DEV...ELeferno

Hana nebyla na vojně dlouho. Nastoupila a teprve nedávno absolvovala přijímač. Stát se vojandou z povolání bylo jejím dávným snem.V podstatě to byla pro ni nuda a velké zklamání. Čekala akční věci,místo toho byla jen sekretářkou v uniformě, která vaří veliteli kávu, opisuje nudné papíry a ještě plno nezáživných věcí.   Jednou nalezla v poště, z hlavního štábu, pro ni zajímavou nabídku, na možnost, nepovinného absolvování kurzu, jak přežít v zajetí a kurzu technik výslechu zajatců. Hana, ani na moment, nezaváhala. To je přece ono, proč na vojnu nastoupila. Přihlásila se tajně, aby to nikdo nevěděl. Za pár týdnů přišla pozvánka na nezávazný pohovor. Rozhodla se jít. Pohovor probíhal vždy po jednom zájemci, v různý čas, aby, nikdo nevěděl o dalších uchazečích.   Po vyplnění dotazníku, kde uvedla své jméno, služební číslo, váhu, výšku a další potřebné údaje, byla pozvána do místnosti, kde seděli muž a žena....


Otázka: "tak vy máte zájem o zařazení do tohoto našeho programu?" "Ano," odpověděla tiše. " Zajímám se o tuto tématiku." "Dobrá, pořádáme kurzy, ve kterých se jedná o nácvik bojové situace a v případě zajetí, musíte počítat se vším. Bohužel, momentálně je již toto místo plně obsazené." Hana v sobě pocítila silné zklamání, které bylo patrné na první pohled. "Budeme s vámi počítat do příštího kola. Tedy, asi za půl roku. To je vše, můžete jít - ODCHOD!"   Při chůzi ke dveřím ji zastavil ženský hlas. "Počkejte ještě." Hana se otočila. "Ano?" Žena říká, "máme zde kurz technik výslechu, pro vybrané zpravodajské důstojníky, kteří musí umět vyslýchat. Nedorazila nám jedna figurantka, nechcete ji nahradit?" "O co se přesně jedná" zeptá se Hana. "Je to jednoduché. Budete v roli zajaté ženy, na které se budou vybraní důstojníci učit, jak správně vyslýchat." " Lepší něco, než nic," napadne tě. "Dobrá, souhlasím. Kdy začneme," zeptá se ještě Hana.   "Ihned." Odpoví sedící žena. To Hanu zaskočí. Ale, proč ne, neplánované akce bývají ty nejlepší. "Ano." Hana přikývne. "Co mám tedy udělat?" "Vy nic. Počkejte moment na chodbě."
Hana sedí na chodbě a dumá, co jí asi čeká. Asi dlouhé a nudné otázky. Možná vyhrožování. Přichází muž v civilu. "Svobodník Hana Nová?" "Ano pane." Potvrdí. "Pojďte prosím se mnou. Společně jdou  do výtahu." Muž vyndá jakýsi klíč, vsune ho do zámku a výtah se rozjede směrem dolů. To Hanu překvapí. Když se otevřou dveře, nacházejí se v ponuré chodbě, je zde jen minimální osvětlení. To ji trochu znejistí. Muž si toho všimne. "Nebojte se, to je jen pro atmosféru. Vstupují  do dveří,které jsou označeny, jako LÉKAŘ."Muž za stolem  se ptá "víte proč jste  zde" "Ano," odpoví Hana." Jsem zde,jako potencionální zajatec." "Dobrá, nyní vám změříme tlak a já si poslechnu vaše srdíčko. Pak dostanete injekci na uvolnění a můžeme začít. Souhlasíte?" "Jistě," odpoví Hana. " Tlak 145/75,"hlásí sestra." V pořádku", řekne lékař. Ten si pak poslechne její srdce. "Máte srdce,jako zvon. Sestro, připravte přípravek s 10 mg přísadou." Sestra natahuje stříkačku. "Vaši ruku." Hana poslušně nastaví paži a doktor jí stříkne obsah do těla. Pociťuje,jak se jejím tělem rozlévá příjemné teplo. Poté lékař bere telefon a Hana slyší, jak říká. "Je připravena."
