DEV...ELeferno

"Tak pánové, můžeme začít!" Obrátila se žena k pokuřujícím mužům."Holky už jsou nedočkvé a moji hoši taky." Vyšetřovatel odhodil nedopalek do přeplněného popelníku a přistoupil ke mě."Dneska si tě bude všímat hlavně tady paní doktorka se svými chlapci. Jsou moc šikovní! Minulý měsíc byla na školení u našich přátel v USA a předtím dlouho studovala staré osvědčené metody slavných předchůdců. Inkvizice, GESTAPO, NKVD.....Určitě jsi o nich už něco slyšela...A na rozdíl od tady našeho pana primáře nesází tolik jenom na elektřinu. No,ostantě, jestli mi už konečně něco neřekneš, tak se hned přesvědčíš...Podívej, zatím je tvoje tělo téměř netknuté. Trochu to bolelo , ale stopy za pár dní zmizí. Řekni s kým pracuješ a do týdne jsi doma ty i tvoje sestřička..Jinak... Tady hoši jsou pěkní kanci..." Na chvíli jsem zakolísala. Podívala jsem se na Dominiku. "Celá se na židli chvěje. Má zavřené uslzené oči a asi se tiše modlí. Za ní stojí se založenýma rukama dva statní pochopové, které má ta sadistka k ruce. Jeden, o něco starší než já, s vyholenou hlavou, druhý, asi tak 40, s knírkem. Oba od pasu nahoru nazí...Hltají mě očima jako hladoví psi kořist, která je na dosah...Bože, co mě dnes čeká..Rodrigo, co mi řekneš, když dnes nevydržím mučení a vydám tě těmhle zvířatům?... Ne, nemám vám co říct. Už jsem vám všechno řekla," splynulo mi tiše ze rtů. "Jak chceš.....Paní kolegyně, začněte!" Otočil se k ženě a pokynul rukou ke mě."Je vaše!" "Tak ty jsi tak neochotná a tvrdohlavá.." Stála těsně u mě a upravovala si gumové rukavice na prstech. Dívala se mi zkoumavě do očí. "Dneska holčičko nevydržíš!! Vsadíme se? Moji hoši už se nemůžou dočkat! Už dlouho neměli tak mladou laňku. Máš prostě smůlu... Otočila se, vzala ze stojanu dlouhý červený kabel a jeden jeho konec připojila k černému kufříku , který ležel na stole. "Někdy je elektřina nenahraditelná," pronesla tiše, spíše jenom pro sebe. Přistoupila ke mě, povytáhla mi malé pysky z křečovitě sevřeného klína a připnula na ně ozubenou kovovou svorku na druhé straně kabelu. Tak hoši pro začátek ji trochu rozmasírujte, ať se zahřeje...Starší z mužů si už pošvihával tenkým pružným kovovým prutem s malou kuličkou na konci.... Z rukojeti vycházel drát a mizel v kufříku s aparaturou...Žena na ní něco nastavila a sledovala se zalíbením, jak se pochop blíží ke mě....Prut zasvištěl vzduchem a švihl mě přes vypnutá prsa. Byla jsem připravená na bolest, ale to, co přišlo bylo nad všechna očekávání...Jako bych dostala dvěma biči najednou. Po jednom mi zůstala červenající stopa na hrudi a po druhém mi v křeči strnul celýn klín. Nedokázala jsem se ovládnout a vykřikla jsem...Sotva jsem se nadechla, zasvištěl prut a dopadl o něco níže. Kulička, která zřejmě působila jako elektroda přitom dopadla na moji levou bradavku. Obvod se na zlomek vteřiny uzavřel a z mých prsou se vydral zoufalý skřek....Katan šlehal jako stroj.. Už jsem nepočítala rány. Bez dechu jsem visela na mučidle. Jen tělo se mi po každém šlehnutí sevřelo