DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

         

Jako v transu dopadla na lavičku v šatně.

            „Co je s tebou, potkala si ducha?“ smály se jí kolegyně, „vypadáš úplně vytřeštěně.“

            „Ne, švába,“ odsekla a zajela hlavou do skřínky.

            „Prosím tě Eli, neblázni!“ domlouvaly jí, „barák je jimi prolezlej. Za ty roky už sis také mohla zvyknout. Nebuď pořád taková fajnovka,“ pokřikovaly na ní.

            „Kolik měl ten šváb nožiček?“ ozvala se starší kuchařka knedlíků. Všechny vybuchly v smích. Neodpověděla, cítila, jak rudne. Hbitě si přetáhla přes hlavu letní šaty. Vklouzla do kalhotek a spěšně sbírala svršky poházené na zemi. Nacpala je do plátěné tašky vlastní výroby. Rozhlédla se kolem, jestli něco nezapomněla. Jo, ubrus musí hodit do restaurace mezi špinavé prádlo. Vrchní by zase řval, kdyby ho tu někdo našel.

            „Letím, mějte se,“ zavolala ode dveří a letěla dolu po schodech, aby odhodila ubrus a zmizela z hotelu dřív než Alex. Nechtěla se s ním vidět, potřebovala být sama. Srovnat si všechno v hlavě. Ve vrátnici odpíchla odchod, zamumlala pozdrav strážnému a vyběhla na rozpálenou ulici. Oslepená sluncem pátrala pohledem po okolí, Alexe neviděla. Rychle zabočila za roh a utíkala ke stanici tramvaje, rozhodnutá nastoupit do první, která pojede bez ohledu na číslo a směr.

            Štěstí Eli přálo, přijížděla osmnáctka. Rychle se rozhlédla a chystala se přeběhnout na druhou stranu silnice. Auta ji míjela jedno za druhým, od žádného nedostala přednost.

            „Kruci, ujede mi to,“ vkročila do silnice a doufala, že přijíždějící auto, zastaví.

            „Stůj!“ silná paže ji zachytla a strhla zpátky na chodník. Vozidlo je v ten okamžik minulo. Vyjekla leknutím.

            „Kam letíš? Chceš se zabít,“ zařval na ní Alex. Stisknul jí bolestivě loket a sehnutý k ní, čekal na její odpověď.

            „Ne, nechci,“ snažila se vysvobodit z jeho sevření, „spěchám domů,“ cukla hlavou, aby jí neviděl do obličeje.

            „Odvezu tě,“ nepovolil a vedl ji ke svému autu.

            „Pojedu tramvají,“ cukala se vzdorovitě, když jí tlačil před sebou.

            „Eli, to nebyla nabídka, to byl příkaz. Přestaň se mlít a sedni si do auta,“ zašeptal hrozivě do jejího ucha. Otevřel dveře a čekal, až se usadí. Ustrašeně na něj pohlédla a poslechla.

            „Zapni se pořádně!“ přitáhnul jí pásem pevně k sedadlu.

            „Udusím se, je to moc pevně,“ zaprotestovala, když si sedl na místo řidiče. Zkusil dlaní vůli mezi pásem a jejím tělem.

            „Neudusíš, má to být pevně,“ odseknul a nastartoval. Jeli mlčky opačným směrem, než bydlela.

            „Řekl si, že mě odvezeš domů,“ připomínala mu nesměle.

            „Neřekl jsem, že rovnou,“ zazubil se uličnicky, „nejdřív se vykoupeme. Je škoda být doma v tomhle horku,“ vrátil se k nenucenému tónu.

            „Má pravdu. Co doma? Jenom si chvíli zaplaveme,“ omlouvala Eli sama sobě ústupek od svého předsevzetí jet rovnou domů. Zastrčil do radia kazetu. Z reproduktorů se rozeznělo country. Oba si začali pobrukovat s Michalem Tučným.

            „Máš ráda country?“

            „Mám, ale já mám ráda skoro všechno. Zpívám si beat, lidovky i pitomou dechovku. Zpívám pořád, když jsem sama.“

            „Všim jsem si,“ usmál se, „je tě slyšet až do pánské šatny.“

            „Cože! Ty si mě slyšel?“ vylekala se.

