Kdo chce s vlky žíti

musí alespoň občas nahlédnout pod pokličku připravované produkce. Po delší době tedy opět recenze, ba dokonce dvojrecenze filmů diametrálně odlišných náplní, paradoxně však propojených hereckým obsazením. Nejprve však několik slov k okolnostem.
Termín premiéry byl protentokrát několikrát brutálně změněn vinou okolností, od vůle realizátorů nepříliš závisejících. Své tak k termínu dění vnesly (bez nároku na úplnost) události jako svatba Alexandry Wolf, akce s kryptickým názvem Střelcoviny s dvojím přesunem v kalendáři a časové (in)dispozice mnoha zúčastněných. Finální termín 10.12. ale již změněn nebyl, takže se v sobotu na obvyklém místě kromě tlupy svatebně oděných úchylů (a Darkness v malých černých koktejlkách) sešla vcelku obvyklá sestava konzumentů spankového umění. K vidění bylo avízováno dvé filmů, přičemž avízo slibovalo jeden temný a jeden ještě temnější příběh.

Reportáž

aneb z jednoho pátečního večera

Dlouho očekávaná společenská událost vzala místo v tradičních prostorách velmi příjemné letenské hospůdky. Prostor byl sice poněkud předimenzovaný a plátno opět posunuté o kousek dopředu (my v přední řadě jsme tudíž měli možnost shlédnout nejeden "gynekologický makrodetail"), ale i tak se to dalo snést. Až při odchodu slabším povahám přišlo, že v suterénu bylo poněkud vydýcháno.

Začátek promítání byla ochutnávka ze dvou připravovaných filmů - zvuk byl puštěn mírně řečeno nahlas a opravdu se mi ulevilo, již nahluchlé, že v podobné razanci pro fanoušky extrémního metalu nebude produkován i zvukový doprovod dalšího filmu, "Pokoj č. 34", kde operní diva zvukaře málem přeřvala, jak se ještě dozvíme. Připravované filmy se zvou Immodesty (Hanbatost, Necudnost) - další díl Ředitelny a Mirror of Soul (Zrcadlo duše) - podle traileru pěkně ponurý film z nějaké městské vilky obývané zvrhlou rodinkou.

Prozření je film o tom, jak sadismus ku svému jménu přišel. Jak již je v tradici vlčího zobrazení obvyklé, sám příběh o novém jménu je poněkud - nekonvenčně podán. V historické hierarchii dějových řad pak Prozření patří na samotný konec vyprávění, zahájeného historickou Pohádkou a pokračující geniální Černokněžníkovou pomstou či poněkud béčkovým Rodinným stříbrem. Vše zmíněné je v Prozření citováno.
Role poživačných feudálů Altairovi sedí - obklopen úslužnými duchy (či přesněji duchyněmi), nádherou, a nebojím se toho slova - žrádlem cítí se Altair ve své životní roli. V Prozření jej tak vidíme jako zhýralého, životem znaveného a rozmařilostmi zahlceného hraběte, štvaného snahou po dalších a dalších požitcích těla (a pravděpodobně i ducha), naštvaného na uvadající potenci. Za nedostatek všeho uvedeného je tak právě plísněn lokaj, či spíše komoří, který péči o pánův blahobyt nevěnoval potřebné penzum pozornosti. Svůdná břišní tanečnice je vyhnána kopancem, její arabský společník, doprovázejíc tanec kvílivými zvuky píšťaly jest rozlíceným hrabětem napaden fyzicky a den končí špatně pro všechny zúčastněné, přičemž do dění vstupuje kapelmajstr, otec sedmnácti dcer.

