DEV...ELeferno

tady se pracuje. Kurva, fakt těžce se tu pracuje. Ale už to mám skoro hotový.Lz.

V úterý jsem den studijního volna věnoval obíhání prodejen radiomateriálu. S pomocí půjčeného Справочника по транзисторам общего назначения a taky půjčených sešitů В помощь радиолюбителью jsem si sestavil soupisku věcí, které potřebuju, jak jsem byl zvyklý z republiky a obíhání prodejen Tesly. Napadlo mě, že jsem se kluků nezeptal na ceny, ale na to bylo už pozdě a říkal jsem si, že základní součástky asi majlant stát nebudou. Předběhnu děj s tím, že nestály, ale souběžně s tím nestály za nic. Vyprovodil jsem Natašku k metru, líbnul ji na čenich a když zmizela v podchodu, vyrazil jsem k té první prodejně, kterou mi kluci na mapě ukázali, Nebyla daleko, tak pět minut chůze v místě, kde se Aviamotornaja ulica lomí doleva kolem fabriky na výrobu „leteckých“ motorů, po které dostala jméno.

Dobré bylo, že v té prodejně v deset ráno skoro nikdo nebyl. Horší už bylo, že tam nebylo ani nijak moc zboží. Stála tam dlouhá řada pultů podél delší stěny a dvě kratší řady kolmo na ni podél kratších stěn, uprostřed tradičně trčela neobsazená kasa a v rohu se nudila obstarožní prodavačka. Asi dva pánové prohlíželi vystavené věci. Přidal jsem se k nim. Pod sklem se osamoceně krčily nějaké zaprášené silové transformátory, neméně zaprášené elektronky, smotky sprostě vyhlížejícího kabelu, banánky, neméně sprostě vyhlížející zdířky, pár panelových měřidel s cenou v desítkách rublů a vzhledem, evokujícím Františka Křižíka, vojenské konektory řady Š (o těch bude řeč vícekrát, teď je tedy pomineme) a nějaké součástky s páskovými vývody, v nichž jsem identifikoval tak tříwattové odpory a trubičkové blokovací kondenzátory. Nějak jsem netušil, co si o tom mám myslet a kudy začít. Pak jsem si ale všimnul jakýchsi rukou psaných seznamů a došlo mi, že to je sortiment věcí, které by se mi mohly hodit, namátkou Сопротивления миниатурные, Кондензаторы электролитические, Кондензаторы керамические, Транзисторы, Диоды. Ty seznamy byly relativně dlouhé, ale většina položek na nich byla proškrtaná. Zamával jsem na prodavačku.

Prodavačka se zjevně nudila a dokonce se na mne i usmála, věc v sovětské sféře služeb totálně nevídaná.
„Já bych potřeboval poradit. Víte, jsem cizinec, studuju tady vedle v meice, a potřeboval bych pořídit nějaké součástky. Ale jsem tu teprve pár dní, neznám proces.“
„Nějaký seznam máš, mladíku? Ukaž… Jo, fajn, hned to bude jednodušší. No, moc toho nemáme, ale nějaké ty odpory ti vyberu. Hele, poradím ti, ty tu píšeš sedm kusů, dva kusy, to je blbost. Dneska je máme, zítra nebudou, ber to po dvaceti kusech a ty běžnější nominály třeba i po čtyřiceti, všichni to tak dělají. A ty procenta tolerance… jak to říct… na procenta si hrajou ti nad námi, ty si prostě z těch dvaceti musíš naměřit ten, co je v té toleranci, jakou potřebuješ.“

Jasně, rozumím. Budou v šuplíku čekat na svůj čas. Tak jestli můžu poprosit, dvacet a čtyřicet, nechám to na vás, kolik kterých.“

Nečekaně hbitě se vydala podél šuplat na zdi a za chvíli přede mne vysypala hrst cihlově červených odpůrků.
„No, moc toho není. A to máš štěstí, že jme po zboží.“

„Vy jste hrozně hodná. Nemáte chuť na české cukrátko?“
Sáhnul jsem do žebradla pro provozní zásobu bonparek, které se mi dost osvědčily j
ako nenásilný prostředek korupce a pár jsem jich položil před paní na pult.
„Ty jsou zahraniční, že? To ráda ochutnám. Můžu si vybrat?“

„To si nerozumíme, ty jsou všechny pro vás.“

Tak to vezmu i vnoučkovi. Hele, dej mi ještě ten seznam.“
Tentokrát zmizela vzadu za regály a když se vrátila, položila k té hromádce odporů ještě nějaké nadepsané papírové pytlíčky.

