DEV...ELeferno

Řádná a klasická Stará pošta se protentokrát poněkud zvrhla v nenaplánované testování projektu Rejnok 1, spojené s masivní osvětovou činností kompletní mužské části týmu Eleferna. Reportáž je proto třeba chápat spíše jako report, neboť velká většina dění bude popisována ze sklepního pohledu. Právě do sklepa se realizační tým uchýlil v brzkých večerních hodinách.

Na poštu jsem vyrazil pouze s instrumentáriem, určeným k předání Krafttovi ku potěše jeho přítelkyně (dva kufry). Vinou několika neplánovaných zdržení jsem do Zdib dorazil později, než obvykle činím, mnozí z úchylů již byli přítomni. Poněkud mne překvapil Samuraiův dotaz po štípačkách, nicméně žádaný instrument s sebou vozím rutinně a mohl jsem jej tedy k opravě inventární výbavy zapůjčit. Na tomto místě nezbývá než konstatovat, že erární prostředky došly během posledního kvartálu značné úhony a apelovat na všechny (a to včetně subin, neznajících, kde realizovat svou nadbytečnou energii) uživatele sklepa, aby se k výbavě chovali výrazně šetrněji, než dosud.

 Z nové erární výbavy je nutno zmínit trestnou kozu na vysouvacím trnu. Nový předmět byl s láskou a zanícením představen Samuraiem a zaslouží podrobnější popis. Hřbet v cca šedesáticentimetrové délce je mírně zatupen a částečně zaoblen, nicméně pracovní hrana vykazuje všechny potřebné parametry pro účel, k němuž je určena a jeden další účel, pro který je její použití novinkou. Hřbet je osazen na vysouvacím trnu, fixovaném ztužným šroubem. Trnož je čtyřramenná, dvě protilehlá ramena jsou zhruba ve výšce nártu vybavena fixačními řemeny a výkruží pro fixaci nohou. Oním atypickým účelem je pak možnost otočení hřbetu z polohy kolmé na rameno s fixací do polohy rovnoběžné, kdy je možno subjekt se zafixovaným anohama přes hřbet ohnout do polohy, vhodné pro výprask nižší intenzity - při vyšší intenzitě zmítání subjektu lze očekávat nižší stabilitu přece jen neširoké trnože. Pro úplnost je nutno zdůraznit, že úroveň vysunutí hřbetu dovoluje pohodlně usadit i velmi dobře urostlé modelky s nohama, rostoucíma od úrovně ramen :). Z technického hlediska by si konstrukce zasloužila několik drobných úprav, jejichž potřebu provoz jistě ukáže - například jemnou adjustaci vysunutí pro doladění optimálního tlaku na kostrč, kalibraci trnu pro zajištění opakovatelných výsledků či označení nepracovní části trnu červenou barvou. Hodna zřetele bude i otázka stability zařízení - rozhodně všechny jeho budoucí uživatele vyzývám ke zvýšení pozornosti v oblasti fixace. Návrh realizačního týmu Eleferna na doplnění přípravku hydraulickým nebo mechanickým vysouvacím zařízením nebyl přijat autorem konstrukce s potřebným pochopením, stejně, jako myšlenka o doplnění bočních stěn hřebetu dvojicí vyleštěných elektrodových pásků.

Během obdivování a oceňování nové hračky se výčep zaplnil, poprvé v novém roce dorazil i Protozoid. V předtuše náporu na sklepní prostory jsem se spustil do sklepa osadit eleferní ceduli na dveře. Zhruba v této době dorazili Frodo se Silver Blue a Rejnokem 1 v kufru. Vytáhnul jsem tedy oba své kufry s výbavou (testování nebylo plánováno, tedy bez osciloskopu) a po krátkém uvítání jsme ve větší místnosti zřídili analog testovacího pracoviště, tentokrát podél delší stěny ve vytápěném koutě. Tam se přestěhoval Rejnok 1, protentokrát postižený ztrátou podsvitu displeje, zato s nově navinutou cívkou koncového stupně, o jejímž původním provedení se Frodo vyjádřil jako o konstruktérském lapsusu. Zbytek výbavy zůstal vyložen na pracovním stole, aby se postupně stal předmětem zájmu střídajících se úchylů. V rámci ověření byly vyloženy i dvě konrádí podtlakové jednotky z desolderů, vybavené membránovávými čerpadly. Ty byly, po krátkém technickém posouzení, vyzkoušeny v kombinaci se savčími přísavkami na Silver Blue. Efekt motorového pohonu se ukázal býti spíše psychologickým, poplašené škubání subjektu sice potěšilo oko dominantovovo, nicméně sací výkon čerpadélka nelze hodnotit jinak, než slovem impotentní a se Savcem 1 neporovnatelný. Použitá technologie zjevně není určena k čerpání z evakuovaného recipientu a silikonové hadičky nemají potřebnou tuhost.

