohla jsem si ani vybrat) trochu zklamaly. Měly na mne účinek spíše psychologický.
Michal však našel skutečné zalíbení v těchto hrátkách a rozhodl se na mne vyzkoušet nejen kompletní rozsah Milkovova Conrada, ale i zopakovat i všechny možné dráhy a podráždit mne na všech choulostivých místech. Neodradilo ho vůbec nic. Ani ohnutá rozporka ani v důsledku toho mé velmi volné a kopající nohy. Dokázal mezi nimi bravurně kličkovat. Milkov, který dříve seděl za mnou na lavici se raději vzdálil do bezpečnější vzdálenosti a "hlídal" nás ze vzdálenosti několika metrů.
Asi to byla skutečně velmi zábavná instruktáž, ale když jsme se rozhodli ji ukončit a Michal se mne zeptal jak mi je a jaké jsou mé první dojmy, má odpověď zněla: "Jsem unavená, příjemně unavená." Teprve sprcha mne trochu osvěžila a mohla jsem se začít dělit o své zážitky.
A můj pohled s několikadenním odstupem? I když jsme všichni tento večer pojali skutečně jako jakési proškolení a i má úloha nebyla jen "poslušně držet a posloužit pánům k jejich zábavě", komunikace nevázla a to je u začátečníků v této praxi dost důležité, s potěšením se přiznávám, že jsem odcházela s příjemnými pocity uspokojení. A myslím, že i pánové chvílemi museli bojovat sami se sebou aby se vše neproměnilo v "ostrou akci". Michal vypadá velmi spokojeně, shání elektrovýbavičku a myslím, že v budoucnu nás čeká spousta zajímavých věcí.
08/2002 Prnďa
Žiletkový orgasmus? Ano, to byla má první slova, když jsem se vrátila zpátky na zem. Něco mezi řezáním žiletkou a orgasmem. Škoda, že tu teď u sebe nemám tu reportáž, kterou jsem četla těsně předtím, bylo docela zajímavé číst zážitky ze všech stran drátů. Ale po přečtení pocitů Lotty jsem byla vzrušená už v autě cestou k Tobě, až jsem mě to samotnou překvapilo.
Škoda, že bylo tak málo času, i když i tentokrát se mi podařilo vypustit celý zbytek světa z hlavy a v některých chvílích by klidně mohlo být i zemětřesení o síle nejvyšších stupínků Richterovy škály a já bych o tom neměla ponětí.
Vážené kolegyně začátečnice, chtěla bych Vám sdělit své zkušenosti s elektrickým proudem. Protože už nějaký čas s mým partnerem zkoušíme lehké praktiky SM, napadlo nás, proč nezkusit elektrosex. Zpočátku jsem se vymlouvala, že nemám zájem. Vždyť nám od malička vtloukali do hlavy, jak je el. proud nebezpečný. Proto ani já jsem o hrátky s ním nestála. Můj patrner se nedal odbýt a našel na internetu zajímavé články s touto tématikou. Po přečtení i mě začalo zajímat, jak dosáhnout orgasmů s elektrickými proudy. Poslali jsme pár dotazů na emailovou adresu majitele stránek a domluvili si instruktážní schůzku . Jak se blížil datum domluvené schůzky, začala jsem se bát a můj žaludek byl jak na vodě. Určitě ten pocit také znáte, když nevíte přesně, do čeho jdete. Na sobotu odpoledne byla schůzka domluvena, partner připravil demontovatelné gynekologické křeslo, tedy spíše desku s držáky na nohy pro naši potřebu dostačující. Pár řemínků na fixaci, ale nakonec jsme je ani nepoužili.
Přijel Milkov, po vypití kávy nejdříve malá přednáška o přístroji a zkouška na dvou prstech, která připomínala pocit " lehkého brnění ". Pak jsem si nechala přiložit elektrody na prsa, mé obavy a trach pomaly opadaly a já se nechávala unášet novými pocity, chvění, vrnění, brnění, ale někdy i pěkného štípnutí nebo tlaku na mou bradavku, dvorec. Některá dráždění mi vyvolávala pocit kroucení a vytahování bradavek, při tom všem mě polévalo příjemné teplo. Vyzkoušeli jsme ještě pár drah, které vedou v mé horní polovině, ale já byla nejvíce zvědavá jak, bude reagovat moje dolní polovina. Budu mít orgasmus, bude mě to vzrušovat nebo budu křičet a kopat kolem sebe ? Hned po prvním přiložení elektrody na mou kundičku - nevím přesně, kde to bylo, mě polilo příjemné teplo, dostala jsem ovládání do ruky a začala si hrát a kdyby mě nezarazili, určitě bych si udělala pár pěkných orgasmů. Nastavila jsem si sílu proudu a libovolně zvyšovala frekvenci, ráda bych si hrála dál, ale vzhledem k tomu, jak rychle utíkal čas jsme pokračovali na dalších dráhách. Pak přišel čas na vnitřní elektrodu, byla plochá, hrany byly hrubé, zasunutí pro mě nebylo moc příjemné, chvilku jsem mručela. Pak to začalo, tupé škubání, zvyšila jsem si frekvenci snad na nejvíc a už jsem jen vrněla blahem. V tu chvili jsem byla rozhodnuta : "Takovou hračku taky chci". Trochu sobecké nebo snad "NE" ?
....
Závěrem bych chtěla jen říci : "Jsem překvapená jak příjemné je si pohrávat s elektrickými proudy ".
Happy elektrodes Iva