Za nějaký moment přichází do místnosti muž. "Tak pojďme." Chytá Hanu za paži. "jdou  chodbou, na konci jsou dveře označené, jako instruktážní místnost. Ty míjí a zamíří do vedlejších dveří, označených, jako šatna. Zde si sedněte a počkejte. Výuka už začala, právě probíhá první kolo a váš čas přijde asi za půl hodiny." Pak otevře skříň , vyndá červený vězeňský úbor, jaký Hana viděla v televizi u zajatců Quantanámu. "Jděte prosím do šatny, odstraňte si make-up, převlečte se do tohoto a přijďte bosa." Hana poslušně kývne, začíná jí to bavit. Když je převlečená, vrátí se zpět do místnosti. Muž vezme do ruky kovový poutací komplet nasadí jí náramky, nejprve kolem zápěstí, pak i kolem kotníků. Protože oba náramky jsou spojeny řetězem, nemůže Hana zvednout ruce. Muž si ji prohlédne a řekne, "dokonalé." Posadí Hanu na židli. Hana pociťuje jisté vzrušení, kterému se jen těžko brání. CHvilkami má pocit, jako by ji tuhly údy, ale nevěnuje tomu žádnou větší pozornost. Čas ubíhá nekonečně pomalu. Sedí a čeká.
Za malou chvíli se otevřou dveře, vejde muž, dveře za sebou nechává pootevřené. Hana slyší instruktora. " Tak, teď jste viděli výslech zajatce. Důležité je, že pochopil, že nemá žádnou šanci a začal plně spolupracovat. Teď uděláme to samé, jen s malou změnou. Byl vám přivezen zajatec, u kterého selhaly klasické metody výslechu. Nic nebylo platné ani domlouvání, ani vyhrožování, zajatec prostě nespolupracuje. Takže...nezbývá, než provést výslech třetího stupně. Pro začátek použijete WATERBOARDING. Pokud toto nebude nic platné, tak přejdete k výslechu pomocí proudu. Je vám to jasné?" Jako odpověď Hana slyší. "Pane, ano Pane."
Hana stále sedí ve vedlejší místnosti a ani na moment ji nenapadne, že se vlastně mluví o ní. "Tak pánové, můžeme začít. Přiveďte zajatce!" K čekající Hance přistoupí dva urostlí muži. Teď konečně pochopila. Chce se jí začít křičet, toto přece nechtěla! Chce okamžitě propustit ! S tímto ona nesouhlasí ! Avšak její hrdlo vydá pouze, jen jakýsi skřek. "To je ta zasraná injekce," dojde jí. Muži jí chytnou a přes její velký odpor jí táhnou do vedlejší místnosti. Zmítá se v poutech, ale marně. Ti muži znají dokonale svou práci. Dotáhnou ji do velké místnosti, v jedné části cosi, co vypadá, jako velký, kovový rošt, vedle je pak něco, co neví k čemu může asi sloužit. Ve druhé části jsou 2 řady židlí po čtyřech. Zde sedí vojáci, kteří se sem přišli školit. Než si je stačí prohlédnout, strážný jí uhodí obuškem přes břicho, až upadne, Postaví ji na nohy, sundají pouta z rukou, na nohou je však nechávají. "Nikdy nerozvazujte zajatce celého, nemůže vás tak napadnout," říká instruktor. Nato ji jeden strážný, naučeným pohybem, přetahuje horní díl přes hlavu. Je do půl těla nahá. snaží se protestovat, ale její hlasivky ji už neposlouchají. Dívá se po vojácích a pokouší se o komunikaci pomoci očí. Náhle si povšimne,že ve druhé řadě sedí voják, co s ním byla, asi před týdnem, na diskotéce a zamlouval se jí. Dali pár panáků a domluvili se, že se potkají po ukončení jeho výcviku. "Tak tohle je tedy jeho výcvik, to mi opravdu ještě scházelo!" Napadne jí, "že já kráva do toho šla." Než se naděje, je celá nahá. Rukama se snaží si krýt prsa a černý klín. Jeden ze strážných ukazuje na zem. "Sedni si na podlahu," nařizuje jí. Protestovat nemá cenu.