Pro rozehřátí a motivaci přítomných (v popisovaném okamžiku tedy ještě převážně nepřítomných) osob připojil Frodo SB do standardní konfigurace II, tentokrát již s normálními elektrodami z upravené pryže (improvizované elektrody z pryže pro klávesnici se ukázaly býti vhodnými ke značkování dobytka díky nehomogennímu rozložení proudové hustoty). Protozoid mezitím věnoval značnou část své energie odstranění ochranné lakové vrstvy z několika vzorků metalizované fólie. Materiál se projevil coby značně odolný a vzdorující postupně nabodení metalizace jehlou, omytí lihobenzínem, seškrábnutí nožem a jako poslednímu zoufalému pokusu obroušení o hrubé kamenivo klenby sklepení. To se již sklep v pro mne nepochopitelných pulsních cyklech střídavě plnil a vyprazdňoval úchylstvem, projevujícím nelíčený zájem o to, co že to Frodo se Silver Blue vyvádí. Opodál stojíc Kraftt trpělivě vysvětloval přítomným systém označování vaginálek, několik subinek si pod dohledem svých pánů vyzkoušelo Savce 1 a Protozoid s klipboardem v ruce stenografoval záznamy z měření. Sám jsem se z dělné atmosféry týmu poněkud vymykal a popřál jsem si potěšení relaxace u kávy a záznamu dění do biologické paměti :) Na tomto místě bych rád požádal přítomné, aby do budoucna alespoň pro elektrickou část akcí používali jmenovky - není v lidských silách udržet v hlavě vazbu několika stovek osob a nicků a jmenovky jsou důležitou komunikační komponentou, nehledě na nikoliv nevýznamnou výtvarnou a estetickou hodnotu mnohých.

Frodem slíbenou testovací osobu Rendu (?) se v davu nepodařilo identifikovat a na výzvy do pléna se žádná ze subinek všanc Rejnokovi nevydala, Frodo proto zrušil zapojení. Zmaru testování protentokrát zabránila Kamka, již při příchodu projevivší touhu tentokrát to vyzkoušet a během večera nabíravší k vyzkoušení odvahu. Usazena na židli bez fixace, vyzkoušela si působení lehkou bodovkou (tedy spíše hranovkou, bůhvíproč vystavenou posměchu) a ověření účinnosti frekvence 0.85 Hz - zde se poprvé projevily výhody hi-tech konstrukce Rejnoka 1, spočívající v digitálním řízení a absolutní opakovatelnosti nastavení parametrů. Přítomní úchylové během měření mohli shlédnout i SB v pro ni netypické roli dominy :), ovládající rutinně Rejnoka dle Frodových pokynů. Působení bez fixace bylo shledáno málo bezpečným, nicméně lenost přítomných úchylů způsobila, že se role "majstrova spomocníka" při bondáži musel ujmout Protozoid. Ten při výkonu funkce projevil mocnou dávku zběhlosti a Kamku promtně uchytil k přikovaným okovům na čelní straně sklepa. O fixaci se vzhledem k volným nohám a množství zbývajících stupňů volnosti mluvit nedá, nicméně ověření konfigurace v hlubší bradavkovou přísavkou (s dvěma bočními elektrodovými pásky) z rodiny Savce 1 proběhlo bez rušivějších excessů, odhlédneme-li od Kamčiny snahy navinout na sebe vodiče i přívodní hadici. Na závěr scénky proběhla i demonstrace vysokonapěťového bičíku, kterou již sledoval na chvíli zaskočivší J.F. Sebastian s Prnďou. Ten si bičík na chvíli vyžádal k otestování, nicméně ani impregnace bičíku sonogelem se neukázala býti dostatečnou pro změnu společensky příjemného Prndího úsměvu v jiný výraz. I nadále tedy platí, ze jednotka, která by při "volume doprava" Prnďu vyděsila neexistuje. Oba si nechali vysvětlit princip funkce Rejnoka, bohužel časový press nám neumožnil realizovat ověření v reálu. Proběhnuvší debata se ovšem ukázala býti velmi podnětnou z hlediska diskuse filosofie ovládání a jeho různých škol.

Večer ve sklepě svou přítomností oživovalo zvíře Mufla, postupně si v rámci osmělování poposedávající stále blíž k měřicímu pracovišti. Jako poslední dosažený krok se jí podařilo přesednout si na druhou stranu savčího kufru, dalšímu progresu ale zabránila pozdní hodina a Leeho netrpělivé pošlehávání bičem. Zrušili jsme proto pracoviště, nechali vychladnout reflektor a vyklidili prostor pro Leeho. Rád bych zde tlumočil jeho prosbu, s tématem reportáže nesouvisející - pokud máte někdo k dispozici obrázky jeho postindustriálního draka zezadu, spojte se s ním, přes veškerou fotodokumentaci nemá jediný obrázek z tohoto pohledu.

Zkompetoval jsem pro Krafttovu přítelkyni elektrokufr, druhý kufr jsem naložil do auta a kratičkém proběhnutí horními prostorami (za zmínku stojí klec, nainstalovaná před výčep) a zběžném přivítání/rozloučení s přítomnými jsem se vydal k domovu. Tímto bych se rád omluvil všem, na které se nedostalo - tuto akci jsem osobně pojednal velmi pasivně, nicméně slibuji, že pro příště se to zlepší :) Musím konstatovat, že elektrická část SP se stává věcí zažitou a že (byť neplánovaně a neavizovaně) snad přispěla k rozšíření osvěty o tématu. Dík patří mužské části realizačního týmu Eleferna, notně posílené o Silver Blue a samozřejmě Bdsmklubu za hladký a bezproblémový průběh večera, který ocenili všichi, s kým jsem měl to potěšení promluvit.