Menu
Spokojeni?
Maxel.
Kdysi jsem při svém surfování a objevování "úchylných" stránek
narazil na šílenou reportáž z Iževska. Nevěřil jsem vlastním očím, stejně jako
později Subway, ale něco mi našeptávalo, že v těch elektrických proudech může
být skryto úžasné vzrušení. Sem tam jsem na Milkovovy stránky zavítal a nabyl
dojmu, že pokud se to umí, tak to opravdu může být zajímavé poznávání. Ovšem
teprve, když jsem v Mučírně získal osobní kontakt na Milkova, mne napadlo, že by
stálo za to ho požádat o "školeníčko". V okamžiku, když jsem si
přečetl podobné reportáže od podobně "ujetých" párů, jsem nabyl
jistoty, že za zkoušku nic nedáme.
Jak píše Milkov i dále Subway, vše probíhalo hladce. Nebudu zdržovat popisováním svých pocitů, protože jsem byl v té nejméně akční roli, ale velice stručně pro ty z vás, které to bude zajímat:
Připadal jsem si jako slon v porcelánu. Obdivoval jsem Milkovovu jistotu, se kterou správně volil elektrodu, napětí i místa působení, a přál si být jednou takový frajer, jako je on. Pokaždé, když mi Milkov řekl "Tak a teď je řada na Tobě", cítil jsem se jako učeň. Opravdu není snadné na poprvé zajistit správný balanc mezi ET a ES.
Přiznávám však, že jsem cítil pocit uspokojení a vzrušení při pohledu na sténající a bezmocnou Subway. Vždy po ukončení "lekce" jsem však viděl klid a jistotu v jejím výrazu, což samozřejmě dodávalo klid a jistotu i mně. A dodalo mi to též chuť dál hledat, experimentovat a poznávat, protože byť nejsem ani elektrikář, ani lékař (z Milkovova školení jsem měl pocit, že on je obé), mám dojem, že naučit se citlivosti a odhadu při správné dávce trpělivosti a odvahy lze.
A věřím, že ES brzo dokáži přivést Subway k dosud nepoznané rozkoši. Těším se na to. Díky Milkove.
Maxel
A Subway, tedy druhý konec drátu ...
Kdy jsem se poprvé dozvěděla o používání elektrického proudu jako součásti erotických hrátek? Nevím přesně, ale jednoznačně to bylo od Maxela. Zprvu mě tenhle nápad nezaujal, říkala jsem si, že tohle zkoušet snad ani nemusím. No jasně, byl to strach:o) Představa, že mnou někdo prohání tu nebezpečnou elektriku, mě opravdu nelákala - co kdyby mu to přece jen náhodou ujelo, že? Maxel postupem času začal nosit domů víc a víc článků o provádění "různých věcí" s elektrodami, svorkami a vším tím "harampádím", což jen potvrzovalo, že si v tomto tématu nachází čím dál větší zalíbení...UPS:o)
Jednoho dne to však nebyl další článek, s čím mě vítal mezi dveřmi, nýbrž černá krabička se čtyřmi kabílky. Asi tušíte, oč šlo, mně to došlo hned. Po dvou minutách už jsem byla bez trička a zkoušela, jaké to je být pokusným králíkem:o) Ne, byla jsem opravdu zvědavá, jak na mě elektrody připevněné na prsu zapůsobí. Musím říct, že první dojem nic moc, ale Maxel si vyhrál a vypadal spokojeně.
Asi po měsíci jsme si domluvili odborné školení s Milkovem, jelikož mít krabičku doma a umět s ní zacházet jsou dvě rozdílné věci, a tento pán se nám zdál ze všech nejpovolanější, neboť právě on byl autorem oněch donášených reportáží. Dohoda zněla: Teorie v pátek, praxe v sobotu.
Následující pátek jsme se tedy vydali na smluvené místo - na Starou Poštu. Pamatuji si na to šimrání v podbřišku při sjíždění z dálnice:o) Milkov nás ale přivítal velmi mile a skoro celý večer s námi strávil nad problematikou elektrického proudu procházejícího dívčím tělem. V jeho terminologii jsem se občas ztrácela, proto moje pozornost občas utekla k přítomným dámám v kožených šatech, rokujícím s pány, před kterými bych opravdu nechtěla stát jen v ponožkách:o) Před půlnocí jsme se rozloučili a uháněli směr Praha.
Příštího dne asi ve tři odpoledne jsem už, pozorujíc toho sympatického pána, jak z kufru vyndává nablýskaná želízka, bombičky, svorky, bodáčky a samé zvláštní věci, stála s tabulkou mléčné čokolády v ruce v malé, zešeřelé místnůstce, kde se člověk div nebouchal hlavou o strop. Zatímco Maxel chystá kameru a foťáky, já přemýšlím o útěku:o)
Na rozkaz těch dvou jsem si ale musela odložit. Pak mě vestoje připoutali řetězy a začali si na mně ukazovat, jak to který z nich s tím proudem umí. Pravé prso, s nímž si pánové začali hrát, mi za chviličku hopsalo jako o závod. Nebylo to nepříjemné. Když však Milkov zvýšil napětí, příjemné pocity se změnily v bolest, která byla chvíli nesnesitelná, chvíli mi způsobovala nesmírnou rozkoš. Nepříjemné bylo taky rychlé střídání frekvencí (to mi občas unikl i nějaký ten sten) /*to mi nedá, větší eufemismus jsem už dlouho nečetl (Milkov)*/ , ocelový štěteček, jímž mi obtahoval bradavku, a když se nad tím tak zamyslím, vlastně žádné působení jeho hraček na moje bradavky se mi nelíbilo. No... i když:o)
Po prohřátí omrzlin u přímotopu mě vleže přivázali ke stolici (z čehož mě 3 dny bolela záda) a roztažené nohy mi připevnili nahoru k řetězům visícím ze stropu, takže jsme museli každých 10 minut pauzovat, aby mi nezmodraly:o) Na lopatkách jsem si při poslechu Milkovova výkladu připadala jako na pitevně. Možná by mě vzrušovalo, kdyby tam s námi těch "studentů" bylo víc:o)
Nedokážu pořádně popsat, co jsem cítila, když Milkov ukazoval Maxelovi ty spodní dráhy. Chvílemi mi připadalo, že mě rozřezávají, pak to lechtalo, brnělo,... Měla jsem z toho spoustu různých a smíchaných pocitů. Jen ten jeden, že by mě měla elektrostimulace dovést až k vrcholu, chyběl. I když jsem pak sama dostala ovládání do rukou, nenašla jsem tu správnou cestu. Možná je to otázka tréninku, nevím. Z elektrod na genitáliích jsem měla docela strach, ale Milkov byl opravdu opatrný, takže druhá fáze školení pro mě byla nakonec o něco příjemnější než ta první.
Tímto, bych Ti, Milkove, chtěla poděkovat za ochotu a zapálení. Myslím si, že je dobře, že jsou mezi námi i takoví lidé, jako jsi Ty.
Subway