            „Nejenom já,“ smál se. Myslím, že tě z hotelu slyšeli už skoro všichni. Nečervenej se, zpíváš moc hezky. Chytila se za tváře a snažila se je v dlaních ochladit. Kradmo pozorovala jeho profil. Je moc hezkej, když se směje. Má pěkný hustý vlnitý vlasy. Pro chlapa skoro škoda. Vířilo jí hlavou.

            „Jsme tady,“ zaparkoval na lesní cestě v řadě dalších aut. „Hodím ti tašku do kufru, ať tam nemusíme nic hlídat,“ vystoupil a zabouchnul dveře. Vyndal z kufru deku, do kapsy nacpal pár bankovek a drobných. Osaměla v autě. Nedařilo se jí uvolnit uzávěr bezpečnostního pásu.

            „Pomoz mi!“ zakřičela na něj v panice a cloumala přezkou, která nechtěla povolit. Otevřel dveře na její straně a chvíli pobaveně pozoroval, jak marně popruhem cloumá.

            „Odepni mě, prosím,“ zaprosila úzkostně.

            „Hm, kouzelné slůvko,“ mlasknul zálibně a jedním pohybem ruky jí uvolnil. Odstrčila ho a vylítla z auta rychlostí blesku.

            „Co blázníš?“ ohradil se.

            „Nesnáším, když se nemůžu hýbat. Už jako malá jsem nesnášela, když mě máma, z legrace, držela pod peřinou. Brrr,“ otřásla se, „nejhnusnější bylo, když mi brácha sednul na nohy a začal mě lehtat. Mohla jsem se zbláznit,“ couvala před ním po cestě. Několika dlouhými kroky jí došel.

            „To si budu pamatovat, slibuji,“ zabroukal jí do ucha. Uchopil její ruku a vyrazil s ní po cestě. „Pojď, necourej se,“ popoháněl jí, když zaostávala.

            „Zvolni! Nestačím ti,“ dovolávala se jeho ohledů, „máš styl co krok to deset mil.“ Vytřásla svojí dlaň z jeho a udýchaně se zastavila. „Nemůžu tak rychle, nemám na běh boty,“ ukazovala na své sandálky s podpatkem.

            „Tak se zuj! Nesnáším pomalou chůzi,“ nabádal jí netrpělivě.

            „Sám se zuj!“ odsekla, „nejsem blázen, to jehličí píchá.“

            „Dobře, tak oba,“ hodil jí udičku a v mžiku byl bos. Vyčkávavě jí pozoroval. Zabrala. Opatrně se chodidly dotkla země.

            „Ponesu ti to,“ sebral galantně ze země její boty a vydal se napřed po cestě. Vykročila odhodlaně za ním. Snažila se statečně přemáhat bolest, kterou jí na jemné kůži nohou působily kamínky a ostré jehličí. Ulevovala si chůzí po vnější hraně chodidla. Moc to nepomáhalo. Vzdálenost mezi nimi se zvětšovala.

            „Alexi, neutíkej,“ volala prosebně.

            „Neutíkám,“ otočil se, „čekám.“ S pobaveným úsměvem pozoroval její boj s každým krokem. Popocházením o pár kroků mezi nimi udržoval stále stejný rozestup.

            „Chci zpátky boty,“ zastavila se rozhodnutá neudělat víc ani krok. Otočil se zády a nevzrušeně pokračoval v chůzi. Bezmocně měřila zvětšující se prostor mezi nimi. On mě tu nechá. Ve snaze ho doběhnout se pokusila o několik rychlých kroků, ale nevydržela.

            „Zastav, prosím. Vrať mi ty boty, hrozně to bolí,“ klekla si odevzdaně na cestu a začala natahovat na pláč. Sedla si a rukama čistila rozpíchaná chodidla. Sykla bolestí, když si vytahovala pod kůži zapíchnutou bodlinu. Došel pomalu k ní. Sklonil se k ní a přejel jí prsty po chodidle.

            „Au,“ popotáhla nosem.

            „Nefňukej, nic to není. Vstaň!“ podal jí ruku a pomohl na nohy. Sklonil se, objal její stehna, přehodil si jí přes rameno a vykročil. Zavýskla radostným překvapením.

            „Nemel se nebo spadneš,“ plesknul jí přes zadek. Chytla se ho za poutko riflí a bez odporu se nechala nést. Prošli lesem.

