DEV...ELeferno

O filmech Lupus Pictures platí, že umí překvapit a poslední dílko, jehož premiéra 13. října proběhla v obvyklém místě z tohoto pravidla nevybočuje. Překvapením je již uvodní scéna, otevřená galantními záběry ateliérového fotografování aktů mladičké dívenky zpustlým zámořským fotografem a končící kouřícími hlavněmi. Překvapením je psychologický vývoj postav, včetně studentek Gymnázia sv. Tomáše, překvapením je zalidnění prostoru dvěma dalšími skvělými postavami na straně pánské a jednou naprosto unikátní postavou na straně studentek. Co již nepřekvapí, je kongeniální hudební doprovod Johanna Brunnera a profesionalita odvedené práce.

Nerad bych čtenáře připravil o požitek z rozvíjející se zápletky - film je z hlediska obsahu plnohodnotnou krátkometrážní komedií s prvky detektivky, která by se po vypuštění spankových scén bez problémů mohla objevit na kterékoliv obrazovce - základní dějovou linii ale nastínit musím. Zmíněná úvodní scéna zahajuje policejní vyšetřování zločinu, do kterého jsou, jak se ukazuje, zapleteny i studentky gymnázia, svěřeného starostlivému řediteli Šťastnému. Mladý, leč naděje podávající a pečlivý inspektor Brettschneider prošetřuje všechny cesty, které by mohly vést k odhalení pachatele zmíněného zločinu a s předmětem doličným vstupuje do ředitelny. Po prostudování onoho předmětu dospívá ředitel k přesvědčení, že další osud svěřeného vzdělávacího zařízení je v ohrožení a začíná konat. Předvolány jsou delikventky a hrůzná pravda vychází najevo v celé své nahotě. Zločin skutečně byl spáchán, přičemž ku spáchání došlo za aktivní účasti svěřenkyň ředitele Šťastného a co horšího, pod organizačním vedením další studentky gymnázia. Je na řediteli, aby se s nastalou situací vyrovnal.

Na řadu přichází staří věrní přátelé, najmě pak doktor Schertel, který je ovšem po střetu s americkou sufražetkou indisponován zdravotně a posílá namísto sebe doktora Freuda. Ten způsobem vpravdě neotřelým dává správci ústavu nahlédnout na problém z neočekávané strany a nabízí elegantní vyřešení, jehož klíčovou větu si zde dovolím zveřejnit: "Tak ji vymiškujte !" V následné sekvenci jsou delikventky opět předvedeny před ředitele a je na nich vykonán trest, vedoucí k jejich pochopení situace a nápravě. Poté je předvedena další z nových postav, čechoameričkanka Čermáková, hlavní strůjkyně celého zločinu a milenka zločincova. I ona je potrestána na těle a nakonec i vymiškována. Děj je završen vypointovaným střetem ředitele Šťastného s inspektorem Brettschneiderem.

Zločin a trest je v kontextu první řady příběhů Ředitelny přelomový z hlediska psychologického vývoje postav. Ředitel si díky preciznímu rozboru doktora Freuda prvně uvědomuje podvědomé roviny vztahu studentek k němu a následně i svého vztahu ke studentkám a nachází v důsledcích tohoto uvědomění nezpochybnitelné zalíbení. To přímo čiší z jeho nově se projevujícího otcovského pochopení - sadistická složka osobnosti, zvýrazňovaná v prvních dílech řady zde ustupuje složce dominantní, Šťastný poprvé dává najevo pochopení pro motivy jednání studentek a ačkoliv se s nimi nikterak neztotožňuje, začíná své studentky chápat jako partnerky, nikoliv jako pouhé objekty vzdělávání a výchovy. Potvrzením tohoto přerodu je scéna, ve které svedené a potrestané studentky participují na trestu pro strůjkyni zločinu. Stejně tak potvrzují přerod dosud chladného a nezúčastněného pedagoga i mnohé zlidšťující poznámky, nyní již přímo oslovující nikoliv trestané, ale přihlížející (byť předtím potrestané) studentky - namátkou větička "Když jsem se rozhodoval pro studium pedagogiky, rozhodně jsem netušil, že jde ve své podstatě o manuální práci." Pavel Šťastný ve své nové roli nalézá zjevné zalíbení a zdá se, že tento přerod není proti mysli ani některým ze studentek gymnázia.

