DEV...ELeferno

Je neděle ráno. Nádherné nedělní ráno. Podzimní slunce pomaličku stoupá nad střechy okolních domů a ticho spící vesnice osvěžuje pouze barokní klavír z prvního patra v podání dcery Zuzabejdy. Pocit klidu, pohody, vnitřní vyrovnanosti se dostavil naprosto nečekaně a rozvíjí se a roste v symbioze s pohodou slavnostního dne.

Smysly byly saturovány v předchozích dvou dnech na dvou nádherných srazech. Nám tématicky blízký elektrosraz přinesl především velmi silné zážitky Piště - a vzhledem k tomu, že zřejmě k němu vznikne reportáž z jiného pera, tak si poznamenám pouze pár osobních dojmů. Po příchodu rychlé focení Pišty, drbání zad jemnými důtkami u kříže, příchod Torma, Pišta, užívající si Tormova zájmu, já užívající si užívající Pišty. Nádherné divadlo, ve kterém Pišta dle pokynů, předávaných ji na intimní místa čtveřicí slabých, černých a červených drátků, tancuje na stole. Její pánev se zvedá a klesá dle zvolené amplitudy a frekvence. Chvílemi se vypne celé tělo do malebného oblouku, Pišta zakloní hlavu a stáhnou se svaly na celém těle. Bolí to. Ano, vím, že to bolí. Vnímám tu bolest pohledem, vnímám ji povrchem vlastního těla, neboť jsem ji nejednou zažil na vlastní kůži. Nádherná bolest, která rozvibruje tělo, vybičuje nervová zakončení k aktivitě, která doznívá dlouho, dlouho poté, co již stimulace končí.
Pišta zatím nemá příliš mnoho zkušeností s elektřinou. Ani dnes se nepodařilo ji přivést k vyvrcholení - je zapotřebí ještě chvilku zkoušet, vymýšlet a pracovat. Půjde to. Vím, že to půjde. Nic na světě nespadne člověku samo do klína.
Nenu zkouší elektřinu na Vaškovi. Vzhledem k tomu, že s postupy u muže mám určité zkušenosti, ale s úplně jiným vybavením, domlouvám se na zapůjčení Conrada a slibuji vyzkoušení.
Psát, že po návratu domů zjitřené smysly požádaly o pokračování a že této žádosti nešlo nevyhovět, je asi nosením dříví do lesa. Domnívám se, že o této skutečnosti všichni úchylové dobře vědí a je to jeden z důvodů, proč se srazů zúčastňují.
Sobotní ranní hrátky přecházejí ve vyzkoušení Conrada. Technický postup popíšu pro případné zájemce v jiném článku. Zde snad stačí pouze napsat, že se Conrad plně osvědčil. Odpoledne upadáme do osvěžujícího spánku, nápad, který se v průběhu následujícího večera ukázal být velmi prozíravým.

Přes zpoždění přicházíme opět mezi prvními. Na místě jsou zatím pouze Eurik a Niobe. Eurik je hezký mladý muž, z jehož vzhledu bych rozhodně neusuzoval na skutečnost, že pamatuje časy Staré pošty. Z náznaků usuzuji, že z Niobe, jeho bývalé anglické lektorky, se stala jeho žačka v BDSM praktikách. Rozhodně se jedná o zajímavý způsob switchnutí a asi by nebylo špatné, aby si více lektorů a učitelů uvědomilo, co je vlastně může čekat a jak zajímavé pomsty se mohou od svých žáků dočkat.