            „Šup dolu,“ složil jí do vyhřáté písečné duny. Rozhlížela se okouzleně kolem. Stáli na břehu jezera s modrozelenou vodou. Tak čistou vodu viděla jenom na pohledech od moře. Nasála slastně vůni borového lesa kolem.

            „Líbí?“ zeptal se. Na odpověď nečekal, pokračoval cestou k jezeru. Rychle se zvedla a spěchala za ním. Vběhla na okraj jezera a chladila si šlapky popálené od horkého písku. Nestěžovala si, nechtěla vypadat jako fňukna. Imponovala jí jeho síla a převaha. Brouzdala vodou za ním, občas popoběhla, aby ho dohnala. Nechápala, proč jde pořád dál. Přibližovali se k pláži plné opalujících se lidí. Prudce zastavil, když měli minout prvního z nich.

            „Svlíkat!“ poručil a hodil na zem deku a boty. Přetáhnul si přes hlavu tričko a bez zábran svlékl rifle a slipy. Došla k němu a šokovaně ho sledovala. To jako do naha? Zbláznil se? Ne, on jenom zkouší, co udělám. Má to mít. Beze spěchu si sundala kalhotky, pečlivě je složila a položila na jeho kalhoty. Potom uchopila spodní lem šatů a pomalu si je přetahovala přes hlavu. Stál a trpělivě čekal, až si vyprostí vlasy zachycené mezi gumičky výstřihu. Hodila na něj vítězný pohled, snad si nemyslíš, že si mě zaskočil a podala mu šaty.

            Bez mrknutí oka je složil, spolu se svým oblečením zabalil do deky a pokračoval v cestě podél jezera.

            „Kam jdeš,“ zvolala zoufale a nehnula se z místa.

            „Na druhou stranu pláže, je tam déle sluníčko,“ otočil se a čekal, až ho dojde.

            „Děláš si srandu? Chceš jít nahej mezi lidma?“ nevěřícně se utvrzovala ve správném pochopení situace.

            „Mezi na-hý-mi lidmi,“ opáčil po slabikách a netrpělivě jí rukou pokynul směrem k pláži. Zakroutila nevěřícně hlavou. Přemýšlela, kdo z nich dvou je větší blázen.

            „Vezmi si svoje botičky,“ podal jí střevíce, „a utíkej přede mě. Budu zezadu jistit tu tvojí krásnou prdelku.“ Váhavě ho předešla a vykročila podél vody.

            „Přidej, ať nezajde slunce dřív, než tam dorazíme, povzbuzoval jí k rychlejší chůzi. Těšil se pohledem na její zadek. Našlapovala na špičky, aby omezila kontakt nohou s horkým pískem. Přeskakovala dětmi vyhloubené díry v písku. Poskakující štíhlé dívčí tělo budilo pozornost. Bavil se mlsnými pohledy ležících naháčů.

            Cítila jeho pohled v zádech. Líbí se mu můj zadek. Chce se dívat, ať má na co, zavrtěla schválně boky. Otočila se a čekala, až jí dojde.

            „Neprovokuj nebo tě ošukám hned tady,“ zavrněl, když jí došel. S hranou pokorou vyrazila kupředu. Řady naháčů stále více řídly, až zmizely docela. Obešli takřka půlku jezera. Písčitá pláž se zvolna měnila, na trávou porostlý palouk.

            „Tady?“ otočila se na něj s nadějí na konec výletu.

            „Třeba“ rozhlédl se a položil deku s věcmi do stínu pod strom. Přihodila svoje boty a namířila rovnou k vodě. Hleděl za ní a doufal, že umí plavat. Hloubka byla hned od kraje. Udělala několik kroků a zajela jí hlava pod hladinu. Okamžitě vyplavala a prskala kolem sebe vodu. Vyškrábala se na břeh a nazlobeně si sedla na deku vedle něj. V uších a nose měla vodu, snažila se jí vyklepat. S mírnou škodolibostí jí pozoroval.

            „Ty si věděl, že je tam hloubka hned zkraje,“ houkla na něj uraženě.