Kterak zrecenzovati nerecenzovatelné

Recenzent či kritik to má jednoduché. Přečte si pozvánku, společensky oděn se dostaví na místo, na pozvánce uvedené, s číší v ruce projde mezi shromážděnými celebritami, rozdávaje bonmoty a vyzvídá klípky ze zákulisí. Poté s nadhledem ostříleného matadora shlédne premiérové dílo, zasytí znavené tělo vybranými lahůdkami ze studeného bufetu či jiné rautové formy pohoštění a během světácké rozmluvy s autory a představiteli hlavních rolí zjistí, co že to vlastně viděl. Ano, recenzent či kritik to má jednoduché a příjemné, pokud se nezaměřuje na produkci Lupus Pictures.

O filmech Lupus Pictures platí, že umí překvapit a poslední dílko, jehož premiéra 13. října proběhla v obvyklém místě z tohoto pravidla nevybočuje. Překvapením je již uvodní scéna, otevřená galantními záběry ateliérového fotografování aktů mladičké dívenky zpustlým zámořským fotografem a končící kouřícími hlavněmi. Překvapením je psychologický vývoj postav, včetně studentek Gymnázia sv. Tomáše, překvapením je zalidnění prostoru dvěma dalšími skvělými postavami na straně pánské a jednou naprosto unikátní postavou na straně studentek. Co již nepřekvapí, je kongeniální hudební doprovod Johanna Brunnera a profesionalita odvedené práce.

Hned v úvodu bych rád předeslal, že Stalin není filmem, který by odlehčil na duši, alespoň ne nám starším, kteří zobrazovanou dobu poněkud pamatujeme či máme zprostředkovánu ze zkušeností rodičů. Pavlu Šťastnému se podařilo (a to zjevně bez vyjádřeného úmyslu tak učinit) vytvořit scénář, ze kterého přeběhne několikrát po zádech mráz a ve finále se divákovi sevře i žaludek. V kontrastu s osvědčeným žánrem spankové komedie ze školního prostředí nabízí Stalin v analogických rekvizitách spankový thriller ve čtyřicetiminutové zkratce. Před vlastní recenzí ještě technická poznámka - odtud a nadále budu používat filmových jmen zúčastněných, pouze tam, kde jde o tradiční soukromé vtípky Lupus Pictures, dovolím si je přenést i do textu recenze. Mám za to, že mezi bdsm komunitou je stejně identita jednotlivých účinkujících dostatečně známa.

Tato recenze je další v řadě recenzí na filmy s tématikou elektrostimulace/elektrotortury. Tentokrát jde o kazetu z produkce ZFX video, tedy o dílo profesionální. O tom, jak se autoři zhostili v pořadí již čtvrtého pokračování oblíbené ságy o klinice Cracker, vám více sdělí recenze na
Whiplash 4.

Česky by se to dalo přeložit jako Šleha, ačkoliv o mrskání ve filmu (kazeta má cca 50 minut) až zase tolik nejde. Doktoři Black a Neuget a jejich bezejmenný sanitář mají nové hračky, a tak se na Crackerově klinice pořád něco děje. V tomto dílu je obětí sanitářka (Lisa Kinksaid), kterou si světlovlasý doktor Black :-) vybere k novému experimentu, zaměřenému na získávání endorfinů z obětí (autoři se zjevně inspirovali sf filmem Dark Angel, kde v podobné roli endorfinového upíra vystupuje zlotřilý mimozemšťan, jehož sarkastický úsměv a větu I come in peace si budu dlouho pamatovat). Pohledná sanitářka je v manažerských připomínkách doktora Neugeta (Rich Master) omámena tradičním chloroformem, vysvlečena a připoutána ke křeslu. Bezejmenný sanitář mezitím mučí sestřičku (Pamela Price) ze třetího dílu. Mučí ji vysavačem (!). Popíšu později. Oběti z dílů II a I jsou připoutány a příliš nereagují, s vyjímkou pacientky Willie (Carla Sweet, druhý díl), která vše sleduje vytřeštěnýma očima, zavěšena za ruce ke stropu. Black mezitím nainstaloval elektrody (tradičně - bradavky, břicho, klitoris) a hadičky a čeká na Neugeta, aby mohl spustit zařízení. Po kontrole umístění přívodů a několika vysvětlujících slovech (příšerné slinty, autoři jsou lepší scénaristé než inženýři) je zařízení spuštěno. Šokovaná Lisa produkuje endorfiny, které hadičkou odkapávají do lahve, nebo kam - není specifikováno. Kamera se přesunuje zpět za sanitářem, který se stále ještě baví s vysavačem a přísavkou, a to natolik intenzivně, že Pamela nakonec omdlívá. Na bezvládné oběti scénárista nenachází nic zajímavého a přenáší děj zpět, kde za hojné produkce endorfinů omdlívá i Lisa. Následuje spankingová část filmu, kdy je mrskáno vše, co se jen trochu hýbe. Film končí obligátním slibem to be continued ...