v křeči.."Je suchá! Navlhčit! A taky jí trochu napružte poštěvák a bradavky!!" Štěkla mučitelka na pochopy. Rány ustaly. Lačně jsem lapala po dechu. Vycítila jsem, že se ke mě někdo blíží. Otevřela jsem oči zrovna v okamžiku, když mě pochop s holou hlavou hrubě stiskl prackou prso a druhá jeho ruka s kleštěmi se nezadržitelně blížila k vystupující bradavce...Stisk byl hrozný. Ozubená čelist kleští drtila co jí stálo v cestě...Ještě jsem se držela. Jen v nádechu jsem zatínala zuby. Pak katan prudce zatáhl...Zdálo se mi, že mi vyrve kus těla. Musela jsem už křičet. Musela... Na druhém ňadru se vše opakovalo, jen trhnutí bylo asi ještě prudší. Bradavka vyklouzla z kleští a na vteřinku se mi ulevilo. Dvakrát jsem se stačila nadechnout když čelist kleští znovu našla citlivý hrot mého ňadra. "Vysmekla ses , kurvo!! Tak by to nešlo!! Slyšela jsem kata procedit mezi zuby. Jednou rukou se mi zapřel do hrudi a druhou krutě tiskl a táhl. "To je lepší, viď!! Řval na mě, když viděl jak trpím. Bylo to strašné...Ještě několikrát vše zopakoval na obou prsech. Řvala jsem bolestí. Kat se vyloženě bavil..Čím víc jsem trpěla, tím víc si dával záležet..Přez slzy už jsem neviděla, ale dvorce i s bradavkymi byly jako v ohni. "Když se ti to tak líbí..." Nedopověděl...Strhl svorku kabelu, který vedl k mému klínu. Ruka mě hrubě roztáhla a čelist tentokrát neomylně našla nejcitlivější tkáň mého těla...."No kozy nestojej za nic, ale poštěvák teda máš!" Čelist kleští se opět nelítostně sevřela. Křičela jsem, ale už mi to zase nepomáhalo. Bolest mě pomalu začala přemáhat. Kleště tiskly stále víc! Kat , abych ještě víc trpěla, začal kleštěmi otáčet a prudce trhat. Udělaly se mi kruhy před očima a všechno ztichlo...Nevím, jak dlouho jsem nebyla při vědomí. Když jsem otevřela oči, uviděla jsem doktorku s injekcí v ruce."Tak se probuď, holčičko, mejdan pokračuje!!" Byla jsem jako opilá. Hlava mě třeštila a v uších mi šumělo. Asi po tom, co mi píchli. Jediné, co jsem si uvědomovala byl můj vlastní tep srdce, který jsem cítila v rozdrcených bradavkách a v klitorisu... Ach Rodrigo... Už dlouho nevydržím!.....Kat vytáhl z kbelíku, který stál vedle, hadr ze kterého crčela voda a připlácl mi ho na ňadra. "Málo se potíš, kurvo! Musíme ti trochu pomoct!" Cítila jsem, jak mi otírá prsy, břicho, stehna..Voda, která stékala po mém těle páchla tak, že mi bylo na zvracení...."Nevoní, co?? To víš, včera se ti do toho kýblu při výslechu ve slabé chvilce vychcala tvoje rudá kámoška. A já asi taky... Aby to líp vedlo a něco jsi z toho měla. Kdo se v tom má ale cabrat!" Odporem se mi svíralo hrdlo. Znovu protáhl páchnoucí hadr kbelíkem a několikrát projel mezi pysky mého pohlaví. Cítila jsem, jak mi voda teče po stehnech..Zase jsem ztratila nad sebou kontrolu a začala jsem se chvět. Chladem, ponížením, bolestí..."Tak tohle se ti líbí" Zajásal katan, když si toho všimnul."To si ale musíme dát záležet!" Omotal si hadrem ukazováček, znovu ho ponořil do páchnoucí vody a pomalu ho zasunul do mé pochvy.