Samostatný rozbor by zasloužila hlavní ženská protihráčka ředitele, milenka zloduchova a organizátorka zločinu Čermáková, bravurně zahraná Niky Flynnovou. Dcera čechoameričana Čermáka, který musel narychlo opustit Spojené státy kvůli jistým problémům s tamními úřady nepadla dle slov inspektora Brettschneidera daleko od otcovského stromu. Tmavovlasá a tmavě oblečená Niky nevtíravě kontrastuje s převážně světlovlasými, světle oblečenými a v podstatě cudnými studentkami gymnázia a vytváří vizuální obraz černé ovce ve stádě. Niky si svoji roli opravdu užívá i v okamžiku, kdy se její vzdor vůči ředitelské autoritě hroutí jak domeček z karet při připomínce rakouskouherské policie a soudnictví. Obraz se schoulenou vymiškovanou studentkou pak zřejmě vejde do dějin žánru. Niky je půvabná svou lámanou češtinou - zde se ukázal jako geniální nápad obsadit do role rodilou mluvčí, nikoliv Češku - i tím, s jakou směsí vzdoru a poddajnosti kontruje řediteli v klíčovém dialogu, rozhodujícím o formě trestu.

Zločin a trest je spankový film a skutečně v něm padne poctivých 170 ran rákoskou, podaných ředitelem Šťastným ve standardní, stále rostoucí kvalitě. Z tohoto hlediska mile potěší vkus v podání výprasků a některé z nových, dříve neviděných prvků, kupříkladu snaha Čermákové chránit si zadeček překřížením lýtek v černých punčoškách. Vedení obou kamer je bezchybné a skladba záběrů potěší i diváka, spankovým scénám příliš neholdujícícho - všechny herečky působí přijemně žensky i na vehementu a některé z obrazů, kupříkladu "klaun" se vryjí do paměti natrvalo, zejména s doprovodem komentáře ředitele "po dnešku budete moci místo klauna předvádět jenom zebru".

Svět Ředitelny je - z hlediska spankové komerce nepochopitelně - zalidněn mužskými postavami. Úvodní scénu se zpustlým fotografem zahajuje dokonce i syn režiséra filmu Petr, následuje skupina nepostradatelných policistů (z Ferdinanda Šmikmátora v roli strážce pořádku se již pomalu stává součást inventáře), inspektor Brettschneider, doktor Freud a nakonec (stále vizuálně nepřítomný) doktor Schertel. Zejména osoba doktora Freuda (v herecky dokonalém podání Jana Žáčka) potěší všechny příznivce situační i verbální komiky. Inspektor Brettschneider je pak tak přesvědčivý, až místy mrazí, zejména ve svém závěrečném dialogu s ředitelem Šťastným, ve kterém maska konečně padá.

Stejně, jako ostatní filmy první řady Ředitelny je i Zločin a trest doslova našpikován veřejnými i soukromými vtipy, skeči a citacemi. Oko znalce nalezne kousíčky Jahodové proklamace, předválečných gangsterek, Švejka, Cimrmana nebo třeba Inspektora Colomba či citace vlastní produkce - skryté soupeření s církevní školou je červenou nití, provázející v pozadí celý tento film. Pokud se soukromých vtípků týká, aspiruje Ředitelna na pojem kultovního seriálu - zdá se, že doba, kdy fanoušci dílka povedou na webu diskuse o tom, ve kterém filmu hovoří Šmikmátor o pánských spodkách nebo kdy se konečně na plátně objeví doktor Schertel není daleko. Velmi by mne zajímalo, jak na tento druh filmu reaguje zahraniční publikum, zejména pak publikum anglofonní, pro které není celá řada zobrazovaných realit a narážek natolik zřejmá. Problém ja zajímavý o to víc, že spanková složka filmu rozhodně není dominující ani obsahově, ani časově - nejlepší definici filmu je tak opět pojem "spanková komedie".

Resumé ?
Hodina skvělé zábavy, z níž bolí bránice. Hodina podívané, lahodící zraku, sluchu i duši. Hodina vkusného a příjemného bdsm.

Zaujala vás recenze ? Máte vlastní snímky, které chcete prezentovat ? Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..