            „Hm, sluší ti, když lapáš po vzduchu a prskáš kolem sebe vodu,“ natáhnul se lenivě na záda. Nesnažil se zakrýt svůj vztyčený penis. Cítila, jak i v ní narůstá silná vlna vzrušení. Slastně se protáhnul a stáhnul ji k sobě. Přejel prsty po červených odřeninách na její kůži. Zmáčknul její prsa a lehce sevřel bradavky. Cítila, jak vlhne. Snažila se potlačit zrychlený dech.

            „Ty malá mrcho, tobě se líbí se předvádět, viď? Nakrucovala ses před tím početným publikem jako děvka,“ šeptal jí do ucha. Pobouřeně se snažila vyprostit z jeho sevření. Rychle ji přetočil na záda a zalehl jí vlastním tělem. Hleděli si do očí. Uhnula pohledem jako první a sklopila oči. Neklidné tělo jí prozrazovalo.

            „Nehraj si na cudnou a roztáhni pořádně nohy,“ přidal k prvnímu prstu druhý a zrychlil jejich pohyby v pochvě. „Už jí zase máš mokrou, nestydo jedna. Líbí se ti to,“ zarazil prsty hluboko do ní a ustal v pohybu. Měl pravdu, chtěla to. Rozevřela nohy a snažila se pohybem boků opět rozhýbat jeho prsty.

            „Chceš, abych tě omrdal?,“ ptal se jí hrubě. Zavřela oči. Snažila se za zavřená víčka schovat svůj stud a vzrušení. „Otevři oči a odpověz! Chceš mrdat?“ naléhal na ní a znovu několikrát zahýbal prsty v její pochvě. Zasténala a přirazila proti. Oči však neotevřela. Samolibě se usmál.

            „Tak asi ne, když si neřekneš,“ vytáhnul ruku z jejího rozkroku a odkulil se zpět na záda. Ruce si složil pod hlavu. Přetočila se na břicho a prudce oddychovala. Snažila se ovládnout své rozdychtěné tělo. Když se jí podařilo uklidnit dech, přitočil se k jejímu boku a prstem jí přejel několikrát po páteři. Z jejího klína vyrazila nová vlna touhy. Instinktivně se prohnula v zádech.

            „Lež klidně, nehýbej se,“ poručil jí šeptem. Opakoval pohyb po páteři a při tom prstem zajel mezi její půlky. Cukla sebou a snažila se pozvednout na kolena. Rychle jí plácnul mezi nohy. Okamžitě se přitiskla k dece a sevřela nohy k sobě.

            „Řekl jsem klid. Buď poslušná, nebude to bolet,“ domlouval jí a hladil lehce půlky. Cítil, jak se pomalu uvolňuje a povoluje sevření stehen. Drobnými polibky začal pokrývat její záda. Jazykem jí přejížděl lehce po páteři. Vzdychala vzrušením. Spokojeně se usmál, když rozevřela nohy, aby mu uvolnila cestu do svého klína. Zastrčil do ní palec a kroužil s ním na okraji vchodu do pochvy. Zasténala a otočila k němu hlavu.

            „Musíš si říct, jinak tě neošukám,“ zakroutil varovně hlavou a ustal v dráždění prstem.

            „Chci to,“ zašeptala.

            „Chceš co? Nahlas! Neslyším,“ sklonil se k ní a nastavoval ucho k jejím rtům.

            „Chci ošukat,“ zamlela rychle a zabořila obličej do deky. Vrazil několikrát palec prudce do její vagíny. Hned začala proti němu přirážet.

            „Zapomněla jsi kouzelné slovíčko, hezky popros nebo ten prst vyndám,“ trápil jí dál. Stáhnul prst a zatlačil jí na hráz.

            „Ano, prosím, ošukej mě,“ vykřikla a přikryla si rukama hlavu, aby schovala své ponížení. Spokojeně mlasknul a zabořil do ní prst silně, až zavyla bolestí.

            „Tichoučko! Ošukám tě, když tak hezky prosíš, ale budeš potichu. Nechci slyšet žádné kňourání. Otoč se na záda!“ Poslechla okamžitě.

            „Roztáhni nohy a zvedni je k hlavě,“ pokračoval a plesknul jí přes rozkrok, když viděl, že zaváhala. V reakci na bolest poslechla ihned.