"Ne, prosím, to ne, prosím.." Splynulo mi ze rtů.."Tak co nám řekneš?" Zeptala se s nadějí v hlase žena..."Já opravdu nemám co!" Zabojovala jsem. "To je ale škoda. Pokračujte!" Prst s hadrem ještě několikrát projel uvnitř mého těla. Kat si dal záležet, abych trpěla co nejvíce. Velkou část hadru mi nacpal dovnitř a nechal ho tam."To je lepší tampónek, než používáš obvykle...Můžeš se na něj plně spolehnout!! Chacha cha!" Zasmál se ironicky kat. Svorkou kabelu teď sevřel obnažený poštěváček. Snažila jsem se reflexivně uhnout, ale byla jsem už vyčerpaná a ani nebylo kam...Zase se ozvalo svištění prutu. Bolest mě zcela ovládla. Bylo to ještě mnohem horší než na začátku.Síla bolesti byla strašlivá. Následkem šoků jsem se pomočila..Křičela jsem téměř nepřetržitě , ale moc mi to už nepomáhalo...Po několika minutách se vyčerpal i kat a ustal s výpraskem. Vyrval hadr z mého klína a odpojil elektrodu....Visela jsem rezignovaně na mučidle a horečně dýchala. Vůbec jsem nevnímala svět kolem sebe... Po několika okamžicích jsem si uvědomila, že se něco děje. Otevřela jsem oči a strnula překvapením: Pode mnou stál obrovský pes, asi doga a tlama s vyplazeným jazykem se nezadržitelně blížila k mému klínu...."Nééééé! To ne....." Zavřela jsem uslzené oči..Cítila jsem jen, jak drsný teplý jazyk zvířete líže moje lůno.....Nikdy v životě jsem se necítila tak ponížená, jako teď....Pes lačně pronikal svým jazykem až do mé pochvy. Určitě cítil můj ženský pach a to ho dráždilo.. Už jsem neměla sílu na odpor....Cítila jsem lačné pohyby jazyku zvířete provázené jeho skučením... Pes byl lako v tranzu. Dral se bezohledně stále hlouběji. Jeho ostré zuby drásaly vstup do mého klína. "To je náš Fidel, nejlepší milovník jakého, tady máme ! Cha cha...." Použili psa, aby mě pokořili a zahanbili co nejvíc......"Rodrigo", splynulo mi ze rtů..."Rodrigo!!! A dál????" Uslyšela jsem náhle před sebou hlas kata. Rychle jsem otevřela oči a podívala se před sebe. Všichni stáli v řadě přede mnou a dívali se na mě. " Dál! Jméno! Adresa!" Křičel na mě nepříčetně vyšetřovatel..."Ne! Ne! Rodrigo s tím nemá nic společného! Snažila jsem se zachránit, co se dalo." Řekni celé jméno a my hned přestaneme! Jinak budeme pokračovat ...." Uběhlo pár dlouhých vteřin ticha.."Hrušku!!!" Slyšela jsem, jak doktorka vyštěkla na pochopy. Neměla jsem odvahu otevřít oči. Jenom jsem si uvědomila, že se mě to strašné zvíře už nedotýká. "Jen se dívej ty rudá kurvo!! Tohle je jiný klacek, než má ten tvůj!!" Cedil mi přez zuby do tváře vyšetřovatel a násilím mi otočil hlavu , abych viděla. Otevřela jsem oči a jen letmý pohled byl děsivý. Pochop měl v ruce velký lesklý předmět o jehož použití nemohlo být pochyb. Slyšela jsem jenom kovové cvaknutí, jak jej připevnil někde mezi mými stehny ke konstrukci . Pak do stejných míst zasunul kovovou tyč a začal jakoby pumpovat. Někdo mě uchopil za boky a přitáhl mě nad stoupající nástroj. Po několika vteřinách jsem ucítila v klíně dotyk chladného kovu mučidla. Ze všech sil jsem se sevřela, ale čísi ruka mě roztáhla do stran a strašná síla vtlačovala mučidlo dovnitř. Umělý úd mě po chvíli zcela naplnil, ale kat stále nepřestával, jenom trochu zvolnil. Tlak přerůstal v krutou bolest, která rostla s každým katovým pohybem. Už jsem pocitila, že do značné míry má váha spočívá