Co se líbilo:
Potěší jistý nadhled tvůrců a suchý humor, s nímž účinkující komentují své konání. Bezejmenný sanitář, přikládající mohutnou přísavku k podbřišku s lapidárním „Enjoy !", vážně kandiduje na Milkov´s choice. Profesionální je práce s kamerou, nesetkáme se s dlouhými statickými záběry, vše poměrně svižně odsýpá. Snímáno je americkým stylem, s častou změnou rakursu, kameraman zjevně není fixován na žádnou část těla. Převládají polocelky, prokládané polodetaily. Zcela chybí německá fascinace análem, kamera si vybírá atraktivní úhel pohledu, v jedné spankové pasáži je velmi zajímavý záběr z kamerového jeřábu. Prostředí je znázorněno přesvědčivě, rekvizity jsou úhledné. Totéž platí o aktérech, kteří odvádějí vcelku profesionální práci. Velmi zajímavé je nekonvenční využití (zřejmě) průmyslového vysavače jako zdroje podtlaku. Celé zařízení není nikde ukázáno, ve filmu hraje pouze hadice s přísavkou na konci. Podnětná je samotná manipulace - přísavka má kalichový tvar, přizpůsobený aplikaci na prs (okraj je lemován a zatěsněn pěnovou gumou) a obsluha ji využívá jednak staticky, prostým přisátím, jednak dynamicky, kdy se snaží přísavku tahem odtrhnout. Jako velmi efektivní se ukazuje také kombinace obou působení, která opticky i akusticky poněkud připomíná automat na dojení :-) Poměrně podnětné jsou i některé demonstrované způsoby fixace, byť přivázání k židli se samotným autorům vymstilo - v některých případech kamera pracně hledá použitelný pohled a mám za to, že některé zaběry unikly střihačovým nůžkám jen s vypětím všech sil a odřenou perforací.

Co se nelíbilo:
Odhlédneme-li od nesmyslného děje, není mnoho věcí, které se snímku dají vytknout. Zvukařské nádobíčko je drahé, ale existují i mikrofony pro snímání velmi hlasitých dějů a důsledné používání roubíku děj hodně shazuje. Roubík má opodstatnění u seance s elektřinou, kde je dokonce správně použit skousávácí měkký roubík, chránící jazyk před prokousnutím. Naopak, pro aplikaci podtlaku by bylo bývalo lepší roubík nepoužít, už proto, že oběť docela hezky a pohledně trpí a něco bolestivých výkřiků by filmu dodalo lepší šťávu než roubíkem zdušené kňučení. Pokud už jsem se dotknul zvukové stránky - film má naprosto prasácký a nezvládnutý zvuk, do jedné místnosti pronikají ruchy z ulice, druhá místnost je akusticky hluchá, zvuk je zasycen bzučením vysavače, dialogy jsou na hranici srozumitelnosti a občas ji překročí. Činnost generátoru je doprovázena zvuky podobnými Wagnerovu kladívku a já jen doufám, že skutečný generátor je postaven na jiné bázi než induktor, který slyšíme.