            „Hodná holka, chyť se za kotníky,“ sáhnul po svých slipech a pevně jí s nimi přivázal ruku ke kotníku. Druhou ruku jí k noze přivázal jejími kalhotkami. Vytřeštila na něj oči plné strachu. Pokoušela se uvolnit. Pouta byla pevná. Co jí chce udělat? Zabije jí? Začala strachy tiše plakat.

            „Teď mi musíš věřit, že tě nezabiju, princezno. Jenom si s tebou trochu pohraju,“ přetáhnul jí tričko přes oči, „přijdu za chvíli. Žádné volání a zmítání. Hezky v klidu lež nebo tě tu nechám.“ Roztáhnul jí stydké pysky a promnul klitoris. Zkousla rty, aby potlačila zasténání.

            „To je ono, hezky potichu,“ zvedl se a odešel stranou. Napínala sluch a snažila se zaslechnout zvuk jeho kroků. Neslyšela nic. Chvíli v klidu ležela a věřila, že se za chvíli vrátí. Dlouho nešel. Pomalu v ní začaly vzrůstat obavy, že jí tam nechal. Začala panikařit. Otočila se na bok a třením obličeje o deku se pokoušela shrnout tričko z očí. Nedařilo se. Byla zoufalá. Škubala za látku pout ve snaze je povolit. V panice ho začala volat. Bolestivé seknutí proutkem přes zadek ukončilo její pokusy o vysvobození.

            „Řekl jsem klidně ležet a žádné kňourání,“ švihal jí proutkem znova a znova. Zaskučela, otočila se zpět na záda, aby se vyhnula štiplavým ranám. Nepřestal. Prut zasvištěl vzduchem a rána dopadla do jejího rozkroku. Vykřikla a přitáhla nohy k sobě.

            „Rozevři se, vyšpul na mě buchtu nebo dostaneš ještě,“ zavelel a lehce jí pošimral proutkem po noze. Bázlivě trochu roztáhla nohy. Švihnul jí několikrát přes stehno.

            „Pořádně mi tu svojí mokrou pipinu ukaž,“ rozevřel jí nohy a zabořil do ní dva prsty. Prudce s nimi pohyboval dovnitř a ven. „Slyšíš, jak si tvoje kunda mlaská, jak se ji to líbí,“ dráždil jí komentováním zvuků, které se nesly z jejího klína. Pozorně sledoval její zrychlený dech a pevně stisknuté zuby, kterými se snažila potlačit hlasitost vzdechů, které jí unikaly ze rtů. Kňučela jak malé štěně. Okamžitě s drážděním přestal, když se prudce prohnula v zádech.

            „Ne,“ zvolala nešťastně, „nepřestávej, ještě, prosím,“ skučela a zdvihala pánev, ve snaze se mu nastavit. Jednou rukou jí přitlačil zdvižené nohy k tělu. Druhou rukou pomalu přejížděl po podbřišku jehličnatou větvičkou. Zatajila dech. Větvička se stále víc přibližovala k jejímu rozkroku.

            „Tam ne,“ vydechla prudce a snažila se uniknout z bezmocné polohy.

            „Tam ano,“ opáčil a sevřel jí pevněji. Potom pomalu větvičkou přejížděl od rozevřených stydkých pysků přes hráz až ke konečníku a zpět. Začala se jemně třást. Přitisknul štětičku jehličí na její zduřelý poštěváček a jemně ho polechtal. Hlasitě zaskučela a silou vykopla nohy, aby ho setřásla. Nalehnul na ní a neustal v dráždění klitorisu.

            „Ne, už ne! To nemůžeš, nevydržím to. Počůrám se!“ sténala a prosila o slitování.

            „Ticho,“ okřiknul jí a ona ihned zmlkla. Už se nebránila, tiše a odevzdaně ležela. Tělo se jí chvělo jako v zimnici. Vložil jí jehličnatou štětičku mezi stydké pysky, zmáčknul je k sobě a promnul. Začala plačtivě naříkat. Přestal ji trápit a uvolnil sevření. Stáhnul jí tričko z očí. Zamžourala v prudkém světle.

            „Rozvážu tě. Budeš hodná?“ Několikrát rychle kývla hlavou. Uvolnil jí z improvizovaných pout a uložil jí na bok. Stočil její kalhotky do válečku. „Otevři pusu,“ zasunul jí kalhotky do úst. „Dobrý? Můžeš dýchat?“ přisvědčila přivřením očí a kývnutím hlavy. Upírala na něj vystrašený pohled.