na té strašné věci v mém klíně. "Tak co je to za Rodriga! Už sis vzpoměla ?" A aniž kat čekal na odpověď, začal otáčet nějakou kličkou. Zvuk jako bych znala. Tak rachotila západka, když se napínala síť na hřišti....Okamžitě jsem si uvědomila změnu. Mučidlo už nemohlo hlouběji, ale s každým otočením kličky se roztáhlo do šířky. Bolest stále rostla. Čelisti nástroje mě krutě roztahovaly. Se zatajeným dechem a se zatnutými zuby jsem vzdorovala. Cvakání západky už nebylo tak rychlé, ale bolest už byla nesnesitelná. Otevřela jsem oči. Všichni se upřeně dívaly na muj klín a na katovy ruce otáčející klikou. Sama jsem si tam neviděla, ale bolest, která odtud zaplavovála celé moje tělo byla strašlivá...Hryzala jsem se do rtů, abych vydržela. "Tak co bude s tím Rodrigem! Nějak špatně slyším! Noo?" Jen jsem se rychle nadechla, ale jinak jsem mlčela."Ještě otáčku " slyšela jsem pokyn doktorky. Západka čtyřikrát pomalu klapla.....Nastala chvíle napjatého ticha."Jěště o dva zuby!" CVAK......CVAK! Už jsem nevydržela a z hrdla mi vyšel bolestný výkřik. "Tak co, kurvičko, dobrý! Můžem ještě zatočit, nebo už konečně něco pustíš!!" Nic jsem neříkala, jen jsem asi sténala bolestí.."Opasky!!" Štěkla doktorka na katy. Fungovaly jako stroje. Stroje na bolest a utrpení. Teprve teď jsem si všimla Dominiky...Seděla pořád připoutaná na židli. Byla však už nahá!! Úplně nahá. Ani jsem nezaregistrovala, kdy ji ti netvoři svlékli a co s ní dělali......Na zemi jí u nohou leží šaty...Kalhotky s puntíkama...Dala jsem jí je k narozeninám...K prsům jí vedou čevené dráty...Není pochyb..Ti netvoři ji chtějí mučit elektrickými šoky!!! Nevinné děvče, které vůbec nic neví.. Zná ale RODRIGA!!! Zamrazilo mě. Ale to už u mě byli oba pochopové. Kolem pasu mi stáhli nějaký řemen. Cítila jsem jenom, jak studí...Podobné řemeny mi přitáhli kolem stehen. Ani mě nepřekvapilo, když k nim a k tomu co bylo ve mně připojili dráty.....Sbírala jsem poslední zbytky sil.."Tak co, Paolo," probral mě laskavý hlas. Vyšetřovatel stál přede mnou. "Když mi teď řekneš kdo je to Rodrigo, tak jsi ty i tvoje sestřička za týden doma a už tě necháme. Už tě nic nebude bolet. Všecko bude tak, jak bylo..Když neřekneš, tak budeme házet mincí. Která z vás vyhraje, ta se bude bavit jako první. Asi víš jak. Podívej se, Dominika je ještě skoro dítě. Zatím, co jsi odpočívala, tak jsme si ji trošku připravili. Nešťastnou náhodou už není panna. Upadla strašně nešikovně ... Zatím si jenom trochu poplakala, ale jinak jí ještě nikdo doopravdy neblížil. Co jí to ale udělá, když jí do bradavek pustím 200, 300, 500 voltů, nebo když jí rozmačkám poštěvák kleštěma?? Zakolísala jsem..Než jsem se ale na něco zmohla, zaleskla se ve vzduchu mince....Kat se pro ni sehnul a podal ji vyšetřovateli. Ten, aniž se na ni podíval řekl: "Maličká". V následující vteřině to cvaklo. Reflexivně jsem sebou cukla, ale bolest nepřišla. Zato se mučírnou rozlehl strašný výkřik. Vycházel z Dominičina hrdla. Primář stál u aparatury do které vstupovaly dráty z Dominičiny hrudi a snad i z klína....Nikdy jsem nikoho neslyšela tak křičet..Bylo to hrozné. Křičela ze všech sil, jako raněné zvíře. Bolelo mě to daleko víc, než když mučili mě samotnou. Dominičino tělo ztuhlo v křeči pod přívalem proudu. Trvalo to snad minutu, než jí došly síly ke