Sedá si na zem. "Kolena k bradě!", nařizuje muž. Pak jí dají ruce kolem holení, spoutají je a pod koleny protáhnou tyč. Nato jí zvednou do výše a přenesou na dva stojany vedle desky. Hanka má pocit, že to celé je, jako špatný sen, ze kterého se brzy probudí. "Toto je poloha PAUU DE ARRARA," říká instruktor. "Nezapomeňte, že hlava musí být níže, než plíce a tak se vám vyslýchaný nemůže utopit." Jeden z instruktorů dává nahé, spoutané Hance, přes obličej kus látky a vzápětí jí na látku začne pomalu kapat voda.. Nic se neděje, než hadr nasákne a kapka vody pronikne do Hančina nosu. Je to děs. V tom okamžiku začne mít pocit, že se topí. Prudce škube hlavou, ale zbytečně. Snaží se volat o pomoc. Marně. Doktor dobře nadávkoval umrtvovací prostředek. Celé to trvá pět minut. Pak jí sundávají látku. Těžce dýchá. V té chvíli nevnímá hlas instruktora, který říká. "Technika pomocí vody nezabrala, přistoupíme tedy k metodě pomocí el. proudu. Připravte zajatkyni!"
Strážní pokládají třesoucí Hanku na kovovou desku, poté jí přivazují ruce a nohy k okům, které jsou v rozích desky. Hanka po chvilce vypadá, jako velké X. "Elektrický proud se používá, buďto na pevno, kdy má zajatec elektrody pevně umístěny na citlivá místa. V případě ženy například bradavky, poštěváček, vagína nebo konečník," říká instruktor výcviku. "Můžete použít ještě další způsob, jaký si teď vyzkoušíte. Jednou elektrodou je kovový rošt a druhou elektrodu drží vyšetřovatel v ruce. Přitom se dotýká citlivých částí ženina těla. K šoku dochází při doteku elektrody na tělo. Ke zvýšení účinku je zajatkyni dobře polít vodou, zavázat jí oči, aby nemohla sledovat, kdy dojde k dotyku. Chce si to někdo zkusit?" "Ne, ne! Nechci tu být pokusným králíkem," zoufá si Hanka. "Já," ozve se jeden muž. Hanka tím směrem otočí hlavu. "Panebože, to je můj známý, to snad není možné, byl přece tak milý a teď mě tu bude týrat."
"Tak pojďte, začneme na minimálním proudu." Strážný cosi nastavuje na přístroji, pak podá vojákovi něco, co vypadá, jako šroubovák, jenomže k němu vede drát. "Vyberte si jakékoliv citlivé místo na těl a můžete začít." Hanka sleduje,jak se hrot pomalu, ale jistě, blíží do jejího rozkroku. Marně se snaží sebou škubat, pak si to voják ale rozmyslí a Hanka sleduje, jak se hrot přibližuje k její bradavce. Pak se jí dotkne. Hanka má pocit, že jí někdo urval prso. Je slyšet její šílený nářek. Nato vezme voják černý šátek a zaváže Hance oči. Teď nic neuvidí a nemůže se tak případně připravit na dotek. V duchu se připravuje na výboj. Voják se tentokrát dotkl jejího poštěváčku. Vzápětí se ozval šílený nářek. Hanka neudržela moč, ta stéká po desce dolů. Celé mučení trvá asi pět minut. Hanka řve, že se ke všemu přiznává, jen ať ji už nechají, že udělá cokoliv, co si budou přát... Polomrtvá Hanka nevnímá hlas instruktora, který říká "pro dnešek končíme, to jí stačí."
Když se probudí na posteli, celá zpocená, probere se a rozhlédne. Zjistí, že je na ubytovně, kde normálně bydlí. V tom někdo zaklepe na dveře Vylekaně ze zeptá "kdo je to?" "To jsem já, Pavla," ozve se. "Můžu dál?" "Jistě," odpoví Hanka. Pavla vstoupí, podívá se na Hanku a říká. "Co se ti stalo? Vypadáš děsně!" "Holka, já ti měla hrozný sen, to ti nemohu ani říci." Pak se Hana podívá na stůl, tam leží obálka na kurz. "Kolikátého je vlastně dnes?" zeptá se zmateně.   Byl to tedy jen hrozný sen - nebo skutečnost??