DEV...ELeferno

Recenze, kterou právě čtete, je první ze série recenzí na filmy s tématikou elektrostimulace. Díky laskavosti Dr. Schertela je recenzováno dnes již klasické poloamatérské Gandalfovo dílko Der Elektroshock. Pokud je mi známo, jde o jediný film, kde Gandalf vystupuje s odhalenou tváří. Kazetu distribuuje společnost LLL v edici Private Video spolu s dalším dílkem z Gandalfovy dílny, tentokrát s (obchodním) názvem Nipple Piercing. Obé dohromady má šedesát minut, jedno každé dílko je půlhodinové a vcelku zajímavé.

Jeho tvorba odkazuje především k literární fantasy. Začínal komiksy, má za sebou řadu ilustrací a samostatných pláten, která již měla úspěch na mnoha výstavách. V dnešní době je znám téměř po celém světě. Přesto mne oslovil a mám potřebu se o něm zmínit v našich „užších“ kruzích.

Jméno Hines je pravděpodobně pseudonymem trojice autorů (některé jsou subsignovány Hines, jiné Shiranda, ještě jiné Kayla - obrázky, takto signované jsou totiž kresleny ve třech různých stylech. O autorech samých se dá zjistit jen velmi málo - snad jen to, že z autorského hlediska jsou mimořádně plodní a jen během roku 2002 se mi podařilo najít 23 jejich seriálů. Z knižních děl stojí za zmínku dva díly Vězení hrůzy, líčící utrpení dvacíti mladých naivních misionářek v jisté latinoamerické ženské věznici.

de Mullotto (deM) je autor bez křestního jména a jméno, pod nímž vystupuje je pseudonymem, psaným někdy jako de, jindy jako di Mullotto i Mullatto. Bdsm grafiky kreslí od roku 1966, kdy začal pro Bizarre library vytvářet ilustrovaná díla. Plodná spolupráce trvala až do roku 1985 (případná další díla mi nejsou známa). Jako grafik je deMullotto mimořádně plodný, je schopen produkovat až čtyřicet vysoce kvalitních ilustrací do měsíce, jeho dílo tedy obsahuje již tisíce grafik. Jeho samostaná díla lze nalézt v Love Magazine a od roku 1976 kreslí i solitérní díla na zakázku.

Joseph Farrel patří ke klasikům žánru a jen stěží lze nalézt bdsm pozitivního jedince, který by se nesetkal alespoň s některým Farrelovým obrázkem. Rozsah díla a šíře záběru bohužel neumožńují příliš podrobný popis publikační činnosti a ani Dushi se ve své (obvykle mimořádně rozsáhlé) encyklopedii o grafikově bibliografii příliš nezmiňuje.

Dolcett (prostě Dolcett, beze jména) je jeden z nejpodivnějších a nejpodivuhodnějších autorů bdsm grafiky konce sedmdesátých let. Jeho příznivci i odpůrci věnovali spoustu energie zjištění jeho identity, přesto víceméně jediným vodítkem zůstává jeho autoportrét v pérovce - slušný mladý muž, není-li již pravda ? Tento slušný mladý muž má ale velmi zajímavé a netradiční koníčky - gynofágii, asfyxi a fascinaci smrtí, či lépe řečeno umíráním mladých žen, přičemž ona smrt nastává v převážné většině případaů za neskutečně bizarních okolností. Popravdě řečeno Dolcett do Eleferna příliš tématicky nezapadá a oblast jeho zájmů je týmu naprosto cizí, nicméně kontrola v logu prohledávače ukázala mnoho požadavků na vyhledávání slova Dolcett - vycházím tedy vstříc, jen budu v archiv dlouho hledat tématický obrázek.

Dívky Roberta Bishopa jsou anatomicky dokonalé - je jasné, že studiu anatomie věnoval nejednu hodinu. Přes jistou obskurnost některých zobrazených poloh jsou všechny (až na několik málo vyjímek, potvrzujích pravidlo) realizovatelné, a to realizovatelné s následným přežitím subinky :-) Zde uvedený obrázek patří k jedněm z prvních, které jsem na webu našel a které mne oslovily. Všimněte si propracované pózy a mimořádně sofistikovaného zařízení - jde o jednu z konstrukcí, lákajících k napodobení - realizace je ke spatření například v Paulových dílcích na Insex.com :-) Bishop své modelky kreslí s dokonalými postavami, méně pozornosti věnuje tváři, ustupující do pozadí a mnohdy zahalené roubíkem nebo maskou.

Pokud byste rádi navrhli odkaz do seznamu, napište redakci.