křiku. Uplynulo ještě snad dalších předlouhých dvacet vteřin, než katan usoudil, že to dál nemá efekt a cvakl vypínačem....Hrůzné divadlo skončilo.. Dominika rychle lapala po dechu...."Teď ty" stěkl vyšetřovatel....Cvak!! Jako by mi neviditelná síla chtěla všecko co bylo v mém klíně a podbřišku vyrvat nahoru. Křeč mě svírala už nekonečně dlouho. Věc v mé pochvě pálila jako oheň! Cvak! To co před tím táhlo nahoru se s cvaknutím jako by otočilo dolů. Jenom strašný oheň v mé pochvě pálil pořád dál. Jako bych měla vevnitř rozžhavené železo.. Bylo to nekonečné. Už se mi zase začaly dělat mžitky před očima, když mě vysvobodilo cvaknutí vypínače. "Tak co holky, co je to za frajera, ten Rodrigo. Řeknete mi to, nebo si dáme další kolo..." Podívala jsem se na Dominiku. S vytřeštěnýma očima hleděla na mě. Hruď se ji rychle zdvíhala jako by chtěla něco říct.. Několik vteřin bylo hrobové ticho. Jenom mladší z pochopů se sklonil k Dominice a něco jí dělal v klíně. "Skoro vytlačila vaginálku! To bych do holky, která byla ještě před chvílí panna nikdy neřekl. Můžete, pane pimáři!" Pronesl směrem k muži za aparaturou...Dominika s hrůzou v uplakaných očích sledovala kata jak sahá po vypínači. "Paoloooooooo!!" Zlomek vteřiny před cvaknutím vypínače se mučírnou ozvalo drásající "Paolooooooooo"... Po několika dalších dlouhých vteřinách, kdy bezdechým tělem mučené dívky zmítal elektrický šok se zase ozvalo vysvobozující cvaknutí vypínače.. Tentokrát se už Dominika nemohla následkem šoku udržet a ocitla se v kaluži vlastní moči..."Paolo!!! Prosím! Už néééé" Paolo řekni jim to!! Prosím!!! Neee! Já už nechci...Strašně to bolí...Paolo!! Prosím!! Už ne." Zoufale plakala a slzy jí stékaly po tvářích na mučenou hruď. "No. Maličká má asi víc rozumu než ty. Nebo ti to nevadí, když tady kvůli tobě musí trpět?? My máme času dost. Můžete se tady dneska střídat, dokud je libo. Po každém kole trochu přidáme, aby jste neřekly, že na vás šetříme. Když mi ale řeknete, kdo je Rodrigo a jaká je jeho funkce, tak už to pro vás skončí. Pro obě. Víme, že Maličká nám nemá co sdělit a ty jsi taky jenom malá ryba. Pošťák, žádný companěro...". "Paolo už ne, prosím...prosíím" Ozvalo se mezi vzlyky... Zavřela jsem oči. "Rodrigo Perez-Montego....Náměstí Cordoba, číslo 273....."

Za dva týdny jsme byly s Dominikou opravdu volné... Už nás dál nemučili. Několikrát nás obě prohlédl lékař. Ošetřil nás. Aspoň naše těla. O duši se moc nezajímal...Byly jsme volné.Dokonce nás dovezli domů. Volné, ale za jakou cenu!! Zradila jsem Rodriga, svou jedinou lásku. Vydala jsem ho těm katům, nevydržela jsem...Jsem slabá, sobecká, bezcitná....Kolik bolesti a ponížení jsem ale zažila....

Rodriga jsem viděla už jen na konfrontaci, když ho zatkli. Zavedli mě do mučírny. Bylo to strašné. Neměla jsem sílu se mu podívat do očí. Visel nahý na řetěze. K pohlaví mu vedla spousta drátů....Za ním stála ta zrůda, doktorka, co řídila můj poslední výslech...Gumové rukavice, kleště..."Tak to je tvoje milá, Rodrigo? Předevčírem tě práskla, ani se moc nebránila..." Rozplakala jsem se....Rodrigo mlčel. Zrůda mu před mýma očima rozdrtila varlata v kleštích....Už jsem dál nemohla.... NE!!! NEEE!!!.... Od té doby jsem ho nespatřila..

Pořád to všechno vidím...V noci se mi to vrací...Domi v noci někdy pláču....Proč to všechno???