            „Neumíš být zticha, potřebuješ roubík,“ zamračil se na ní. „Buď poslušná, nebo tě zase svážu,“ vyhrožoval jí temně. Neodvážila se pohnout. Třásla se jako osika vzrušením a strachy.

            „Přitáhni nohy k břichu a sepni ruce pevně pod koleny!“ Když ho nemotorně uposlechla, otočil jí rychle do kleku a přitlačil ramena k dece. Chytil jí za vlasy a otočil obličej na stranu. Hladil jí po tváři a odhrnul vlasy z čela.

            „Takhle tě mám rád, tichou a poslušnou,“ šeptal jí do ucha. Zavřela oči a podávala se jeho konejšení. Ruka přešla od tváře k ramenům, zádům až na zadek. Jemně jí masíroval půlky. Uvolnila se pod jeho doteky a dovolila mu, aby do ní lehce vklouznul svým penisem. Vycházela vstříc jeho pomalým jemným přírazům. Když v pohybech ustal, pokračovala sama. Prudké plácnutí ruky jí vyrušilo ze sladkého klidu.

            „Ty nenasytná čubko,“ zahřměl jí za zády, „tebe zastaví jenom výprask. Sama nedokážeš přestat. Ta tvoje kunda je tak lačná mého čuráka, že se nedokáže ovládnout a napichuje sama.“ Zarazil do ní prudce penis a nepřestával jí bolestivě plácat přes zadek. Mezi jednotlivými údery jí bolestivě mačkal půlky. Třes jejího těla opět zesílil, roubík v ústech tlumil její hlasité steny. Rudý obličej prozrazoval problémy s dechem. V tu chvíli jí plivnul mezi roztažené půlky, palcem nahrnul slinu a nemilosrdně prst zarazil do jejího konečníku. Zaúpěla a okamžitě strnula v křeči první vlny orgasmu. Řičela a sténala, když do ní prudce vrážel svůj penis. Dotknul se jejího poštěváčku a ruku mu ihned zalil teplý proud její moče. Vytáhnul jí prst ze zadku. Tlumeně zaskučela a bezvládně se zhroutila na deku. Neprobralo ji ani několik závěrečných útoku penisu do vagíny, po nichž následoval Alexův výstřik na její záda. Byla vyřízená. Toužila pouze po vzduchu a klidu.

            „Dýchej zhluboka,“ přikázal a vytáhnul kalhotky z jejích úst. Uposlechla víc než ráda. Nechala se přetočit na bok a jako z dálky vnímala jeho polibky, slova a hlazení po vlasech.

            „Jsi úžasná. Nechám si tě. Zapomeň na ostatní. Patříš jenom mně. Nádherně šukáš. Přál jsem si, abys to byla ty. Jsi krásná a miluješ to drsně, stejně jako já. Jsi moje.“ šeptal jí do ucha tu úchylnou směsici pochval a výhružek. Neměla sílu na něj reagovat. Únavou nebyla schopná ani otevřít oči. Ještě stačila postřehnout, jak prsty stírá své semeno z jejích zad, přehazuje přes ni cíp deky a usnula.

            Probudil ji chlad. Otevřela oči a chvíli trvalo, než si uvědomila, kde je. V tu chvíli si uvědomila i s kým a proč je tady. Zalila ji vlna rozpaků a studu. Sedla si a rozhlížela se rozespale kolem. Zahlédla Alexe, jak se dlouhými tempy vrací ke břehu. Přitáhla si deku těsněji k tělu, byla jí zima. Objala si kolena a vychutnávala pohled na klidnou vodní hladinu, kterou vířilo svými tempy pár opozdilých plavců z nudistické pláže a Alex. Oblohu ozařovalo červeně zapadající slunce. Horký den se pozvolna měnil v teplý večer. Lehla si na záda, cítila se lehce a uvolněně. Zavřela oči a oddávala se slastné únavě, která jí kolébala zpět do spánku.

            „Vstávej, lenoro líná,“ otřepával na ní Alex kapky studené vody ze svých vlasů.