„To je asi tak všechno, co šlo. Ty kondenzátory jsou problém, nepřišly vůbec žádné. Dohromady je to… počkej chvíli,“ začala zuřivě cvakat kotoučky na sčotu „dohromady je to sedm rublů padesát tři kopějky.“

Odpočítal jsem osm papírových rublíků.
„Nemáš drobné?“
Měl bych, ale říkám: „Takhle to bude v pořádku. Ty drobáky nehledejte.“
„Děkuju. Stav se častěji, mladíku. Zboží chodí nepravidelně a třeba budeš mít štěstí. Já si tě budu pamatovat.
Počkej, nezapomeň si tu ten seznam.

Vylezl jsem ven s pytlíkem věcí a o osm šušňů chudší. Ještě jsem kouknul na papírek a zjistil jsem, že hodná paní prodavačka mi odškrtala to, co už v pytlíku mám, včetně oranžových KT 319 a 341, které v seznamu na pultě byly přeškrtané a došlo mi, jak to tu chodí. Pro sebe jsem si poznamenal, že budu muset na ambasádě dokoupit bonparky a asi i žvýkačky, byť kšeftů se žvýkačkami jsem se doposud nějak intuitivně štítil.

Ta další prodejna podle plánku byla v ulici Butyrskij val, jde se tam od metra Bělorusskaja a když už jsem byl kousek od metra, dojel jsem tam metrem. Na plánku to vypadalo kousek, ale šel jsem skoro kilometr a půl. Uvnitř to vypadalo dost podobně, i když tahle prodejna byla o notný kus větší. Sehnal jsem tam diody a část elektrolytů ale zaujala mne sekce s měřidly. Ležely tam zajímavé multimetry s cenami, které jsem si už docela dokázal představit. A na policích stálo pár fakt zajímavých přístrojů, dva mrňavé osciloskopy, označené jako OML-3M a N-313, ne úplně levné, kolem stovky rublů (tu třistatřináctku mám doma dodnes), nějaké vícefunkční radioamatérské přístroje, můstky, sací měřiče a zdroje. Měli i cín a kalafunu – obé natolik mizerné kvality, že jsem z republiky začal vozit trubičkový cín, který fungoval jako směnný prostředek mocné brizance. Myslel jsem, že si koupím i páječku, ale k mání měli jen jakýsi tlustý kopist s dlátovým hrotem. Tehdy mi nedošlo, že toto je standardní sovětské pájedlo a jiné se asi ani nevyrábí. Mnoho užitečných věcí jsem pak v budoucnu směnil za šedé či oranžové československé pistolové trafopáječky.

Ty další prodejny za zmínku asi nestojí, ono to všude bylo plus mínus podobné, i když prodejnu na Šabolovce ještě zmíním vícekrát v poněkud jiném kontextu. Na kolej jsem se vrátil až pozdě odpoledne se zjištěním, že kromě výkonových tranzistorů, potenciometrů a nějakých svitkových kondenzátorů mám asi všechno potřebné. Nakouknul jsem do radiouzlu, že vrátím katalogy a pochlubím se, ale nikdo tam nebyl, takže jsem jen vrátil příručky a zbytek večera jsem obětoval na další desítku příkladů z typáku a referát do Modelování na zítřek.

 

Vyhledávání

Kdo je online

Celkem přihlášeno: 197 uživatelů
No members online
Členů: 0 / Hostí: 197

Nejnovější uživatelé

  • Didier
  • Frfafel
  • PragueMate
  • 5Z28BA7 Thank you for signing up - it was amazing and delightful, wishing you all the best and much success. www.apple.com dsaqwrqw
  • Jiří