DEV...ELeferno

O tragedii přehrozné v tom clubu strašlivém

Podvečer dospěl, zestárl ve večer a za praskotu krbu meditoval o reinkarnaci v noc.
Špunty už nezpívaly o svém vysvobození z hrdla lahve tak často a i jiná hrdla již byla volná a většinou jen znaveně dýchala.
V křeslech a gaučích rozvaluje se důstojná pánská smečka, tak důstojná, jak jen povolené župany či z kalhot vytahané podolky černých košil dovolují, hledí přes číše vín a koňaků na pohupující se přivázaná dívčí těla, na jejich prsa ještě znaveným dechem se dmoucí a rozjímá o záhadách pozemského žití.


Já mám takovou vizi, že jednou se jednou tu elektřinu ovládneme natolik, že nebude potřeba takhle úmorně točit klikou.

Já tak přemýšlím o tom, že jednou jenom připojíme dráty, zmáčkneme knoflík a budeme se jenom tak dívat a rozjímat a nějaký ten chytroudělátor bude udílet sám na ta správná místa ty patřičné jiskry.
Jenom tak sedět, dívat se, popíjet whisky a kochat se tímhle pohledem...

"A já bych chtěl mít teď dálkový ovladač..."
Několik pohledů se otočilo, překvapených revolučností té myšlenky, vždyť ti technicky zdatnější teprve pomýšleli na využití kondenzátorů...
"...no vážně, teď bych si to chtěl přepnout na tah Lotynky, víte, já mám vsazeno... a pak na zprávy... a vybyste si to zase přepli hned nazpátek."
Překvapené pohledy se honem opravily na zděšené.
"No, přátelé... já už budu muset jít. Uršulka mne doma čeká s večeří a ráno v šest vstávám do úřadu... a ještě musím manželkce víteco..." a kulišácky zamrkal koutkem oka vstříc němně otevřeným ústům.
I ztýrané subčenky ztichly jak holoubata před bouří.

"HA! Ideodiverze! Kryptovanilák mezi námi!"
"Dovol, bratře, abychom spasili tvoji duši z tenat vanilového sexu, kde navěky věkův úpí v pekelných mukách muchlování se v posteli "taťka nahoře a mamka vespod" po všechny dny jim vyměřené až k hořkému konci!"
"Dejte mu důtky! Ty poklekni před ním!"
Klečící oběť si nejistě kryje pažemi tvář a její oči plné zdešeného očekávání se nehnutě upírají vzhůru.
Pan Jarolímek hloubavě obrací v rukách ten zvláštní nástroj, v očích mu bleskne nápad.
Klečící dívče dál třeští vyděšené oči.
Pán drží důtky za střed, s temným výrazem se přikrčen nakloní před její tvář a...
"Budliky budliky! ...chobotnička, Jarmilko!"
...a nebohé dívce se s němým výkřikem na rtech skácí v mdlobách k zemi.

"NE!!! Svatý Bakchu, proč nás tak zkoušíš! Nedali jsme mnohými bakchanáliemi snad jasně najevo, na které straně hříchu stojíme?
...kantore! Svíci a karafu oleje. A zapalte mu ji, ať se tady nezdržujem!"
Bleskurychle doneseno bylo, co ujednáno.
"A co teď, kde teď je tvůj pokojný bůh?" ušklíbl se kvadrián. Se spokojeným úsměvem se rozvalil v pohovce. "Co TEĎ máš zalubem jí udělat?"

Pan Jarolímek si znovu zmateně prohlíží zvláštní věci ve svých dlaních.
"Topinky!" vítězoslavně vyhrkne. Upřímným dětským pohledem radostně hledí kvadriánovi do znejistělé tváře.
"Ten její zadek... no to jsou dva měkké, voňavé pecny chleba. Nařezat... jakooo... rozumíte mi, žejo?"
Nerozuměli. Hledí na něj jako aboridžinec na daňové přiznání.
"nařezat a tady na tom krásném oleji pomaaalooounkuuu opééékat... a možná..." ztišil spiklenecky hlas "...možná trochu česneku!!!"