Z odborného hlediska mne nenadchly dvě věci - tou první je aplikace podtlaku na celou pochvu. Nejde sice o natolik nebezpečnou praktiku, jako je přetlak, nicméně tato praxe není považována za bezpečnou a rozhodně nedoporučuji její zkoušení. Druhým nedostatkem je osazení elektrod. Na bradavky jsou lepicí páskou přichyceny elektrody talířkového tvaru, elektrodu na genitálu není ve filmu pořádně vidět, nicméně zdá se, že je umístěna na klitoris. Pokud by tomu tak bylo a tato elektroda by tvořila jeden pól, dá se buď očekávat šok z bolesti, nebo naopak nulový efekt na prsech, Kirchhoffovy zákony se ošálit nedají. Tady mají autoři mé velké mínus.

Dalším problémem je markýrování. Je mi jasné, že u komerčního filmu se mu nelze vyhnout, nicméně při pozornějším pohledu chloroformem omámená dívka spolupracuje při svlékání pláště a svetříku a aplikovaný podtlak není natolik silný, aby mohl vyvolat mdloby (přísavku je možno odtrhnout, okraj nezanechává na prsu stopy, chybí zčervenání). Stejně tak lze v jednom přehlédnutém záběru odhalit bezpečnostní spínač u levé ruky elektřinou trýzněné dívky. Slečna sice hezky obrací oči v sloup, nicméně škubání těla vypovídá o mnohem nižším proudu, než se nám snaží autoři namluvit. Žena s elektrodou mezi stehny nenatahuje nohy v kolenou, ale snaží se je skrčit v pánvi ! Markýrovány jsou zřejmě i spankingové scény, zde ale ponechám hodnocení na povolanějších.

Poslední připomínkou je slabší scénář - jeho autor zjevně neví, jak ze scény pryč, a uchyluje se k mdlobám, či, v případě závěrečného záběru, ke švenku na titulek.

Závěr:
Whiplash 4 je profesionálně udělaná podívaná, ale šleha to není. Z metodického hlediska nic objevného nepřináší, ale poskytne skoro hodinu decentní zábavy, která může inspirovat.

Zaujala vás recenze ? Máte vlastní snímky, které chcete prezentovat ? Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Hned v úvodu musím podotknout, že na prodeji recenzovaných děl nejsem finančně ani jinak zainteresován. Činím tak proto, že popis bude veden ve výrazně pozitivním duchu, vzdáleném obvyklému milkovímu sarkasmu. Dílka sama si ovšem ocenění zaslouží. Neobvyklý titulek je pak dán formou předvedení filmů – obě kazety byly ještě teplé od střihu, který skončil v šest večer, tedy tři hodiny před premiérou na redakčním srazu bdsm.cz. O plné recenzi proto nelze mluvit, neboť oba filmy jsem shlédnul pouze v rámci premiérové prezentace ještě v digitální formě.

Projekt Ředitelna má představovat ucelenou řadu spankingových filmů, spojených shodným prostředím c.k. Gymnázia sv. Tomáše, osobou jeho přísného, leč spravedlivého ředitele (životní role Pavla Šťastného), paní ředitelové a moudrého pana katechety. Není vyloučeno, že v dalších dílech se osobně objeví i mladý pan doktor Schertel. Změnu v sérii pak budou představovat vzpurné, odmlouvající či jným způsobem nezvedené žačky.

SKLAVIN, tedy správně die Sklavin je německy otrokyně. Díky jednomu z našich významných sběratelů se mi do ruky a videa dostala kazeta se dvěma dílky takto otitulkovanými. Využiji tedy příležitosti, abych čtenáře oblažil další recenzí. Mimochodem, google.com na dotaz „sklavin" vyplivne cca 10 600 odkazů a gnutella se ráda podívá po síti ...

Tato recenze je další v plánované řadě recenzí na filmy s tématikou elektrostimulace/elektrotortury. Díky laskavosti Hepara je dnes předmětem recenze kazeta zručného amatéra, které budu podle prostředí, kde je snímána pracovně říkat Garáž. Kazeta má zhruba pětatřicet minut a chybí na ní jakékoliv komerční označení - děj také není ukončen.