Zde popisovaný přístroj je důkazem toho, že violet wandy nejsou pouze dítětem technologického nadšení prvních dekád dvacátého století. Přístroj je novou akvizicí The electrotherapy musea Jeffa Beharyho a ukazuje názorně, jakým způsobem tuto klasickou konstrukci pojednali němečtí inženýři někdy kolem roku 1962.
Přístroj již na první pohled zaujme "bruselskými" tvary - zaobleností, připomínajícíožužlané mýdlo, pastelovými plasty a snahou nenápadně vypíchnout užitnou část výrobku na úkor části technické. Na druhý pohled zaujme - VELMI zaujme - i tvarový sortiment a provedení elektrod, zejména pak vějířovitý kartáč na vlasy, štětcové koncentrátory výboje a dole u pantu cudně se krčící vaginálka. Na té stojí za zmínku zatavená kovová spirála, působící kromě své primární funkce rozložení a směrování výboje i jako "zadarmový" bezpečnostní prvek pro případ mechanické destrukce trubice.
Oko technikovo pak zaujme (po odstranění čtveřice samořezných šroublů a rozloupnutí mýdelnice) úhledná a křišťálově průzračná konstrukce jednotky se signálem postupujícícm zleva doprava od síťového vstupu (s půvabným vypínačem jak u stolní lampičky) přes vibrátor a integrovaným jiskřištěm, neskutečný ploše navinutý tesluv transformátor k výstupu s opět plochou dvojici nesouose posazených cívek. Pravá z nich je spojena s otáčivým regulátorem výboje, řízení probíhá změnou stupně vazby. Za zvláštní zmínku stojí i to, co není příliš vidět - vzhledem ke specifice německých rozvodných sítí s izolovaným středem je na rukojeť nosiče jiskřivek vyveden kovový kontakt, zvyšující kapacitu přístroje proti pacientovi.
Jeffovi děkujeme za avízo tohoto zajímavého přístroje :-)