Po drobných počátečních rozpacích se s Eurikem poměrně rychle seznamujeme a začínáme tématický rozhovor o japonské bondáži. Události pak dostávají poměrně rychlý spád. Nenufer nás zve do hlavní místnosti, nabízí Piště sedák pro závěs, přichází Cruella s Josefem. Krátká diskuze, během níž se s Eurikem shodujeme, že praktiky Hellu nejsou náš šálek kávy, k věšení na háky jsme zatím nedospěli a já musím přiznat, že jsem prostě útlocitný sadista. Pišta je však celá natěšená na sedák a tak přecházíme od slov k činům. Vašek opatrně pomáhá s přistrojením Pišty. Vytahuje jí nad úroveň stolu za závěs na břiše. Pišta se drží lanka a estetická hodnota její polohy mi nepřipadá příliš vysoká. Nedá se nic dělat, vytahuji z kufříku pásek sundavám ruce z lanka a netrvá dlouho a po krátkém zapištění jsou již fixovány za zády. Pišta se prohybá v kyčlích, prohne se do oblouku a pozice pomaličku začíná těšit oči přítomných úchylů. Pozornost je zcela soustředěna na naše počínání. Neobyčejně mě potěší uznání od Cruelly, že nejsem tak nešikovný jak na první pohled vypadám. Vybírám si z něj však pouze první část fráze, zatímco většina přítomných vnímá jako pravdivější druhou část sdělení. Asi by mohla následovat úvaha o relativitě vnímání objektivních skutečností, nicméně to by zbytečně odtahovalo myšlenky od pokračující akce.
Pišta zlobí. Zakláněním hlavy ovlivňuje rychlost a směr svého otáčení. Zachytává se nohou za židli. Je evidentní, že si neuvědomuje své povinnosti subinky, tedy být svému pánovi k dispozici, nerušit ho v práci vlastní iniciativou nebo - nedej bože - tuto práci dokonce sabotovat. Pokud k výše uvedeným skutečnostem přičteme fakt, že se nachází v poměrně svůdné pozici, nezbývá jiné řešení, než jí poučit o přípustných způsobech jednání v obdobných situacích. Vzhledem k tomu, že, jak již bylo řečeno, jsem velmi útlocitným dominantem, a s ohledem na přítomnou společnost, volím velmi jemné a mírné prostředky. Chvílemi se domnívám, zdali dokonce to s tou mírností příliš nepřeháním, obzvláště v okamžiku, kdy Pišta nadšeně prohlásí To mi také musíš doma udělat. Nemusím, ale nemusím ... zato však musím připnou svorky na bradavky. Davám si záležet na tom, aby nezabíhaly do dvorců, aby byly na samém kraji. Pišta má poměrně velké bradavky a pokud pomineme skutečnost, že toto umístění umocňuje výchovný prostředek dané procedury, tak jsou zde i jiné faktory - například opotřebení perka ve svorkách ... kdo má pořád pořizovat nové hračky, že?
Dávám Piště příležitost si vychutnat krásy okamžiku a připravuji číňana. Přítomní hosté nejsou elektricky pozitivní a proto usuzuji, že právě nyní je vhodný okamžik pro krátkou demonstraci a seznámení ctihodné společnosti s krásou různorodostí hlasových a mimických Pištích projevů. Bohužel je mou vinou, že elektrody od číňana příliš nelepí a nové elektrody jsem zatím nepořídil. Nezbývá tedy nic jiného, než odebrat svorky z bradavek a vrátit je zpět včetně elektrod. Jsem překvapen, při jak malých hodnotách proudu začíná Pišta rezonovat. Přepínám na stimulační program - reaguje obdobně. Ukazuji ji hodnoty na TENSu a sama překvapeně třeští oči.