            „ Ne,“ zaječela a natáhla proti němu v obraně ruce. Uchopil jí za paže a vytáhnul na nohy. Přitisknul si jí na své studené tělo.

            „Br, pusť mě, jsi studenej jako žába,“ snažila se ho odstrčit. Vzal jí do náručí a běžel s ní k vodě. Držela se křečovitě kolem jeho krku, rozhodnutá se nepustit.

            „Zacpi si nos,“ vyzval jí se smíchem, a když ho poslechla, hodil jí do vody. Tentokrát se netopila, mrskla sebou pod vodou, zatřepala nohama a rychlými tempy plavala od břehu. Překvapeně zíral, jak se čistým stylem vzdaluje. Sedl si na břeh a čekal, až se vrátí zpátky. Nespěchala, lehla si na záda a houpala se na hladině. Pak zmizela pod hladinou. Stoupnul si a v obavách sledoval co se děje. Vyplavala pár metrů od břehu a línými tempy mířila k němu. Otočil se a vrátil na deku. Otřel si tričkem mokré tělo a natáhnul naostro rifle. Vyklepal deku, aby se v ní mohla zahřát.

            Přiběhla celá prochladlá. Zabalila se do přikrývky. Poskakovala, aby rozproudila vystydlou krev v žilách. Zamračeně ji sledoval. Neoplatil jí její úsměv.

            „Dělej, oblíkni se, jedeme domu,“ popoháněl jí rozmrzele, „za chvíli bude tma.“

            „Já do vody nechtěla,“ odsekla mu. Nechápala proč ta změna. Před chvílí se smál a teď kolem sebe metá blesky. Stála zabalená v dece, snažila se trochu zahřát. Zuby jí drkotaly zimou. Tvářil se neúčastně.

            „Máš dvě minuty, potom jdu a můžeš zkusit mě dohnat,“ vyhlásil ultimátum. Zabalil si slipy do trička a pozoroval jí.

            „Jsi blázen,“ odsekla vztekle, „co ti přelítlo přes nos?“ soukala mokré tělo do šatů. Jemná látka se jí lepila na vlhkou kůži. Nevšímala si toho. Snažila se vyklepat písek z kalhotek. Bez šance. Zalezl do zvlhlé krajkové látky a ven se mu nechtělo.

            Alex nereagoval na její vzteklé výlevy. Chvíli sledoval její bezradnost, pak v klidu složil deku, sebral svoje boty a otočil se k odchodu. Rychle bafla sandály a s kalhotkami v dlani běžela za ním.

            „Počkej na mě, nemůžu tak rychle,“ volala, když se jí vzdaloval. Nezastavil, neotočil se. Utíkala, aby ho dohnala. Zdálo se jí, že schválně přidává do kroku. Zakopla o kámen a ukopla si palec. Nevnímala bolest a klopýtala šerem za ním. Pláž byla prázdná, nikde ani živáčka. Samota a houstnoucí tma na ni působily tísnivě.

            „Alexi, prosím, zastav. Nestačím ti,“ zavolala na něj plačtivě. Klekla si do písku, odhodila boty a přikryla si obličej rukama. Měla toho dost. Děsil jí. Nerozuměla tomu, co se děje, proč je najednou tak jiný. Chtěla být doma, v teple, v bezpečí. Měla hlad, bylo jí zima, byla nešťastná a byla bez kalhotek. Uvědomila si, že je ztratila někde cestou. Sklonila hlavu na stehna a začala nad sebou plakat. Co se jí to dneska stalo? Ještě když šla po obědě do šatny, bylo vše v pořádku. Teď je na pláži bez kalhotek, s chlapem, kterého se vždycky trochu bála a který jí při sexu bije a ponižuje. Nejhorší však na tom všem pro ni bylo, že se jí to líbí.

            „Nejsem normální, mám ráda zvrhlej sex,“ zakňučela do zšeřelého ticha a znovu se hlasitě rozplakala. Ramena se jí roztřásla mocnými vzlyky. Lítost nad sebou jí svírala srdce. Nevolnost jí zvedala žaludek. Ucukla při dotyku jeho ruky na svých zádech. Nevšímal si jejího odporu.

