DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

Ty součástky jsem si na koleji roztřídil a zjistil jsem, že mi v podstatě chybí už jen nějaké výkonové tranzistory a potenciometry, jinak že by se hračka postavit dala. Poskládal jsem součástky na milimetrák a na třetí pokus se mi podařilo navrhnout docela ucházející plošňák. Víc doma udělat nešlo a já jsem se vydal do radiouzlu. Tam voněla kalafuna a smrděl mizerný tabák, Ruslan Borodin cosi pájel v barevné hudbě dole z klubu, Kosťa Švecov vztekle popotahoval z papirosy a dlouhou pinzetou se snažil vytáhnout z hloubi rozebraného magnetofonu nějaký zapadlý šroubek. Zvednul oči.
„Jé, Milan! Čau! Skoro bych řekl, žes byl úspěšný.“

„Jo, mám skoro všechno, kromě výkoňáků a potů.“

„Nekecej!“

„Hele!“

„Fakt že jo. Ruslane, ten kluk je fakt dobrej. A vzal i věci navíc.“

„Musím něčím přispět do fondu, ne? Kde že tu máte šuplata na odpory? A vem si normální cigáro, tohle se nedá dejchat.“

„Dík. Kde je bereš, neříkej mi, že sis z domova dovezl bednu cigaret.“

„Na ambasádě máme obchod, není tam toho moc, ale nějaké věci jde koupit.“

„Hele, kdybych ti dal prachy, koupíš mi kartón? Co by to stálo?“

„Kartón asi bude problém, ale pár krabiček ne. Prachy mi dáš pak, krabička je za rubl pade. Hele, kluci, potřeboval bych nějaký ten… getinax jste říkali, že jo? A jak vlastně děláte plošňáky?“

„Ta skříň vlevo od tebe, nahoře. Jak jsi zvyklý ty?“

„Naklepu si budoucí dírky důlčíkem, trubičkovým perem nakreslím acetonovým lakem dráhy, vykoupu ve směsi… sakra, jak je rusky peroxid… v H2O2 a kyseliny chlorovodíkové, umeju acetonem, vyvrtám, říznu otřepy, umeju podruhé a nalakuju kalafunou v lihu.“

„To zní fakt zajímavě. Tuhle leptací lázeň neznám. My leptáme chlorným železem.“

„Asi vím, co to je, ale napiš mi vzoreček. Ruské chemické názvosloví je mi záhadou.“

„Železo chlor třikrát.“

„Jo, česky by to bylo chlorid železitý. Kam si můžu sednout?“

„Když někam hodíš ty papíry, tak tenhle stůl. Ty tu asi budeš často, co? Tak ten bude tvůj. Vítej na palubě.“

„Dík. Vercajk v téhle skříňce? Potřebuju důlčík a nějaké lehké kladívko.“

Nářadí měli kluci nečekaně dobré. Lupenkou jsem si z dost obřího plátu cuprexcartu odříznul požadovaný rozměr, ten milimetrák jsem k němu přilepil izolepou a přenesl jsem si díry. Že by to byl nějaký luxusní materiál, to bych tvrdit nechtěl, pokud člověk netrefil sílu úderu, nechával po důlčíku pavoučka, ale na tu bídu to bylo ještě dobré. Za čtvrt hodiny jsem měl hotovo.

„Máš chvilku, Kosťo?“

„Potřebuješ kreslit, co? Tenhle šuplík. Pera, ředidlo, lak. Není acetonový, je celulózový. Počkej, nařeď si ho víc, takhle ti bude v trubičce zasychat. Jo, tak nějak.“

Ta pera asi byla původně plakátovací, ale šlo to s nimi pěkně a rychle. Párkrát jsem se seknul, ale v šupleti byly i čepelky a skalpel. Obecně vzato, nechybělo skoro nic, co by člověk potřeboval na bastlení. Kromě trafopájky tedy, ale k tomu se dostanu. Když Kosťa viděl, že mám hotovo, vytáhnul ze skříně vaničku na vyvolávání fotek, nalil do ní chlorid a vaničku postavil na obří zelené stínítko lampy na svém stole.
„Dej tomu pár minut, ať se lázeň ohřeje. Napoprvé ti to asi ukážu, v téhle lázni se leptá mědí dolů, chce to trochu grif. Jo, teplota dobrá, dej mi ten plošňák.“

Opatrně ho delší hranou položil na hladinu a pomalu ho sklopil. Chlorid byl fakt hustý, deska na něm plavala. Chvíli počkal a pak ho zvednul.

„Vždycky se radši koukni, jestli tam nemáš bublinu. Jo, tady je to dobrý. Deset minut bude stačit.“

Po desíti minutách byla deska jak z pohádky, s hranami, ostrými jak břitva, bez jakéhokoliv podleptávání. Sáhnul jsem po ředidle.
„Počkej, neblbni. My to děláme v horké vodě.“
Fakt že jo, po pár minutách ve vroucí vodě se lak krásně sloupnul, jak obtisk. Sovětská metoda se mi dost líbila, i když mi bylo jasné, že tenhle lak nejspíš v drogérii nekoupím.

„Tak to šlo nečekaně rychle. Myslel jsem, že první pokus zkazím. Je tu někde vrtačka?“

Místo vrtačky mi Ruslan podal svidřík. „Umíš s tím?“, zeptal se.

„Jo, mám doma podobný. Jak se to jmenuje rusky?“
„Dvouchodá drel. Jo, vrtáčky se blbě shání, snaž se je moc nelámat.“

Na pokoj jsem šel před půlnocí, ale s krásným hotovým plošňákem.

 

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 395 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 395

Nejnovější uživatelé

  • ae21ae
  • Kejmil
  • Didier
  • Frfafel
  • PragueMate