Nedá se nic dělat. Pokud bych pokračoval dále, obecenstvo by z procedury nemělo žádné potěšení. Tvář by byla jednotvárně stažená a zvuk by se ustálil na poměrně trvalé a jen mírně modulované frekvenci - a ustal by teprve selháním hlasivek. Jednotvárné představení. Je zapotřebí umožnit správnou regulaci - sundavám tedy elektrody z bradavek a přichytávám je svorkami k prsům z boku. Občas je výhodou, že Pišta je již zralá žena. Následující okamžiky mi dávají za pravdu. Začíná ten správný konzert - nebo spíš melodramatické představení. Dle údajů na displayi TENSu se mění výrazy a mučírnou zní nejrůznější typy pištění. Tak se mi to líbí. Cruella vyslovuje pochybnosti o mé útlocitnosti a Pišta si stěžuje na bolení v zádech. Společnými silami působí na to nejlepší ve mně a tak mírně zesílím amplitudu (nemohu přece nechat Pišťulku se nudit) a jdu vybrat ten správný provázek a pásek pro uvázání hlavy. Všichni oceňují moji ohleduplnost, že provázek nepřivazuji kolem krku, ani neutahuji kolem čela po způsobu garotty - používám jemný popruh se suchými zipy, za který přichytím provázek a tak dopřávám Piště to nejvyšší pohodlí. Uvědomuji si staré pořekadlo, že jsme pouze otroky svých subinek. Když již jsme u těch pořekadlech, omlouvám se Tormovi za publikaci Milkovovy věty Práci strojům, radost úchylům, kterou jsem prezentoval přítomným úchylům, kteří obdivovali s jak malým vynaložením fyzické námahy je možné docílit poměrně zajímavých výsledků. Budiž mi omluvou, že citaci jsem použil s uvedením zdroje - a tak je vlastně možno celý akt chápat jako popularizaci. Domnívám se, že velká část české BDSM scény tkví stále ještě ve středověku a bylo by zapotřebí nové modifikace programu GOELRO - počátkem by mohlo být například založení skupiny CUSPE - Celorepubliková Uchylná Skupina Pro Elektrifikaci. V každém případě soudím, že napravení starých předsudků pro úchylné využití musí být základním cílem pro 21. století.
Při zachování dobré nálady jsme dokončili nápravu chyb z počátku. Pišta dospěla naprosto dobrovolně k názoru, že je lepší se svévolně netočit a pokud se chce točit, tak že je lepší o to skromně požádat a nechat se roztočit některým z přihlížejících. Mohl jsem tedy sundat elektrody, odložit svorky na bradavky, uložit TENS a propustit Pištu na zem. Pišta požádala o nápravu jednostraně namáhané bederní páteře a proto byla ještě na chvilku zavěšena za záda. V té chvíli dostala Cruella vynikající nápad, provést fotodokumentaci. Pištu tedy čekalo ještě jedno přetočení na záda - tentokráte již bez fixace - pouze pro potřeby dokumentace. Párkrát jsme jí ještě udělali kolo, kolo a již se mohla obléct.

