Retrozařízení
Rozhodla jsem se, že napodobím své veliké technické vzory Torma a Seržu a zkusím napsat článek o violet wandu. Nesuďte přísně, nějaké ty technické znalosti sice mám (tátta opravoval, teda ještě opravuje televize), vím, jak se drží páječka, ale rozumím spíš mammografům. Nebo když už na to přijde části mašinek na sále. Tak nesuďte přísně.
V pozůstalostech se občas najdou opravdové poklady - tuto úžasně zachovalou sadu diatermických elektrod pořídil Jeff v aukci za cenu více, než symbolickou.
Pro porovnání s recenzovaným přístrojem přinášíme jednotku podobného - tedy domácího - určení z konce šedesátých let. přístroj je novou akvizicí The Electrotherapy Musea Jeffa Beharyho, kterému také patří autorská práva k fotkám v galérii.
Violet wand Novator je odpovědí BDSM shopu na hlad po levných a bezpečných violetwandech. Na rozdíl od tuzemských variant orange wandu je Novator levný, plně vybavený základní sadou jiskřivek a snadno dostupný. Seznamte se.
Z kolekce The Electrotherapy Musea Jeffa Beharyho dnes uvádíme nádherně zachovalou galvaniku. Kromě upozornění na hyperelegantní řešení dvopólového konektoru to dnes bude beze slov, prostě se v rámci neděle (nebo i jiného dne) přeneste do dob, kdy leštěné dřevo a mosaz vládly konstrukčním postupům.
Z expozice Muzea elektroterapie Jeffa Beharyho dneska vybírám já. A zaujalo mne zařízení, které sice není hračka na BDSM (a pokud byste někde něco podobného potkali, tak si s tím hrát nepokoušejte, ani to radši nezapínejte), ale krásně ukazuje jak se stavěla medicínská technika po první světové válce. Obrázky v článku jsou náhledy, víc a v plném rozlišení jich najdete v příslušné galérii.
Diatermická jednotka Fischer G byla popisována už několikrát na Elefernu a mnohokrát na webu. Není ani divu, z obchodního hlediska šlo o nejlépe prodávaný výrobek své třídy, vyráběný v celkem jedenácti postupných modifikacích po téměř dvě desetiletí. Jeffovi Beharymu se podařilo nově zrestaurovat další kus, prakticky zázrakem ucelevší ze zaprášené půdní pozůstalosti praktického lékaře v Oregonu. V nové expozici The Electrotherapy Musea tak lze porovnat vedle sebe jednotku tak, jak vypadá zvenčí vedle jejího konstrukčního uspořádání.
Zde popisovaný přístroj je důkazem toho, že violet wandy nejsou pouze dítětem technologického nadšení prvních dekád dvacátého století. Přístroj je novou akvizicí The electrotherapy musea Jeffa Beharyho a ukazuje názorně, jakým způsobem tuto klasickou konstrukci pojednali němečtí inženýři někdy kolem roku 1962.
Dnes popisovaný violet wand je svým způsobem zvláštní a současně charakteristický. Ukazuje na ohromnou oblibu a popularitu, kterou tato zařízení měla mezi odbornou i laickou veřejností na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Tato obliba byla natolik velká, že poptávka po violet wandech vedla výrobce k vývoji a produkci jednotek, určených k provozu mimo běžnou distribuční síť. Zde popisovaný přístroj byl primárně určen k provozu na palubách lodí. Tomu odpovídá i atypické napájecí napětí 32 V.
Výrobcem je chicagská firma Master Electric Co., mamutí podnik, který během první světové války solidně zbohatnul na armádních zakázkách - zejména v oblasti dodávek elektrovybavení a dělostřeleckých řídících systémů hladinových plavidel. Zde zobrazená jednotka svého výrobce nezapře ani provozním napětím, ani minimalizovaným "military look" vzhledem. Přístroj je primárně určen pro napájení z palubní lodní sítě, pro universálnější využití ale výrobce dodával konverzní sadu pro běžnou 110 V distribuční síť. Je ovšem pravda, že konvertor představpval fakticky veškerou novou elektroniku jednotky, neboť jak regulátor, tak Teslův transformátor jsou uloženy v rukojeti jednotky. Základní skříňka obsahuje pouze pojistky, jiskřiště s regulátorem výkonu a jakýsi minimalistický volič provozního napětí, do něhož se při provozu na distribuční síť zasouvá předřadný kapacitní dělič z konverzní sady.