            „Okamžitě přestaň s tím hloupým pláčem,“ vzal jí rozhodně za ruce a postavil na nohy. Sebral boty a vedl jí za ruku podél jezera. Na lesní cestě si ji opět přehodil přes rameno. Když za tmy došli k autu, složil jí rovnou na sedadlo. Z kufru vyndal svůj svetr a přetáhnul jí ho přes hlavu.

            „Vysmrkej se,“ podal jí papírový ubrousek. Počkal, až si utře nos, vzal od ní ubrousek, osušil jí oči a zastrčil ho do kapsy.

            „Ztratila jsem kalhotky. Nemůžu domů bez kalhotek, naši mě zabijou,“ nemohla zastavit vzlykání.

            „Půjdeš ke mně, kalhotky doma nemám, ale mám telefon. Zavoláš vašim, že přespíš u mě. Zítra koupíme nové kalhotky,“ uklidňoval jí.

            „Mám ranní od šesti. Všude je zavřeno,“ hlesla bezradně mezi vzlyky.

            „Tak si oblíkneš moje slipy,“ ukončil debatu rozhodně, nastartoval a vyjel. Jeli mlčky. Každý z nich přemítal o událostech dne jinak. Alex se utápěl v radostných představách o událostech hodin a dnů příštích. Eli se skloněnou hlavou hleděla do budoucnosti se strachem a obavami. Naši mi zakážou spát u Alexe. Budu muset jít domů ve slipech. Jestli se to provalí, nastane výslech, kázání, hádka, nesmyslný trest. Představa rodičovské scény jí znovu rozplakala. Kradmo si dlaněmi otírala slzy. Beze slova jí podal z kapsy ubrousek.

            „Přestaň, vysadím tě,“ vyhrožoval, „nemám ubulený holky rád.“ Pustil rádio a pohladil jí po stehně. „Všechno bude dobré, věř mi,“ uklidňoval jí. Našel její ruku, políbil jí do dlaně a položil na své koleno. Usmál se na ní, když na něj překvapená náhlou něžností pohlédla. Prsty ho pohladila po noze. „Tak je to lepší,“ kývnul hlavou a usmál se.

            Vjeli do Prahy. Pozorovala hru světel pouličních lamp na otlučených fasádách. V noci, když tma přikryla špínu, město vypadalo tajemně a romanticky. Z poetického rozpoložení jí vyrušilo zaškrundání v žaludku. Od oběda nic nejedla a tělo se hladově hlásilo o své.

            „Mám hlad,“ postěžovala si rázně do ticha. Začal se smát.

            „Mám rád tu tvojí důkladnost. Všechno děláš s nasazením. Když vztek tak zuřivý, když radost tak veliká. Pláčeš, jíš, spíš, šukáš, vše pořádně, nic neflákáš. Jsi jak malé dítě. Nic tě nezarazí,“ dodal okouzlen její bezprostředností a pohlédl na ní se zalíbením.

            „Něco si doma uvaříme,“ slíbil vesele. Usmála se také, nakažena jeho smíchem. Proč není takový pořád, vzdychla si pro sebe. Všechno by bylo hned jednodušší.

            „Odvez mě domů,“ rozhodla se, „nějak to zvládnu. Nejsem malá.“

            „Určitě to chceš?“ zahleděl se na ní pátravě se stopou zklamání v hlase.

            „Určitě, musím se vykoupat a vzít si čisté šaty. Nemůžu jít zítra takhle do práce, připadala bych si jako prašivá,“ přesvědčovala ho.

            „Tak jo, jsme tady, princezno,“ zaparkoval po chvíli u chodníku. Pohlédla na dům, kde bydlela, v oknech byla tma.

            „Naši buď spí, nebo nejsou doma,“ řekla zamyšleně. Jak vlastně ví, kde bydlím?

            „Zajímáš mě. Vím o tobě spoustu věcí,“ odpověděl jí na nevyslovenou otázku. Vystoupil z auta a otevřel jí dveře. Stoupla si na špičky a vlípla mu mlaskavou pusu na tvář.

            „Tak zítra princezno,“ vzal jí za bradu a políbil na rty.

            „Tak zítra,“ otočila se a zmizela v domě. Počkal, až se rozsvítí v okně, sedl do auta a odjel.

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 230 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 230

Nejnovější uživatelé

  • ae21ae
  • Kejmil
  • Didier
  • Frfafel
  • PragueMate