Asi je fér dát na tomto místě slovo Piště.
Vašek a Nenu byli moc hodní a přivezli mi na vyzkoušení horolezecký postroj k zavěšení. I když se mluví o jisté podobnosti myši a netopýra, nevisím ráda. A je mi jedno, kterým směrem mám hlavu. Zavěšení v postroji ale bylo jen mírně nepohodlné a tak jsem si ho mohla užívat - houpat, točit, zachytávat se židlí nohou, noha nahoru za ocelové lano ... připadám si jak včelka Mája a také tak vyvádím. Po znehybnění všech tlapiček už se můžu jen mrskat jak kapr. Díky elektrickému zapojení a zavěšením nad místem, kde bývá stůl, si připadám jako žárovka ... nebo siréna?? Fotodokumentace je ohrožena - kde je foťák? Přes všechny vypečenosti, které na mě Solmyr prováděl, se mnou zmítá záchvat smíchu. V pár vteřinách se točím jako káča a mám za úkol z této pozice foťák najít. Přítomné převážím - nacházím ho pod křížem, kde mu za špagátovacím kufříkem vyčuhoval kousíček popruhu.

Čas opět plynul v družném hovoru. Ve dveřích se objevuje Torm s kotětem, posléze Domi.d a Fronéma. Příchozí zvučných jmen vyvolali mírné komunikační vakuum, které bylo velmi rychle vyplněno večeří a novými tématy s večeří se příliš neslučujícími. Naštěstí Niobe ještě nerozlišuje jemné nuance českého jazyka a Eurik nepovažoval za důležité jí určité vtípky do detailů vysvětlovat, takže alespoň ona se nerušeně najedla. Hravá, kočičí Fro si pohrávala s řetízky a alespoň pro tuto chvíli evidentně postrádala akci. Požádal jsem Domi.d, zdali by nedemonstrovala své umění na Piště. Zpočátku rozpačitě argumentovala, že nerada dělá s cizími provázky, neboť u svých zná délky a ví, jak je nejlépe využívat. Chápal jsem, že umělec potřebuje svůj mistrovský nástroj, na druhé straně pravý umělec dokáže pro méně náročné obecenstvo zahrát i na druhořadém nástroji.
Nakonec se dobrá věc podařila. Domi dlouho, dlouho prohlížela a přeměřovala provázky a poté se pustila do práce. Fro si půjčila mé nové provázky, které jsem koupil na doporučení Falkona a které se pro změnu nelíbily Domi (každý má svůj odlišný styl) a dle vzoru Domi začala vázat kotě. Obě byly veselé a hravé - Domi však vázání prožívala a její pocity se přenášely i na Pištu. Posléze požádala o větší klid a zbytek představení již probíhal za decentního doprovodu relaxační hudby. Záměrně říkám představení a myslím tím umělecké představení. Vzpomněl jsem si v tu chvíli na Lucy Melindu, která právě kvůli podobnému zážitku plánovala přijít a nevyšlo jí to. Sledovat Domi při práci byl skvělý zážitek. Žádné překotné uzlování, žádné měření délky provázků. Přesné, přitom pomalé a vláčné pohyby. Užívání si pro běžného úchyla nudného protahování delších konců provázků. Klid. Pohoda. Krása. Ani Torm neodolal a přišel se k Piště pokochat pohledem na pokračující dílo. Diamant kopírovala Fro zcela přesně, při úvazu rukou se však již opozdila a ztratila a proto na ruce využila úvazu Shinju. Z Pišty se mezitím po svázání nohou stal úhledný balíček.
Tím ale představení nekončilo. Domi se ke mně naklonila s tím, že budeme Pištou pohupovat.
Nastalo druhé dějství. Při prvém prudším pohybu se Pišta zhluboka nadechla a lekla. Neviděla ani netušila, jak dlouhý a hluboký bude další pohyb. Zpočátku bylo vidět, že má problémy s myšlenkou, že jí nezbývá nic jiného, než se zcela poddat a věřit v to, že další pohyb bude správným směrem a že ji nenecháme skácet k zemi. Postupně si však zvykla a začala si evidentně svou bezmoc vychutnávat. Po chvíli mě Domi vyzvala, abych si Pištu převzal. Cítil jsem se v té chvíli strašně neohrabaně - bylo to pro mě něco úplně nového a věděl jsem, že Pišta změnu vodiče dřív či později pozná - nicméně chtěl jsem, aby to bylo co nejpozději. Nevydrželo to však dlouho a Pišta se mi mírně protočila. Domi mi poradila lepší úchyt a pak již jsem si s Pištou mohl dlouho, dlouho hrát dle vlastního uvážení. Náležitě jsem si to vychutnával.
Třetí dějství spočívalo v uložení balíčku na podlahu. Domi začala s výměnou energií - posléze opět vyzvala mě, abych pokračoval. Pišta opět změnu evidentně vycítila, v dané chvíli jsem však měl pocit, že poznání, že nad ní jsou mé ruce na ní působí vzrušujícím dojmem. Na tváři se objevil krásný úsměv.

A opět Pišta:
Vázání Domi.d byl zážitek z úplně jiného soudku. Dostala jsem pásku přes oči a nemohla jsem si tak vychutnávat práci Domi.d očima. Užívala jsem si ho tedy všemi zbývajícími smysly a možná ještě některými neobjevenými. Nehybnost. Pevné sevření uprostřed provazové klece. Nevnímám cvrkot okolo, ale jen provázky, které mě obepínají jako háďátka a občas se tak i mrskají. Hotovo, jsem zcela bezmocná, nemůžu bez pomoci ani stát. Je mi skoro líto, že vázání končí. Naštěstí se mýlím. Domi.d se mnou začíná mírně pohupovat - k čemupak to asi je? Že nemám vůbec žádnou stabilitu je mi jasné i bez toho. Dopředu-dozadu-dopředu-dozadu-hou-hou-hou ... jako když se uspává miminko. Hou-hou-hou-hou-hoooooooooo.... v očekávané chvíli mě žádná ruka nezachytila a já letím dopředu, připadá mi, že strašně daleko. Strašně jsem se lekla...To bylo vypečený!! A to už letím znovu. Domi.d mě drží za úvaz na zádech a pohazuje si se mnou...určitě ví, co dělá, já s tím stejně nic dělat nemůžu, tak si budu užívat :-) Zavázané oči, znehybněné tělo poletující místností. Když padám dopředu, připadám si, že opravdu letím. Letím? Necítím proudění vzduchu. Koupu se? Necítím vodu. Nadnáší mě euforie z naprostého odevzdání se. Koupu se v intenzivních pocitech, které jsem dosud neznala. Okolo nic není. Já a pohyb. Pohyb ustává a najednou jsem ve vodorovné poloze, zachumlaná jako v pelíšku (díky za zapůjčení mikin a kabátů - bylo to to nejúžasnější lože na tvrdé cihlové podlaze, jaké si kdo může předtavit). Hmatem poznávám svoje sárí - takže na obláčku nebudu... Teplo. Klid. Pohoda. Jemné hlazení po tváři a po vlasech cítím až v konečcích prstů, teplo se rozlévá do celého těla. Nene. Určitě ležím na obláčku a hřejivé sluníčko mě hladí svým paprskem.
Zážitky. Pocity. Zlobivé a hravé v postroji. Hluboké a intenzivní v bondáži. Všechny jsem si užívala opravdu plnými doušky.

Fro s Tormem mezitím pokračovali v trápení kotěte. Úhledně svázaná subinka získala ozdobu, která spočívala v řadě kolíčků na pravém prsu (práce Torma) a druhé řadě na levém prsu (autorka Fro). Byla vyhlášena soutěž, které dílo zvítězí v autorské soutěži. Těžké rozhodování. Vyskytly se úvahy o stržení řad najednou. Nakonec však bylo kotě tohoto zajímavého zážitku ušetřeno a místo toho mu byly kolíčky odstraňovány pomalu, jeden po druhém. Za "odměnu" bylo vždy místo po kolíčku řádně promasírováno. Fro se pokoušela černou svorku na levé bradavce odstranit ústy. Stažení však nefungovalo a svorka byla moc široká - nakonec se muselo přikročit k ruční práci.
Domi se na Piště "rozjela" a tak již bez přemlouvání pokračovala ve vázání Fro a kotěte do dvojitého kozelce. Jednalo se o trošku tvrdší úvaz, než u Pišty, nicméně radost z práce byla opět zcela zřetelná. Pochopitelně nemohlo chybět opatření pro vzájemné přetahování subjektů - šátek přes oči a spojení provázkem. Fro zpočátku nepochopila, že nemusí hlavu tolik zaklánět a tak teprve po čase se situace ustálila na rovnovážném bodě, kdy obě děvčata byla ve vyrovnané pozici.

No a to byla poslední akční scénka krásného večera. Teprve v té chvíli, těsně před půlnocí jsme si uvědomili, že jsme vlastně vůbec nevečeřeli. Dohonili jsme to - já si opět trošku zazápolil s hůlkami při konzumaci vynikajícího Sushi, Piště pro změnu velmi chutnala čína. Další chvíle pro nezávazné povídání a vtipkování - tedy toho, co vytváří neopakovatelnou atmosfétu úchylných srazů a pak již rychle domů zažít dojmy z krásného večera.

A ty dojmy přetrvávají doposud. Jsme sobečtí a tak večer hodnotíme hlavně ze svého hlediska. Proto se omlouváme všem, kteří třeba omylem přečtou tento článek a přitom budou mít z večera pocity jiné. Tímto článkem si chceme zakonzervovat krásné pocity a současně připomenout ty nádherné chvíle, které včera večer byly na programu. Domi.d - děkujeme.